OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Těžká zkouška 36

14.04.2024 (10:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 63×

Navzdory předchozí prognóze nikterak nespěchal, pomalými, svědomitými tahy rtů lehce klouzal po těch mých, sem tam vcucl horní nebo spodní, dávaje si záležet, aby o něj při propouštění zavadil předními zuby, ojediněle do procesu zapojil zdánlivě prchlivý jazyk, jímž se po krátkém shledání s mým zase stáhl, čímž pod pupíkem, v místě oficiálně označeném za ložisko požáru, zažehl plamínek postupně se rozpínající do obřích rozměrů.

Kloubky prstů pravačky, jejímž předloktím se vedle mého ramene nadlehčoval na matraci, mě něžně hladil na skráni, zatímco dlaní její sestry pečlivě přejížděl ze strany po trupu, od podpaží až na stehno a zpět. Zvedla jsem pokrčenou nohu, přitom ji co největší plochou smyslně otřela o Damonovu, pak jsem mu ji v oblasti kotníku zaklesla pod levým hýžďovým svalem a nenásilným zatlačením si zajistila bližší přilnutí pánve na pánev, tím pádem jsem o dost zřetelněji vnímala upírovu erekci tlačící mě do podbřišku.

Blaženě jsem zamručela.

Nezůstal mi nic dlužen, odpověděl obdobně rajcovním zvukem, po téměř nepatrném strnutí se na mě zahleděl, palcem ruky vyzývavě přejel přes pootevřené rty, načež se svými žhavými ústy úžlabinou mezi lící a bradou svezl pod čelist a posléze na krk, kde zahájil ono slibované mučení. Zapáleně líbal každičký milimetr citlivé kůže a s nemalým přispěním špičky jazyka mi přivozoval hotové infarktové stavy, rychle, přerývavě jsem dýchala, hrudník se mi nadzvedával v divokém tempu a srdce mi tlouklo hůř než sumo bojovníkovi s tachykardií po slabé půl hodince tréninku na rotopedu.

„Ahhmm, Damone,“ zasténala jsem tlumeně, když lidským špičákem naznačil kousnutí do krční tepny, které při té oblažovací proceduře věnoval výjimečnou pozornost. Pravdou bylo, že kradmé připomenutí toho, co je ve skutečnosti zač, se mi líbilo, ta špetka nebezpečí, za oním gestem skryté, mě dostávala do varu.

Zvedl hlavu, sáhl si za krk, kolem něhož jsem měla ovinuté paže, vzal mě za ruku, přitáhl si ji k ústům a hebce políbil doprostřed dlaně, pak na vnitřní stranu zápěstí, identicky lehkými pusinkami pokračoval po vřetenní kosti až k ohbí loktu, tam mi upravil sklon končetiny, načež dané počínání aplikoval i na nadloktí. Čím víc se blížil k podpaží, tím lechtivější a dráždivější to bylo. Rozesmát mě jeho záměrem evidentně nebylo, protože mě místo vzdušné hubičky citlivou kůži nad jamkou trochu hruběji stiskl zuby, až jsem samým úlekem sykla.

Pustil mi ruku, svou volnou vsunul pod záda a zkušeně rozepnul háčky podprsenky, nato se vytáhl do sedu na patách, onen miniaturní kus oblečení mi sňal z ramen a kamsi odhodil, pak si sundal rozevlátou košili a rovněž ji mrsknul na zem. Znovu na mě nalehl a rovnou se sklonil k odhaleným ňadrům s poslušně do pozoru vytrčenými bradavkami. Zatímco levou zaštítil žhavými, široce rozevřenými ústy, kterými ji obemkl a záhy slastně nasál dovnitř, přičemž ji neopomněl poctivě obkroužit jazykem, druhé prso počal umně mnout horkou dlaní, snaže se ukazováčkem co nejvěrohodněji napodobit trýznivé praktiky špičky vlhkého vyslance, s nímž uměl vskutku neuvěřitelné věci.

Rozdychtěně jsem zalapala po dechu, zabořila mu prsty obou rukou do vlasů a přimáčkla si jeho hlavu pevněji. Rozdmýchaný žár v dutině břišní neúprosně volal po nadpozemském splynutí v jednu bytost. Nyní jsem Damonovi kolem pasu omotala obě nohy a s jistou urgencí si jeho pánev přirazila do klína, oba jsme po kontaktu našich intimních partií sehraně zaskuhrali. Vyměnil prsa, takže to, kterému se dostávalo královské péče zručných rtů, si vzal do parády dlaní, a druhé se jal olizovat kolem prsního dvorce, postupně zmenšoval okruh, tudíž se brzy dopracoval k bradavce, nasál ji a tyranským způsobem po ní zakmital špičkou jazyka. Prohnula jsem se v zádech a znovu se prakticky přišpendlila k jeho rozkroku, nechal mě se párkrát nasucho otřít o tvrdý pahorek uvězněný za zipem kalhot, pak se však stáhl, k mé nelibosti se vymanil ze sevření, vyhoupl se na kolena a rozevřenou dlaní z ňadra lenivě přejel přes pupík až k lemu sukně. Pozvedl zrak, vyhledal mé oči a bez přerušení spojení absolvoval stejnou cestu i pootevřenými, lehce ke kůži přilnutými rty.

Když jsem si uvědomila, co má v úmyslu, smetla mě ničivá lavina adrenalinu.

Fascinovaně jsem sledovala, jak se znovu usadil na paty, rozepnul zip sukně a pomalu mi ji sundal, to samé udělal i s černými punčochami, svlékl mi je a netečně kamsi odmrštil. Jemně mě uchopil za nohu, přitáhl si ji k ústům a s jakousi posvátností políbil na chodidlo, ještě několikrát to zopakoval, pak se přesunul na kotník a po jeho totožném uctění se vydal na lýtko, až se dobral do podkolenní jamky. Odtud se hlemýždím tempem po vnitřní straně stehna vypravil vzhůru, do třísla, kde se zastavil, opět se na mě podíval a po kratičké nečinnosti, kdy jsem myslela, že z toho napětí vybouchnu, mě zbavil krajkových kalhotek, jež potkal stejný osud jako zbytek šatstva. S výrazem, jasně prozrazujícím, kdo má celou situaci pod kontrolou, se chopil levé končetiny a snad ještě pomaleji zkopíroval na jejím dvojčeti nedlouho dokončený proces. Jakmile se doplahočil k hraničnímu bodu, měla jsem co dělat, abych z té nejistoty neomdlela. I tentokrát se zarazil, nicméně se nikam nevzdálil, ukazováčkem směle přejel po celé délce nejstřeženější části mého těla, až jsem z náhlého přívalu slasti do pěsti sevřela už dávno ne precizně ustlanou pokrývku. Pro velký úspěch to provedl znovu, leč v polovině se zastavil, za přispění prostředníčku od sebe oddělil stydké pysky, nahnul se blíž a provokativně mi zafoukal na vchod. Mučivě jsem zakňučela.

Tohle mě určitě zabije.

V momentě, kdy se místa, kde jsem dosud byla schopná cítit jeho horký dech, dotkl světem a ženskými klíny protřelými rty, absolutně jsem přestala vnímat cokoli jiného. Třeba to, že jsem předtím nedostala příležitost se osprchovat. Damon byl milovník tělem i duší, sexualita z něho vysloveně vyzařovala na míle daleko, nebyla jsem naivní, někde v podvědomí jsem věděla, že o tom, co všechno za svůj dlouhý život vyzkoušel, se mi nesnilo ani v tom nejodvážnějším lechtivém snu.

„Mmmm,“ zapředl euforicky, jako by mi četl myšlenky, čímž vyslal elektrizující vibrace do samého centra mého rozechvělého těla.

Poté, co do té bohulibé činnosti zapojil jazyk, kterým po sérii ochutnávacích tahů vnikl dovnitř a s přehledem jím nahradil plnohodnotný styk, přičemž palcem masíroval drobný výčnělek obsahující svazek nervů, divoce jsem zvrátila hlavu a panenky za zavřenými víčky obrátila ke stropu, rázem jsem zapomněla, jak se jmenuju a kde bydlím. Jednou rukou jsem o poznání křečovitěji sevřela svíraný chuchvalec povlečení, kdežto druhou jsem Damona čapla za vlasy a nevybíravě mu zabořila obličej tak hluboko, jak to jen šlo. Volnou levačkou mi navedl nohu za své rameno, načež počal hníst vnější stranu stehna. Hlasitě jsem zasténala, bojujíc s nutkáním se agonicky kroutit a převalovat ze strany na stranu.

Byla jsem smířená s tím, že nastala má poslední hodinka.

Už už jsem si myslela, že víc nemůžu vydržet, tak vnímavě změnil taktiku, přesunul ty své magické rty výš, na abnormálně senzitivní výběžek, který nemilosrdně nasál a promnul, zatímco do mě zasunul onen hbitý ukazováček a svižným pumpováním tam a zase zpět zapříčinil menší ohňostroj za mými víčky.

„Aaaah, Damone, to je… Uh, j-já… Aaaghh,“ zanaříkala jsem, třebaže jsem neměla tušení, co chci vlastně říct.

Když přidal prostředníček a prsty druhé ruky mi zatnul do stehenního svalu, bolestivě jsem se kousla do rtu.

Byla jsem totálně bezmocná, přesně věděl kdy, jak a kam sáhnout, jak moc přitlačit, aby to nebolelo, ale zároveň to poskytovalo co největší požitek.

Maličko jsem přizvedla hlavu a v jakémsi deliriu se podívala mezi nohy, spolu s potěšením a doprovodnými zvuky mě dostal upírův naprosto soustředěný výraz, vypadal, že si to svým způsobem taky dost užívá. Nejspíš vycítil, že se na něho dívám, protože otevřel oči a neskonale lascivně je zaklesl do mých zastřených mlhou z přicházejícího orgasmu, jenž bude nepochybně nejsilnější, jaký jsem kdy měla tu čest zažít. V němém stenu jsem otevřela pusu a prohnula se v bedrech, čímž jsem vyšla vstříc nejen Damonovým mrštným rtům ale i mistrným prstům, jež jsem mu po zrychlení frekvence pronikání nyní svírala stahy vnitřních svalů z dosaženého vyvrcholení.

Zadýchaně jsem spustila hlavu do polštářů a s hravě zaměnitelným posttraumatickým chováním si zanořila prsty obou rukou do vlasů.

Potřebovala jsem se sebrat.

Když mě milostivě propustil, ulehl vedle a odložil si hlavu na ruku zapřenou o matraci a pokrčenou v lokti, aby mě mohl podrobit analyzujícímu pohledu, z jeho pohledného obličeje spolu s nesmírným množstvím samolibosti vyvěrala na povrch i ryzí oddanost.

„V pořádku?“ zeptal se poněkud ohraně. Mlčky jsem přikývla, neboť jsem doopravdy nebyla s to vydat hlásku.

„Dal jsem si záležet,“ oznámil mi s vítězoslavně povytaženým obočím.

„Uhm,“ zamumlala jsem s hlavou stále v minimálně jiné galaxii, současně jsem si dlaní roztřesené ruky ztraceně přejela po čele, což u něho vyvolalo potrefené uchechtnutí.

„Mno… Měls pravdu, v tomhle seš ještě úžasnější,“ ocenila jsem ho s jakýmsi pološíleným úsměvem.

Ne, že bych měla kvanta zkušeností, s kterými bych to mohla porovnat, s Mattem jsme spolu spali všehovšudy dvakrát, když nepočítám ten první ošemetný pokus, a se Stefanem jsme se k většímu odvazu nějak nedopracovali. Po zpětné kalkulaci musím konstatovat, že navzdory tomu, že jsme spolu skoro rok chodili, náš intimní život byl až žalostně chudý. Jak na kvantitu, tak bohužel i na kvalitu.

Nechápejte mě špatně, Stefan nebyl špatný milenec, to vůbec, bylo to s ním fajn, hlavně na začátku našeho vztahu jsem z něho byla totálně unešená, jenže teď, když jsem mohla okusit něco trochu dospělejšího, došlo mi, že jsme se za těch x měsíců vlastně nikam neposunuli. Tedy ne společně. Přestože jsem z té dlouhé a strastiplné cesty plné šílených událostí dokázala vyjít silnější a otrlejší, Stefan ke mně přistupoval stále stejně křehce, při milování se snažil mít věci neustále pod kontrolou a dával si setsakramentský pozor, aby se u něho jakýmkoli způsobem neprojevila ona upíří podstata. Prostě mi jen chtěl poskytnout co největší pocit bezpečí, což mnohdy působilo krapet upjatě. Ač jsem se zuby nehty snažila bratry nesrovnávat, obzvlášť v téhle oblasti, jednoduše jsem si nemohla pomoct; bylo to ironické, ale s Damonem jsem si připadala v bezpečí právě kvůli tomu, čím je, a líbilo se mi, když to dával příležitostně najevo.

Cítila jsem se výjimečně a kdesi hluboko uvnitř si mé malé sobecké já neskutečně užívalo fakt, že si s tímhle nelítostným, nebezpečným, mnohdy krutým a nevyzpytatelným zabijákem můžu prakticky dělat, co chci. Věděla jsem, že kdybych si usmyslela, že ho pomažu marmeládou a nechám v lese sežrat mravenci, dovolil by mi to. A pak tu samozřejmě byly Damonovy neopomenutelné postelové dovednosti…

„Já vím,“ zašeptal mi sebejistě do ucha, „věděl jsem to od první chvíle, co jsem tě uviděl,“ pokračoval o něco vážněji, přitom mě bříšky prstů jemně hladil po nadloktí, „že si budeme v posteli absolutně vyhovovat. Obvykle podobný závěry nedělám, ale my dva jsme pro sebe byli stvořeni, Eleno.“

„Nepovídej. Máš snad taky nějaký věštecký schopnosti?“ dobírala jsem si ho, neboť mi k upírovi tyhle osudem zavánějící řeči prostě nepasovaly.

„Řekněme spíš instinkt,“ opravil mě nepohnutě.

„Pojď, něco ti ukážu,“ řekl, čile vyskočil na nohy a nabídl mi ruku, za níž jsem se nechala vytáhnout do sedu a posléze i do stoje. K mému překvapení mě zavedl do koupelny, kde mě nenásilně vmanévroval před zrcadlo nad umyvadlem.

„Co to…?“

„Takhle chvilku stůj,“ nakázal mi.

Během vteřinky, kdy na holou kůži dopadl Damonem rozvířený vzduch, jak se o kousek dál upíří rychlostí zbavil zbytku oblečení, byl zpět, postavil se těsně za mě a majetnicky objal kolem pasu, pak mi umístil bradu do štěrbiny nad klíční kostí a miniaturním pokynutím mě pobídl, abych věnovala pozornost zrcadlu.

„Podívej. Nejsme spolu přímo dokonalí?“ zeptal se maličko huhlavě, přitom nás drobným kýváním hladce rozpohyboval ze strany na stranu. Odtrhla jsem od něj zrak a dle instrukcí se zaměřila na odraz křivek našich nahých těl, která v takto těsném kontaktu doopravdy tvořila úžasný obrázek. Krátce jsem na nás fascinovaně hleděla, načež jsem se souhlasně pousmála.

„Máš pravdu, jsme perfektní,“ vydechla jsem omámeně poté, co jsem jeho nad pupíkem zaparkovaná předloktí překryla svými.

„Jasně, kromě týhle božský vizuální stránky jsou tu ještě další faktory,“ zanotoval mi u ucha, k němuž se po odsunutí překážejících pramenů za rameno nosem propracoval.

„Například?“ otázala jsem se zvědavě.

„Třeba to, že nás to k sobě od začátku táhlo jako dva permanentní magnety?“ Ano, to se popřít nedalo.

„Dobře, uznávám, že to tvoje charisma mi kolikrát přivodilo horký chvilky. Co dál?“

To, že hned neodpověděl, a dokonce uhnul očima, když jsem do jeho krásné odzrcadlené tváře upřela zrak, mou zvídavost mnohonásobně nabudilo. Nyní mě to jeho skálopevné přesvědčení, že k sobě patříme, teprve začalo zajímat.

„Em, no… Víš co, necháme zbytek zase na příště,“ odtušil vyhýbavě. Znala jsem Damona natolik, že jsem pochopila, že momentálně z něho víc nedostanu. Holt si budu muset počkat, až mi to bude chtít říct sám.

„Co ta společná sprcha? Dovolím ti umýt mi záda.“

Navíc mi zrovna velmi podmanivým šepotem učinil nabídku, jenž jsem si nehodlala nechat proklouznout mezi prsty. Taky se vytasil i s neodolatelně přesvědčivým kalibrem, navlhčenými rty mě začal laskat na nejblíže přístupném místě, od ramene si to pomalu šinul na šíji, těsně pod čelist, kde se zastavil a upřel na mě vyzývavý pohled. Mohla jsem bývala dělat drahoty a třeba aspoň netečně protočit panenky ke stropu, faktem však bylo, že pouhá vidina mých zbloudilých prstů na upírově bezchybném těle mi nadobro zatemnila rozum. S rozverným uculením jsem němě přikývla. Pustil mě a přičinlivě šel pustit vodu. Zatímco nastavoval vhodnou teplotu, připravila jsem čisté ručníky, položila jsem je na okraj hranatého umyvadla a otočila se, starší Salvatore už stál pod proudem, jehož provazce postupně máčely onu hebkou pokožku.

Přešlápla jsem z nohy na druhou, s určitou dávkou respektu vstoupila za ním a zavřela za námi dveře. Jakmile mi ovinul paže kolem pasu a přitáhl k sobě blíž, uklidnila jsem se, sáhla jsem za něho a z nerezové poličky přivrtané na zdi vzala šampón, z kterého jsem si za Damonovým krkem vymáčkla trošek do dlaně. Vrátila jsem butel na původní místo, vydolovaný obsah poměrně husté konzistence si ledabyle rozetřela i na pravou ruku a následně přípravek jemně vetřela do hustých černých vlasů. Přestože si je za dnešek již minimálně dvakrát myl, ráno tady a pak doma, protože při hrátkách v autě voněly tak, jak jsem byla zvyklá, neprotestoval, se zavřenýma očima a totálně labužnickým výrazem držel, jako by byl přikovaný jedním z Bonniiných kouzel.
Procítěně jsem mu bříšky prstů masírovala nejprve temeno, nato oba spánky a nakonec týl, dávala jsem si načas, neboť jsem mu částečně chtěla kompenzovat předchozí zážitek. Když jsem byla dostatečně spokojená, navedla jsem mu hlavu pod hlavici a pod tekoucím proudem mu opatrně spláchla vytvořenou pěnu. Po celou dobu mě do podbřišku tlačilo Damonovo vzrušení, což mě popravdě kapánek rozptylovalo, nýbrž jsem se snažila plně soustředit na stanovený postup. Opět jsem mu sáhla za záda, tentokrát jsem se chopila mýdla a v malé mezeře mezi námi si do dlaně vyšprkla podlouhlý váleček.

„Á, dámský jahodovo vanilkový sprcháč podruhé,“ poznamenal pobaveně.

„Chceš radši Jeremyho s motivem tý vaší morbidní hry?“ navrhla jsem zbývající možnost.

„Proboha, ne! Jsem sice zvrácenej, ale jako bratr ti fakt vonět nechci,“ ujistil mě nefalšovaně, „dej mi ten svůj. Teď, když jsem s tebou, tak mi to vadit nebude, ale dopoledne bylo dost divný, cítit tě všude na sobě, ačkoli jsme vlastně… se k sobě takřka nepřiblížili.“ Chápavě jsem se uchechtla.

Rozmatlala jsem si mýdlo na obě dlaně, každou jsem pak Damonovi umístila na jedno rameno a synchronizovaně jimi pomalu sjela k zápěstím. Potom jsem ho chytila za levou paži, maličko ji odtáhla do dálky a dlaněmi mu od předloktí vystoupala vzhůru, ke klíční kosti a posléze do podpaží, poťouchle se zasmál, když jsem mu tam svědomitě zabrousila. To samé jsem provedla i s jeho druhou končetinou, nyní se jen domýšlivě ušklíbl.

Zakroužením ukazováčkem jsem mu naznačila, ať se otočí, s přetrvávajícím úsměvem to poslušně udělal.

Položila jsem rozevřené dlaně na lopatky a lenivými, spirálovitými pohyby mu po nich začala klouzat, po několika poctivých kruzích jsem po krční páteři vyjela k zátylku, odtud jsem se po hřebenech šíje dopravila na ramena a po vnější straně lopatek sestoupila do střední zadní části trupu, kde jsem se pustila do hnětení zádového svalstva, pěkně od páteře až po šikmý břišní sval, z něhož jsem posléze postupovala na bedra. Neviděla jsem mu do obličeje, ale ze zaujatého postoje, kdy se pravou paží zapřel o stěnu a lehce sklonil hlavu, a celkové změny atmosféry v malém sprchovém koutu, jsem seznala, že se již nesměje. Zastavila jsem a místo sestoupení dlaněmi na zadek jsem jimi přímou cestou provokativně vyšplhala zase nahoru, abych je záhy co největší plochou svezla zpět do oblasti beder. Vytočila jsem prsty rukou do stran a teprve poté dlaněmi svůdně přejela přes pevné hýždě zezadu na stehna, za což jsem byla odměněna hlasitým vzdechem. Poklekla jsem a střídavě mu omyla nohy až ke kotníkům, pak jsem ruce úplně stáhla a postavila se.

Než se stačil vzpamatovat a případně dát najevo nelibost z absence kontaktu, přiložila jsem mu ukazováček na lopatku, o devadesát stupňů se stočila vlevo, takže jsem při přecházení dopředu mohla bříškem prstu přejet na druhou lopatku a z ní přes nadloktí svěšené končetiny docestovat na starou známou klíční kost. Zvedl hlavu a věnoval mi extrémně náruživý pohled, v němž se mísila touha s obdivem, možná i úctou. Ty své krásné, roztouženě přimhouřené oči přeparkoval na rty, na které se mě už už chystal políbit, když jsem mu na ústa přiložila ukazováček a zabránila mu v tom.

„Ještě jsem neskončila,“ informovala jsem ho tlumeně, opět jsem sáhla po sprchovém gelu, vytlačila si doprostřed dlaně množství velikosti kuličky hroznového vína, po zbavení se dnes dost vytížené lahvičky si mýdlo naplácla i na pravačku, načež Damonovi obě ruce s jakousi posvátností přiložila na prsa.

Stejně jako na zádech, dávala jsem si záležet, abych se dotkla každičkého milimetru jeho skvostného trupu.

Vzhledem k tomu, že byl přeměněný v pětadvaceti, měl proporce statně rostlého muže v nejlepších letech, zato Stefan, třebaže s atletickou průpravou, ten byl stavbou těla stále na úrovni sedmnáctiletého teenagera, čili nezformovaný do konečné, vyspělé podoby. Nicméně jsem věděla, že věk tu nehrál zcela zásadní roli, Damon byl prostě nejvíc sexy chlap, s postavou vymodelovanou samotným bohem neřesti, kterého jsem měla tu čest poznat, teď navíc i po intimní stránce. A maximálně jsem si to užívala, pomalými tahy jsem okopírovala veškerý sval a záhyb, ukládajíc si ten opojný pocit hluboko do paměti, a to mě dovedlo až pod pupík. Pozvolna jsem zvedla zrak a upřela ho do upírových smyslně přivřených očí, v nichž se zračila naprostá odevzdanost. Když jsem ho vzala do ruky, aniž bych přerušila oční kontakt, ta nepatrně chvějící víčka sroloval ještě níž a slastně zvrátil hlavu, tudíž na mě skrz husté řasy koukal pouze úzkými štěrbinami. Se zvýšením intenzity mu z lehce pootevřených úst uniklo přerývavé zamručení.

To, společně s příjemným efektem dopadu provazců vody, jež se od naší vzájemným třením namydlené pokožky rozstřikovala na jednotlivé kapky, mou už tak slušně rozechvělou nervovou soustavu proměnilo v divoce se kroutící chapadla olihně s epileptickým záchvatem. Navlhčila jsem si rty a bezmyšlenkovitě je přiložila na levý prsní sval, těsně nad bradavku, chviličku jsem je tam nechala jen tak spočívat a pak jsem jimi s nemalou podporou špičky jazyka zahájila dráždivé tažení v drobném porostu ochlupení.

„Eleno,“ zaskuhral mi do vlasů, přitom rukama rozdychtěně rejdil na zádech podél páteře, na bocích, stehnech i pozadí.

Zabořil pravačku do mokrých pramenů na zátylku, jemným zatáhnutím mi zaklonil hlavu, čímž utnul přímý útok na citlivé okolí dvorce, a nepopsatelně vášnivě mě políbil. Měla jsem dojem, že se mi nohy nekontrolovatelně transformují ve dvě klepavé bábovky želé. Najednou mě chytil za zápěstí končetiny, kterou jsem ho zjevně nebezpečně přiblížila k dosažení vrcholu, odtáhl se, nato sevřenou paži provlekl mezi našimi těly a důrazným zatažením mě otočil kolem vlastní osy, takže jsem k němu byla přilepená zády. Prudce jsem dýchala a zběsile mi tlouklo srdce, což se podstatně zhoršilo, jakmile rukou zašátral na vnitřní straně stehna, nenásilně zdvihl nohu a pokrčenou v pravém úhlu ji mírně vyklonil do strany, načež do mě snadno pronikl. Tiše jsem zalapala po dechu.

Kdyby mě levačkou neobjímal kolem pasu, jistě bych se bezvládně svezla na podlahu.

Přesně v momentě, kdy se šikovnými rty dotkl šíje a začal ji laskat, navedl mi prsty na citlivý výstupek mezi nohama, jehož drážděním spustil pableskování miniaturních hvězdiček za zavřenými víčky. Mučivě jsem zakňučela, přestávajíc postupně vnímat, co se se mnou děje. K mému překvapení mě neprodleně před výbuchem supernovy pustil, znovu jsem opsala kolečko, čímž jsem se k Damonovi ocitla čelem, než jsem však byla schopná cokoli udělat, netrpělivě mě popadl za půlky, vysadil na sebe a poté, co jsem mu absolutně instinktivně zaklesla v kotnících překřížené nohy kolem pasu, do mě vstoupil znovu a bez servítek zády přimáčkl na zeď. Přirážel rychle a tvrdě, ale mně to absolutně vyhovovalo, bylo to tak akorát na hranici. Když se přisál ústy k levému ňadru, zabořila jsem mu prsty do vlasů a urgentně je sevřela v pěst. Hučelo mi v uších a cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev, celkem nepříjemně to pálilo.

Zvrátila jsem hlavu a temenem ji opřela o stěnu, zároveň jsem se prohnula v bedrech, jak se mi ve středu těla rozprskl ohňostroj hodný té nejbujařejší silvestrovské oslavy a totálně mě převálcovalo uvolnění v podbřišku naakumulovaného napětí. Damon mě s táhlým heknutím okamžitě následoval, zadýchaně si odložil čelo do ohbí mého krku. Připadalo mi, že jsem nad svým tělem nadobro ztratila kontrolu, přišla jsem si hrozně slabá, samovolně mi sklouzly nohy dolů a z vydýchaného vzduchu se mi povážlivě zamotala hlava, zatmělo se mi před očima.

„Ou, Eleno. Hej!“

Jeho ustrašený hlas jsem slyšela jako dunivou ozvěnu. Asi ho dost překvapilo, když jsem se po uvolnění sevření zničehonic odporoučela k zemi. Přesto mě pohotově zachytil a přitáhl k sobě.

„Úplně hoříš, to ta horká voda,“ mudroval rozhozeně.

Chvatně zavřel kohoutek a otevřel dveře, to hned zabralo, s přísunem chladnějšího vzduchu se mi o sto procent lépe dýchalo a pořídila jsem rozlepit oči. Podebral mě pod koleny a v náručí opatrně vynesl ven, kde mě obezřetně postavil na chodidla, stále mě však notně přidržoval, zamotal mě do ručníku a pomalu usadil na zavřený záchod. Nedbaje toho, že z něj všude crčí voda, poklekl přede mnou a starostlivě zmapoval nejistým pohledem.

„V pořádku?“ zeptal se pološeptem, zatímco mě zamilovaně hladil po tváři.

„Promiň, nechal jsem se unést,“ zabědoval provinile, z nerozvážnosti nad sebou nesouhlasně krče čelo.

„V pohodě, neomlouvej se. Napiju se a bude to dobrý. Malá motejlice za to stála,“ ujistila jsem ho bezstarostně, během čehož jsem se chopila zbylého ručníku a mateřsky mu ho přehodila přes hlavu i ramena.

„Malá?“ Bezradně nade mnou zavrtěl hlavou. „Já se z tebe zcvoknu, Eleno. Podívej, pořád se mi třesou prsty,“ nařkl mě ze zmiňovaného handicapu, jež podstrčením ruky pod nos názorně demonstroval.

Skutečně mu v nich sotva postřehnutelně cukalo.

Nebyla jsem si jistá pravou příčinou, zda to byl doznívající efekt po proběhnutém aktu či ze strachu o mou maličkost. Zamýšlela jsem se optat, ale ztratila jsem nit, jelikož mi zrovinka bříšky prstů začal něžně vysoušet vlasy, které jsem si ve výsledku zase neumyla. No co, zítra je taky den. Blaženě jsem zavřela oči a oddala se jeho luxusní péči, dělalo mi to zatraceně dobře. Vkrádala se do mě příjemná malátnost.

„Pojď, hezky tě uložíme do postele,“ vytrhl mě z transu svým hebkým hlasem.

Osuškou, jež jsem mu dala, mi otřel mokré nohy, postavil se a spěšně stejný proces provedl i u sebe, nato oba použité ručníky pověsil na háčky na dveřích, nanovo mě zvedl a přenesl do pokoje, kde mě rytířsky položil na matraci. Jakmile přese mne přetáhl deku, chňapla jsem ho za ruku a s jakýmsi nepokojem se mu zahleděla do očí.

„Zůstaneš do rána, Damone?“ pípla jsem, nevědomky zadržujíc dech. S potěšeným úsměvem se ke mně sklonil.

„Zůstanu s tebou až do dalšího rána,“ odvětil, přičemž mi ukazováčkem rozverně smýkl po nose.

Šťastně jsem se zazubila. Odzrcadlil mi obdobně přitroublý výraz, potom energicky přelezl na volnou polovinu lůžka a vklouzl ke mně pod přikrývku. Okamžitě jsem se přitulila, ležel na zádech s levou rukou složenou za hlavou, takže jsem si mohla bez problémů odložit tu svou v oblasti spánku na upírovo rameno a pravačku umístit na vypracovaný hrudník.

Život byl zvláštní, ještě včera jsem si myslela, že umřu a teď…

Nerušeně jsem si povzdechla a rozevřenou dlaň přitiskla na kůži, pod níž zběsile tlouklo Damonovo před ostatními obrněné srdce.

Choval se jinak než před odjezdem na ostrov, byl milejší a přístupnější, neodháněl mě od sebe, neuchyloval se k sarkastickým poznámkám, jimiž míval tendenci kamuflovat pochybnosti a nejistotu. I v milování jsem zaznamenala jistý rozdíl, po možnosti porovnání jsem usoudila, že si předtím udržoval určitý odstup, po návratu se na něj ať vědomě, či nevědomě vykašlal. Možná si tam uvědomil, že si trochu toho štěstí rovněž zaslouží. Vděčně jsem se usmála, cudně ho políbila pod klíční kost a s pocitem naprosté mírumilovnosti zavřela oči.

Když jsem se probudila, skrz stále k sobě slepená víčka jsem poznala, že v pokoji panuje poměrně světlo, což, kromě faktu, že jsem zapomněla zatáhnout závěsy, nasvědčovalo i tomu, že jsem zřejmě nepřerušovaně spala celou noc.

Taky jsem to potřebovala, konečně jsem cítila, že mám skoro „dobité baterky,“ nepřipadala jsem si jako po hodně dlouhé jízdě na horské dráze, a dokonce odezněla i ona otravná slabost v končetinách. Pod přívalem jakéhosi nervózního očekávání, zda tu se mnou Damon opravdu je, jsem rychle otevřela oči. Poněvadž jsem ležela na levém boku, nemusela jsem sáhodlouze pátrat, v pohodlném polosedu se vedle opíral o pelest postele a zaujatě koukal do mobilu. Využila jsem upírovy nepozornosti a dovolila si zrakem důkladně sklouznout po jeho obnaženém, obdivovaném trupu, vzhledem k nebezpečně nízko sesunuté přikrývce jsem nebyla ochuzena o oblíbená místa.

„Brý ránko, ospalče,“ pozdravil, nejspíš zase tolik začtený nebyl, načež ke mně s rozverným výrazem stočil hlavu. Přistihl mě.

„Ahoj. Kolik je hodin?“ zamlouvala jsem to, předstírajíc protírání koutku oka.

„Něco po devátý.“

„Seš dlouho vzhůru?“

„Ani ne. Surfuju na novinkách, být běžný lidský občan tohohle státu či čtrnáctiletá školačka s nadváhou, představovalo by to dost depresivní volbu jak zabíjet čas.“ Souhlasně jsem přikývla.

„Tváří se nevinně, ale média jsou snad ta nejnebezpečnější zbraň. A sociální sítě, to je kategorie sama o sobě,“ dodala jsem nelichotivě, zatímco jsem se protahovala po vzoru ve hřbetu prohýbající se kočky.

„Manipulace lidmi vládne světem od nepaměti, jen pořád přichází na skrytější a vychytralejší způsoby,“ přisadil si netečně, nikterak přívětivý osud lidstva ho zjevně neznepokojoval. Patrně ho mnohem víc zajímal můj strečink, neboť pohodil telefon kamsi za sebe, svezl se zpět do lehu a s lišácky jiskřícíma očima se naaranžoval naproti mně.

„Coby expert na ovlivňování o tom musíš vědět své,“ popíchla jsem toho ostříleného manipulátora s lidskou myslí, na to akorát lhostejně pokrčil rameny a dál si bezděky pohrával s mými zcuchanými, večer velmi nezodpovědně napospas zanechanými vlasy.

„Ještěže seš nesmrtelný, drsný upír, kterého jen tak něco nerozhodí.“

„Přesně,“ zatrylkoval, zaklesl mi do očí ty své smyslností vyplněné oceány, pak se letmo ušklíbl a nenuceně si přilehl blíž. Lísavě mě nosem ducl na líci těsně pod oko, pak o kousek níž, a nakonec do koutku, odkud jím putoval k mému pršáčku, s nímž se po eskymácku poňuchňal. Navzdory romantickému významu gesta jsem to shledávala legrační, tiše jsem se zahihňala, za což jsem záhy sklidila vskutku nelítostný trest, drobnými hubičkami energicky zasypal každičký milimetr mého obličeje, který měl v dosahu. Nyní jsem smíchy vyloženě zabublala.

„Takovou nechvalnou pověst si vybuduju a pak podlehnu jedný naivní, soucitem posedlý puberťačce,“ postěžoval si naoko, dětinsky nad tou zapeklitou situací špule pusu.

„Pozor, tahle tvoje puberťačka dávno odhalila, že to je jen fasáda, pod níž se nachází složitá osobnost, kterou rozhodně stojí za to více poznat,“ opáčila jsem věcně, zatímco jsem dospodu zastrkovala nepříhodně před bradou vytrčený roh polštáře, následně jsem Damonovi navedla pravačku za krk a přiložila mu dlaň na zátylek, kde jsem nechala bříška prstů rozutíkat do konečků hustých vlasů i po okolí krční páteře.

Rezignovaně sťukl čelo s mým a poraženecky si povzdechl.

„Asi bych ti měl poděkovat, že sis dala tu práci, třebaže jsem se často choval jako totální kokot,“ zamumlal stěží pár centimetrů od mých rtů, na něž dopadl upírův horký dech, rozpoutávající v hejnu motýlů sídlících v břišní dutině solidní rozruch.

„Rádo se stalo,“ stačila jsem měkce špitnout, než zrušil tu chabou vzdálenost mezi námi a vroucně přitiskl ona hebká ústa na má lehce pootevřená. Přes celkem vysoký počet včerejších milostných kol jsme se po menším skotačivém oťukávání políbili chtivě, vášnivě, naše spánkem odloučené jazyky se stylem násilně od sebe odtržených milenců nadšeně setkaly v půli cesty.

Pod peřinou mi ovinul ruku kolem pasu a pevně k sobě přimáčkl, ihned jsem v třísle zaznamenala Damonovo nemalé vzrušení. Pravačku mi provlékl úzkou skulinou v ohbí krku, ohnul ji v lokti a rozevřenou dlaní, přiloženou na temeno, mi po prohloubení polibku zafixoval hlavu. Paži, na níž jsem si částečně ležela, jsem vklínila pod na polštáři spočívající tvář mého společníka a něžně ho palcem pohladila na skráni; spokojeně zapředl.

Zatnula jsem mu prsty do trapézového svalu, když mi rukou provokativně pomalým tempem sjel na bedra a zpět na rameno, z něhož se přehoupl na žebra, z boku po trupu doputoval na kyčel a posléze na stehno, kde odbočil na jeho zadní část, z níž neohroženě pokračoval do podkolenní jamky. Jemným tahem mi přizvedl nohu, přes bok si ji navedl za záda a kotníkem ji zahákl pod hýžděmi, takže se naše pánve ocitly doslova přilepené k sobě, což posunulo Damonův připravený, tvrdý nástroj slasti téměř k cíli. Přerývavě jsem v rámci možností nosem nasála vzduch, potom jsem instinktivně kapánek poupravila úhel, dokud jsem ho necítila přesně na vchodu a dalším miniaturním pohybem jsem si zajistila hladké proniknutí dovnitř. Oba jsme z toho kontaktu roztouženě zamručeli.

„Proto nejsi fanda pyžam?“ vysoukala jsem ze sebe zadýchaně.

„Snadný přístup,“ dostalo se mi krátké nezbedné odpovědi.

Rázem mi z pusy unikl zastřený sten, jak se ve mně upír začal pozvolna pohybovat dopředu a dozadu. Kousla jsem se do spodního rtu, zatímco starší Salvatore postupně přemístil svá nevyužitá ústa na klíční kost, ramenní kloub a nadloktí, kde mě laskal rty i šikovným jazykem. I když by se mezi nás nevešla ani špejle trpící anorexií, stále se mi zdálo, že se nedostává dostatečně hluboko, a to jsem se rozhodla napravit. Zapřela jsem se o loket zavalené ruky a koleno natažené dolní končetiny, přitom jsem se ladně vytáhla za její pokrčenou sestrou a bez větších obtíží nás přetočila do polohy na koníčka. Přimhouřenýma očima jsem shlédla na Damona, nevypadal, že by mu změna přinejmenším vadila, naopak, povolně ležel a uhranutě mě lustroval touhu a lásku odrážejícími safíry. Pro podporu jsem mu umístila dlaně na prsa, naštelovala se do pohodlnějšího sedu a v mně vyhovujícím rytmu zahájila práci boků, za něž mě kvůli stabilitě mírně přidržoval.

„Seš neskutečně krásná, Eleno,“ řekl slastí zbarveným hlasem.

To, zároveň s pocitem perfektní vyplněnosti, zburcovalo cévní soustavu k minimálně dvojitému výkonu, vyloženě jsem vnímala, jak se tepnami vedoucími od srdce žene čerstvá rozbouřená krev, jež se pomocí rozesetých vlásečnic a žil postupně rozlévala do celého těla, do hlavy a končetin, ale především do středu, kde znatelně přiložila pod přetlakováním hrozící kotel.

Ruce, které záhy přeparkoval na ňadra, na nichž pravidelnými kroužky odstartoval mučivé hnětení, onen proces ještě vygradovaly. Narovnala jsem se, dlaněmi jsem si uhladila rozvrkočené kadeře, abych do nich na zátylku vzápětí svůdně zanořila ruce a typicky ženským způsobem si je načechrala. Jakmile palcem pravačky zaútočil na Venušin pahorek, divoce jsem zvrátila hlavu vzad a znovu podstatně přidala na rychlosti.

„Damone,“ zaúpěla jsem rozdychtěně.

V poslední chvíli se s přispěním paží vytáhl do vzpřímené pozice, takže jsme seděli naproti sobě, úzce se dotýkali hrudníky, a hlavně, mohli jsme se líbat. Okamžitě hladově vyhledal mé rty a nedočkavě se k nim přicucl. S narůstajícím tempem jsem mu zrychleně funěla do úst, byla jsem kousíček od vrcholu. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a nevázaně za ně zatahala.

„Ummm, Damone, já… už dlouho nevydržím,“ oznámila jsem mu přiškrceně.

„Já taky ne.“

Sotva mi to zahuhlal do koutku, s přicházejícím stahem jsem se vypjala, křečovitě se propnula v páteři a pánví prudce přirazila. Zběsilé pulzování vnitřního svalstva ho takřka neprodleně popostrčilo na okraj, trhaně zavzdychal, na kratičký okamžik strnul a tlumeně mi zaúpěl na ohryzek, pak se uvolnil, blaženě mě ulíbnul na krk, načež si zapřel čelo o vystouplou klíční kost.

Spustila jsem ruce níže a pokojně ho objala kolem ramen, zároveň se mi přes rty nepozorovaně přehnal letmý triumfální úsměv; měla jsem ho plně ve své moci, a líbilo se mi to.

U Stefana jsem na podobnou formu submisivity nebyla zvyklá, nikdy mi nedovolil převzít zcela kontrolu, kdežto Damon si to evidentně užíval. Měl pravdu, perfektně jsme se k sobě hodili.

Aniž by mě přestal svíral v oblasti pasu, zaujal původní pozici na zádech, tudíž mě strhl s sebou. Natáhla jsem si nohy podél těch jeho a opatrným zavrtěním si na něm udělala pohodlí, potom jsem mu ohnuté paže s překrývajícími dlaněmi položila na viditelně se nadouvající hrudník, bradu zapíchla mezi druhé a třetí kloubky prstů vrchní ruky a směle na mistra postelových hrátek upřela zadumaný zrak. Měl zavřené oči a mírně zakloněnou hlavu.

Chviličku jsem ho jen tak němě pozorovala, snažíc se v tom neurčitém výrazu najít odpověď na záhadu, již bych si ráda objasnila.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ promluvila jsem nakonec, nedalo mi to.

„Hm, zkus to,“ odvětil, jinak se nepohnul.

„Je to vždycky takový? Je to tebou?“ Znělo to ostýchavě, přece jen jsem v probírání podobných témat nebyla zběhlá.

Několik vteřin se nic nedělo, pak se pobaveně, na hranici odfrknutí, zasmál a negativně zavrtěl hlavou.

„Ne.“

Zmateně jsem se zakabonila. To bylo všechno, víc k tomu neřekne?

Zklamaně jsem protáhla obličej, když si odevzdaně povzdechl a pokračoval: „Ještě nikdy to nebylo takový. Je to tebou.“  Zvědavě jsem pozvedla obočí, neboť se na mě konečně uráčil podívat. Vypodložil si hlavu zmuchlaným polštářem a mírně ji naklonil na stranu, tvářil se zamyšleně. Očividně váhal, jestli to má rozvést.

„Nebo spíš city k tobě... Donedávna jsem byl dost skeptickej, ale je to jiný než bezvýznamný sex, bezkonkurenčně lepší,“ přiznal bez vyhýbavého mlžení, „provádíš se mnou nepopsatelný věci, který jsem léta měl za prachobyčejný mýty narušených romantických duší.“

Onen upřímný kompliment ve mně vyvolal rozjařený úsměv. Přesně tyhle momenty, jednání a otevřené konverzace od srdce mi potvrzovaly, že jsem si vybrala správně.

„Znamená to, že chceš ty údajné mýty vyvracet dál?“ otázala jsem se, samým napětím jsem dočista zapomněla dýchat. Věnoval mi vážný pohled, nastal okamžik pravdy.

„Rozhodně,“ přitakal po krátké pauze sametově, přitom mi vnější plochou ukazováčku obezřetně přejel po nejspíš stále patrné modřině pod okem.

Stylem pacienta ústavu pro duševně choré, obdařila jsem Damona širokým, spontánním úsměvem, jež mi přirozeně opětoval. Zasmála jsem se nahlas, ztřeštěně na něm povyskočila, až překvapeně heknul, a stvrdila náš oficiálně stanovený vztah poctivým, odzbrojujícím polibkem.

„Ač bych se na to nejradši vrhnul hned, coby zodpovědný přítel bych ti měl opatřit nějakou snídani, abys mi zase nezkolabovala,“ připomněl mi po odtažení včerejší incident ve sprše, něžně přitom zastrkávaje za ucho zvlněný pramen.

Pravdou bylo, že jsem měla ukrutný hlad, dosud příjemnými aktivitami odsunutý do pozadí, souhlasila jsem tedy, ať se jde poohlédnout po něčem k jídlu, čehož využiju k osprchování a dvakrát odloženému umytí vlasů.

Odvalila jsem se na bok a pýchou obestřenýma očima sledovala, jak vylézá z postele a nahý se odebírá do koupelny pro oblečení. Stoprocentně jsem věděla, že pohled na jeho božské tělo se mi jakživ neomrzí.

Zakrátko se znovu objevil v pokoji, tentokrát oděný v tmavých džínách, což evidentně považoval za dostačující, nachomýtl se k lůžku, vtiskl mi vroucí pusu, načež se vydal do kuchyně.

Sedla jsem si a zapřemýšlela, kde bych asi mohla mít mobil, pravděpodobně v tašce dole v chodbě, popadla jsem proto upírův a drze v sekci s textovkami klikla na Bonniino jméno.

Zatím žádné převratné novinky. Jsme s Damonem u nás, relax. Kdybys měla čas, pokus se zjistit nějaké informace o Esther. Ozvu se. Elena.

Po odeslání zprávy jsem aparát odložila na noční stolek a zamířila rovnou do sprchy. Po řádné očistě jsem si oblékla čisté, černé spodní prádlo, přes které jsem si přehodila známou vůní načichlou pánskou košili stejné barvy, úmyslně jsem ji nechala rozepnutou, nato jsem si vyfoukala vlasy a vyčistila zuby, to na plánovaný proválený den stačilo.

Poznámka: Zase se to nějak zvrtlo, ale nebojte, postupně se přesuneme k akčnějšímu ději, už to mám vymyšlené.                                                                 

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Těžká zkouška 36: