OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Protettore - 14. kapitola

05.05.2014 (17:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 2× • zobrazeno 975×

Za dvě hodiny jsem byla před domem a otevírala dveře. Než jsem stačila dveře otevřít, něco na mě skočilo a začalo řvát.

„Ty jsi tady. Konečně. Víš, jak dlouho jsem tě hledala? Kde jsi byla? Jak si to jako představuješ? Musím ti něco říct. Ví, že…“

„Dost, Reb. Dneska už mám fakt dost. Jediná věc, co mě teď zajímá, je dostat se do sprchy a pak do postele. Sbohem.“ Zamávala jsem jí rukou před obličejem na znamení pozdravu a obešla ji do domu. Než jsem šla ale do sprchy, šla jsem se podívat na Katherinu. Spala v posteli. Přikrývku měla odkopanou až na zem. Otočila jsem se, že odejdu do koupelny, když vtom Katherin zakňučela a začala se převalovat. Šla jsem blíž k ní.

„Katherin? Katarino!“ řekla jsem jí a trochu do ní drcla. Katherina začala mlátit rukama všude okolo sebe a řvát, jako by ji někdo vraždil. Kopala nohama, házela rukama a řvala. Klekla jsem si na postel a chytla ji za ruce a snažila jsem si sednout na její nohy, aby nemohla kopat. Když se mi to povedlo, už jen řvala.

„Katherin,“ řvala jsem zase já jí do obličeje. Z ničeho nic přestala řvát a dokonce se přestala i hýbat. Slyšela jsem jenom mělké dýchání spánku. Pomalu jsem z ní slezla a ještě se na ni jednou podívala.

„Co to bylo?“ šeptala jsem si pro sebe. Katherin otočila hlavu doprava a vlasy jí spadly přes obličej. A v tom momentě jsem to uviděla. Čistě a jasně. Prameny vlasů, které měla na hlavě, se pomalu od kořínku po konečky zbělaly. Ztrácely svoji hnědou barvu a postupně byly čím dál víc bělejší. Jen jsem zatajila dech. Když bílá došla až na konečky, Katherin zaječela. Leknutím jsem uskočila a Katherin se probudila. Roztřeseně se posadila.

„Co se děje?“ zeptala se. „Proč stojíš u mojí postele?“ pokračovala.

„Řvala jsi. A hodně. Na celý dům,“ řekla jsem jí trochu ještě v šoku.

„Já a řvát? Vždyť jsem ani nepromluvila. Jenom, jako by mě někdo zatahal za vlasy, proto jsem se probudila,“ řekla a dotkla se bílých vlasů „tady. Strašně to bolelo.“

Vlasy si dala za ucho a dál to neřešila. Znovu si lehla a řekla mi, ať jdu taky spát. Jenom jsem zavrtěla hlavou a pomalu odcházela. Pořád jsem nechápala, co se to vlastně stalo.

Ráno, když jsem se probudila, Katherin byla dole v kuchyni a vařečkou mlátila do trouby.

„Zapni se, ty kouzelná skříňko. Kelsey jenom máchnula rukou a ty jsi rozdělal oheň. Tak oheň. Rozdělej se teď,“ snažila se poručit sporáku. Jenom jsem se opřela o dveře a smála se jí. Po pár minutách mě to přestalo bavit a udělala jsem krok k ní. Pak mě přemohla obrovská bolest hlavy. Klekla jsem si a začala ječet. Katherina leknutím uskočila a vydala se ke mně, něco mi říkala. Já ji ale neslyšela. Jediný, co jsem cítila a slyšela, bylo pištění a bolest mojí hlavy. Potom vše zčernalo.

Když jsem se probudila, ležela jsem v lese na zemi. Všude okolo byly popadané větvičky a stromy. Právě vycházelo slunce a krásně osvětlovalo jednu část lesa. Polekaně jsem si sedla. Nepřipadalo mi to tu vůbec podobné. Když jsem si chtěla stoupnout, všimla jsem si, že mám na sobě fialové volné šaty až po zem a fialový šátek, který jsem měla omotaný okolo ramen přes hlavu a obličej. Když jsem si stoupla, tak jsem si uvědomila, že jsem bez bot. Ten, kdo tohle vymýšlel, mi mohl dát aspoň boty. Blázen.

„Joanne, tady jsi. Všude jsem tě hledal. Proč jsi zmizela?“ zeptal se hlas za mnou. Když jsem se otočila, stál tam Silas.

„Silasi?“ zeptala jsem se strachem. Než jsem stačila ještě něco říct, došel ke mně a políbil mě.

„Copak se děje, lásko? Jestli se jí bojíš, tak neboj. Nemůže nám nic udělat. Já tě nedám. Povolal jsem někoho, kdo nám pomůže, má lásko,“ řekl a znovu mě políbil. Odstrčila jsem ho od sebe a on se na mě podíval se zamyšlením.

„Joanne. Neboj. Nic se nám nestane. Slibuju. Budeme spolu.“ Chtěl ještě něco dodat, když vtom ho někdo zavolal. Otočil se, zamumlal něco o tom, že se ještě potkáme a utekl. A já jsem tam zase zůstala sama.

„Joanne. Co tady děláš? To je jedno. Běž najít moje šaty. Nemůžu je najít. A byla by to hrůza, kdyby nevěsta byla bez šatů, nemyslíš?“ zeptal se hlas za mnou a zlověstně se zasmál. Když jsem se otočila, viděla jsem ženskou, co mě unesla. Doteď nevím, jak se jmenuje. Chtěla jsem něco odpovědět, ale začala mě znovu bolet hlava a já se zase ocitla černotě.

Když jsem se probudila, ležela jsem znovu v kuchyni a blízko mě klečela Katherin. Posadila jsem se a na mysli mi vytanula jenom jedna věta.

„Dobře, tak tohle bylo divný.“

Po hodně, hodně, hodně dlouhé době další kapitola. Snad se vám bude líbit. Trochu jsem se ocitla na mrtvém bodě. Přes prázdniny se mi moc psát nechce, ale dokopala jsem se k nové kapitole. Chtěla bych dávat kapitoly asi každý druhý týden. Tak uvidíme, jak dlouho to vydržím.

Pokud máte nějaký nápad, nebo připomínku k ději, ráda si ji přečtu.
Doufám, že se vám kapitola bude líbit a budu ráda za komentáře.

TheSinna

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Protettore - 14. kapitola: