Mýty, nebo skutečnost - 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Rosemarie se snaží vypátrat pravdu o vraždě jejího otce, když do města přijede záhadný kluk, který by mohl mít odpovědi na všechny její otázky.

01.10.2014 (12:00) • Kristennie • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 0× • zobrazeno 809×

Na školní chodbě jsem do někoho vrazila. Jelikož to u nás není neobvyklé, tak jsem se ani neotočila, jen zahuhlala něco, co mělo znít jako: „Promiň".

Z mých myšlenek nad odpolednem mě vytrhlo zvonění, které mi jasně dávalo najevo, že již mám být ve třídě. Nijak mě to nevzrušovalo. Máme dějepis, který učí, i přes mé protesty, můj táta, a tak svými pozdními příchody protestuji.

Pomalu jsem se došourala ke skříňce, kterou mám nedaleko od té, mnou tolik nenáviděné, místnosti.
Když jsem vešla do třídy, nikdo si mě nevšímal, což je divné. Přestože rivaluji už alespoň rok, mé pozdní příchody stále obdržují nesouhlasné pohledy, jelikož si můj otec žáky omotal kolem prstu.

Tedy označení otec, táta, tatínek, atd. není přesné, protože je to otčím. Mého pravého tátu zabila před rokem nějaká dívá zvěř. Jenže od jaké zvěře zůstanou člověku na krku stopy po zubech, lidských, a je celý vysátý?

Máma se chvíli po jeho smrti znovu vdala. Od té doby se s ní nebavím, protože ji bije a ona si to nechá líbit. Občas zmlátí i mě, ale potom vždy uteču na pár dní ke kamarádce a máma otčíma přesvědčí, aby to nechal plavat. Když nad tím tak přemýšlím, občas se chová jako zmanipulovaná. To můj otčím dokáže. Dokáže všechny lidi zmanipulovat tak, že skáčou, jak píská. Vlastně všechny ne. U mě se mu to nepodařilo. Nevím, čím to je, možná proto, že se na něj nedívám a ignoruji ho.

Ve dveřích jsem se zarazila. Stál tam nějaký kluk, mohlo mu být tak jak mně, jednadvacet maximálně dvaadvacet let. Byl vysoký, dokonce vyšší, s mými stopětasedmdesáti centimetry, jak já, tak metr devadesát. Měl černé havraní vlasy. Sytě modré oči a ostře řezané rysy. Vsadila bych krk na to, že pod černým trikem na ramínka, přes kterou měl černou košili, a černými riflemi se mu budou rýsovat vypracované svaly.

Bylo na něm cosi nebezpečného, co mě přitahovalo. Ovšem to, že se mi na něm něco líbí, jsem pohřbila hluboko v sobě. Nemám čas na kluky. Proboha, já nemám čas ani na kamarády. Mám jednu kamarádku, Miu, a tím končím. Když táta zemřel, přikázala jsem si, že splním jeho slib, že se stanu překladatelem knih. Již od raného dětství mě vedl k tomu, že knihy jsou lepší než televize, divadla než kina, a učení než nevědomost.

Sedla jsem si na své místo vzadu u okna a vytáhla učebnice.

„Třído, toto je Damon Salvatore. Nyní bude chodit s vámi na dějepis a někteří ho jistě potkají i na jiných hodinách," představil toho tajemného chlápka můj otčím. Všimla jsem si zasněného pohledu všech dívek ve třídě. Ale také jsem si všimla, jak ke mně otčím míří. „S tebou si to, Rosamarie, vyřídím doma," zašeptal mi do ucha, aby to nikdo jiný nemohl slyšet. Mé jméno vyslovil s nefalšovanou nenávisti. „Takže, kdo mi poví, kdy začala druhá světová válka? Třeba slečna Courage." V tu chvíli mi došlo, že myslí mě.

Všechny pohledy ve třídě se ke mně otočily, jako by doufaly, že udělám chybu. Všechny, až na jeden, ten jeho. On se na mě díval pohledem, který mi dodával odvahu.

Autor: Kristennie, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries