OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Albus Severus Potter a Zapovězený les 5. kapitola



Albus Severus Potter a Zapovězený les 5. kapitolaPříběh pokračuje. :) Albus se odhodlá porušit pravidla... Co z toho vzejde? Přeji hezké počtení. Pokud se vám kapitola zalíbí, prosím, zanechte komentář. :) M.

VÝJIMKA POTVRZUJÍCÍ PRAVIDLO

 

Albus Severus nikdy nevěřil, že by se mohl setkat s chlapcem, kterého by nesnášel víc než Jamese – to však bylo předtím, než se seznámil se Scorpiusem Malfoyem.

Vyhnout se mu bylo téměř nemožné, protože Nebelvír měl se Zmijozelem víc než polovinu hodin společných. Ale nejvíc ho na tom iritovalo, jak málo Maybelline jeho a Zaneův vztek zajímá.

Někdy dokonce dělala, že je neslyší, jako tehdy, když Scorpius Malfoy se svými kumpány předběhl frontu do sklepení.

„Prostě si ho nevšímej,“ řekla Maybelline trochu apaticky, když jí znovu vyprávěl o tom hrozném plavovlasém chlapci. Zrovna kroužili metr nad zemí – jak jim přikázala Madame Hoochová – mělo to zlepšit jejich koordinaci, ale ve finále se prostě jen točili v kruzích.

„Proč se ho zastáváš?“ položil Albus onu otázku, která ho pálila na jazyku už celé týdny.

„Řekla jsem, ať si ho nevšímáš, Ale to je zastávání?“ uchechtla se a udělala rychlé salto. „Ten moudřejší vždycky ustoupí.“

„Je ti jedenáct let, co odložit moudrost… já nevím – na sto padesát let?“ zavtipkoval Albus.

Maybelline se zablesklo v očích. „Jako by se stalo,“ prohlásila a vyrazila přímo proti Albusovi, ten jen tak tak stihl uhnout.

„Co to děláš?“ polekal se.

„Madame Hoochová právě odvedla Emily Brownovou zpátky do hradu, nejspíš spadla z koštěte,“ oznámila mu Maybelline. „Tak ukaž, že i ty dokážeš zahodit svou moudrost, Ale. Závod. Ty a já. Hagridova chýše.“

„To tedy ne!“ ozvalo se pobouřeně. Dvojice se snad nemusela ani otočit, aby věděla, o koho jde. „Madame Hoochová to zakázala! Vyloučí vás! Navíc – ani neumíte létat!“ křičela Rose Weasleyová, a pomalými trhavými pohyby se snažila své koště dostat k nim.

Jestli Albus předtím pochyboval, teď už si byl jistý, že to chce udělat.

„Tři,“ začal odpočítávat.

Maybelline se usmála. „Dva.“

„Jedna.“

„Ne!“ zaječela Rose.

„Teď!“ vykřikla Maybelline a vyrazila jako šíp vystřelený z luku.

Albus překvapeně zamrkal a vrhl se za ní. Jediné, co však z Maybelline viděl, byl plápolající cíp jejího pláště a taky roztřepený ocas školního koštěte. Maybelline si vážně počínala jako neřízená střela. Albus si byl jistý, že kdyby stál někde pod ní, viděl by ji jen jako rozmazanou šmouhu. Hagridova bouda byla na dohled.

„Sladká chuť vítězství!“ vykřikla Maybelline a rozesmála se.

Albus se taky usmíval. „To není fér – tys už to určitě někdy dělala!“

Maybelline zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem na koštěti nelétala,“ prohlásila. „Ale dostaneš ještě jednu šanci, Pottere. Závod zpátky! Připraven?“

„Kdykoliv,“ uchechtl se Albus.

„Tak teď!“ křikla Maybelline a prosvištěla kolem něj.

Albus se natlačil na koště, jak jen dokázal, a cítil, jak začíná zrychlovat. Netrvalo dlouho a objevil se Maybelline po boku. Ta se na něj jen usmála a prstem ukázala na dub, u kterého předtím kroužili. Cílová rovinka. Ani jeden z nich nedokázal s jistotou určit, kdo vyhrál.

Maybelline se na koštěti otočila a zaculila se: „Asi to bylo nerozhodně.“

„Nejspíš,“ přisvědčil Albus, cítíc, jak jeho tělem proudí zbytkový adrenalin.

„POTTERE! EVEROVÁ!“

Adrenalin zmizel jako mávnutím hůlkou. Polilo ho horko, když viděl, jak se k nim blíží ředitelka McGonagallová. Albus i Maybelline se okamžitě snesli dolů.

„To snad není možné!! Už zase – vždyť jste si mohli-“ zajíkala se ředitelka. „No, myslím, že půjdete se mnou.“

Albus poraženě sklopil hlavu a spolu s Maybelline ředitelku následoval. Trvalo to dobrých deset minut, kdy se ani jeden z nich neopovážil říct jediné slovo.

McGonagallová je zavedla do ředitelny a posadila se za ohromný mahagonový stůl.

Albus zmateně zamrkal, když viděl její výraz. Nebyl ani trochu rozčílený. Vlastně byl…

No ano! Ředitelka se usmívala!

„Musím se přiznat, že jsem vás sledovala,“ oznámila jim, teď už s nepokrytým výrazem.

Albuse pomaloučku začal opouštět stres, když se díval do jejích laskavých očí, zato když se podíval na Maybelline, viditelně strnula. Profesorčin úsměv si zjevně vyložila jako výraz zlomyslné psychózy a nejspíš se začala obávat o svůj holý život.

„Víte, jak se váš otec dostal do famfrpálového týmu, Pottere?“ obrátila se ředitelka na Albuse.

Ten jen zakroutil hlavou. Táta o sobě málokdy vyprávěl – skoro nikdy neměl příležitost, protože to většinou lidé dělali za něj.

„Ne? Zvláštní… Každopádně jsem takhle před rokem sledovala i vašeho bratra. Myslela bych, že určitě nezklame – je už prostě takový. Příliš podobný svému dědečkovi… Tak si asi dokážete představit, jaké to pro mě bylo zklamání…“

„Omlouvám se, paní ředitelko, ale mám dojem, že úplně nerozumím, o čem mluvíte…“ řekl Albus, dokonale zmaten.

„Tohle je pro mě silné dejavu,“ přiznala ředitelka s úsměvem. „Váš otec se do famfrpálového týmu dostal v prvním ročníku proto, že při hodině létání porušil pravidla a já pouhou náhodou oknem viděla jeho úchvatný talent.“

„Moment… Chcete říct…“

„Pottere! Everová!“ oslovila je McGonagallová tak rázně, že nedokázali potlačit nutkání narovnat se v prsou jako vojáci. „S radostí vám oznamuji, že jste se právě stali členy nebelvírského famfrpálového týmu!“

 


 

„Tohle-je-sen!“ odsekávala Maybelline pečlivě, když šli po točitém schodišti.

„To ano.“ Albus Severus horlivě přikyvoval.

„Jsme ve famfrpálovém týmu!“

„Ano!“

„Jako prváci! A to ani nezačaly konkurzy!“

Pro Albuse tohle byla polehčující okolnost, bylo tu totiž ještě větší sousto, které způsobilo, že měl hřejivý pocit v hrudi. Dostal se do famfrpálového družstva dřív než jeho bratr! Dostal se do famfrpálového týmu v prvním ročníku stejně jako jeho otec!

„Nemůžu se dočkat, až to řeknu Rose!“ uchechtla se Maybelline a nasadila ječivý tón: „Néé! To nemůžete! Vyloučí vás! Ani neumíte létat!"

Albus se od srdce zasmál. Už dlouho se necítil tak dobře. Vždyť překonal svého bratra!

Celá tahle situace se zdála jako splněný sen. Porušil pravidlo – to, čeho se tolik bál – a vyšlo z toho… tohle!

Ve Společenské místnosti je přivítal uvítací výbor. Studenti z Nebelvíru kolem nich vytvořili kruh a chtěli všechny podrobné informace. Každou chvíli někdo poplácával Albuse po zádech. Oliver Hook, kapitán týmu ze čtvrtého ročníku, kterého si McGonagallová zavolala do ředitelny, seděl v jednom z křesel a zřejmě se přijetím dvou nových hráčů ani trochu netajil. Všimli si ho bezpečně, protože vedle něj seděla Rose s křiklavě zrzavými vlasy a tvářila se, jako kdyby zrušili Vánoce. Nicméně, byla ještě jedna osoba, která z toho nebyla vůbec nadšená…

„Puká vzteky,“ poukázala s úsměvem Maybelline, očividně se vzniklou situací skvěle bavila.

James Potter seděl v rohu Společenské místnosti se svými dvěma kamarády, v obličeji rudý jako rajče.

„Ono ho to přejde,“ řekl Albus. „Až si na mě někde počká a zmlátí mě…“

„To ať si zkusí,“ zamračila se Maybelline.

Normálně by Albusovi nejspíš přišlo nanejvýš trapné, aby ho před jeho starším bratrem bránila holka. V tomhle případě ho ale Maybellinina reakce velice potěšila.

„Tohle chce oslavu,“ navrhla Maybelline a tím ho vytrhla ze zamyšlení. „A náhodou vím o místě, kde jsme už dlouho nebyli…“

„Chceš jít dnes v noci znovu do kuchyně?“ zeptal se Albus.

„Ano. Sice jsem plánovala, že tam napotřetí vezmeme i Zanea, ale,“ samolibě se usmála, „ten se nedostal do famfrpálového mužstva, nebo jo?“

 


 

Albus se nemohl dočkat. Už dlouho poslouchal, jak Zane s Peterem usínají a přišlo mu to nekonečné. S překvapením zjistil, že mu ani trochu nevadí, že s nimi Zane dnes ještě nepůjde.

Možná kvůli tomu, že jakkoliv měl kamaráda rád, nebyl zrovna nejtišší tvor na zemi a plížit se s ním po chodbách hradu by nebylo zrovna lehké. Nebo možná, kdyby šel s ním a Maybelline, už by to nebyl jen on a Maybelline?

Zadíval se na své mudlovské hodinky, které dostal od dědy Artura a zjistil, že je půl dvanácté. Vstal, aby na něj Maybelline nemusela čekat a oblékl si župan.

Naštěstí se s ní srazil hned na schodech. Měla na sobě sytě růžový župan jako obvykle a přiložila si prst na rty. Potichu došli k průchodu, když se za nimi ozval něčí hlas.

„Slyšela jsem vás o tom mluvit, ale nechtěla jsem věřit tomu, že to vážně chceš udělat, Ale.“

Albus polekáním strnul a Maybelline sebou trhla, až málem shodila něčí zapomenutou knížku položenou na krbové římse. Rose Weasleyová seděla v nejbližším křesle, měla na sobě svůj kytičkovaný župan a hluboce se mračila.

„Ty jsi… vycpala svou peřinu oblečením?“ Maybelline nevěřícně kroutila hlavou.

„Vrať se do postele, Rose!“ zasyčel na ni vztekle Albus Severus.

Malá Weasleyová se sice postavila, ale do dívčí ložnice se vrátit nehodlala. „Chtěla jsem to říct Teddymu Lupinovi,“ sdělila s vážným obličejem Maybelline. „Je přece prefekt, určitě by nesouhlasil… nechtěl by, aby-“

„Buď té lásky a sklapni,“ utnul ji Albus, hlavně proto, že ho naprosto fascinoval neproniknutelný výraz, který se objevil na Maybellinině tváři. Vzal černovlásku za loket a zatlačil na obraz.

Rose však vyběhla za nimi. „Vám vůbec nezáleží na Nebelvíru! Vždyť nás připravíte o všechny body, které jsem-“

„Vrať se zpátky, Rose,“ navrhla naprosto klidně Maybelline. „Přece nechceš mít problém.“

Albus nevěděl jistě, jestli Maybelline myslela problém s porušením školního řádu o nočních vycházkách, nebo docela jiný… Ale na Rose to zapůsobilo.

„Půjdu,“ řekla. „Ale až budete zítra táhnout kufry k-“ Otočila se na portrét Buclaté dámy, ale vtom zjistila, že zírá na prázdný rám. Buclatá dáma zmizela. „Co si teď počnu?“ vykřikla.

„Tvůj problém,“ usmála se škodolibě Maybelline.

Albus ji takhle ještě nikdy neviděl, ale měl za to, že si to Rose zaslouží. Začal přemítat nad tím, jestli ji vážně tolik rozčílilo, když jí Rose vyhrožovala prostřednictvím mladého Lupina, ale pak ho Maybelline popadla za ruku, což přerušilo proud jeho myšlenek dokonale.

Ještě nevyšli ani na konec chodby, když je Rose dohonila.

„Půjdu s vámi,“ řekla.

„To teda nepůjdeš!“ rozčílil se Albus.

„Myslíte, že tady budu trčet a čekat, až mě Filch chytí? Jestli nás chytí Filch, řeknu mu popravdě, co se stalo.“

„Ty jsi tak-“

„Ticho,“ sykla Maybelline a opatrně nakoukla za roh chodby. Vzápětí změnila směr. „Tudy,“ poručila a rozeběhla se.

„Touhle cestou přeci nikdy nechodíme,“ namítl Albus, když se zastavili u pohyblivého schodiště.

„To zvládneme,“ ujistila ho Maybelline. „Pořád lepší zabloudit než vběhnout Filchovi přímo do náruče.

Albus usoudil, že má pravdu a na chvilku zapřemýšlel nad tím, jestli se Rose neotočí a nezačne Filche volat, aby se mohla ospravedlnit. Naštěstí držela pusu i krok.

Tiše se dostali do šestého patra, kde je Maybelline zastavila u podivně vyhlížející sochy Gregoryho Smamyho.

„Něco jsem zaslechla,“ řekla. „Rose, jdi se podívat za ten roh,“ nařídila.

„Proč já?“ vypískla Rose bledá v obličeji.

„Čeho se bojíš?“ nechápala Maybelline. „Pokud tam někdo bude – máš svou obhajobu.“

Rose přikývla a pomalu se vydala vstříc svému úkolu.

Albusovi nezbývalo nic jiného, než její neskutečně pomalé počínání sledovat, protože mu Maybelline zmizela ze zorného pole.

Najednou ho něco prudce zatáhlo vzad a ruka na ústech mu znemožnila vykřiknout.

„To jsem já,“ sykla Maybelline, ale ruku z úst mu nesundala.

Albus vytřeštěnýma očima sledoval, jak se před ním zavírá masivní zeď.

Teprve potom, co se ponořili do neproniknutelné tmy, ruka zmizela.

„Lumos,“ zašeptala Maybelline, špička její hůlky se rozsvítila a světlo z ní umožnilo Albusovi pohled jak na úzkou chodbu, ve které se právě nacházeli, tak i na Maybellinin rozverný úsměv.

„Kde to jsme?“ zeptal se Albus tiše.

„Tohle je tajná chodba, o které mi pověděla dvojčata Kanameovi. Je to skvělá zkratka do třetího patra,“ usmála se Maybelline.

„Kdo?“ zašeptal Albus.

„Ty dvojčata z Japonska. Už víš? Z druhého ročníku, jak během jednoho dne připravili Nebelvír o třicet bodů… Zdá se, že se vyznají,“ uchechtla se. „A nešeptej,“ řekla. „Ta zeď má v průměru alespoň metr, Rose nás nemůže v žádném případě slyšet.“

Albus si oddychl a sledoval, jak se Maybelline otočila a vydala po strmých schodech dolů.

„Vím, že se ti asi nelíbí nechávat sestřenici na chodbě samotnou, ale-“

„Blázníš? Tohle je ta nejlepší věc, která mě mohla potkat,“ rozzářil se Albus. „Kéž by na každém rohu existovala taková socha… jak to vlastně funguje?“

„Když budeš chtít projít, prostě strč Gragorymu Smamymu ruku do kapsy,“ řekla Maybelline. „Myslím, že tuhle chodbu docela využijeme, je to nejkratší cesta od nás do kuchyně.“ 

„To je úžasné!“ nadchl se Albus Severus. „Myslíš, že je ještě nějaká takováhle chodba?“

„Jsou jich desítky,“ spravila ho Maybelline. „Jayk a Jamie Kanameovi ví o spoustě z nich, některé nám určitě prozradí,“ řekla a zastavila se.

Natáhla ruku s hůlkou, aby se dotkla praskliny a přejela po celé její délce. Stěna se neslyšně rozevřela. Opatrně z tajné chodby vylezli a objevili se na začátku chodby třetího patra.

K hihňající se hrušce se dostali téměř okamžitě. Maybelline jí pošimrala na nose a ona je pustila do školní kuchyně.

„Pan Albus a slečna Maybelline!“ ozvalo se vysokým hláskem ještě předtím, než za sebou dovřeli průchod.


„Ahoj, Kokky!“ pozdravila vesele Maybelline.

Kokky byl domácí skřítek, který si je oblíbil hned při jejich první návštěvě. Byl mladý a měl velké modré oči – snad ještě větší než ostatní skřítci. Vyznačoval se tím, že na rozdíl od ostatních skřítků, kteří nosili kusy hadrů na podlahu, on na sobě vždycky měl černou pletenou punčochu s obrázkem velkého lízátka, kterou mu prý před lety věnoval sám Albus Brumbál. Kokky byl ovšem skřítek tak trochu hloupý, nepochopil, že mu tím ředitel dává svobodu a zůstal v kuchyni až do dnešního dne. S radostí je obsloužil, a tak si Albus mohl s Maybelline připít dýňovou šťávou na dnešní den.

Zůstali tam něco málo přes hodinu, pak se rozloučili s domácími skřítky a vydali se ospalí k průchodu. Albus sledoval, jak se Maybelline naklání, aby se podívala do dvou otvorů, které z druhé strany vyplňovaly oči oné hrušky, když vtom sebou polekaně cukla.

„Co se děje?“ zeptal se Albus.

„Walker,“ zašeptala Maybelline a pustila ho k jednomu z otvůrků.

Oba dva byli natlačení na obraz a naprosto neslyšně sledovali, jak se k nim blíží profesor Obrany proti černé magii s rozsvícenou hůlkou. Chvíli to vypadalo, že prostě odbočí a zmizí jim z dohledu, ale zastavil se. Natáhl vzduch a otočil se jejich směrem.

Albusovi se zatajil dech – přišlo mu, jako kdyby se mu učitel díval přímo do očí.

Pak Richard Walker potřásl hlavou, až se mu řídké hnědé vlasy zavlnily a odešel. Za malou chvilku se na chodbě rozprostřela tma.

Albus i Maybelline si hlasitě oddechli.

„To bylo o fous,“ řekl Albus úlevně.

Maybelline nijak nereagovala, její obličej se vůbec neuvolnil a zírala do dálky, jako kdyby o něčem přemýšlela.

„Maybelline?“

„Měli bychom jít…“

Zpátky do Společenské místnosti se dostali bez problémů. Dokonce na ně před portrétem ani nečekala Rose, což je překvapilo. Rozloučili se, ale Albusovi stejně Maybelline připadala nějaká zaražená. Věděla snad něco, co on ne?


 

SHRNUTÍ


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Albus Severus Potter a Zapovězený les 5. kapitola:

5. albus severus potter
20.08.2015 [11:07]

pude ten díl v kině

4. ales
18.08.2015 [16:31]

nebyloby nejake vydeo nechce se mi číst

3. Lajheril
20.06.2014 [11:17]

Začíná se nám to rozjíždět! Zajímá mě, co Maybelline viděla...nebo proč byla tak zaražená.Profesorčin úsměv si vyložila jako výraz zlomyslné psychózy - tak z toho jsem nemohla! :D A je mi líto Rose, doufám, že se nějak hodí do pohody jako kdysi Hermiona. A jsem taky zvědavá na Walkera! Vypadá na postavu s potenciálem :) Haha..líbí se mi být s čtením pozadu aspoň nemusím pořád aktualizovat a čekat na novou kapitolu. Takže rychle přidávej dál! :D

2. MaybellineEver přispěvatel
16.06.2014 [14:00]

MaybellineEverDěkuji za koment :) Další díl bude ještě dnes, zase ve čtyři. Emoticon Dopředu mám napsáno pár kapitol, myslím že zbývají ještě čtyři Emoticon Emoticon

1. sisa118 přispěvatel
15.06.2014 [19:54]

sisa118Pomaly, ale isto zacinam byt zavisla! Som hroooozne zvedava na pokracovanie! Emoticon Prooosiiiim pridaj ho skoro! Emoticon Fakt sa neviem dockat a dufam, ze mas napisane aj kapitoly vopred. Emoticon Emoticon Emoticon
Ps.pisem na mobile (ako vzdy...)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!