OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 16. kapitola - City

13.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 1122×

Draco

Poprvé za víc jak deset let jsem se probudil s pocitem, že jsem milován. Nechtěl jsem vstávat. Chtěl jsem tam vedle ní ležet a dívat se, jak spí. To by mi stačilo ke spokojenosti. Žádné pohádkové bohatství nebo sláva, jen ona. Moje princezna. Nemohl jsem ale zůstat. Domluvil jsem se s Potterem, že dnes v deset dopoledne přijdu. Jen jsem se ale pohnul, probudila se. A nechtěla mě pustit. Až poté, co jsem jí dovolil, aby šla se mnou, povolila své sevření.

Za chvilku byla nachystaná a mohli jsme vyrazit. Před domem mě ale zastavila. Chytla mou tvář do svých rukou a políbila mě. Chvíli jsem tam jen tak překvapeně stál, ale pak jsem polibek opětoval. Rošťácky se zasmála: „Chci říct Harrymu o našem vztahu a asi by to byl divný pocit s faktem, že jsem od tebe nedostala ani jednu pořádnou pusu.“

Zakřenil jsem se na ni, ale pak jsem zvážněl. „Myslíš, že je to dobrý nápad?“

Pokývala hlavou: „Ano. On by mi to taky netajil a navíc, kdybych mu to neřekla, byl by naštvaný víc, nemyslíš?“ Pokrčil jsem rameny. Samozřejmě měla pravdu, ale představa, že by ji kvůli mně nenáviděli, byla hrozná.

Ve štábu Řádu jsme se rozdělili, ona šla nahoru pozdravit se s přáteli, já šel najít Pottera. Prohledal jsem snad všechna místa, ale nikde nebyl. Otevřel jsem jedny malé pootevřené dveře. Stál tam s Pansy v náruči a líbal ji. Když mě Pansy uviděla, pustila Pottera. Práskl jsem dveřmi a šel. Za chvíli mě doběhla. „Pansy, co jsem ti udělal? Jsi jako moje sestra, ale to mi tak málo věříš? Neříkám, že se mi tvůj vztah s Potterem nepříčí, ale přenesl bych se přes to. Znáš mě, nejspíš bych vybuchl, ale dokud ti nic neudělá, je to OK. Ale takhle? Co přede mnou všechno skrýváš? Věřil jsem ti. Já, já Draco Malfoy jsem ti všechno řekl, ale ty mi pomlčíš o tom, že máš poměr s mým úhlavním nepřítelem z dětství? Zklamala jsi mě. A na Pottera čeká nahoře Hermiona. Ať ji nenechá čekat, já zatím vychladnu. Do té doby mi nelezte na oči.“ Nekřičel jsem, ale vřelo to ve mně.

Znovu a znovu jsem si to přehrával, ale nemohl jsem přijít na důvod její nedůvěry. Deprimovalo mě to, tak jsem myslel na něco jiného. Na Hermionu. Na to jak voní po levandulích, nebo jak se roztomile červená jako puberťačka. Pak ale vstoupil Potter, úplně rudý. Ani jsem se ho nemusel ptát, jestli mu to řekla. Myslím, že to bylo zřejmé. Klidně jsem se ho zeptal: „Jak moc jsi na ni křičel a jak to vzali ostatní její takzvaní přátelé?“

„Samozřejmě, že jsem křičel a že ostatní to vzali špatně. Tys taky na Pansy ječel. Určitě. A jak to myslíš, že takzvaní přátelé?“ zaječel.

„Zaprvé jsem na Pansy vůbec nezvýšil hlas, klidně se jí zeptej. A váš vztah mi v rámci možných mezí nevadí, jen mě zklamalo, že mi o tom člověk, kterého jsem bral jako vlastní sestru, nic neřekl. A jste pouze takzvaní přátelé, protože tím, že jí náš vztah rozmlouváte, ji stavíte před těžké rozhodnutí a smutek. Opravdoví přátelé by to pochopili. I já pochopil tvoje city, tak se, prosím, pokus o něco podobného. Ne kvůli mně, ale kvůli ní,“ vysvětlil jsem mu.

Spadla mu brada a vykoktal: „Promiň. Choval jsem se jako blbec.“

Řekl jsem jen: „Omluv se Hermioně. Mně na tvém názoru nezáleží. A až si to vyříkáte, přijď. Myslím, že jsem sem nepřišel jen řešit, kdo s kým spí.“ Vypotácel se ven a já si musel pogratulovat. Pokud při ní bude stát Potter, budou všichni.

Hermiona

Netušila jsem, že to Harry vezme až tak špatně. Pak se ale vrátil zpátky nahoru a byl jako vyměněný. Nevím, co s ním Draco udělal, ale teď stál na mé straně. Nakonec všichni kromě Rona souhlasili, že pokud s ním jsem šťastná, nebudou nám bránit. Pořád jsem ale viděla podezřívavé pohledy. Když jsme společně zasedali, mělo moje slovo menší váhu než dřív. Věřila jsem, že se to zlepší, až Draca poznají. Problém byl ten, že Draco se moc sbližovat nechtěl.

Po schůzi mě dokonce Ginny vytáhla na chodbu a ujišťovala se, že to s Dracem myslím vážně. Dokoce na mě vyzkoušela i lektvar proti Amorterii. A Ron se mi nebyl schopen podívat do očí. Když jsme se ale vraceli zpět, Draco mě schoval ve své náruči a já věděla, že dokud je se mnou, nemůže se mi nic stát. Zalila mě vlna štěstí a po dlouhé době i pocit bezpečí.

* = lektvar lásky

našla jsem video, které ukazuje, jak se Hermionini přátelé staví proti tomu, že je s Dracem a jak jim nevěří. Myslím, že to přesně vystihuje:

Přidávám i text (jak originál, tak v češtině): odkaz

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 16. kapitola - City: