Protettore - 18. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak přemůžou Silase? A přežijí opravdu všichni?

05.06.2014 (13:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 655×

„Qetsiyah. Doufal jsem, že už tě nikdy neuvidím,“ pronesl Silas.

„Neboj, Silasi,“ zasmála se temně Qetsiyah a Silas se na ní zvláště zadíval. „Colaphizo eum in virtute tua magna. Colaphizo eum in virtute tua magna. Colaphizo eum in virtute tua magna,“ začala opakovat Qetsiyah. Silasovi se rozšířily zorničky a chtěl se pohnout, v tu chvíli se okolo něj obmotaly kořeny a spoutaly ho.

„O co se tu pokoušíš? Stejně nejsi silnější než já,“ zavolal na ni Silas a začal se vzpouzet, přetrhl kořeny a jedním pohybem odhodil Qetsiyah proti zdi a sfoukl všechny svíčky. Qetsiyah sjela po zdi na zem a hlava jí spadla na stranu. Klaus reagoval jako první a vrhl se na něj. Silas ale reagoval rychleji a jednou rukou ho přišpendlil ke zdi a vražedně se usmál, Klaus se snažil bojovat, ale Silas mu pohybem druhé ruky zlomil vaz. Damon vytáhnul zpod trička kůl a snažil se ho bodnout do Silasovy hrudi. Od kdy se nosí kůl za pasem? pomyslela jsem si. Silas to ale čekal, a když se napřahoval, že bodne, pronesl jedno slovo a Damonovi se obrátily oči, že šlo vidět jenom bělmo, a snesl se k zemi. Potom se Silas podíval na mě. Jenom jsem se trapně usmála, zamávala mu a nenápadně se snažila dostat ke dveřím. On to samozřejmě čekal a kořeny, které spoutaly předtím jeho, teď spoutaly mě.

„Myslím, že bychom se měli vrátit do minulosti,“ usmál se Silas a přejel mi prstem po líci. S nechutí jsem se od něj odtáhla. „Memento“ zašeptal a já jsem se ocitla v černotě.

Kol:

Procházel jsem se po místnosti sem a tam. Snažil jsem se nějak zabavit, když jsem věděl, že teď jde Kelsey o život. Už hodinu se snažím dovolat Klausovi, ale on to nebere. Až se mi dostane do rukou. Do místnosti vběhla Elena a začal vyvádět.

„Damon se mi neozval. Klaus taky ne. Co když se jim něco stalo? Pane bože. Nesmí se jim nic stát. To bych nepřežila,“ mumlala a rozhazovala rukama na všechny strany. Protočil jsem oči a chtěl něco říct, ale ona pokračovala. „Co když je dostal? Co potom? On mě tu nemůže nechat. Ne. Měla bych myslet na něco lepšího. Něco pozitivního. Na štěňátka. Mysli na štěňátka,“ šeptala si. Páni, ta holka má problém. Došel jsem k ní a chytnul ji za loket.

„Mlč. Je mi jedno, co chceš tady teď dělat, ale já jdu za nimi,“ řekl jsem jí a vyšel z domu. Běžela za mnou, div nespadla ze schodů.

„Nesmíš jít za nimi. Zakázali ti to. Mně řekli, ať tě hlídám!“ řvala na mě a stoupla si mi do cesty.

„To je mi jedno. Kelsey možná jde o život,“ řekl jsem jí, obešel ji a vlezl do auta. Hned jak jsem nastartoval auto, dupl jsem na plyn a rozjel se.

Kelsey:

V hlavě se mi ronily vzpomínky. Jedna za druhou mi pročesávala hlavu a cítila jsem se, jako bych ji opravdu zažila. V jednu chvíli jsem byla otrokyně v Egyptě a v druhé sestřička za druhé světové války. Vždy ale hrál v těch vzpomínkách velkou roli Silas. Buď jako rytíř zachraňující mě před skupinou nehezky vyhlížejících vojáků z cizí země, nebo jako gentleman ve dvacátém století. Pamatuju si všechno. První pohled, první slova, první pusu, první vyznání lásky. Pocity všech těch holek, které vypadaly jako já. Pamatuju si, proč se všechno tohle děje. Všechny časy, kdy Silas řekl memento a všechny se rozpomněly a vždy se mu hrnuly kolem krku. Všechno.

Když jsem otevřela oči, stál u mě Silas s velikým úsměvem a nataženou rukou.

„Joanne,“ pronesl a v očích se mu zalesklo. Ještě v šoku jsem se chytla jeho ruky a dovolila jsem mu, aby mi pomohl.

„Lásko,“ zašeptal a políbil mě. Připravovala jsem se na výbuch ohňostrojů, které jsem cítila prostřednictví mých vzpomínek, ale nic. Žádný výbuch, nic, pouze velice nepříjemný polibek. Odstrčila jsem ho od sebe a chtěla mu něco říct, ale někdo mě předběhnul.

„Drž ty svý kouzelnický pracky pryč od mojí holky,“ zavrčel někdo za mnou. Podívala jsem se za sebe a tam stál velice naštvaný Kol, ruce měl v pěst a celé jeho tělo bylo v křeči. Silas se jenom zasmál a chytnul mě kolem pasu. Snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale nepovedlo se mi to.

„A proč bych měl?“ zeptal se Silas. Kol jenom zavrčel a udělal krok dopředu, ale padnul na kolena a začal řvát. „Koukněme. Cácodémon. To znám. Užij si to. Já jsem to přežil, ale tebe to zabije,“ zasmál se a podíval se na mě. „Jdeme, kotě? Měli bychom zmizet, než všichni tady přijdou k rozumu,“ řekl mi.

„Nejsem žádné tvoje kotě a nikam s tebou nejdu,“ zavrčela jsem na něj a snažila se od něj dostat pryč. Jenom se na mě zmateně podíval.

„Joanne? Co to povídáš? Lásko. To jsem já, Silas,“ šeptal mi a chytnul mi hlavu, abych se mu dívala do očí. V očích měl zasazený nechápavý výraz.

„Nejsem žádná Joanne. Jsem Kelsey,“ odpověděla jsem mu a vykroutila se mu z rukou.

„Pamatuješ si na všechno?“ zeptal se mě.

„Ano, ale to nic nemění. Nedotkla bych se tě ani dvoumetrovou palicí,“ odpověděla jsem mu. Chtěl něco povědět, ale zničehonic ztratil vědomí a spadl na zem. Za ním stála s napřaženou rukou Qetsiyah.

„Po takové době jsem ho viděla a on mě hodí proti zdi,“ zabrblala Qetsiyah a přešla na místo, kde předtím stála. Zvedla svíčky a zavřela oči. Rychle jsem si sáhla do kapsy kalhot a vytáhla zapalovač. Qetsiyah otevřela oči a podívala se na mě.

„Šetři sílu. Tohle zvládne i někdo, kdo není čaroděj,“ řekla jsem jí a zapálila jsem svíčky. Ona se jenom usmála a zavřela oči.

„Aufer maiores spiritus veneficus. Et non revertetur ultra in perpetuum. Aufer maiores spiritus veneficus. Et non revertetur ultra in perpetuum,“ začala odříkávat. Okolo nás se zvednul vítr, i když jsem nevěděla, kde by se ve sklepě vzal. Hlína okolo nás se začala zvedat a vytvářet vír. Když jsem zvedla ruku a dotkla se ho, hlína se točila pořád i okolo mé ruky. Zatajila jsem dech a dívala se na Qetsiyah, jak říká zaklínadlo.

Silas se začal hýbat, a tak Qetsiyah změnila taktiku.

„Pertinet autem ad virtutem. Pertinet autem ad virtutem. Pertinet autem ad virtutem,“ odříkávala. Silas se s těžkostí postavil a opřel se o zeď.

„O co se snažíš? Hm? Nepovede se ti porazit mě!“ zařval Silas. Chtěl ještě něco dodat, ale trhaně se nadechnul a podíval se na svoji hruď, kde teď tekla krev a šel vidět kousek kůlu. Silas spadl na kolena a odkryl za ním stojícího Kola. Silas kňučel a snažil se vyndat kůl. Qetsiyah pořád odříkávat a Silas se postupně zbarvoval do modra.

„Ne, ne, ne, ne, ne!“ řval na všechno okolo a sledoval svoji ruku, jak se postupně zbarvuje. Qetsiyah přestala odříkávat a podívala se na mě.

„Chceš mu něco vyřídit, Joanne?“ zeptala se mě a já kývla hlavou. Klekla jsem si před Silase, abychom byli ve stejné výšce.

„Joanne tě milovat, ale všechny ostatní tě postupem času začaly nenávidět. Než jsi je přivedl zpátky ke vzpomínkám, tak tě milovaly, ale potom začaly pochybovat. Všechny smrti a všechno ostatní byly vlastně tvoje a Joannina chyba, ale všechny ostatní za to pikaly. Pamatuj si ale jednu věc, Joanne tě milovala jako jediná,“ zašeptala jsem k němu. Silas klečel a sotva dýchal, do očí mu vyhrkly slzy a šeptal pořád dokola jméno Joanne. Znovu jsem se postavila a odešla od něho ke Kolovi, který stál u protější zdi. Kývla jsem na Qetsiyah a ona začala znovu odříkávat. Tentokrát k zaříkávadlu přidala i část, která zbaví Kola démona. Po chvíli jsem už nevěděla, kdo řve. Kol taky teď klečel a řval, a to samé dělal Silas. Jenom Silas ještě modral. Dívala jsem se na ně a doufala, že se to povede. Kol přestal řvát a padnul na bok. Démon je pryč. S úsměvem jsem si k němu klekla a dala mu vlasy z čela pryč. Podívala jsem se na Silase, který se na mě zvláštně díval. Modrá barva už se dostala až k hlavě.

„Poslední věc, než umřu,“ řekl a postavil se. V sekundě byl u mě a držel moji hlavu v rukách. „Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život. Joanne,“ zašeptal a trhnul rukama. Slyšela jsem křupnutí a hned potom byla tma.

„Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.“- John Lennon

Poslední kapitola. Dobře, není úplně poslední, protože bude ještě epilog. Ale i tak mi dala tahle kapitola zabrat. Doufám, že stihnu epilog přidat někdy v pondělí, úterý. A po epilogu se můžete těšit na úplně novou povídku. Bohužel už nic s TVD.

Doufám, že jste si užili kapitolu, a těšte se na konec.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries