Vlčí oheň Kapitola 2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Hannah se pomalu zabydluje v Beacon Hills.

03.05.2014 (15:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 5× • zobrazeno 1316×

Vrátila jsem se do svého bytu v motelu a svlékla si kabát. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Pomalu jsem usínala, když se ozvalo zaklepání.

„Tady policie, prosím, otevřete,“ řekl mužský hlas zlostně za dveřmi. Protřela jsem si oči a zívla. Postavila jsem se na nohy, které jsem momentálně měla jako z rosolu, a chtěla jít otevřít. Policie však nelenila, vyrazili dveře od bytu a vrhli se na mě. Než jsem se vzpamatovala, už mě táhli z bytu s želízky na rukách.

Šila jsem se sebou a pokoušela se jim říct, že je to omyl, ale byli jako hluší. Posadili mě do auta a všechny moje věci naházeli do policejního auta. Jen jsem se usadila a zlostně se dívala na policistu, který mě někam odvážel. Zastavili jsme před policejní stanicí. Vytáhli mě z auta a postrčili mě do dveří. Nečekala jsem to a sletěla obličejem na schod. Kousla jsem se do rtu, ze kterého mi teď tekla krev. Vyškrábala jsem se na kolena, ale to už mě zase vlekli dovnitř, kde mě hodili na tvrdou dřevěnou židli.

„Tak se pochlubte, kde jsou ty drogy!“ zavrčel na mě policista a udeřil do stolu. Ušklíbla jsem se na něj a pohodlně se posadila.

„Nevím, o čem to mluvíte,“ řekla jsem klidně. Policista se prudce postavil a chytl mě za vlasy.

„Vím moc dobře, že jsi je někam ukryla. Co se přiznat a říct mi, kdo je tvůj šéf!“ zařval na mě a díval se mi do očí. Zarazil se a trochu povolil svůj stisk.

„Davide! Jak to, že jste mi nic neoznámil a bezdůvodně obtěžujete nevinného člověka,“ řekl mužský hlas a já se trochu natočila.

„Ale co ty zbraně! Určitě je získala tím, že vyměnila drogy za zbraně,“ řekl a pustil mé vlasy a já svou plnou pozornost věnovala muži, který teď přišel.

„Mýlíte se, kdybyste lépe hledal, tak zjistíte, že slečna je sběratelka a od každé zbraně má dokumenty,“ řekl podle jmenovky šerif Stillinski. Policista zlostně kopl do židle a naštvaně odešel pryč.

„Omlouvám se za něj, je mi jasné, že nás budete žalovat,“ řekl smutně a sundal mi želízka. „Mimochodem jsem John Stillinski, slečno Gerald,“ řekl mile a podal mi ruku, kterou jsem váhavě přijala.

„Myslím, že to přejdu, když byste mi dal sklenici vody,“ zašeptala jsem a zadívala se mu do očí.

„Máte zajímavé oči, nikdy jsem takovou barvu neviděl,“ zašeptal šerif.

„To je genetické,“ zašeptala jsem a usmála se. Šerif mi úsměv opětoval a vydal se pro sklenici vody. Postavil ji přede mě a já se hltavě napila.

„Myslím si, že vás v tom motelu, kde jste byla, už neubytují, co kdybyste tedy zůstala na nějakou dobu u mě? Myslím si, že by to byla skvělá náhrada za to, co vám udělali moji muži,“ zeptal se mě.

„Myslím si, že vaše pozvání přijmu alespoň na dnešní noc,“ zašeptala jsem.

„Skvěle, věci máte u mě v autě, tak můžeme vyrazit,“ řekl šerif. Váhavě jsem se s ním vydala k němu domů a přemýšlela, že si zítra budu muset najít nějaký byt.

Přijeli jsme před velký rodinný dům. Vystoupila jsem z auta a přešla ke kufru, ze kterého jsem si vzala své věci.

„Kdybyste se chtěla zdržet, můžete. Já a můj syn bydlíme ve vrchním patře a ve spodním jsou volné dva pokoje a je tam i sprcha, která by byla jen pro vás,“ řekl a pomohl mi s taškou.

„A co vaše žena?“ zeptala jsem se.

„Je mrtvá,“ zašeptal a vydal se do domu. Smutně jsem se za ním dívala. Na to jsem se asi ptát neměla.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf