OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ve spárech vlkodlaka - 3. kapitola

05.02.2013 (15:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 670×

Nepostřehnutelnou rychlostí jsem vyskočila a s tvrdým nárazem jsem Salvátora shodila k zemi. Ten zavrčel a překulil se nade mě. Podíval se na mě s výrazem hlubokého překvapení a zeptal se:

„Co to děláš?“

Nechápavě jsem se na něj podívala a řekla:

„Snažil ses ublížit Jayovi.“

Podíval se na mě jako na blázna, vyskočil na nohy a mně podal ruku. Odmítla jsem ji a zvedla se sama bez jeho pomoci.

„Chytrý,“ poznamenal Salvátor. „Opravdu chytrý.“

Podívala jsem se na něj, ale on nesledoval mě, ale Jaye. Kmitala jsem pohledem mezi nimi dvěma, když mi padl pohled na blýsknoucí se čepel v Jasonově ruce.

„Jasone,“ řekla jsem opatrně a nejistě jsem se k němu přibližovala.

Ale nedostala jsem se daleko, jelikož mi ten idiot Guiliani sevřel ruku. Myslela jsem, že mi odumře. Vrhla jsme na něj vražedný pohled, ale ani ten nezabral, a tak jsem se obrátila zpátky k Jasonovi.

„Jayi? Co se děje? Proč máš v ruce ten nůž?“ zeptala jsem se ho.

Když se jeho oči střetly s těmi mými, zatajil se mi dech. Místo lásky a něhy se v jeho očích usadil vztek, podrážděnost a taková chladnokrevnost, ze které mi běhal mráz po zádech.

„Uhni mi z cesty,“ zavrčel na mě a svůj pohled přesunul na vlkodlaka za mými zády.

Ten vyčkával na Jasonův výbuch a taky se ho brzo dočkal. Jakmile vycítil, že je něco špatně, zatáhl mě za ruku a stoupl si přede mě. Vrhl na mě pohled, který jako by říkal „Zůstaň, tam kde jsi!“ a pustil mě. V tu chvíli, kdy byl mnou rozptýlený, Jason zahájil útok. Nečekal to a tak nůž, který byl v Jayových rukou, byl teď zabodnutý v Salvátorově rameně.

Ten bolestně zavyl, když se do něj stříbrný nůž zarazil. Letmo na mě pohlédl a já v jeho očích zahlédla vlka, který se dral na povrch. Vytrhl nůž ze své paže a vrhl se na Jasona. Kroužili kolem sebe a snažili se odhadnout pohyb toho druhého. Salvátora to nechávalo chladným, ale viděla jsem, jak to v Jasonovi vře. Jason netrpělivě zavrčel a vrhnul se na Guilianiho. Pod vší tou tíhou se pod nimi podlomily nohy a spadly na stolek v obýváku, který se rozpadl na několik samostatných dřev.

Ztuhle jsem tam stála a sledovala, jak Salvátor Guiliani bojuje s mým strýcem Jasonem. Nemohla jsem se hnout. Strašně mě překvapil Jasonův výpad. Pak jsem zahlédla blýsknoucí nůž zbarvený Guilianiho krví, jak se zapichuje do Jasonovo srdce.

„Nééééééééé!“ vykřikla jsem a sledovala, jak se Jasonův pohled setkal s mým.

„Ne, to ne! Prosím neumírej!“ křičela jsem.

Doběhla jsem k nim, odstčila tu zrůdu a klekla jsem si. Vytáhla jsem si Jasona na klín, hladila jsem ho po vlasech a máčela ho svými slzami. To ne, pomyslela jsem si.

„Jasone! Podívej se na mě, mluv se mnou!“ prosila jsem ho.

Jason pomalu otevřel oči. Sledovala jsem, jak se jeho těžká víčka zvedají a třepotají, bojujíc s temnotou.

„Nikki,“ zašeptal. Zvedla jsem pohled od nože zabodnutého v jeho hrudi a podívala jsem se mu do očí.

„Jsem tady Jasone. Neumírej,“ říkala jsem mu.

Obrátila jsem se k tomu magorovi, co probodl Jasona, a vykřikla jsem na něj.

„Zavolej záchranku! Na co čekáš?!“ On na mě jen nepřítomě zíral. S uslzenýma očima jsem se podívala zpátky na Jasona a snažila se pochytit, co říká.

„...pozor. Dávej si pozor, Nikki. Venku číhá zlo,“ dořekl a jeho víčka s posledním nádechem klesla dolů.

„Né! Jasone, nenechávej mě tu samotnou!“vykřikla jsem a se vzlyky jsem se zhroutila na jeho mrtvé tělo pokryté krví. Brečela jsem a špinila se jeho krví. Někdo mi sáhl na rameno. Otočila jsem se a viděla Guilianiho, jak na mě zírá.

„Za to můžeš ty, ty idiote!“ zakřičela jsem a vrhla se na něj.

Zasekla jsem do něj své nehty a povalila ho na zem. Nebránil se, jen tak tam pode mnou ležel a upíral na mě své hnědozlaté oči.

„Zabil jsi ho!“ vykřikla jsme plná vzteku.

„Bojuj, sakra! Proč nebojuješ?!“ křičela jsem a mlátila do něj a nemohla jsem přestat. Slzy, které přestávaly téct, se znovu spouštěly. Hluboké vzlyky mnou začaly otřásat a z očí mi tekly velké proudy slz. Nemohla jsem to zastavit. Ruce, kterými jsem se držela nad Guilianim, se mi podlomily a tak jsem teď ležela na něm. Byla jsem zabraná do svého žalu a ani jsem si neuvědomovala, že člověk, který leží pode mnou, je jeho strůjcem.

Odkulila jsem se vedle něj a stulila se do klubíčka. Pocit bolesti a osamělosti se objevil stejně rychle, jako přišel. Vyhoupla jsem se do sedu, otřela jsem si slzy. Pohledem jsem vyhledala jeho. Stál u okna a díval se na mě prázdným pohledem, který neprozrazoval žádné emoce. Zvedla jsem se a pohledem se zabodla do Jasonova těla.

„Proč?“ zeptala jsem se s nepřístupným hlasem, který neprokazoval žádné emoce.

„Nebyl, kdo si myslíš, že byl,“ promluvil on.

Nechtěně jsem pootočila hlavou a tak se objevil v mém zorném poli.

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ve spárech vlkodlaka - 3. kapitola: