OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 35

04.11.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 4231×

35. kapitola

Zjevení Zsadista v sídle vyvolalo u ostatních pozdvižení. Přemístil se přímo do haly a touha po lovu z něj sálala, až to ostatní děsilo. Bylo jim hned jasné, že tohle bude jedna z těch nocí, kdy Zsadist nechá svou zuřivost naplno propuknout.

„Jdeme?“ zavrčel k Wrathovi, který právě mířil z jídelny.

„Počkej, než dorazí i ostatní.“

„Nehodlám čekat.“

Zsadistovi bylo jedno, že ta slova skoro odplivl králi do tváře. Rhage zaslechl rozruch a jen napůl oblečený vyběhl na chodbu.

Wrath zůstal hledět s nepříjemným tušením do míst, kde ještě před chvílí stál Zsadist. Podívali se s Rhagem po sobě. Tohle rozhodně nebude klidná noc.

„Běž ho hlídat. Já seženu ostatní,“ přikázal mu Wrat a rozběhl se po schodech nahoru.

Butch se za volantem překonával. Jen málo ze zatáček zvládl projet po všech čtyřech a místo brzd spíše kvílela kola ve smyku.

„Sakra, co to toho kreténa zase popadlo?!“

Butch nečekal odpověď, ale nedokázal už vydržet to napjaté mlčení. Fajn, on neznal Zsadista tak dlouho jako oni, ale i jemu bylo jasný, že Zet dnes bude dělat kraviny. Jenže ani on si se svou představivostí nedokázal představit, jakých kravin je Zsadist vůbec schopný.

Rhage jim dal vědět, kde jsou a sotva tam dorazili, už na ně čekal. Ostatní okamžitě vyskákali.

„Kde je?“ vyhrkl Phury.

„Vzadu,“ kývl za sebe do uličky mezi garáže. „Ale je naprosto v hajzlu.“

To proč na ně čekal Rgahe až tam, jim došlo ve chvíli, kdy vyběhli do tmy za opuštěnými garážemi. Zsadist nic nevnímal. Mlátil okolo sebe a bylo mu jedno, kam a do koho. Skupinka bezduchých neměla proti němu šanci, ani když na ně byl s holýma rukama. Držel jednoho pod sebou a bušil do něj. Celé paže a většinu těla měl pokrytou černou břečkou. Bezduchý pod ním už to měl dávno za sebou, ale Zet do něj stále bušil. Butch vyděšeně hleděl, jak se z těla pod ním stává černá změť. Nepřestal dokud se mu na záda nepověsil další. Zasadil mu ránu do temene, až Zsadist poklesl na okamžik dolů. Vzápětí se však už mihla jeho paže a popadla bezduchého za vlasy. Smýkl s ním o zeď o několik metrů dále.

Zsadist konečně nechal za sebou kaluž černého sajrajtu a vykročil věnovat se tomu dalšímu. Rozevřel stále pevně sevřenou pěst a vytřepal z ní změť bělostných vlasů. Bezduchý neměl možnost ani vstát. Zsadist se rozběhl. Botou ho přidupl k zemi a pak nakopl přímo do obličeje. Ale takhle ho to neuspokojovalo. Potřeboval je cítit. Drtit jejich těla ve vlastních rukách.

Shýbl se a sevřel jeho krk. Jako hadrového panáka jej zvedl do vzduchu. Svíral jeho hrdlo stále silněji. Kašlal na cokoliv jiného. Po pažích mu přejížděly v zuřivém zápolení nehty. Nechávaly na jeho kůži rudé šrámy.

Drtil ho stále více. Poulil oči na jeho marné zápolení s dechem. Prsty cítil jednotlivé obratle jeho páteře. Pod palcem mu zakřupaly chrupavky v jeho krku. Rozdrtil je a svíral dál. Po zádech mu přejelo příjemné mravenčení, když se okolo ozvalo ostré křupnutí. Hlava bezduchého se překotila na stranu v nepřirozeném úhlu.

To mu ale nestačilo. Ne, potřeboval se vší myslí soustředit jen na tohle tady. Na JEJICH bolest.

„Zsadiste!“

Pozdě. Do zad se mu zabodlo ostří nože. Byl tak zaměřený na toho, co právě držel, že přestal vnímat ostatní. Chvíli se ani nepohnul. Potřeboval to. Bolest, jejich i svoji.

Wrath nevěřícně sledoval, jak přivřel oči. Jako by se snad kochal svoji vlastní bolestí. Užíval si ji. Trvalo mu snad několik vteřin, než se otočil a vrhl se po útočníkovi. O to to pak bylo horší. Nůž odlétl stranou. Ani to nevnímal. Ozvalo se zapraskání a bolestné zavití. Zsadist spokojeně vycenil zuby a chytil jeho paži výše. Znovu s ní trhl.

„Asi budu blejt,“ ulevil si Butch.

Zsadist mu se šílenstvím vypoulenýma očima lámal postupně na několikrát každou končetinu. Kosti místy vyčnívaly ven. Spokojeností přivíral oči při každém zapraskání.

Přerušilo ho až zařinčení. Zsadist trhnutím zvedl hlavu. Podíval se přímo na zbytek bratrstva, které postávalo stranou neschopné tomuhle všemu zabránit. Netušili ani proti komu by měli vlastně zasáhnout.

Zsadist skrz ně přelétl pohledem a zabodl ho do posledního bezduchého. Ten se zbaběle snažil protáhnout mezi změtí odházeného šrotu do tmy. Zlámaný bezduchý dopadl s heknutím na zem. S lapáním se snažil nabírat doušky vzduchu. Byl už jen tělo s hadrovými cáry místo nohou a rukou.

Zet se ale plně zaměřil na toho prchajícího. Vyrazil za ním.

„Do prdele!“

Wrath uskočil, když se prohnal přímo mezi nimi. Zmizel jediným skokem v temnotě za hromadou šrotu a suti.

Butch se přistihl, že by snad byl i raději, kdyby se tomu bezduchému podařilo utéct. Vzduch prořízl řev. Zpátky do sporého světla zašlých lamp dopadlo pochroumané tělo bezduchého. Hrudník měl podivně zdeformovaný a propadlý dovnitř. Sípavě dýchal a z úst mu vytékala krev. Od čeho ale nedokázali odtrhnout oči, byla okrouhlá rána na jeho krku. Kousek pod bradou mu chyběl kus masa. Jako by vyrvaný zvířetem. Uhryznutý.

Jako v odpovědi na jejich myšlenky se ze tmy vyloupl i Zsadist. Kráčel s nedočkavým krokem přímo k bezduchému. Nevnímal nic než jeho a na tváři měl černou krev bezduchých.

„Zsadiste!“ Phury se ho snažil zastavit. On ho ale nevnímal. Jako by tam nikdo jiný ani nebyl, poklekl nad bezduchého, který se snažil odplazit. Kolenem ho přimáčkl břichem k zemi. Bratři si skoro nahlas oddechli, když se v jeho ruce blýskl nůž, který si vytáhl z pouzdra u kotníku. Dech jim ale strnul na rtech.

Zsadist nezamířil k srdci. Bodnul ho do boku. Jednou a znova. Zasazoval mu jednu ránu za druhou. Ze zad mu zbývaly téměř jen cáry roztáhané všude okolo těch dvou. Úzkostlivě se vyhýbal bodnutí výše. Nechtěl ho zabít, ne teď, ne tak rychle. Chtěl ho zabíjet pomalu a tak, aby se vzduch plnil jeho řevem, který přehluší vše ostatní. I myšlenky v jeho hlavě.

Potřeboval ten jejich smrtelný křik. Ten jediný pomáhal. Neslyšel nic. Vše ostatní jako by ztichlo.

Opájel se tím. Nádherné ticho uprostřed jejich posledních smrtelných výkřiků.

Něco ho srazilo. Automaticky se ohnal dýkou, kterou svíral. Ozvalo se další zařvání. Usmál se. Přesně tohle chtěl.

Ruka s nožem mu uvízla v drtivém stisku a tělo dopadlo na zem. Do tváře se mu zaryl vlhký štěrk. Nad sebou vnímal rozčílené hlasy. Znal je, ale to co znamenaly, se mu ani trochu nelíbilo.

„Doražte ty zdechliny!“

„Ne!“ Zsadist to zavrčel tak varovně, že se na okamžik nikdo nepohnul. Bylo mu jedno, že to rozkázal jejich král. „Jsou moji!“

V odpověď zazněl výstřel. Kulka pronikl do rozsekaného těla bezduchého, až to začvachtalo.

Zsadist se vzepřel sevření.

„Do prdele!“

Phury a Rhage měli co dělat, aby ho udrželi. Butch mezi tím, zabodl dýku do srdce dalšímu. Zsadist měl hlavu obrácenou právě tím směrem. Vzedmuto to v něm takový vztek, že srazil Rhaga stranou a Phury ho okamžitě následoval.

Butch měl akorát tak čas zaznamenat, co se blíží. Zsadist ho nabral ramenem a hodlal přirazit na zeď. Držet ho tam a vybrat si to na něm za toho bezduchého. Naštěstí k tomu nedostal šanci. Ostrá bolest mu pročísla stehno.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 35: