I'm the Alpha now - 22. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Annie a Kol mají opět svou chvilku, že by mu vážně začínala podléhat? A nejen oni mají chvíli v soukromí, také Lara a Stiles jsou sami, co se asi stane?

13.08.2016 (10:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 1146×

Kapitola dvacátá druhá

Varování

Annie

Zůstala jsem koukat na stín před námi a jen jsem tam stála. Nikdy jsem o tom neslyšela, neviděla to. Bylo to děsivé. Podobizna Lary stála naproti nám a moje sestra stála vedle mě.

„Co to po nás chce?“ zavrčel Kol, když si stoupl přede mě, jako kdyby mě chránil.

„Varovat vás, co jiného?“ zasmál se ten stín.

Chytila jsem svou sestru za ruku a dívala se Kolovi přes rameno.

„Varovat? Ohledně čeho?“ zamračila jsem se a rozhlédla se po všech, co tu byli.

Všimla jsem si, že Stiles chytl mou sestru za ruku a stál lehce před ní tak, že ji zakrýval z části. Z druhé strany byl před tou zrzkou Lydií.

„Tvoje sestra nemá už moc času,“ zasmál se stín a mě zamrazilo. „Přeci jen, za temnou magii se platí!“ smála se podobizna mé sestry, než se rozvířil silný vítr, zablesklo se a nebe zčernalo.

Začala mi být zima, celá jsem se třásla a stále držela svou sestru za ruku. Kol se ke mně otočil a objal mě, aby mě zahřál. Podívala jsem se přes jeho rameno a stín byl pryč.

„Půjdeme rychle pryč," zavrčel Kol a já se zamračila.

„Ne bez mé sestry," šeptla jsem a podívala se na Laru, která stále zírala na místo, kde před chvílí stála její podobizna.

„Ta si může zůstat s nimi, postarají se o ni," zamračil se.

Zřejmě ji neměl moc rád, ale já myslela, že to byli přátelé.

„Umím se o sebe postarat sama, nepotřebuju chůvu," řekla moje sestra, vzala si věci z auta a rozešla se pryč.

„Počkej," rozeběhl se za ní ten mladík, Stiles.

„Stilesi, ne, nechci, abys se mnou chodil, chci být sama. Myslím, že jsem ti už vše řekla,“ zamumlala Lara a šla dál.

„Laro, kam jdeš?" zeptala jsem se a šla za ní, ale Kol mě zachytil za ruku.

„Hledat si něco na přespání," odpověděla neochotně.

„Ale… vždyť můžeme domů," nedala jsem se.

„Domů? Aby nás tam našli? Ne díky, já… teď domů nemůžu, nezlob se, Annie, ale potřebuju být sama," řekla mi a odešla, ale Stiles ji i tak následoval.

Derek, Scott, Kira a Lydia jen nastoupili do auta, neřekli ani slovo a odjeli neznámo kam.

„Jdeme domů," řekl pak Kol, prostě rozhodl. „Ale ne k tobě, kde nás můžou najít, ale tam, kde jsme byli před touhle katastrofou," zamručel a táhl mě k autu.

Copak jsem hadrová panenka?

Nic pak už neřekl a já se taky neměla ke slovu, prostě mě posadil do auta a vyjel zpět k němu do bytu. Neměla bych šanci odporovat. Když jsme dojeli zpět do podzemních garáží, Kol nechal auto na místě, kde bylo, sice trochu víc otlučené, ale asi se nestaral. Vzal mě za ruku a vedl mě k výtahu.

„Moc si o sobě myslíš, jestli si představuješ další sex," založila jsem si paže na hrudi a opřela se o stěnu výtahu.

Sjel mě pohledem od hlavy k patě a zpět. „Ještě budeš prosit, princezno, to se neboj," mrkl. Zamračila jsem se a protočila oči. Idiot. Kol mě odvedl do bytu a já se posadila na židli. „Budeš naštvaná navždy?" pozvedl obočí.

„Na tebe? Možná," pokrčila jsem rameny a uculila se.

„Vážně?" zasmál se a posadil naproti mně. „Chceš něco k pití?" zeptal se pak.

„Máš džus?" usmála jsem se.

„A co whisky?" navrhl. „Džus mám ale taky," dodal radši.

„Dám si ten džus," mrkla jsem.

„Rozkaz, má paní," zasalutoval a zmizel.

Po chvíli se Kol vrátil a podal mi sklenici džusu, sám měl v ruce whisky. Poděkovala jsem a napila se. Kol se posadil vedle a pozoroval mě.

„Proč jsi mě sem vlastně přitáhl?“ zeptala jsem se.

„Už jsem ti to řekl, tady jsi v bezpečí a navíc jsme tu sami,“ uculil se a lokl si svého zlatavého moku.

„Ty si vážně nedáš pokoj.“

„Já? Nikdy,“ pousmál se tím svým sladkým úsměvem, chytil mě za ruku a stáhl k sobě do klína, takže jsem si polila džusem tričko.

„Myslím, že bys mi měl donést nové pití,“ řekla jsem zatím klidným hlasem.

„To bych možná měl, ale opravdu to chceš?“ pohladil mě po noze.

„A co bych měla chtít jiného?“

„Třeba tohle?“ přitáhl si mě k sobě blíž a políbil.

Zprvu jsem polibek opětovala, pak jsme se odtáhla a dala mu facku. Tohle nečekal. Chytil se za tvář a zmateně na mě koukal.

„Sakra, za co?“ zamračil se.

„Za to, že si zase dovoluješ.“

„Na co si stále stěžuješ, když se ti to stejně líbilo.“ Mlčela jsem, nevěděla jsem, co mu na to říct. Kol se vědoucně usmál, on dobře věděl, co má říct, aby mě dostal. Lehce se mi otřel rty o ouško a zašeptal: „Tak vidíš, zlato, až příliš dobře tě znám.“

„Nesnáším tě, Kole Mikaelsone,“ zamumlala jsem, přitáhla jsem si ho za tričko k sobě a vášnivě políbila.

Stiles
Sledoval jsem Laru k motelu na konci francouzské čtvrti. Na recepci si vzala klíček a pak zapadla do posledního pokoje. Došel jsem ke dveřím a zaklepal. Zevnitř se ozvalo zamručení a já věděl, že jsem správně, i kdybych ji nesledoval. Dveře se po chvíli otevřely a v nich stála zamračená Lara, držíc v ruce nějakou láhev.

„Co tu chceš? Neříkala jsem snad, že chci být sama?“

„Přišel jsem za tebou a…“ poškrábal jsem se na hlavě. „A také už vím, proč jsi mě od sebe odehnala,“ dodal jsem nakonec tiše.

Nic neřekla, jen ustoupila ode dveří a pustila mě dovnitř, zavřela dveře a popošla k posteli, kde se posadila. Popošel jsem k ní a sedl si vedle ní.

„Chceš?“ nabídla mi pití.

„Jo, dám si,“ vzal jsem si a napil se, v momentě jsem se ale ušklíbl nad tím, jak to bylo silné.

„Pil jsi vůbec někdy?“ znova si ji vzala a sama se pořádně napila.

„Samozřejmě, že jsem pil, ale nic tak silného, jako je tohle.“

„Aha… no, vždy je něco poprvé,“ pokrčila rameny, znova se pořádně napila, pak mi dala láhev do ruky a lehla si na postel.

Aby se neřeklo, tak jsem se také napil, poté jsem položil láhev na zem a lehl si vedle ní. Měla zavřené oči a klidně oddechovala.

„Proč jsi mi to neřekla hned?“ zeptal jsem se po chvíli ticha.

„Nic by to nezměnilo. Tak proč bych ti to říkala. Nech to už být, prosím,“ zašeptala.

„Nenechám to být, protože mi na tobě moc záleží,“ řekla jsem popravdě a v tu chvíli otevřela oči a koukla na mě.

„A co Lydie?“

„Je to jen kamarádka. Kdysi dávno jsem k ní něco cítil, ale to už je pryč, protože se objevil někdo nový, ke komu chovám mnohem větší city, než kdy k ní.“

Lara se posadila a koukala na mě beze slov.

„Stilesi…“ po chvíli zašeptala. „Já… nevím, co ti mám na to odpovědět. Už jsem ti řekla, že si zasloužíš lepší.“

„Pro mě není nikdo lepší než ty.“

„Vždy se najde někdo lepší,“ povzdechla si a natáhla se pro láhev, ze které se opět napila.

Hned jsem ji to vzal a sám se raději napil, už jsem nevěděl, co jí na to říct. Lara se postavila a došla k malému minibaru, vybrala z něj mini lahvičky s alkoholem a vrátila se zpět na postel.

„Tady, kdyby došla ta větší,“ řekla jen a jednu malou do sebe hodila.

„No, zdá se, že se to bude hodit,“ zamumlal jsem a popíjel z té větší.

Po nějaké chvíli jsem na zem odhodil prázdnou láhev a kouknul na Laru, pár malých lahviček už měla v sobě a znova spokojeně ležela na posteli. Lehl jsem si vedle ní, impulsivně ji přitáhl k sobě a vášnivě políbil. Čekal jsem, že se odtáhne, ale ona se stejnou vášní opětovala. Zamručel jsem spokojeně a líbal ji dál. Její ruce bloudily po mém těle, stejně jako moje po jejím, hladil jsem ji pod trikem a pomalu ho svlékal. Ani ne o minutu bylo někde na zemi i s tím mým. Rukama mi přešla po hrudi a koukla na mě. Chvíli jsem si myslel, že to stopne, ale když si mě sama k sobě přitáhla a políbila, došlo mi, že tenhle večer skončí konečně tak, jak jsem si přál.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf