Knocking on Heaven's Door: Kapitola šestá • OurStories.cz ~ naše povídky

Jednatřicátý srpen se už holt v kouzelnickém světě pojí s přípravou a nákupy na školní rok. S kým vším se Isa setká na Příčné a co všechno z těchto setkání vyplyne? Enjoy. :)

20.02.2019 (12:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 1187×

Malfoy v tísni

Poslední měsíc prázdnin utekl jak voda. Jednatřicátého srpna dostala slečna MacDougalová od otce příslušný finanční obnos k zakoupení učebnic, sešitů, pisátek, a dalších serepetiček k nadcházejícímu školnímu roku. Issy si, při průchodu Příčnou ulicí, nemohla nevšimnout změny, která tu nastala. Mnoho obchodů bylo zavřených, spousta z nich měla dokonce vybitá skla. Například cukrárna Floreana Fortescuea – místo, kam ještě vloni s Theodorem a Daphne chodili na zmrzlinový pohár, bylo nyní zapečetěno a výlohy byly vylepeny mdlým, zažloutlým papírem.

Ponurá atmosféra však nebyla jen produktem zavřených obchodů, ba ani deštivého počasí, které tomu všemu však, pravda, taky moc nepomáhalo. Smutek a pochmurnost sálaly jak z nákupčích, tak z prodavačů v otevřených obchodech. Každý se snažil být co nejnenápadnější, proto jste neměli šanci spatřit kouzelníky v barevných hábitech či dokonce extravagantně oblečené. Sotva pár lidí vzhlédlo od chodníku, a ještě méně se jich usmálo. Rodiče tahali své děti pryč od výloh obchodů s domácími mazlíčky, aby se co nejdříve dostali domů, do bezpečí. Italských, francouzských, španělských, ruských a japonských kouzelníků - turistů také povážlivě ubylo; vlastně za celou dobu neslyšela ani jedno cizí slůvko. Potkala tu i bystrozory, procházeli ulicí sem a tam. Svou práci ovšem, zcela evidentně, dělali dost neúspěšně.

Nakonec vstoupila do Krucánek a Kaňourů, kde nakoupila vše z kategorie „serepetičky“. Pak se ulicí odebrala zpět k Děravému kotli. Na cestě si, nicméně, nemohla odpustit menší pozastavení u výlohy obchodu s famfrpálovými potřebami a košťaty.

„No tohle,“ vydechla při pohledu na koště za sklem. Jednalo se o nejnovější model Kulového blesku. Nešlo o samotný model. Zaujalo ji provedení, které bylo cílené na ženy. Konkrétně na hráčky Holyheadských harpyjí, jejichž jméno tmavomodré koště neslo na násadě.

„Nechápu, proč jsou z nich všichni tak unešený,“ ozval se dívčí hlas za jejími zády.

Neotočila se, neboť spatřila odraz rusovlásky ve skle před sebou. „Nevím, o čem konkrétně mluvíš, ale Harpyje jsou na tom dobře v žebříčku, a Kulový blesky jsou dosud nejrychlejší vyráběný košťata.“

„Myslela jsem Harpyje,“ odpověděla nově příchozí. „Teda, nic proti, jestli jim fandíš.“

„V pohodě. Moje srdce patří Ballycastleským netopýrům,“ usmála se Issy, přičemž se otočila čelem k zrzce. „Komu fandíš ty?“

„Harpyjím, jenom jsem tě zkoušela,“ zazubila se zrzka. „Ty jsi z Mrzimoru, že jo? Isolda?“

„Těsně vedle. Isobel,“ zakřenila se bruneta. „A ty jsi Nebelvírka. Ginny Weasleyová?“

„Jasný,“ protáhla rusovláska s úsměvem. „Promiň za ty zmatky s tvým jménem.“

„Nic se nestalo. Nejsi první, kdo mě přejmenoval,“ mrkla na ni. „Co ty tady? Taky na nákup?“

„Jo, jo. Zrovna se mi na chvíli podařilo setřást bráchu s mámou, tak užívám svatýho klidu,“ vydechla s protočením očí Ginny.

„Páni, toho by se mělo využít,“ zakřenila se Issy. „Chystala jsem se jít dovnitř a vomrknout ten koštěcí zázrak na vlastní oči. Můžeš se přidat, jestli chceš.“

„Jestli chci zmizet z dosahu rodinky ještě na pár minut?“ vyhrkla, čapnouc Issy za ruku, a už už ji vláčela směrem ke vchodu do obchodu. „Že váháš!“

Procházely obchodem, komentovaly a hodnotily jak vzhled, tak vlastnosti košťat. Dokonce se dostaly až k teoriím o tom, které týmy si pro nadcházející sezónu vyberou Komety, které Kulové blesky a které Nimby. Isobel se na Ginny pokoušela vyzvědět, zdali se jednou famfrpálem hodlá živit, zatímco Ginny se zajímala hlavně o Issinu zálibu v bicích. Jak zjistily, měly společnou vášeň v kouzelnické rockové skupině The Weird Sisters, a tak se dohodly, že jejich další koncert navštíví společně.

Konverzace proudila a dívky se dobře bavily, dokud se dveře obchodu neotevřely, a v nich se neobjevili dva vysocí blonďáci. Isa ani Ginny nemusely nijak zvláště namáhat mysl, aby v nich poznaly Malfoyovy.

„Ale to snad ne!“ prskla rusovláska, u čehož se zamračila. „Až doteď to byl takovej hezkej den.“

Bruneta po ní střelila pobaveným pohledem. „Pořád může bejt.“

„To by se museli tihle dva na místě propadnout do pekla. Stejně tam jednou oba skončí, tak proč to prodlužovat?“ zašklebila se Ginny.

Malfoy starší se odebral k pultu, Malfoy mladší se mezitím přiblížil k dívkám.

„Ale podívejme, koho to tu máme,“ prohodil arogantně. „Weasleyová, nevyvádí mě z údivu, že tě potkávám tady, a ne v bazaru košťat. Vyhráli jste v loterii?“

Ginny se na něj přeslazeně usmála. Issy si však nemohla nevšimnout, že u toho zatnula dlaně v pěst, z čehož bylo jasné, že ji jeho slova nenechala klidnou.

„Ale kdepak,“ zašvitořila rusovláska. „Jenom mě zajímá, na jakých košťatech budete vy Slizáci lítat, až vám letos zase nakopem zadek.“

Tentokrát to byl Malfoy, jehož pohled metal blesky. A tak se Isobel rozhodla drobným zakašláním ty dva přivést zpět do reality. Jen pro jistotu, než by si stihli vjet do vlasů.

„Ale no tak, lidi,“ prohodila, snažíc se zbavit pobaveného tónu. „Jestli na sebe chcete vytáhnout hůlky, prosím. Ale pojďme na Obrtlou. Tam vás nezavřou a já budu moct přijímat sázky na to, kterej z vás vyhraje.“

„MacDougalová,“ ozval se Malfoy s úšklebkem. „Dost mizerný pokus o vtip, ale co může člověk čekat od Mrzimoru.“

„Tak podívej, ty jeden zpropadenej parchante.“ Weasleyová se nechala unést. Přiblížila se k blonďákovi a vpíchla mu ukazováček přímo do hrudi. Isobel se nepokusila ji zpacifikovat. Malfoy si to zasloužil, ať už pro něj měla zrzka přichystáno cokoli. „Brácha s Harrym si tohle tvý urážení možná nechaj líbit, já na tebe ale nejsem zvědavá. Přestaň se navážet do mě a mých přátel, nebo spolu my dva budeme mít vážnej problém.“

Isobel nestačila zírat na to, jak efektivně s o dvě hlavy vyšším blonďákem zrzka zametla.

„Páni, už se třesu,“ prohlásil Malfoy teatrálně.

Ginny ho ignorovala a otočila se zpět ke kamarádce. „Půjdu najít mámu s bráchou, tady je na můj vkus nějak moc zeleno. Jdeš se mnou, Is?“

„Ehm, běž sama. Já se tu ještě porozhlídnu.“ Brunetě zabralo nějaký ten čas rozhoupat se k řeči, po té spršce urážek a výhružek.

„Tak se opatruj,“ rusovláska ji letmo objala. „A nenech toho hajzla dostat se ti pod kůži. Sama vidíš, že v tom vyniká,“ špitla jí Ginny do ucha, než se definitivně odtáhla. „Uvidíme se ve škole?“

„Jasný, najdu si tě!“ S úsměvem na tváři sledovala, jak zrzka, s bradou hrdě vztyčenou, odkráčela z bojiště. Isobel si nemohla odpustit úvahu o tom, že se Mary Wollstonecraftová, zakladatelka myšlenky feminismu, právě samou radostí zatetelila v hrobě.

„Nechápu, jak se s tou semetrikou můžeš bavit. Je pod tvoji úroveň,“ pronesl Malfoy zasmušile. „Vážně, otevři oči, MacDougalová.“

Úsměv jí na tváři zamrznul a ona trhla hlavou směrem k blonďákovi po svém boku. „Malfoyi, co máš sakra za problém, hm? Na názor se tě nikdo neptal a už vůbec si nevzpomínám, že bych tě žádala o radu, s kým se mám bavit.“ Založila si ruce na hrudi.

Tím konečně přilákala jeho pozornost. Namísto pohledu do tváře jí ale očima sjel na prsa. Sice jen na moment, než je zvednul zpět k jejím očím, nicméně stačilo jí to k tomu, aby se začala cítit nepohodlně.

„Někdo ti pravdu musí vmést do tváře, když ji sama nevidíš.“

„Ach tak. A ty jsi jediný, kdo ví, co pravda je, viď?“ otázala se s úšklebkem.

„Očividně!“ Rozhodil rukama. Bruneta si odfrkla a měla se k odchodu. Jenže Draco se jediným dlouhým krokem přesunul před ni, čímž jí v odejití zabránil.

„Isobel, počkej. Já vlastně… musím s tebou mluvit. Něco bych od tebe potřeboval.“

Ztišil a zvážnil hlas, zatímco ona naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči. Malfoy musel nejspíš mít opravdu vážný problém, když už ji dokonce oslovil jménem. Vyvolalo to v ní smíšené pocity. Ne že by její jméno řekl nějak zvláště procítěně… vlastně ho spíš jen tak rychle vyžbleptnul, pravděpodobně aniž by si to uvědomil. Přesto na jeho pojetí ‚Isobel‘ něco bylo. Něco sotva zachytitelného, co Isa nedokázala dost dobře popsat.

„No nepovídej. Jestli máš pocit, že uražení mé kamarádky a mě samotné je vhodnou substitucí slova prosím, tak tě ujišťuju, že není.“

„Vyslechni mě… prosím,“ nepřestal to zkoušet. Očima přitom těknul k pultu, snad aby se ujistil, že byl jeho otec stále zaměstnán rozhovorem s prodavačem. „Nezabere to dlouho.“

„Páni. Ty musíš být v hodně velký rejži, co?“ rýpla si ještě, než přikývla. „No co mám s tebou dělat? Mluv, Zlatovlásko.“

„Slyšel jsem, že to umíš s čísly a mechanickými věcmi, tak mě napadlo, že bys mi mohla pomoct něco opravit,“ vysolil tiše.

Isu překvapila jeho náhlá upřímnost. Tak takhle vypadal, když o něco opravdu usiloval? Výjimečně nezvyklý pohled.

„No vidíš, a já myslela, že jsi nejchytřejší a nejschopnější osoba pod sluncem, že je sedm miliard lidí na téhle planetě se znalostmi a dovednostmi pod tvou úroveň a že není nic, co bys sám nezvládnul,“ nepřestala si ho dobírat.

Dracův obličej zkroutil další škleb. „Jestli se mě pokoušíš přimět, abych litoval, že jsem tě požádal o pomoc, tak gratuluju. Jde ti to skvěle.“

Zasmála se, upřímně a zvonivě. Na jeho tváři se zjevil nechápavý výraz.

„Čemu se směješ?“

„Tobě,“ zašvitořila, než učinila krok jeho směrem. „Bavíš mě. Konkrétně tvoje úporná snaha předstírat, že máš na výběr.“

„Nefandi si tolik,“ zpražil ji blonďák. „Nejsi jediná, kdo to umí s magickými předměty. Mohl bych požádat kteréhokoli z patolízalů Vektorové, a jsem si jistý, že by to udělali bez těch zbytečných keců.“

„Což nás dostává zpátky na začátek. Proč teda nejdeš a nepožádáš někoho jinýho?“ Koukla mu přímo do očí, vyzývavě a s jakousi jiskrou, jež byla pro Draca novinkou. Proto se snažil uchovat si onen obraz jejích bouřkových kukadel v paměti. Soustředil se tak moc, že neodpověděl na Issinu otázku, v důsledku čehož pokračovala.

„Všichni ostatní jsou hubkaři, co si myslí, že mechanice rozumí. Za mnou ale stojí výsledky. Jsem nejlepší v ročníku a dala bych ruku do ohně za to, že i na celé škole,“ prohlásila sebestředně. „Ale to ty moc dobře víš, protože kdyby ne, nežádal bys mě.“

Draco se nepříjemně ošil, přičemž na ni přimhouřil oči. Musel uznat, že byla dobrá. „Fajn. Chci tě, protože jsi nejlepší.“

„No vidíš, a ani to nebolelo.“ Na rtech se jí rozlil vítězný úsměv, přičemž vztáhla ruku k jeho tváři a žertovně ho po ní poplácala. Tvářil se kysele a prudce uhnul. „Co mám teda opravit a hlavně, co z toho budu mít?“

„V Bradavicích je Ro-“

„Draco,“ přerušilo ho autoritativní mužské zavolání, které přišlo z daleko bližší vzdálenosti, než by bylo hezké. Lucius Malfoy stál přímo za Dracovými zády a hodnotil Isobel přísným pohledem. „Potřebují tě u pokladny. Máš si říct, v jakém provedení chceš Kulový blesk mít.“

„J-jistě, otče. Dej mi vteřinu.“

Lucius setrval svýma modrýma očima na Isobelině tváři. Bylo jasné, že se ji v mysli pokoušel zařadit do okruhu jemu známých lidí, ovšem nedařilo se mu to.

„Pane Malfoyi, je mi ctí, že se s vámi konečně setkávám,“ obešla jeho syna, když se neměl k žádné akci, a natáhla k Luciovi ruku. „Isobel MacDougalová, jsem dcerou Iaga MacDougala.“

„Ach, ano.“ Muži se pochopením rozzářil obličej. Uchopil její dlaň do své a lehce ji políbil na hřbet ruky. Jako pravý gentleman. „Potěšení je na mé straně, slečno MacDougalová. Děláte svému otci jen radost, často o vás mluví.“

„Nezbývá mi než doufat, že jen v dobrém,“ věnovala mu široký úsměv.

„Samozřejmě. Je na vás hrdý,“ oznámil Lucius.

„Přivádíte mě do rozpaků, pane Malfoyi. Ještě chvíli a budu rudá jako rak.“

To oběma blonďákům vykouzlilo na tváři úsměv.

„Není se čeho obávat, má drahá. Ruměnec ženám na kráse neubírá, právě naopak,“ vyslovil starší z nich. Draco, kterému se tato otcova neznámá, společenská tvář dosud zamlouvala, se nyní zamračil.

Všeho moc škodí.

„Pokladní už na nás čeká, otče. Měli bychom jít,“ pokusil se téma odvést od brunety. To se mu však tak úplně nepovedlo.

„Ach ano, nenechte se zdržovat. Já už mám taky nejvyšší čas,“ pohlédla na hodinky na svém zápěstí, načež vzhlédla zpět k mužům, „pánové, bylo mi potěšením. Doufám, že se brzy znovu setkáme, pane Malfoyi. Draco.“ Zatímco jeho otci dovolila políbit jí hřbet dlaně, na Malfoye mladšího jen spiklenecky mrkla. Nemohl si pomoci – snad poprvé v životě ucítil jehlu žárlivosti.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter