Prostě... Damon • OurStories.cz ~ naše povídky

Jaký byl Damon těsně před příchodem do Mystic Falls? Mnohokrát jsme viděli jeho střípky minulosti, ale nikdy události, které ho přivedly do Mystic přesně tu noc, kdy měla Elena zemřít se svými rodiči při pádu z mostu. Damon tenkrát vypadal téměř lidsky, zvláště, když spatřil Elenu, ale co za jeho chováním stálo?
Konečně jsem po letech viděla celý seriál a tohle mě jako jedno z málo zaujalo. Doufám, že se vám moje podání bude líbit a zanecháte nějakou zpětnou vazbu. Užijte si čtení.

02.07.2022 (15:00) • Nikol18 • Povídky » Jednodílné » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 1× • zobrazeno 1028×

https://www.youtube.com/watch?v=-hyfscXeOHY

Imagine Dragons - I´m Happy

Temné ulice města nebyly nikdy bezpečné, ale pro mě byly jistým způsobem vzrušující. Adrenalin se mi hnal žilami a zrychloval tlukot srdce. Všechno to podporovalo strach o vlastní život. Už mnoho lidí mi řeklo, že musím mít blázen, když hazarduju se svým životem. Jenže pro mě to bylo něco, co mě udržovalo při životě. Skutečná ironie. Cítit pocit strachu o život, abych se cítila naživu.

Odkopla jsem nějakou plechovku k popelnici. Klidně k ní došla, zvedla ji a vyhodila. Pro ostatní nepochopitelné, ale hazard neznamenal, že jsem i výtržník.

Odněkud se ozval potlesk a já sebou trhnula. Srdce se mi rozbušilo rychleji a hledala majitele potlesku.

„Poněkud paradox,“ ozval se za mnou líbivý hlas. Otočila jsem se, abych viděla vystupovat ze stínu mladého muže s delšími vlasy, které ve tmě vypadaly černě.

„Proč?“ zeptala jsem se bezmyšlenkovitě. Za pár vteřin mi došlo, že jsem tak vyzněla hodně hloupě.

„Mohla jsi ji nechat na zemi,“ řekl povýšeně.

„Někdo jiný by to udělal.“ Nepatrně jsem se na něj pousmála. Adrenalin začal zaplavovat moje tělo, a to se mi líbilo. To byl přesně ten důvod mých nočních pochůzek. A z toho chlapa vyzařovalo něco, co mě donutilo se bát.

„Pro tebe to byla největší chyba v životě,“ pronesl téměř posměšně s širokým úsměvem, který zvýraznil jeho hranatou čelist, která ho dělala velmi ucházejícím.

„Známe se, že mi tak bezostyšně tykáte?“ Pomalu jsem se k němu přiblížila, abych ho konfrontovala. Mnoho lidí se v takové situaci stáhli, jen malé procento zůstalo.

„Nejsi zrovna v postavení, abys mi mohla dávat lekce morálky.“ I když bylo v ulici světla pomálu, poznala jsem, že mu oči ztmavly. A vlastně i okolí očí, jakoby rázem vypadal hrozně unaveně. Byl děsivý, což mi jen zrychlovalo pulz a v hlavě se mi rozsvítilo. Adrenalin mi zaplavil tělo neskutečně rychle a já se cítila opilá. Vláčná jako čerstvě udělané těsto.

Přistoupila jsem k muži ještě blíž. Líbil se mi jeho hlas, jeho tvář a ten děsivý pohled, který na mě upíral. Když vycenil špičaté zuby. Neudržela jsem se a vyprskla smíchy, přestože se mi vzadu v hlavě ozval poplach.

Muž mě chytil za ramena a zadíval se mi do tváře. Podivná temnota kolem očí se stáhla, ale jeho zuby zůstaly špičaté.

„Co je to s tebou?“ zeptal se se zájmem. Přitáhl se blíž a nosem se mi otřel o krk. „Necítím z tebe alkohol ani drogy.“ Na to jsem mu dokázala odpovědět pouze dalším zachichotáním. Stiskl rty k sobě a naklonil hlavu, jakoby z toho byl otrávený. Kdo by taky nebyl. Chovala jsem se úplně bláznivě, jako bych byla v rauši, což jsem vlastně byla, ale zcela přírodním způsobem.

„Však mi to řekneš, viď? Copak to je s tebou?“ Podíval se mi přímo do očí. Na moment se mi zdálo, že se mu rozšiřují panenky, jakoby do nich někdo posvítil baterkou. Chtěla jsem mu odpovědět, ale jen jsem se znovu zachichotala.

„Co je to s tebou?“ zeptal se znovu a jeho stisk zesílil. Adrenalinu bylo téměř až příliš, ale vydržela jsem se mu dívat do očí.

„A co je to s vámi?“ Znovu naklonil hlavu.

„Měl bych ti zlomit vaz.“ Věděla jsem až příliš dobře, že jsem překročila hranici, která mě dělila od smrti. Tentokrát to byla poslední chyba, ale i přes to, jsem se dokázala pouze zasmát.

„Tak to udělejte, pane,“ pobídla jsem ho způsobně. V jeho očích to způsobilo paniku. Držel mě, ale já se cítila jako hadrová panenka, jakoby mě ovládal. Pravda byla taková, že mě ovládalo moje vlastní tělo. Rukama sjel níž, držel mě v pase. Moje ruce se osmělily a přejely mu od zápěstí až k rameni až skončily spletené na jeho šíji. Jeho stisk zesílil, když si mě přitáhl blíž. Naše pánve se jemně dotkly. Nebylo v tom nic sexuálního, přesto mi to zrychlilo tep ještě víc.

„Na co čekáte?“ V jeho očích se objevila touha, které jsem nerozuměla. Ani jsem se neroztřásla, když mu znovu zčernaly oči a kůže pod nimi byla protkána černými žilkami. Zuby se mu vytáhly. Nevěnoval mi jediný pohled, než mi zuby zanořil do krku.

Slastně jsem vzdychla a sjela na jeho paže. Ne však, abych se mu vytrhla, ale abych ho k sobě přitiskla. Projela mnou neskutečná touha. Nezdálo se to možné, i když jsem se tomu vzpírala, ale nedokázala jsem to zastavit. Orgasmus mnou otřásl, mravenčilo mi v konečcích prstů. Hlavou mi prolétlo tolik myšlenek, které následoval tok vzpomínek na vlastní život, na tolik pokusů se nechat zabít, jen abych se cítila živá.

„Konečně se cítím naživu,“ zašeptala jsem muži do ucha. Na okamžik strnul. Odtáhl obličej od mého krku, aby se mi podíval do očí. Fascinoval mě pohled na jeho temné oči a moji krev kolem úst. Ze zubů odkapávaly rudé kapičky na bílé tričko.

„Co je to s tebou?“ zeptal se znovu. Nedokázala jsem mu na to odpovědět. Cítila jsem se tak slabá. Začala mi být zima. Dokázal mě udržet jednou rukou a zápěstí druhé ruky si přiložil k ústům. Když ho odtáhl a přitiskl k mým rtům, překvapeně jsem vykulila oči.

„Pij, maličká,“ poručil mi. Bylo to jako předtím, jakoby si myslel, že ho uposlechnu, ale já zavrtěla hlavou.

„Prostě to udělej.“ Přitiskl mi zápěstí k ústům urputněji a já s neochotou povolila. Do hrdla mi steklo pár kapek horké tekutiny. Měla jsem dojem, že se jimi zadusím. Nedovolila jsem, abych polknula znovu. Jednou mi to stačilo a jeho ruku odstrčila.

„Umřeš,“ řekl pomalu, když mi znovu nabídnul zápěstí.

„Asi se to má stát,“ dostala jsem ze sebe a on se mnou klesnul na zem. Držel mě v náručí. Zvednul jednu moji ruku, na které se komíhal náramek od mé nejlepší kamarádky. Když ho chtěl vzít do ruky, vztekle zasyčel a podíval se na něj.

„Co jsi zač?“ Jeho pátravé oči už vypadaly normálně a jejich šedomodrá barva i přes slabé světlo byla naprosto uchvacující, jako moře v bouři. Cítila jsem, že se houpu na lodi, které mě odváží daleko na moře. Utápěla jsem se v jeho očích a bylo to příjemné.

„Děkuji,“ naznačila jsem ústy, což v jeho tváři vytvořilo zmatek. Pohladila jsem ho a věnovala mu poslední úsměv, než si mě vzala tma.

***

Damon zůstal chvíli zírat na její zavřené oči. Co se to právě stalo? Už když se na něj prvně usmála, ucítil, že se jeho lidskost zase vrátila. Což bylo naprosto nemyslitelné. Vypnul ji a to z dobrého důvodu.

Co to bylo za ženskou, že ho k něčemu takovému donutila?

Cítil, jak jí srdce přestalo tlouct. Pořád tu byla možnost, že se z ní stane upír, ale netušil, jestli vůbec vypila dostatek jeho krve.

Zvednul se s jejím tělem a rozběhnul se a nezastavil se dřív jak na okraji svého rodného města. Nebyl tu desetiletí.

Netrvalo mu tak dlouho, aby jí vykopal mělký hrob a uložil tam její tělo. Utřel si ruce do trika a zapnul bundu až ke krku.

Vyšel z malého lesa na prázdnou silnici. Položil se doprostřed silnice a zavřel oči. Neměl tušení, jak dlouho tam ležel. Dokud…

„Máš pravdu, Bonnie, měla bych mu to říct…“ Damon se zvednul. Zaznamenal mladou ženu a během mrknutí oka se k ní připlížil ze zadu. Stála k němu zády, když telefonovala.

Otočila se a Damon nevěřícně vykulil oči.

„Katherin?“

Jak se vám to líbilo? Byl by zájem o pokračování? Přestože to bylo o Damonovi, z jeho pohledu to nebylo.