OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 30

30.10.2011 (13:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 3545×

30. kapitola

Slunce zalévalo teplými paprsky celé úbočí. Lesklé listy se pohupovaly v mírném vánku a matně se ve světle leskly. Lidé z vsi o pět kilometrů dále i celé okolí se opájelo z krásného letního dne.

Dvoupatrový domek opodál, který na první pohled vypadal opuštěně, se však proměnil v klec.

Bella přecházela sem a tam. Snad po sté si upravila vlasy, které jí při roztržitých pohybech stále padaly do tváře. Nepřítomně si přejela po bříšku.

Slunce vyšlo už před pěti hodinami a Zsadist se neobjevil a ani neozval. Byl to dospělý upír. Člen bratrstva. Vlastně z něj měli respekt i jeho bratři. Dokázal se o sebe postarat.

Jenže ať se takto snažila chlácholit jak chtěla, děs jí obemykal jako ledové vlny. Přeléval se přes ni.

Byla tu odřízlá od všech. Naprosto neměla tušení, kde by mohl být. Mohlo se mu něco stát a ona by to ani nezjistila. Nebyl snad nikdo, kdo by jí dal vědět. Snad jen Rehve, ale ten, i když byl členem rady starších, neměl informace o samotném bratrstvu.

Prý ať nedělá hlouposti!

Pitomec jeden!

Šílela strachy.

Nakonec už to nedokázala vydržet. Zastavila se a i přes vedro tam venku si zimomřivě přejela dlaněmi po pažích. Ze rtů se jí vydral zoufalý vzlyk. V příštím okamžiku se rozhodla. Pak už ji nemohlo nic zastavit.

Vyrazila ze dveří a chodbou se doslova prořítila. Číslo na Mary začala zadávat jen co sevřela telefon v ruce. Vteřiny, kdy se ozýval táhlý vyzváněcí tón, se jí zdály nekonečné. Vyzvánělo to hrozně dlouho.

„Prosím, Mary, zvedni to,“ prosila.

V mysli se jí odvíjela jedna teorie za druhou a jedna strašná se střídala ještě s horší.

Když se ozvalo cvaknutí na druhé straně, srdce se jí skoro zastavilo.

„Uhm, Bello?“

Položila si dlaň přes ústa, aby nezačala vzlykat. Ruka jí klesla a ona se zhluboka nadechla.

„Bello?“ ozvalo se znovu a tentokrát už ne tak rozespale.

„Ano?“ vzchopila se konečně a přiložila telefon znovu k uchu.

Pokud by se něco stalo, Mary by byla ta první, kdo by o tom věděl. Byla snad jediná, kdo měl v sídle nějaké znalosti s pořádným ošetřováním. Pokud by tedy nepočítala tu řezničinu, kterou na sobě členi bratrstva většinou zkoušeli.

Opřela se čelem o studenou zeď a snažila se o co nejklidnější tón.

„Volám nevhod?“

Mary se zasmála.

„Spala jsem, ale to je dobrý. Chlapy se vrátili až nad ránem.“

„Promiň.“

Měla chuť brečet. Prostě se jen vrátili pozdě a Zsadist to sem před svítáním už nestihl. A samozřejmě ho ani nenapadlo zavolat.

„To je dobrý. Vždycky tě ráda slyším. Jak se máš?“

„Dobře, jen tu už začínám trochu šílet.“ A to je slabý slovo.

„Tak to se ti nedivím. Mě někam takhle šoupnout, tak po týdnu lezu i po stropu.“

„Tak nějak,“ zaklokotal Belle v krku chraplavý smích, jak se jí úleva drala ještě staženým hrdlem.

„To tady se nenudíme nikdy. Tos měla dnes vidět, s jakou se zase vrátili.“

Bella cítila, jak z ní konečně opadává úzkost a střídá ji únava. Byla vyřízená. Vděčně nechala Mary mluvit a vydala se přes chodbu zpět do pokoje.

„Butch dvakrát převrátil auto přes střechu a ti pitomci ho ještě poplácávají, že rychlejší parkování ještě neviděli. Phury s Wrathem a Rhage naštěstí v autě nebyli, takže to odnesl Butch jen pár modřinami. Ale jak je znám, tak se tím budou bavit ještě týden.“

„A Zsadist?“

„Co s ním,“ zarazila se nachápavě Mary.

„Říkalas, že ostatním se nic nestalo, že v autě nebyli, ale vynechalas Zsadista.“

Zamračila se. Něco se jí na tom nelíbilo.

„Jo aha,“ dovtípila se Mary. „No Zsadist s nimi vůbec nebyl. Prý se tady mihl jen večer a pak se zase vytratil. Podle mě je zase u té jeho ženské.“

„Ne.“ Bella se nedokázala zastavit. Vylétlo jí to samo.

„No, to je vlastně jedno,“ odbyla to raději Mary.

Ještě chvíli si povídali. Nebo spíše mluvila Mary a Bella jen chvílemi nepřítomně zamumlala. Ani netušila o čem mluví. Myšlenkami byla naprosto jinde.

Nikdo o Zsadistovi nevěděl už půl dne. Oni se nad tím skoro ani nepozastavili, ale jí to vědomí ježilo chloupky po těle.

Nic se mu nestalo. Prostě odešel. Beze slova zmizel. 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 30: