OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 15. kapitola - Učení nemusí být mučení

12.05.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1181×

Hermiona

Probudila jsem se a vedle sebe jsem cítila něčí tělo. Otočila jsem se. Spal tam Draco. Málem jsem vyjekla. Pak jsem si ale vzpomněla na události včerejšího dne. Překvapivě mi s ním bylo příjemně. Myslím, že už nikdy se nechci probouzet v posteli sama. Podívala jsem se na svou ruku. Byla trošku zarudlá a i mírně bolela, ale nápis byl pryč. Obtočila jsem ji kolem Draca a znovu pokojně usnula.

Cosi mě probudilo. Ne cosi, ale kdosi. A byl to Draco. Jemně mnou třásl. Na jeho tváři hrál pobavený úsměv. Přinesl obvaz a mou ruku opatrně obvázal. Při jeho doteku mě mírně mrazilo. Ale bylo to příjemné. Nevěděla jsem, jak se mám zachovat, tak jsem mu dala jen pusu na čelo. Nepřipadal mi zklamaný. Když odcházel, řekl: „Obleč se, přijdu tě vyzvednout.“

Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem strávila všechny nové informace. No ne každý den se vám stane, že po vás jede jediný dědic jedné z nejbohatších kouzelnických rodin, který má děsně ale děsně temnou minulost a navíc je zatraceně sexy. Zjistíte, že vám odstraní jizvy, které nenávidíte, a pak usne ve vaší posteli. Myslím, že to mám trochu zamotaný. Všechny city. Nevím, co k němu cítím a mám takový pocit, že bych si to měla co nejdřív ujasnit, protože se zdá, že ani jeho přátele nenechávám chladné. Do čeho jsem se to dostala?

Oblékla jsem se a zrovna, když jsem si chtěla učesat vlasy, přišel on. Měl na sobě bílou košili, kterou si schválně povolil a kolem přehozenou vázanku. Plášť si nechal volně splývat z ramen. Proč vypadá ve všem tak zatraceně dobře? Možná bych se měla zmínit o tom, že jsem ho viděla jen v zrcadle, neviděl mi do obličeje. Naštěstí. Začervenala jsem se. Popadl můj hřeben a začal mi česat vlasy. Druhou rukou mě pohladil po tváři a smál se, když jsem se červenala.

Na snídani se mi povedlo ani jednou neprozradit, jak silně mě rozrušuje jeho ruka na mém koleni. Naštěstí se nikdo pod stůl nedíval a jeho skutek zůstal nepovšimnut. Těšila jsem se na hodiny. Vždycky jsem se naučila něco nového. Je pravda, že jsem patřila mezi nejlepší, ale o to víc se mi trenéři a učitelé věnovali.

Měla jsem mít další hodinu nitrobrany. Samozřejmě jsem cvičila. Taky jsem si přečetla pár knih o ovládání mysli. Doprovázel mě tam vždycky Theo. Jeho společnost mě uklidňovala. Byl to ten typ kluka, co toho moc nenamluví. Provedl mě celou knihovnou a bylo vidět, že tady tráví hodně času. Navíc mi vždycky ochotně pomohl, když jsem něco potřebovala. Zajímalo mě, co je pravdy na tom, co mi říkala Belatrix. Že se Draco dokáže ubránit Cruciu a Impériu. A to že byl nejbližším společníkem Voldemorta.

Za celou hodinu se ke mně Draco nedostal. S ostatními měl hodně práce a mně to nevadilo. Po hodině mě ale zase zadržel a já si říkala, co to bude tentokrát. Oznámil mi: „Někdy se stav. Něco tě naučím. V rámci vyučování, samozřejmě.“

Zatvářila jsem se překvapeně. Co mě chce naučit? Ještě jsme měli lektvary, tak jsem nad tím něměla moc čas přemýšlet. Učili jsme se sami namíchat lektvar k uzdravení z konkrétní kletby. Byla to práce, protože jsme museli dokonce i vymyslet, co tam dáme.

Draco na večeři nebyl, a tak jsem zamířila rovnou k němu do pokoje. Stejně jsem neměla hlad. Zaklepala jsem a on mi otevřel. Neměl tam žádná křesla, tak jsme se posadili na postel. Ještě než stačil cokoliv říct, začala jsem: „Víš, Bellatrix mi řekla, že se dokážeš ubránit Cruciu a Imperiu. Je to pravda.“

Přikývl.

Rozzářily se mi oči. „A naučíš mě to? A kdo tě to naučil?“

Posmutněl. „Ne, nenaučím. Naučil mě to Voldemort a nikomu nepřeju, aby se to učil taky.“

Nerozuměla jsem tomu. „Proč?“

Vzdychl. „Protože tohle se naučíš jen tak, že ty kletby na tebe bude někdo používat. Málem jsem zemřel. Je to síla vůle a to není nic, co se naučíš za jeden den. Já se to učil roky. A začínal jsem podobně jako vy. Až na to, že nitrobranu mě učili tak, že mi vtrhli do hlavy a já se bránil.“

Zděsila jsem se. Čím vším si prošel? Jak na něj mohli aplikovat takové zlo? Zašeptala jsem: „To je mi líto.“

Zavrtěl hlavou: „Nestojím o lítost. Ale chtěl jsem, abys přišla kvůli něčemu jinému, než že budeme rozpitvávat moji minulost. Odzbroj mě.“ Vykulila jsem na něj oči. Jeho hůlka odletěla na druhý konec pokoje.

Draco

Chtěl jsem ji naučit bezhůlkovou magii. Nic jednoduchého. A použil jsem malou ukázku. Bez hůlky jsem ji nechal zvednout až ke stropu a pak snést na mou postel. Zašeptala: „Co ještě umíš a nevím o tom?“

Zasmál jsem se. „No přece přivádět je k šílenosti a perfektně líbat.“ Zrudla.

Pak už jsme pokračovali vcelku normálně. Učil jsem ji zvedat malé předměty nebo opravovat skleničku na vodu. Byla roztomilá, když se snažila. Dělala ale obrovské pokroky. Vždycky jsem si myslel, že za svůj úspěch vděčí jen knihám, ale měla opravdu talent. Během pár hodin po mně bez problémů vrhala tužku a na skleničce byly vidět jen malé prasklinky.

Pak ale začala být unavená a pokračování nemělo smysl. Popíchl jsem ji: „Tak dneska to bude moje, nebo tvoje postel?“

Zívla. „Nikam se mi nechce. Tvoje.“

Zamrkal jsem. Čekal jsem sarkastickou poznámku, ale tohle ne. Najednou do mě strčila a já spadl do peřin. To jsem nemohl nechat jen tak. A začal jsem ji lechtat. Zjistil jsem, že je hrozně lechtivá. No co všechno člověk neobjeví při učení? Po dvaceti minutách jsme toho nechali. Jen tak jsme tam leželi a dívali se na sebe.

Zašeptala: „Miluji tě, Draco Malfoyi.“

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 15. kapitola - Učení nemusí být mučení: