OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Víc než přátelé - 3. kapitola

29.05.2013 (20:00) • VampireCassie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1423×

O týden později:

V poslední době se toho moc nestalo, začala jsem chodit do školy, několikrát se pohádala s Damonem a se Stefanem, protože jsem Elenu přirovnala ke Katherine, s Elonou jsem si ale rozuměla ze všech nejvíc, ona mě totiž chápala, protože jí Katherine taky vzala hodně. Ve škole to celkem zvládam na to, že jsem nastoupila rovnou do posledního ročníku se Stefanem a Elenou.

Z mého přemýšlení mě vyrušila Elena, protože jsme se domluvily, že se budeme učit na zítřejší test. Učily jsme se asi dvě hodiny, dokud nepřišel Stefan a nevzal Elenu k sobě do pokoje. Zústala jsem v pokoji sama. Zase.

Po pár minutách přišel Damon a začal otravovat.

„Začni balit, za chvíli jedeme.“ Dořekl to a začal se mi hrabat v šuplíku se spodním prádlem.

„Kam že to jedeme?“

„Moje chata v Itálii.“ Super, strávit dva týdny s Damonem v pokoji, přesněji v posteli, a ještě k tomu v Itálii, kde budu muset u moře nosit plavky. Nic lepšího si nedokážu představit.

„Aha, a kdy vyrážíme?“

„Za půl hodiny. Bal rychle.“ Poslal mi vzdušnou pusu a odešel. Já začala rychle balit. Bohužel jsem to nestihla za půl hodiny, ale za hodinu. Damon byl bez sebe, protože jsme se nestihli zastavit v baru. Pak se uklidnil a vyjeli jsme.

V Itálii:

Dojeli jsme a mně se začaly vracet vzpomínky, protože když jsem tu byla naposled, bylo to po mojí přeměně, když jsem utíkala před Katherine a poznala jsem Damona, který mi se vším pomohl, a pak se k nám přidal Stefan a naučil mě, jak se ovládat.

„Ahoj krásko.“ Tohle je ale fešák. Tohle bylo poprvé, co jsem viděla Damona.

„Ahoj.“

„Proč tady sedíš tak sama?“ Mohla bych se najíst, vypadá docela chutně.

„Víš, zatím nikoho nehledám, ale jestli mi koupíš pití, možná si to rozmyslím.“

„Tak fajn.“ Proč se dobře nenajíst, když mi to vlastně sám nabídl?

Po chvíli pití mi připadal dost opilý, a tak sem ho vzala dozadu a chtěla se napít. Co mě ale překvapilo bylo to, že jsem najednou nebyla nad ním, ale pod ním, a on se nade mnou skláněl.

„Příštěm až buděš chtít někoho vysát, ujisti se, že to není upír.“ Do pekla!!!!! Já mám ale smůlu, on je upír.

„Budu si to pamatovat, a teď ze mě slez!“ Nereagoval, ale potom nakonec slezl. Potom jsme si různě povídali a nakonec se zeptal:

„Co máš v plánu příštích pár let?“

„Nevím, asi se pomstít.“ To je pravda, chtěla jsem se pomstít Katherine za to, jak mi ublížila a zničila mi život.

„A komu se chceš pomstít?“

„Popravdě, upírce, co mě přeměnila. Ale tu asi nebudeš znát.“

„Zkus to.“ O můj bože, to je takovej neodbytnej idiot, ale je roztomilej.

„Katherine. Katherine Pierce.“

„Tak tu znám velmi dobře, a víš, co je ironie? Mě taky přeměnila a mýho bráchu taky.“

„Mimochodem, jak se jmenuješ?“ dodal po chvíli

„Cassie, a ty?“

„Já jsem Damon. Damon Salvatore.“ Políbil mi hřbet ruky, ale počkat, to jméno mi něco říká, moment, to je ten, co miluje Katherine! Já mám fakt smůlu.

„Aha, ty jsi ten, co tak miluje Katherine?“

„Ne, já už ji nemiluju, ale jestli máš zájem ty, budu rád.“

„Ne, sorry o egoistu fakt nestojím, ať už je roztomilejší sebevíc.“

„Tak já jsem roztomilej?“

Po chvíli mě zmých vzpomínek někdo vyrušil, pak mi došlo, že je to Elena a my už jsme na místě. Jsem fakt ráda, příštích čtrnáct dní musím mít pokoj s Damonem, takže fakt super. Nemůžu si ani nikoho přivést a vysát ho, protože by byla půlhodinová přednáška a pak, aby nebyl pozadu, přivede nějakou středoškolačku. Nechtělo se mi přemýšlet a ani vzpomínat, tak jsem šla do pokoje a chtěla spát.

„Ale snad nechceš jít spát? Zrovna teď, když je venku tak krásně. Ideální čas na plavky.“ No, neříkala jsem to?

„Ne, asi tě zklamu, jsem unavená a v plavkách se ti rozhodně promenádovat nebudu.“

„Škoda, ale budeš muset. Když ne dneska, tak zejtra určitě.“ Má pravdu, nemůžu být celých čtrnáct dní v džínech a tílku.

„Fajn, kam jdeme? Jestli má cenu brát si ty plavky.“

„Do baru? Nebo někam jinam, to je jedno, a ty plavky si vem na sebe.“

„Tak na to zapomeň. Nebudu si do baru brát plavky.“

„Fajn, jestli se potom chceš koupat v oblečení nebo nahá, tak fajn. Mně to nevadí, právě naopak, budu nesmírně šťastný.“

„Aha.“ Pak už jsem radši byla zticha a nevnímala nic. Vůbec nic.

Autor: VampireCassie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Víc než přátelé - 3. kapitola: