OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 3



V objetí zrůdy 3Jeden boj ustal a další Zsadistovi právě započal a možná ještě horší, protože v tomto mu ani jeho zbraně a zběsilost nejsou nic platné. Nedokáže totiž nechat Bellu být a zároveň se k ní ani přiblížit...

3. kapitola

Jel sotva padesátkou a při každém výmolu zatnul zuby a ohlédl se po Belle. Hlava se jí svezla na stranu a jeho svrběla ruka, jak moc jí chtěl jí obrátit k sobě. Takhle mohl sledovat jen její odvrácený profil.

Na krku zahlédl místo po vytrhaných vlasech, jak s ní někdo smýkl tak prudce, až jí je vyrval.

Sevřel volant tak pevně, až mu zapraskalo v kloubech na rukou a raději odvrátil pohled. Vyjel na asfaltovou silnici a konečně pořádně přidal plyn. Oči zarytě upíral na silnici před sebou. Nedokázal se na ni dívat a nemyslet na to, co jí provedli. To vše ale vzalo za své, když sebou zavrtěla a zasténala. Okamžitě se k ní otočil. Pevně semkla oči a svraštila čelo, jako kdyby měla noční můru. Pak vyděšeně vytřeštila oči. Autem se rozlehl bolestný výkřik, který se Zsadistovi zabodl pod kůži jako čepel.

Bella uhnula hlavou na stranu a znovu semkla oči. V panice sebou začala cloumat. Bojovala s pásy a kabátem, ve kterém byla zabalená.

„Bello!“

Pokusil se ji jednou rukou zachytit, zatím co prudce zastavil. Jeho hlas ji vyděsil ještě víc. Zaslepeně se vzpínala, co jí její síly stačily. Lapala bezmocně po dechu a odtahovala se co nejdále od něj.

„Jsi v bezpečí, Bello...“ snažil se přerušit její zápolení, ale neodvažoval se jí pevněji chytit. Sama se bránila tak divoce, že se bál, aby si neublížila. Přitiskla se ke dveřím tak, jak jí to jen pásy dovolovaly a stále cloumala tělem, ve snaze vysvobodit ruce. Najednou se zarazila. Obrátila tvář od něj. Nastavila ji přímo nočnímu vzduchu, který dovnitř proudil rozbitým oknem.

Oslepeně zamrkala ven. Její zápolení ustalo a ve tváři paniku nahradil zmatek. Ohlédla se zpátky.

Zsadist seděl zkoprněle na místě a ruku měl stále ještě nataženou k ní, jak se ji snažil uklidnit. Hleděla na něj několik dlouhých napjatých vteřin naprosto bez hnutí. Přestala věnovat pozornost i tomu kde je. Pak se jí z oči začaly řinout slzy.

„Zsadi... Zsadiste.“ Jen to zašeptala.

Netušil co má dělat. Její tělo se svezlo zpátky na sedadlo a slzy jí stále stékaly po tvářích a rozmazávaly šmouhy od špíny a krve. Chtěl k ní natáhnout ruku. Dotknout se jí. Věděl, že ženy to většinou ukonejší, ale nedokázal to. Jeho tělo se k ní odmítalo přiblížit byť jen o jeden další centimetr.

„Odvezu tě, aby tě ošetřili,“ zamumlal, aby prolomil to ticho. Zemdleně přikývla, ale to jestli vnímala co vlastně řekl, to neměl ponětí. Jen vyčerpaně ležela a sledovala ho škvírkou mezi přivřenými víčky. Kdykoliv projeli okolo další pouliční lampy, přivřela je, aby je vzápětí zase otevřela. Nakonec ji však přemohlo vyčerpání. Zsadist za to byl rád. Neměl rád, když se na něj dívala. Viděli se všeho všudy vlastně potřetí a ani v jednom z předchozích případů se k ní nechoval právě nejlíp. Přesto se na něj dokázala dívat beze strachu jako nikdo jiný.

Když teď opět spala, bylo pro něj snazší se jí i dotknout. Před sídlem bratrstva ji vytáhl opatrně z auta a nesl dovnitř. V hale na něj už čekali ostatní. Ze všech nervozita jen sršela. Teprve když uviděli, že Bella přečkala cestu bez další úhony, ulevilo se jim. Kromě Mary.

„Ježíši Kriste!“ Pohled na zuboženou přítelkyni ji donutil vyděšeně couvnout k Rhagovi, který ji konejšivě sevřel v pažích.

Zsadist je ignoroval. Prošel okolo nich, aniž by jim věnoval jediný pohled a pokračoval nahoru. Ani pořádně nevnímal kam... Uvědomil si to, až když ji pokládal na postel ve svém pokoji. Chtěl ji mít na blízku, vědět, že bude zase v pořádku.

Opatrně povolil sevření a ustoupil. Oddechovala už klidněji. Při každém nádechu jí visel na rtech. Byla to jediná známka toho, že se pomalu zotavuje.

Mary odhodlaně vešla do pokoje za ním. Snažila se na Zsadista příliš nedívat. Normálně z něj měla respekt, ale v poslední době jí znovu začínal nahánět hrůzu. Obešla postel z druhé strany a sklonila se nad Bellou. Rty měla pevně semknuté, když kontrolovala její zranění. Ve tváři měla několik ošklivých podlitin a ran, které se začínaly pomalu zacelovat. Trochu se jí tím ulevilo. Začala ji vybalovat z koženého kabátu. Cítila na sobě přitom upřený pohled Zsadistových černých očí, ale naštěstí za zády vycítila i přítomnost Rhage a Phuryho. To ji dodávalo odvahu pokračovat. Vybalila a pak zapomnělo na Zsadista i vše okolo. Ze rtů jí unikl vzlyk.

Bella byla příšerně zřízená. Po těle měla nespočet modřin a mnoho čerstvých řezných ran. Její tělo bylo už jen kostrou potaženou kůží a přehlídkou týrání, kterým si musela projít. Zhluboka se nadechla. Za svůj život už si prošla řadou nemocnic a tak měla s ošetřováním největší zkušenosti ze všech tady. Musela to zvládnout. Vyhrnula jí cáry, které dříve bývaly šaty a šetrně prohmatávala žebra a přejížděla po pažích.

„Zlomeného nic nemá,“ oddechla si s ulehčením. Děsila ji představa, že by jí museli napravovat i kosti. „Budu potřebovat pomoct s umytím.“ Obrátila se k Rhagovi, ale zavrčení z kousek od ní ji donutilo vyděšeně začít věnovat pozornost znovu i Zsadistovi.

„Neopovažuj se na ni vrčet!“ oplatil mu vztekle Rhage a okamžitě stál před Mary. Zsadist se ale nedokázal zastavit. Představa, že by na Bellu šáhl, ho vytáčela do nepříčetnosti, i když to byl jeho bratr. Už to, jak blízko u ní teď stál, se mu nelíbilo.

„Vypadněte!“ zavrčel a doufal, že ho poslechnou. K vůli nim a jemu samotnému. Měl problém kontrolovat sám sebe, stačilo málo a ten potlačovaný vztek by vytryskl bez ohledu na to, kdo by stál poblíž.

Neochotně ho ale poslechli. Rhage především proto, aby dostal z pokoje Mary. Nechtěl ji zatáhnout do žádné z potyček se Zsadistem.

„Neudělá jí nic?“ otočila se Mary prudce k Phurymu, jen jak se za nimi zabouchly dveře.

„Nemyslím,“ hlesl. Příliš důvěry z jeho hlasu ale nečišelo.

 

Zsadist sledoval zavřené dveře a najednou mu došlo, že je tu s Bellou sám. Otočil se k ní. Všechen vztek ho najednou přešel. Překonal tu krátkou vzdálenost, která ho od postele dělila. Sykavě nasál vzduch přes zatlé zuby, když znovu uviděl její zubožené tělo. Zoufale toužil, aby se z toho dostala, ale netušil jak jí pomoct. Jediné co ho napadlo, bylo dostat ji z těch roztrhaných cárů a smýt z ní ten odporný pach. I jemu se z něj dělalo špatně.

Otočil se znovu ke dveřím. Nechtěl se Belly dotknout, ale zároveň nesnesl, aby na ni šáhl kdokoliv jiný.

Šlachy na krku a pažích se mu napjaly. Nebylo to ale její váhou. Teď když ji držel a cítil její kůži přímo na své, bylo to něco naprosto jiného, než když ji nesl zabalenou v kabátě. Držel ji co nejdále od těla to šlo a přesto cítil její tep a jak na něm ulpívá její vůně...

Přešel s ní takhle do koupelny a aniž by ji pustil, začal napouštět do vany vodu. Položil ji opatrně do ní a narovnal se. Ani nepostřehl, že celou dobu zadržoval dech. Jak se vana dále napouštěla. zbarvovala se do odporné narezlé barvy. Směs krve a špíny, v níž ji nechali celé ty týdny.

Stál tam a čekal, dokud se nenaplní celá vana. Pak si klekl vedle a natáhl k ní ruce. Co nejopatrněji dokázal, začal z jí sundávat zbytky oblečení. Voda odmočila zaschlou krev a tak ho mohl šetrně odtrhnout i od ran, kterých měla na sobě bezpočet.

Vnímal každou z nich. A toužil dostat do rukou toho, kdo jí to provedl. Nechal by ho krvácet a trpět. Ne týdny, ale měsíce. Donutil by ho, aby sám škemral, ať ten nůž zarazí hluboko a ukončí to.

Mokré oblečení dopadlo na podlahu. Zsadist dosedl na chvíli na paty a zhluboka se nadechl. Měl chuť se zvednout a vypadnout z téhle koupelny i domu. Jenže nemohl. Ruce se mu třásly, když je k ní znovu natáhla začal z ní smývat krev.

Když byl hotov, vytáhl špunt a počkal až voda vyteče. Když voda opadla a ji nekryl nános špíny, viděl v celé hrůznosti všechny ty rány. Nebyl jediný kousek neporušené kůže, kde by neměla stopy po týrání. Většina těch řezných ale byla čerstvá, byla stará sotva pár hodin. Zsadist nemusel přemýšlet moc dlouho, aby mu došlo proč. Náhle začal litovat, že toho upíra dnes ráno nezabil. To k vůli jeho útěku ji mučili. Vylívali si vztek na ostatních vězních. Zatmělo se mu před očima...

Raději uhnul pohledem stranou a aniž by se na ni ještě podíval, zabalil ji do ručníku a zvedl. Odtažitě ji znovu přenesl na postel. Vypadala tak drobně a křehce. Přetáhl přes ni přikrývku a vyčerpaně se svezl u zdi. Připadal si, jako by právě překonal maraton. Napnuté svaly a šlachy konečně povolily a on znaveně sledoval její postavu na posteli. Ten maraton ale probíhal uvnitř. Musel překonat sám sebe. Donutit se jí dotknout... Pokud totiž nesnášel něco skoro tak moc, jako když na něj žena šáhla, tak to bylo dotýkat se jí sám.

Bella pro něj byla v čemsi naprosto jiná. Nedokázal by se teď zvednout a nechat ji tu, netušit jak jí je. Přesto ten odpor byl pořád v něm.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 3:

3. annaliesen
01.08.2011 [16:26]

temhe příběch je bomba Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Ellie přispěvatel
31.07.2011 [23:46]

Ellietýjo. Těším se na pokračování

1. Arminka přispěvatel
31.07.2011 [21:37]

Arminka Emoticon Emoticon Emoticon Líbí se mi to čím dál víc Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!