Klenot rodu Snapeů - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“ - John Lennon
Do jaké koleje půjde Catharina a jak ji přijmou ostatní studenti?

12.07.2014 (09:00) • Drakie • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 1571×

Z předchozího dílu

Chtěl jsem jí ještě něco říct, ale kočár zastavil, otevřela se dvířka a nakoukla McGonagallová. „Slečno Snapeová, vy teď půjdete se mnou. Pan Malfoy to jistě zvládne sám,“ řekla směrem k Cat.

Pokračovala, jako bych tady už vůbec nebyl: „Jakmile skončíme s prváky, vás ředitel představí celé škole a budete zařazena do koleje. Teď pojďte, Catharino.“

Z pohledu Cathariny

Čekala jsem za dveřmi Velké síně asi dvacet minut. Moudrý klobouk vždy vykřikl jméno nějaké koleje a ozval se potlesk. Najednou se rozhostilo ticho. Byla jsem napjatá jak struna.

Z pohledu Hermiony

Po vlaku se zpráva, že dorazí nová spolužačka, rozšířila rychle jako oheň. Nikoho jiného neznala a my si celou cestu mysleli, že sedí někde na chodbičce a brečí.

Tentokrát Moudrý klobouk zůstal ležet na židličce, zatímco si McGonagallová sedala na místo. Brumbál si stoupl na svůj stupínek a doširoka se na nás usmál. „Jak vidím, už se někteří z vás doslechli, že přibude nová studentka. Catharina Snapeová nastoupí do šestého ročníku a já upřímně doufám, že ji mezi sebou vřele přivítáte.“

Z pohledu Harryho

Dveře se doširoka otevřely a v nich stála Kate. Vlasy měla rozpuštěné, a když kráčela uličkou mezi naším a havraspárským stolem, vlály za ní jako plášť. Vypadala neuvěřitelně. Tvář měla kamennou, nevzrušenou, jako by se na ni právě nedívalo několik set lidí.

Brumbál sestoupil ze svého stupínku a podržel Moudrý klobouk. Když si Kate sedla na stoličku, vlasy se jí konečky dotýkaly podlahy. Bylo slyšet slabounké mumlání, kterému ovšem nebylo rozumět, protože Kate s kloboukem byly moc daleko.

Všichni byli napnutí, protože proces trval neobvykle dlouho, skoro deset minut. Pak ale Moudrý klobouk vykřikl: „Nebelvír!“

A celý náš stůl propukl v jásot.

Z pohledu Draca

Byl jsem zklamaný. Doopravdy jsem nevěděl proč, ale upřímně jsem doufal, že půjde k nám. Ke mně.

Pak si ale Brumbál odkašlal a začal svůj projev, čímž přehlušil tok mých myšlenek. „Milí studenti, rád bych vás přivítal v novém školním roce. V učitelském sboru se opět objevilo pár změn. Přivítejme profesora Křiklana, který vás bude učit lektvary!“ Všichni se radostně roztleskali. Viděl jsem jejich obličeje, které se zvědavě upínaly na Cateina otce.

Brumbál pokračoval: „A poděkujeme profesoru Snapeovi, že se ujme postu učitele Obrany proti černé magii.“

Potlesk byl tentokrát mnohem vlažnější a pár lidí dokonce netleskalo vůbec. Jediný, kdo potlesk očividně myslel upřímně, byli prváci, Zmijozel a Cat.

Z pohledu Cathariny

Na stole se objevily hromady jídla a všichni se začali cpát, jako by jim šlo o život. Radši jsem se držela etikety stolování a nehltala jako Ron, který do sebe jídlo házel po hrstech. Bylo to nechutné a já nechtěla udělat špatný dojem.

Najednou jsem uslyšela neznámý hlas. „Nemohla by ses šoupnout, Hermiono?“

Mezi mě a Herm se vmáčkl kluk s rozcuchanými hnědými vlasy a přidrzlým úsměvem na tváři. „Ahoj, Catharino, já jsem Seamus.“

Vypadal celkem mile a tak jsem mu s úsměvem odpověděla: „Pro přátele Kate, Seamusi. Ty taky chodíš do šestého ročníku?“

„Jo. Můžem spolu sedět na některý hodiny, pokud chceš.“ Mrkl na mě uličnicky a dal se do jídla.

Když došlo na dezerty, byla jsem úplně plná. Náhle vytáhl Seamus hůlku a pronesl: „Z čisté vody nechť je rum.“

Musela jsem se zasmát, když to udělal už po desáté. Harry se ušklíbl: „O tohle se pokouší celou dobu, co sem chodí. Už od prvního ročníku. Víš, kolikrát mu to už vybuchlo do obličeje?“

Seamus se na něj podíval pohledem, který měl jen velice málo k tomu, aby dokázal vraždit.

Po pěti minutách, a nejméně stovce neúspěšných pokusů obstarat si alkohol, jsem se ho zeptala: „A nestačilo by ti víno? Rum se mi nezdá jako dobrý nápad.“

Všichni v okruhu pěti metrů se na mě překvapeně podívali. Když Seamus kývl, vytáhla jsem hůlku a jemně jí klepla do jeho pohárku s vodou.

Nedůvěřivě se podíval nejdřív na mě a pak na červenou tekutinu, která nahradila vodu. Přiložil skleničku k ústům. Viděla jsem, jak temně rudá tekutina klouže do krku, a usmála jsem se.

Seamus se na mě obdivně podíval, chytl mě kolem ramen a hrdě prohlásil: „Tahle holka se mi líbí!“

Najednou všechno jídlo zase zmizelo a já se chystala k odchodu, ale když nikdo nevstával, tak jsem seděla dál a čekala.

Brumbál si stoupl a rozhlédl se po všech čtyřech stolech. „Doufám, že jste se najedli stejně dobře jako já. Než se ale rozprchnete do svých postelí, rád bych vás seznámil s jednou zásadní obměnou vašeho rozvrhu. Odteď budou chodit na hodiny vždy dvě koleje společně a to: Nebelvír se Zmijozelem a Havraspár s Mrzimorem.“

Nikdo netleskal, ozvalo se dokonce i pár zděšených výkřiků. Havraspár s Mrzimorem se jen zmateně rozhlíželi, ale Zmijozel dělal dávivé zvuky a Nebelvír vypadal znechuceně. Věděla jsem o rivalitě mezi kolejemi, ale zažít to na vlastní kůži bylo úplně něco jiného.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Drakie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter