OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 24. kapitola - Šok

21.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 971×

Draco

Na dnešní den jsem se netěšil. Pojedu do Bradavic. Je zde příliš mnoho lidí, co mě znali. A co když nás ředitelka nepřijme? Co bych pak udělal s Addanou? Pomalu jsem otevřel oči. Přivolal jsem si velký hrnek kafe a vyhrabal se z postele. Náš hotel byl mezi prestižnějšími, takže jsem se vyspal celkem dobře. Když jsem vešel do kuchyně, Addana tam už seděla, připravená vyrazit.

Vyjeli jsme mudlovskou dopravou na okraj Londýna. Odtud jsme se přemístili. Ne až před bránu, samozřejmě. Pochod k Bradavicím byla celodenní záležitost, jedině expres to zvládl rychleji. Ten jezdil jen párkrát do roka. Nasadili jsme si batohy a vyrazili. Celá cesta proběhla v klidu, s Addanou jsem vlastně prohodil jen pár slov. Nechtěl jsem mluvit. Bůhví, co mě tam čeká. 

Na nebi už byl měsíc, když jsme stanuli před bradavickou školní bránou. Vzal jsem do ruky klepadlo a zaklepal. Asi po pěti minutách mi otevřela osoba, kterou bych tu nečekal. Weaslyová. Ginny Weaslyová. Na jednu stranu jsem měl radost, protože ona určitě musela vědět, kde Hermiona je, ale pak tu byla ta část, co ji nesnášela. Kamarádíčkovala se s Potterem 

Vyjekla: „Ty, Malfoy?“ Nechápal jsem, proč zbledla tak moc. Tak zlé to mezi námi nebylo. „Víš to? Proč jsi tady?“ Naprosto jsem nepochytil, co bych měl vědět.

„No, nic nevím, a jsem tu kvůli ní.“ S těmi slovy jsem ukázal na Addanu. Weaslyová přikývla.

„Všechno si vyřídíš s ředitelkou McGonnagalovou. Pak ale přijď za mnou. A s nikým jiným se nebav. Hlavně ne s ní.“ Většina toho byly jasné instrukce, ale to poslední? S kým se hlavně nemám bavit?

Pustila nás dovnitř a my zamířili přímo do ředitelny. Chrlič už byl zase v provozu, ale jakmile jsme k němu přistoupili, vpustil nás. Takže jsme byli očekáváni. Addana si vše prohlížela s nadšením a radostí. Bylo to pro ni úplně nové. Vyjeli jsme až k McGonnagalové. Při vstupu jsem se mírně uklonil a pozdravil: „Dobrý den, paní profesorko McGonnagalová.“ Jmenovaná se otočila od okna a též pozdravila.

„Hezký večer přeji, pane Malfoy. Jistě vás za námi přivedlo něco důležitého. Posaďte se i se slečnou do křesel.“

Sedli jsme si a já pokynul Addaně, ab si sundala kápi. Začal jsem s vyprávěním. Řekl jsem jí o Smrtijedech i o tom, že k téhle práci se nevrátím. Pokračoval jsem přes napadení až k dnešku. Jediné, co jsem vynechal, byla Hermiona, ředitelka taky nepotřebovala vědět všechno. Byl jsem jí vděčný, že mě nepřerušovala. Vlastně na mě zírala s otevřenou pusou. 

„Úžasné, pane Malfoy. Vzhledem k tomu, že jsme uprostřed ročníku, nebudu Addanu zařazovat do žádného z ročníků. Bohužel nemáme dost místa, takže budete bydlet v místnostech Zmijozelu, tam se vyznáte. S výukou slečny Addany pomůžou všichni učitelé, ale největší práci budeme mít my dva. Nehodlám vám nic nařizovat, ale bylo by vhodné, abyste zůstal alespoň do doby, než si Addana zvykne. Slečna Weaslyová vás seznámí se současným stavem věcí v Bradavicích a pomůže Addaně se infiltrovat. Sedět budete oba u učitelského stolu, uvidíme se na snídani, teď bych se šla vyspat. Heslo je viridis,“ seznámila nás s vývojem událostí McGonnagalová.

Addana se sotva dovlekla do společenské místnosti. Tam ale padla na pohovku a usnula vyčerpáním. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do volné dívčí ložnice, kde už byly její věci. Spala jako zabitá. Očividně nebyla zvyklá na celodenní pochody.

Já unavený nebyl, a tak jsem zamířil k Weaslyové. Našel jsem její pokoj snadno. Zaklepal jsem a ona mě pustila dovnitř. Pokynula mi k jednomu z očividně pohodlných červených křesel. Posadil jsem se a ona mi nalila skleničku červeného vína. Pozvedl jsem obočí. Nikdy jsme spolu nevycházeli zrovna nejlépe, takže to bylo přinejmenším podivné. Usadila se naproti mně. „Seď, Malfoy, a pokus se mě nezabít. Prosím. Nebo mě to nech doříct.“ Zavrtěl jsem hlavou, že rozumím. Nevěděl jsem, co mohlo být tak strašné. 

„Jde o to, že ses tady nikdy neměl nikdy ukázat, Malfoy. Je tady Hermiona. Ano, je tady, spí jen pár desítek metrů odsud. Ale je tu háček. Byla zoufalá, že nemůže být s tebou. Milovala tě víc, než si dokážeš představit. A kvůli tvé nepřítomnosti málem zešílela. Před pár týdny se pokusila o sebevraždu. Téměř skočila z Astronomické věže. Na poslední chvíli jsem ji zachytila. Musela jsem něco udělat, aby se to neopakovalo. Vymazala jsem jí vzpomínky na tebe od bitvy. Ví o tobě, ví, že jsi bojoval, ale myslí si, že s tebou nikdy nenavázala užší kontakt, jen pár ahoj. Je mi to moc líto, ale nemohla jsem ji nechat se trápit. Musí to pro tebe být těžké, ale snaž se jí znovu nezamotat hlavu. Pro její dobro. Život s tebou je jako jízda na horské dráze. Úžasná, plná vzrušení, ale i neskutečně nebezpečná. Zaslouží si klidnou rodinu v bílém domku s pár dětmi. Milujícího manžela, který by za ni nejspíš nepoložil život, ale zařídil by, aby se do takové situace ani nedostala.“

Zbledl jsem ještě víc než obvykle. Nemohl jsem tomu uvěřit. Chtěl jsem řvát, ničit, zabíjet. Zvednul jsem se a vyřítil se ze dveří. Utekl jsem z hradu. Běžel jsem a běžel, až k jezeru, do kterého jsem po hlavě skočil. Ledová voda mě na chvíli uklidnila. Stékala mi po tvářích a smývala pot. Dotkl jsem se svých opuchlých očí a uvědomil si, že brečím. Vzedmula se ve mně vlna vzteku. Proč? Co jsem udělal? Za své chyby už jsem pykal hodně a ona mě napravila. Vylezl jsem z vody. Opět se ve mně vzedmul vztek. Vrhal jsem ničivé kletby na všechno, co mi přišlo pod ruku. Barevné záblesky protínaly temnotu a nejspíš probudily i několik studentů. Schoulil jsem se k jednomu ze mnoha stromů a vzlykal. Možná jsem si zasloužil mučení, ale i smrt by byla lepší než prázdnota, která mě pohlcovala. Lepší smrt než život bez ní. 

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 24. kapitola - Šok: