OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Vampire Academy - Unique - 1. kapitola

08.12.2012 (18:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 2200×

Pomalu jsem se probouzela a temnota tím pádem odcházela a nahrazovalo ji světlo. Pomalu jsem otevírala své hnědé oči, ale na popud ostrého světla ze zářivky jsem je opět zavřela.

„Hele, už se probouzí,“ řekl někdo a pak jsem uslyšela ještě něco

„No tak. Trčíme tu už dvě hodiny a tak by se tady princeznička mohla uráčit otevřít ty svý pěkný kukadla.“ Jeho výsměšný a sarkastický podtón a oslovení “princezničko“ na mě zabraly jako studená sprcha, rychle jsem otevřela oči, nedbajíc na ostré světlo, a pohledem přejela všechny osoby v místnosti.

Většinu z nich jsem poznávala. Byla tu královna Lissa a její strážkyně Rose, Christian Ozera, královnin manžel, a jeho strážce Dimitri, Abe Mazur a nějaký kluk, odhadem mu bylo asi třiadvacet, smaragdově zelené oči a záměrně rozcuchané vlasy.

To byl on. Určitě, řekla jsem si v duchu.

„Kdo si myslíš, že jsi?“ vykřikla jsem na něj

On se jen ušklíbl a řekl: „Vidíte? Co jsem říkal? Princeznička se nám probudila.“

To už na mě bylo moc a než bys řekl švec, moje neviditelná síla vyletěla a přišpendlovala ho ke zdi. Někteří to sledovali s hrůzou, někteří s pobavením. Mezi tu druhou skupinu patřil i Dimitri, škodolibě se zasmál a řekl: „Konečně ti někdo srazil hřebínek, Ivaskhove.“ Rose do něj drcla loktem a nesouhlasně se na něj zamračila.                                                                                

Přestal se smát a na tváři se mu znovu objevil vážný obličej, podíval se na mě a řekl: „Tak jsme se zasmáli a teď ho pusť.“ Ale já jsem ho neposlouchala, jediné, co mě zajímalo, byl on. Sledovala jsem ho, jak se kroutí pod náporem vzdušných pout, ale najednou se pouta začala bortit kvůli mé nedostatečné soustředěnosti. Někdo mnou třásl a tak jsem od něj odtrhla pohled, abych zjistila, kdo je původcem mé nesoustředěnosti. Nemůže to být nikdo jiný než Abe.

„Sundej ze mě ty svý špinavý pracky!“ zakřičela jsem na něj

On se ušklíbl a pustil mě. „Taky tě rád vidím. Dlouho jsme se neviděli, zlatíčko.“

Nad tím oslovením jsem se musela ušklíbnout tentokrát já. „Já nejsem žádné tvoje zlatíčko. Pro tebe jsem princezna Contová,“ řekla jsem mu. (Ano, jsem princezna. Jsem poslední živý člen rodiny Contů, i když jen z poloviny.)

Usmál se tak široce, že mu byly vidět i špičáky, a řekl: „ Ale jakpak to se mnou mluvíš, holčičko?“

„Tak, jak si zasloužíš,“ odsekla jsem mu a vyplázla na něj jazyk.

Rose se zasmála a řekla mu: „Bejt tebou, starý pane, moc bych ji nedráždila. Viděl jsi přece, co dokáže.“ On jenom pokýval hlavou a s úsměvem od ucha k uchu stál a nic neříkal, aspoň že tak.

„Takže,“ začala Rose, „určitě všechny znáš, teda kromě Adriana,“ řekla a přejela pohledem neznámého, tedy Adriana. Jenom jsem zavrtěla hlavou, jako že ho neznám.

Ona pochopila a pustila se do představování. „Kate. Můžu ti říkat Kate?“ zeptala se mě, já jsem jen kývla na souhlas.

„Takže, Kate, tohle je Adrian Ivaskhov. Adriane, tohle je Kate Contová.“ Při těch slovech jsem se mu dívala do očí. Do těch krásných smaragdově zelených očí, když do místnosti vtrhla malá blondýnka s šálkem vroucí tekutiny, soudě podle páry, která z něj stoupala, a podala ho Lise, ta si usrkla a kývla hlavou směrem ke mně.

„Jé, ty už jsi vzhůru ? To je perfektní. Já jsem Jill. Ty jsi Katrina, že jo?“ vychrlila na mě malá blondýnka, teda Jill.

V její auře převládala žlutá barva, v jejím širokém úsměvu a očích se dala vidět upřímnost jejích slov.

„Jo, to budu já, ale prosím, říkej mi Kate,“ odpověděla jsem jí a neubránila jsem se úsměvu.

„S Adrianem už se znáte?“ zeptala se mě a pohledem zaletěla k Adrianovi.

Ale než jsem stačila odpovědět, Adrian mě předběhl. „Jop. Měl jsem tu čest být představen, nezletilá.“

„Skáče do řeči často?“ zeptala jsem se Jill

„Jenom občas, ale neboj, zvykneš si,“ odpověděla mi a usmála se na mě

Kde to vlastně jsem? proběhlo mi hlavou. Porozhlédla jsem se po pokoji. Typický nemocniční pokoj na Akademii. Všude bílo. Bíla stěna, bílá postel, bílé povlečení, bílé skřňky, kdybych to měla vyjmenovat všechno, byly bychom tu hodně dlouho.Ještě jednou jsem pohledem přejela po všech osobách v místnosti.

„Takže,“ začala jsem mluvit „soudě podle dřívějších událostí, jsem teď zpátky, že?“ zeptala jsem se. Všichni pokývali hlavou na souhlas a tak jsem pokračovala „Nemám nic proti bílé barvě, ale kdy mohu jít zpátky na svůj pokoj?“ zeptala jsem se.

Slova se ujala Rose. „No, klidně hned, ale nejdřív ti něco musíme říct.“

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire Academy - Unique - 1. kapitola: