Vampire Academy - Unique - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Katrina se dozví důležitou informaci, která změní celý její život. TeresaK

10.12.2012 (21:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1562×

Poté, co jsem opět osaměla, jsem se podívala na svá kolena, která byla zase jako nová. Obrátila jsem se čelem k posteli, přes hlavu jsem si přetáhla nemožnou nemocniční košili a navlékla si na sebe černé koktejlky ze včerejška. Boty jsem si ale bohužel nemohla obout, protože jsem měla oteklý kotník, a tak jsem si je vzala do rukou a vyrazila jsem ke dveřím, za kterými na mě všichni čekali, ale když jsem je otevřela, spatřila jsem za nimi pouze Rose.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se jí.

„Liss má nějaký neodkladný telefonát a tak odešla. Christian a Dimitri ji následovali. Adrian si šel pravděpodobně zakouřit a pro Jill přišla nějaká kamarádka,“ odpověděla mi.

Přikývla jsem, ale na mysli mi vytanula další osoba, která tu předtím byla také.

„A kde je Abe?“ zeptala jsem se jí

„Chce se mnou a s tebou mluvit o něčem důležitým. Pojď za mnou,“ řekla a nečekajíc na mou odpověď vyrazila.

Procházely jsme spletitými chodbami, které mi připomínaly, jak obrovská akademie je. Najednou zastavila a kdybych nezastavila včas, narazila bych do ní. Stály jsme před velkými dveřmi, Rose je otevřela a lehkým pokynutím hlavy mi naznačila, abych šla první.

Místnost byla veliká, vévodil jí velký kulatý stůl z bílého dubu, okolo něhož byly postaveny černé židle a na jedné z nich seděl Abe. Světlo do místnosti proudilo díky velké prosklené zdi.

„Myslel jsem, že se tu učekám k smrti, dámy,“ pokusil se zažertovat, ale moc se mu to nepovedlo.

„Co chceš, Abe?“ vykřikla jsem na něj.

On to přešel jen mávnutím ruky, ukázal na židle, které stály zhruba naproti jemu. „Posaďte se, prosím. Musím vám něco říct,“ řekl.

Rose kývla hlavou a posadila se na jednu ze dvou židlí, ale já jsem tam pořád tvrdohlavě stála u dvěří s botami v ruce.

„Kate, posaď se,“ zopakoval mi.

Nevěděla jsem, co dělat, a tak jsem se prostě posadila vedle Rose. Boty jsem položila vedle židle a čekala, co tak důležitého nám chce říct.

„Kate, jsem tvůj biologický otec,“ řekl a sledoval mou reakci.

Jakmile to řekl, moje brada spadla dolů a já jsem se nezmohla ani na jedno slovo. Kmital svým pohledem mezi mým a Rosiným obličejem.

Když jsem si byla jistá, že můžu promluvit, jediné, co jsem řekla, spíše vykoktala bylo: „Co-cože?“

Zavládlo hrobové ticho a kdyby Rose nepromluvila, myslím, že by trvalo hodně dlouho.

„Takže to znamená, že já a Kate jsme nevlastní sestry?“ zeptala se, viditelně stejně rozladěná jako já, on se zmohl jen na přikývnutí.

„Potřebuji na čerstvý vzduch,“ řekla jsem, popadla boty a s těmito slovy jsem zmizela z místnostii.

Bloudila jsem velkým množstvím chodeb, až jsem narazila na dveře. Když jsem je otevřela, ucítila jsem čerstvý vzduch.

Bosýma nohama jsem přešla z podlahy na chladnou měkkou trávu, která byla trochu vlhká. Zvedla jsem pohled od země a zaregistrovala řadu barevně zbarvených stromů, jelikož byl podzim.

Stromy tam stály jako na stráži a barevné listí, které padalo ze stromů, točivě dopadalo na zem nebo odlétalo tam, kam je vítr dofoukne. Najednou jsem prostě zničehonic dostala chuť se rozběhnou a už se nikdy nezastavit, utéct znovu z akademie, ale tentokrát tak, aby mě už nenašli. Pod náporem studeného větru jsem se otřásla a radši jsem vyšla cestou, která mířila směrem k Morojským kolejím.

Když jsem došla před budovu, vešla jsem a ocitla se v přízemí, ve společenské místnosti. Jakmile jsem vešla, všechen rozhovor utichl a nastalo nesnesitelné ticho, které bylo okamžitě nahrazeno šeptáním a nevěřícnými pohledy, ale já si jich nevšímala, jediné, co jsem právě potřebovala, byl můj pokoj.

Automaticky jsem vyšlapala po schodech do prvního patra a pohledem přejížděla ze dveří na dveře, zoufale hledajíc ty své.

„Konečně!“ zakřičela jsem a doufajíc, že dveře nebudou zavřené, jsem do nich strčila, a co se nestalo, ty dveře se opravdu otevřely. Oddychla jsem si a pomalu jsem vstoupila do pokoje, který jsem nazývala svým domovem.

Zabouchla jsem za sebou dveře a rozhlédla jsem se kolem. Všechno zůstalo tak, jak jsem to ten večer nechala. Šaty, které jsem si měla vzít na večerní ples, ležely na posteli a vedle nich ladící lodičky a psaníčko. Pak můj pohled padl na stůl, kde byly rozložené knížky na dokončení domácího úkolu a nad ním na poličce ležely mé nejmilejší knížky.

Boty, co jsem měla v ruce, jsem uklidila do botníku a přidala jsem k nim i ty, co ležely na posteli. Šaty jsem pověsila na ramínko na dveře šatny a psaníčko jsem jen tak pohodila na stůl. Pak už mi nebránilo nic ve skočení do postele.

Prostě a jednoduše jsem sebou flákla do postele, zavřela oči a relaxovala, jak mi to řekla sestřička Olendzská, ale moc dlouho jsem v tom nepokračovala, protože někdo zaklepal na dveře.

Líně jsem se zvedla a loudavým krokem jsem se došourala ke dveřím. Otevřela jsem je a za nimi stál...

Katrinas dresses

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction