OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Burning Out The Way II

31.03.2021 (10:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 637×

II.

McKinnon neměl nijak zvláštní život. Rád sám sebe nazýval průměrným. Neměl roztodivný vkus na ženy – ne, ani v sexualitě nevybočoval – neměl zvláštní sexuální choutky, ani žádný výrazný zlozvyk, kterým by trpělo jeho zdraví nebo zdraví jeho okolí. Tu a tam si rád zašel na pivo s bystrozory, ale že by chuť přecházela v závislost, to se říct nedalo.

Bydlel v bytě v Londýně s auguronem a kluběnkou, kterou u něj měla ubytovanou jeho mladší sestra Marlene proto, že měla na ony chlupaté koule alergii, o čemž ovšem nevěděla, když si umanula, že ji musí mít. Měl na aféru kluběnka svůj názor, ale povětšinu zvládal si ho nechat pro sebe.

Vlastně měl svůj názor na mnoho věcí, včetně Shawové a jejích chyb, jenže se zdálo, že jeho úhel pohledu nikoho nezájímal. Barty Skrk starší – Paulův přímý nadřízený – si za cíl zavdal přivést k bystrozorům vícero žen a dělal pro to vše, co bylo v jeho silách. Občas ty síly patřily i jiným lidem, ale to Bartyho ani v nejmenším nevyvádělo z míry.

Existoval jen jediný kritický den v roce – 17. března, den svatého Patrika. Když před dvěma lety celé Irsko jásalo v ulicích, McKinnon seděl v rodinném domě v Londonderry v na míru ušitém společenském hábitu a litoval, že se kdy rozhodnul spolehnout se na někoho jiného než na sebe.

Nedával to za vinu nikomu jinému než sobě, jen… nedokázal si představit, že se dalšího dne probudí. Zlomila mu srdce v den svatby a on se musel následujícího půl roku setsakramentsky otáčet, aby si našel nový smysl toho, proč se ráno probudit.

Nechtěl pracovat s další ženou. Jenže Skrk starší mu nedal na výběr. Hned druhý den mu šoupnul místo Molly Pearsonové Cecily Shawovou a bylo mu úplně jedno, jak se McKinnon cítil.

Bystrozoři ale nebyli jediní, kterým na Ministerstvu přibyla ženská posila. Rovnost pohlaví byla velmi diskutovaným tématem. McKinnon dokonce zaslechl, že některá oddělení dostávala kvóty na to, kolik žen musí zaměstnat. Ještě že takové nesmysly nezavedli na jeho oddělení. Shawová s Jerseyovou byly jediné dvě součásti sboru bystrozorů ženského pohlaví a žádné masivní přílivy žen se za poslední dva roky ještě neodehrály.

Ne že by ho to udivovalo, ta práce byla zatraceně nebezpečná. Skrk se sice pokoušel přijít s pracovními benefity typu dvou měsíců dovolené, příplatků, firemního koštěte zdarma, slevy na nájemném, prodlouženou mateřskou dovolenou a tak podobně. Ty se ale minuly účinkem.

„Postarejte se o ni, McKinnone,“ zadal mu Skrk jasný rozkaz dva roky zpátky v souvislosti se Shawovou, „jsem si jistý, že v ní spatříte talent, který budete rozvíjet. Hlavně ať je v bezpečí!“  

Nutno podotknout, že tuto malou lest na něj šéf připravil výměnou za povýšení na post vrchního vyšetřovatele. Toliko k pracovní etice.

Přál si z ní udělat dobrou bystrozorku. Myslel, že na to má – Skrk sám nejednou vystihnul kompliment jeho trpělivosti a chladné hlavě, s nimiž se mu dařilo přistupovat k chybám nováčka. Jenže… nemohl ji přestat srovnávat s Molly. Jak by taky ano – chodili spolu do bystrozorského výcviku i předtím do Bradavic. Žili spolu od osmnácti, zasnoubili se ve dvaceti. Na takové lidi se sakra těžko zapomíná.

Shawová se od ní lišila, což zjistil už první týden. Měla nadšení, vášeň pro věc a věčnou, nevyčerpatelnou energii. Získal naději, že z ní bude jednoho dne hvězda. Problém byl, že její energii vždy doprovázela nedůslednost a ona dělala jeden průšvih za druhým. Vždyť kdo si sakra všimne pohybu na místě činu, ale nic o tom neřekne?!

Zasloužila si strávit následující týdny papírováním. Nebo hůř! Službou v Azkabanu.

Prošel kolem klece, v níž poslušně čekal umlčený pták. Otevřel dvířka, aby mohl Johna Lennona podrbat na chocholce. Měl to tak rád, chudák, a když už nemohl zpívat, podrbání bylo jediným potěšením, které mu McKinnon mohl poskytnout.

Další zastávka patřila kluběnce. Byla o chlup náročnější než auguron v tom, že vyžadovala kontakt. Vzal ji a posadil si ji na rameno, pak se odporoučel k lednici, z níž vytáhnul pivo. Právě v momentě, kdy se chystal k prvnímu loku, uslyšel salvu dosti neodbytného ťukání.

Zamračil se. Kdyby Shawová věděla, kde bydlí – což by znamenalo, že se dopustil té nejhorší chyby, jaké se dopustit mohl – řekl by, že to musela být ona, kdo se k němu snažil dobýt. Ale ona to nevěděla, tedy, za předpokladu, že se po jeho bydlišti vyloženě nepídila v práci. Byl na pochybách, proto dveře neotvíral nijak šťastně.

„Čau brácho!“ oslovil ho Gideon Prewett a McKinnonovi ze srdce spadnul balvan. Zrzek se pak pozval dál, ale to mu nevadilo. Hlavně, že nebyl Shawová.

„Nazdar,“ zdvihnul koutky a dal si s Prewettem to, co oba uznávali za pozdrav. „Co ty tady?“

„Ale, měl jsem cestu, tak jsem se stavil,“ opáčil zrzek ležérně. „Očekovat, jak ti je, když jsou to dneska dva roky, co…“

„Neříkej to,“ zasyčel McKinnon, najednou nerudně.

„Aha, takže ještě furt popíráš, že se to kdy stalo,“ zhodnotil Prewett suše. „No, oukej, ale-“

McKinnon si odfrknul. „Hele, Prewette, jestli jsi mi sem přišel dělat školení z psychologie, tak se můžeš otočit a vypadnout, protože já nic takovýho nepotřebuju.“

Tázaný zvednul ruce v gestu míru. „Fajn, tak klid, kámo. Nechci rozdmýchavat emoce, jenom jsem si říkal, jestli třeba už nejsi připravenej se o tom bavit. Přece jenom, dva roky nejsou krátká doba…“

„No, nejsem. Takže si sedni, já ti donesu pivo, když už je dneska ten svatej Patrik, a budeme se bavit o něčem jiným,“ prohlásil McKinnon determinovaně, přičemž jim vlastně rozdělil úkoly.

„Hm… to zní jako plán, šéfe.“ Prewettovi zacukaly koutky. Autorita z McKinnona, s nímž se znal už od dětství, sršela na hony daleko. Gideon došel k názoru, že mu šéfování, z dlouhodobého hlediska, prospívalo, třebaže mu vzalo velkou dávku energie a humoru, ale také mladické impulsivnosti. Vzato kolem a kolem, už to nebyl ten nebelvírský průserář a výrostek.

„Hej, neuhodneš, co se nám dneska stalo v práci!“ pokračoval zrzek. „Nás šéf pošle na zápas, ne – znáš to, inspekce košťat a míčů – a my najdem zlatonku začarovanou Confundem… hloupým, podúrovňovým Confundem – no chápeš to? Lacinnější způsob, jak hru naklonit na svou stranu, už snad ani neexistuje!“

McKinnon se na něj shovívavě usmál a v tichosti za kamarádem zavřel dveře bytu. Pak se začal přesouvat směrem k lednici. „Tak, sportovci jsou tupci, že jo. Spíš by mě udivilo, kdyby tu zlatonku začarovali tak, že byste na to nepřišli.“

„Jako jo, ale…“ Gideon frustrovaně rozhodil rukama. Na gauč se však neusadil – následoval McKinnona do kuchyně. „Confundo?! To je který ročník Bradavic, druhý? To je zlý i na sportovce, ty vole,“ dostal ze sebe rozhořčeně.

McKinnon mu předal plechovku s pivem, již Prewett otevřel a naznačil ťuknutí. Nastalo delší ticho, to jak se oba s chutí napili.

„Jaký to byl zápas?“

„Cornwallská druhá liga,“ odpověděl Gideon. „Porthleven, Penzance – ty jména jsem slyšel poprvý v životě. No, a to je další věc! Nechápem, o co jim sakra tak strašně šlo. Je to famfrpálová druhá liga, v tý se netočí žádný velký prachy.“

McKinnon pokrčil rameny, u čehož se znovu napil. „Kdo ví, třeba bojovali o čest a slávu.“ 

Zrzek se posměšně zakřenil. „Poslyš, čéče, neříkaj ti náhodou Ivanhoe? Ne, počkej! Tos byl ty kdo dneska ráno přijel na ministerstvo na koni?“

„Haha, tvůj smysl pro humor je den ode dne lepší, Prewette,“ prohlásil ironicky brunet. „Kdyby tě zajímal můj názor, myslím si, že ty – chlápek z Londýna – můžeš těžko pochopit, co se venkovanům honí hlavou. Když v tom nejsou prachy, musí v tom bejt emoce.“

„Hm, na tom něco bude,“ přiznal zamyšleně. „No, ale ať už to bylo jakkoli, mohli se víc blejsknout v kouzlení,“ uzavřel to Prewett, odloživ pivo na kuchyňský pult. „A co novýho u bystrozorů? Provedla dneska něco ta tvoje neřízená raketa?“

„Ty vole…“ ulevil si McKinnon, přičemž rovněž odložil pivo na kuchyňskou desku, o trochu více důrazně než jeho dlouholetý přítel. Opřel se o ni dlaněmi a sklopil pohled k jejímu povrchu. „Shawovou mi ani nepřipomínej! Kvůli ní jsem se musel vrátit na místo činu!“  

Gideon se zasmál a zakroutil hlavou. „To přece není tak strašný. Sis udělal vejlet, no… dvakrát.“

McKinnon ho probodnul hrozivě přimhouřenýma očima. „Víš co, to si řekneme, až budeš mít vlastního zelenáče, kterýho budeš muset zacvičit. Do tý doby mi laskavě nemluv o tom, co je a co není strašný.“

Prewett zapískal, ve snaze odlehčit situaci, přičemž dal dlaně vzhůru ve smířlivém gestu. „A co že to přesně udělala?“

McKinnon se radši znovu napil, snad aby spláchnul vztek. „Dostali jsme tip na fabriku, ve který měli dealeři sklad hvězdnýho prachu. Poslední dobou ho prej přidávaj do LSD, nebo co.“

„Jó, o tom jsem slyšel,“ přitakal zrzek, „byl kolem toho humbuk minulej tejden, jak jste provedli tu razii v tom klubu na Příčný, ne?“

Brunet přikývnul. „Ta fabrika na to přímo navázala. U jednoho z předávkovaných děcek v tom klubu se našel vzkaz, na kterým stálo, od koho to svinstvo koupil a kde. Skrk stanovil speciální vyšetřovací tým, kterej zjistil, že mají sklad v tý fabrice.“

„Ty jo, dobrý,“ zamručel uznale Gideon. „To jste zjistili rychle – dneska je úterý a ty děcka našli ve čtvrtek.“

„Jo jo, Jerseyová s Mendesem se blejskli. Navrhnul jsem je tento měsíc na prémie,“ uznal McKinnon, v jeho hlase patrná hrdost. „Za to my s Shawovou jsme to královsky podělali.“

Prewettovi se z hrdla vydralo pobavené chrčení, na což McKinnon reagoval povzdechem. „A není třeba nějaká – jenom úplně malá – šance, že seš na sebe i na ni moc přísnej?“   

„Ne,“ opáčil okamžitě bystrozor. „Ona mi nenahlásila, že v tom skladišti viděla pohyb, Gideone! To je zatraceně velký přešlap! Víš, co všechno tím mohla způsobit?!“

„Ne, ale ty mi to určitě řekneš.“

„Tak já ti to řeknu! Zaprvý, práce Mendese a Jerseyové by šla do kopru. Zadruhý, ten druhej mohl to skladiště třeba nakrásně vyhodit do vzduchu a zbavit se tak všeho. Zatřetí, novináři by na nás nenechali nit suchou. Začtvrtý, Skrk by mě i ji na hodinu vyhodil.“

„Zapátý, tvoje pověst bezchybného policejního hrdiny by mohla získat první šrám,“ doplnil ho jeho přítel věcně a McKinnon na něj překvapeně zamrkal.

„Co tím myslíš?“

Zrzek trhnul rameny. „Že nejseš zvyklej prohrávat.“

„To nejsem,“ přiznal McKinnon. „A to je jako špatně?“

„Kámo…“ povzdechnul si Gideon trpělivě. „Asi bych ti teď měl dát radu, páč se zdá, že nevíš, jak fungujeme my, normální lidi. Takže, uber plyn, robote. Všichni ví, že se z Shawový snažíš udělat dobrou bystrozorku. Ale bystrozorku, ne druhou Molly! Žádná nebude tak dobrá, jako byla ona. Proto ti taky dala vale – Mezinárodní konfederace čarodějů jí nabídla lepší práci, s lepším platem a lepšími případy!“

Prewett se odmlčel, dávaje příteli šanci mluvit. McKinnon však mlčel jako hrob, a tak zrzkovi nezbylo než pokračovat: „Už se s tím smiř a přestaň hledat chyby v sobě, sakra. Nemůžeš za to a už vůbec za to nemůže ta nová. Merline, představ si, jak jí musí bejt, když ji zaučuje člověk, kterýmu se daří všechno, na co sáhne, a kterej na ni má nadlidský nároky!“ 

Brunet se mračil o sto šest. „Aha, takže ona dělá chyby, ale já jsem ten špatnej?!“

Zrzek protočil očima nad jeho nechápavostí. „To jsem neřekl.“

„Ale řekl!“

„No neřekl!“ Tentokrát už lehce zvýšil hlas i Prewett. „Nebo jsem to říct nechtěl. Myslel jsem tím to, že kdybys na ni i na sebe byl aspoň trochu méně přísnej, nezabilo by tě to. To je celý a končím tuhle diskuzi. Na zdraví!“

Chtěl na to Prewettovi něco říct, ale uvědomil si, že by se opakoval. Nelíbilo se mu, že mu kamarád kázal o tom, jak má přistupovat k budoucí bystrozorce, a neměl v plánu si připustit, že by na jeho slovech mohlo být zrnko pravdy. Nebyl na to připravený. Aspoň ne teď. Možná zítra, až se mu to rozleží v hlavě, ale rozhodně ne dnes.

Gideon se odmlčel, aby se mohl napít, a McKinnon ho napodobil. Po zbytek večera se chtěl mračit, ale ani to mu, bohužel, nevyšlo, jelikož zrzek by rozpovídal i kus kamene.

Prewett od něj odcházel něco po osmé. Do té doby probrali snad všechna témata, která probrat mohli – od zajímavých ženských v okolí, přes famfrpálovou první ligu, své šéfy, sourozence, Gideonova modrého mustanga a proces jeho opravy, po plány na dovolenou.

Zakázal si myslet na to šílené datum, na to, co se stalo před dvěmi lety, a hlavně dal stopku myšlenkám na ni. Vydrželo mu to až do doby, než si lehnul do postele.

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way II: