OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Ta třetí - 4. kapitola - Cizinec

29.05.2014 (19:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 7× • zobrazeno 1370×

4. Cizinec

Síla jarního slunce se opřela do oken a paprsky ho hřejivým dotekem pošimraly na kůži. Nakrčil nos, protože ho probudily - a jemu se to nelíbilo. Tady by mohl spát navždycky. Zůstal by mezi čtyřmi stěnami a byl by spokojený. Natáhl ruku k druhé polovině postele, ale ta byla prázdná. Stříbřitě modré oči se podrážděně pootevřely, aby se ujistily, že je opravdu sám. Po Kate zůstal v prostěradle jen studený obtisk jejího těla a lehká vůně vznášející se ve vzduchu.

Vztekle zavrčel.

Poslední týdny měl problém se zvládáním svých emocí. Nejdřív si myslel, že je výhoda cítit všechno to, co mohl cítit jako člověk, a ještě to mnohokrát znásobit. Byl zamilovaný; a to se obecně považovalo za dobrou věc. Jenže ten pocit lásky a touhy se občas dostal do pozadí. A z toho dobrého nezůstalo skoro nic.

Ovládala ho zloba, žárlivost a možná byl sobečtější než kdy předtím. Strach a starost, v mnohem větší míře, než na kterou byl zvyklý, ho skoro ovládaly. Byl podrážděný. A když nedostal to, co si umanul, sám si uvědomoval, že začíná zacházet příliš daleko.

Byl jako časovaná bomba. Jen netušil, kdy přijde ta vteřina, kdy dojde k detonaci.

S povzdechem vstal, na cestě do koupelny překročil džíny, ze kterých zbyly jen cáry - a připomínaly mu tak, že je přes to všechno jen netvor, kterého ovládá vášeň. Na téhle nebylo nic špatného. Na té toužící po krvi, a obzvlášť po té její, žádný světlý stín nenašel.

Chtěl tu neodbytnou myšlenku, co mu okupovala mysl, vypudit. Na pár měsíců se mu to povedlo - touha po její krvi se smísila s touhou po jejím těle, po ní samotné. A ona se mu občas podvolila, aby směl smočit rty v něčem tak lahodném. Byl upírem už tři půl století, ale ještě nikdy nebyl svědkem toho, že by něčí krev zpívala. Ta její to dokázala.

Vábila ho k sobě. A už dávno věděl, že není jediný, kdo si toho všimnul.

Byl svědkem toho, že spoustu upírů, kteří ji ohrožovali, prahlo po její krvi s téměř maniakálním nadšením. Vlastní bratr se ho na to několikrát zeptal. A on nebyl schopný mu odpovědět. Věděl s jistotou, že jí neublíží, protože ji miluje. Ale také věděl, že by ji z peřin nepropustil i z jiných důvodů než z prostého projevu svojí lásky.

Když scházel ze schodů, doprovázel ho její smích. Postavil se proto do uctivé vzdálenosti, když sešel, aby se na ni mohl jen tak chvíli dívat. Seděla u stolu, s jedním kolenem pod bradou, před sebou měla hrnek s kávou a povídala si se svou sestrou. O obyčejných věcech, které pro obě sestry byly důležité. Důležité pro lidské bytosti. Kdysi býval jednou z nich.

To, že ho přitahovala krev dívky, kterou z celého srdce zbožňoval, mu připomínalo, že už jí není a nikdy nebude.

***

Měla jsem pocit, že dnešní den začal nejlépe, jak mohl - vzhledem ke stávajícím okolnostem. Ráno jsem se probudila s tím, že bych Eleně nakonec měla říct, o co se s Alaricem snažíme, koneckonců, kdyby chtěla, mohla by se zlepšit i ona. Čistě z důvodu bezpečnosti. Stefan ji ochrání, ale jak dlouho bude trvat, když zrovna nebude poblíž a moje sestra bude vystavena nebezpečí, které se teď skoro poztrácelo z našich životů?

Jenže, když jsem si přišla pro snídani, byla veselá a spokojená, takže jsem se rozhodla, že ještě jeden den počkám, než jí všechno prozradím. Povídaly jsme si jako už dlouho ne. O škole a dokonce i o tom, jestli jsme šťastné. Chovaly jsme se jako sestry a kamarádky. Uvědomovala jsem si čím dál palčivěji, že můžu být ráda, že ji mám.

Poslední hodinu jsem měla historii. Alaric byl ve svém živlu, na rozdíl ode mě a zbytku třídy. Seděl na katedře a klidně rozmlouval o válce Severu proti Jihu, která tu byla každoročně velkou událostí, jak mi bylo doma sděleno. Mystic Falls se kdysi prohnala jedna z těch bojových vln, a možná i proto si to každý duben připomínali. Společně s dalším důležitým dnem - dnem, kdy se oslavovalo založení města a s ním i zakladatelských rodin.

Tušila jsem, že oslavy nebudou jen tak odbyté. Elena s Bonnie pod vedením Caroline něco připravovaly, jak se mi u snídaně svěřila. Nechtěla jsem znát podrobnosti. Mohlo by to totiž znamenat, že se musím okamžitě připojit a podílet se na čemkoliv šíleném, co moje světlovlasá kamarádka vymyslela.

Bohužel se zdálo, že i tahle malá informace mě stáhne do pekla, protože se ozvalo zaťukání na dveře třídy a Forbesová s lehkým úsměvem na rtech vešla. Jako profesionální koketa naklonila hlavu trochu na stranu, až se jí blonďaté kudrlinky roztančily kolem půvabného obličeje. „Pane Saltzmane, potřebovala bych si nutně půjčit slečnu Gilbertovou." Aby dodala svému výstupu tu pověstnou třešničku, zamrkala dlouhými řasami. „Je to otázka života a smrti."

„Pokud je tomu tak, jsem si jistý, že slečnu Gilbertovou můžeme postrádat," prohlásil klidně a mávl na mě rukou.

Vyslala jsem k němu zoufalý pohled, ale mému učiteli a i momentálně trenérovi se jen škodolibě blýsklo v očích a ještě jednou mě pobídl. S povzdechem jsem shrnula věci do tašky a zkroušeně následovala Caroline pryč. Na chodbě se k nám přidaly Elena a Bonnie, s podivně podobným úsměvem na rtech.

Tady něco nehraje.

„Tak jo," zamračila jsem se. „Co se děje? Tváříte se jako spiklenci."

„Asi proto, že taky spiklenci jsme," odpověděla mi Elena a věnovala mi zářivý úsměv.

„Začínáš mě děsit, sestřičko," zamumlala jsem. Zavedly mě do školní jídelny mezi spoustu papírů, girland, plakátů a já nevím čeho dalšího, a můj děs se začal stupňovat. Posadily mě k jednomu ze stolů a stoupnuly se přede mě jako tři sudičky.

„Máme pro tebe naprosto skvělou zprávu," zašvitořila Caroline. „Přihlásily jsme tě do soutěže."

„Do soutěže?" zopakovala jsem po ní, jako kdybych nechtěla uvěřit tomu, co řekla.

„Ano. Budeš soutěžit o korunku Miss Mystic Falls!" Tleskla o sebe dlaněmi, jako kdyby tomu chtěla dát ten slavnostní podtón, který tolik postrádala v mých očích, když mi tuhle novinku oznámila.

„Vy jste se úplně zcvokly," zafuněla jsem. „El, já myslela, že budeš mít rozum!"

„Já mám rozum," odvětila moje sestra, „potřebuješ se na něco soustředit, něčím se zabavit. A tohle je skvělá příležitost. A navíc ty jsi v tom správném věku, aby ses zúčastnila."

„Co kdybys nám došla ven pro novou zásilku stuh a rozmyslela si to?" navrhla mi Bonnie smířlivě. A já kývla. Asi věděla, že nakonec jim na tuhle hru přistoupím, abych udělala Eleně radost. Zdálo se, že chce pro mě to nejlepší -  a to dát mi příležitost se zapojit do chodu města a patřit sem úplně.

Vyšla jsem ven z budovy a od malé dodávky na mě mávnul muž s bílou kšiltovkou na hlavě. „Dobrý den, kde to mám podepsat?" zeptala jsem se ho a usmála se na něj.

„Tady," řekl a dal mi do rukou desky s dodacím listem a propiskou.

Trochu jsem se zarazila na onom podepisovacím místě, protože se svým příjmením podepisuju teprve krátce, ale nakonec se mi to povedlo. Počáteční G jsem sice musela z naučeného P přepsat, ale… i tak to vypadalo poměrně slušně. Jen s tím podivným písmenem na začátku, které byste v žádné abecedě nenašli.

Potom jsem muže následovala k zadní části auta, kde otevřel dveře a já se ani nestihla nadechnout. Uvnitř totiž nebyly krabice se stužkami.

Nebylo tam vůbec nic.

Ten muž do mě prudce strčil a zabouchl za mnou dřív, než jsem stačila vykřiknout. A poslední, co jsem viděla, než mi na pusu někdo přitiskl kapesník napuštěný něčím omamným, byly zelenohnědé oči. Oči, které jsem viděla poprvé v životě.

A možná i naposledy.

Chci poděkovat těm, kteří mi zanechali komentář pod předešlými kapitolami. =) A pokud by vám to nevadilo, měla bych k vám všem, kteří čtěte, malou prosbu. =) Ráda bych totiž věděla, kolik lidí povídku vůbec čte - a upřímně se divím, když počítám zobrazení článku a výsledné komentáře, nějak mi to nejde do hlavy. =) Mohli byste mi tu zanechat alespoň smajlíka, pokud se vám nechce mi nic říkat? =) Byli byste vážně moc hodní. =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Ta třetí - 4. kapitola - Cizinec: