OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 29

Bella si svůj průšvih ohledně tajného výletu vyžehlí docela rychle, alespoň si to tedy myslí. Netuší, že nad její domácí rodinnou idylkou se stahují mračna.

29.10.2011 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 12× • zobrazeno 3739×

Bella rychle vykročila ke křeslu, kde měla ještě položenou kabelku. Skousla si ret. Věděla, že musí pryč, než ji tu někdo z bratrů najde, ale zároveň ji ovládal děs. Pokud se vážně vrátili, protože byl někdo raněný, mohl to byt i Zsadist.

Napřímila se a naposledy váhavě přešlápla.

Pak ztuhla jako sloup. Nemohla se ani pohnout. Jenom zvednout hlavu.

„Mám velkej průšvih?“

„Jo,“ zavrčelo jí nad hlavou. Přesto pocítila úlevu.

---

 

29. kapitola

 

Pokud se Bella bála, že na ni bude Zsadist řvát, mohla být v klidu. Neřekl ani slovo. Jedinou výtku. Nic. Nastala tichá domácnost. A bylo to horší, než kdyby ji seřval.

Opatrně na něj pokukovala, ale on jen stál, přimhouřeným pohledem ji sledoval a při každém hlubokém výdechu se mu z hrdla ozvalo tiché zavrčení. Skoro se nepohnul. Jen jeho ruce složené na obrovské hrudi se zdvíhaly a každý její pohyb doprovázel černý pohled skrz štěrbiny jeho přivřených víček.

Nevydržela to.

„Budeš naštvaný ještě dlouho?“

Snaživě, se ženskou záludností, přešla k němu. Položila mu mu dlaně na břicho pod jeho založené paže a opřela se o něj. Hlavu musela zaklonit, ať mu stále vidí do tváře.

Půl minuty, minuta, tři...

Takhle dlouho ji nikdy nedokázal ignorovat.

A byl to evidentně také jeho rekord, protože v následujícím okamžiku spustil paže. Objal ji okolo pasu a přitáhl ještě blíž.

„Nejsem naštvaný,“ zavrčel. „Přemýšlím.“

„Hmm,“ zapředla. Zbožňovala, když ji objímal. Cítila okolo sebe jeho silné paže, jeho teplo, vůni... „Znám příjemnější způsob trávení času.“

Jeho hrdelné zavrčení zesílilo. Tentokrát však v ní nevyvolávalo neklid, ale naprosto něco jiného. Jeho dlaň jí přejela po zádech. Sklonil se a přejel jí rty po krku až na šíji a políbil. Nasál její vůni a v následujících okamžicích zapomněli oba dva na cokoliv jiného, než byla touha mít stále víc a víc toho druhého.

 

Bella se probudila až nad večerem. Jak procitala, cítila jemné doteky. Ještě ani neotevřela oči a na rtech se jí rozlil blažený úsměv. Ležela přitulená k teplu, kterým sálal Zsadistův bok a jeho prsty jí putovaly po těle.

Cítila, jak konečky jeho hrubých prstů neskutečně jemně přejíždí po její nahé kůži. Hladil ji přes bříško, kde se zatím sotva znatelně klenula oblina.

Myslel si, že spí. Nelaskal ji, ale to drobounké stvořeníčko, které bylo v jejím lůně. Plnila ji pýcha i láska. Nikdy, ani v ten první okamžik, kdy jí myšlenka o dítěti prolétla hlavou, nikdy nepochybovala o tom, že Zsadist bude úžasný táta. Přesto ji stále vyráželo dech, jak někdo, kdo si prošel nejhorším peklem, jak silně dokáže milovat.

Ano, ji miloval a toužil po ní. Od okamžiku, kdy si pro ni přišel to věděla. Tam uvnitř to z něj cítila a tím okamžikem, kdy si to přiznal i on, převrátil naruby celý její život. On tu byl pro ni a ona jen pro něho.

To malé ani ještě neviděl, nemohl slyšet jeho tlukot srdíčka. Vlastně byl pro něj jen takovým příslibem. Necítil ho tak, jako Bella. Ale nemiloval ho o nic méně. Vlastně byl tím vědomím ještě pořád naprosto fascinovaný.

Dojatě se usmála.

Musel zaslechnout její pohyb, nebo jej ucítit. Otočil se k ní, jako by ho při něčem přistihla.

„Miluju tě,“ zašeptala a vztáhla k němu dlaň. Přejela mu po hladce oholené hlavě až ji zastavila na jeho tváři. „Strašně moc.“

Políbila ho.

 

Ten večer se s ní rozloučil až příliš rychle. Nespokojeně zamručela, když se začal oblékat hned, jak se venku zešeřilo. Během dvou minut už u ní stál oblečený a jeho vůně se mísila s těžkou vůní koženého kabátu, který si přes sebe přehodil.

Seděla na posteli a tak se k ní musel sklonit, aby ji na rozloučenou políbil. Ještě chvíli zůstal s tváří jen kousek od té její. Shrnul jí pramínek vlasů a sjel prsty až na její bradu.

„Nedělej žádné hlouposti a nic nebezpečného, rozumíš?“

Čili nedělej nic! Prolétlo jí hlavou. Vzpurně vystrčila bradu.

„Slíbíš mi to samé?“

Varovně se na ni zamračil.

„Taky se mi bude stýskat,“ usmála se na něj sladce. Líbla ho rozpustile znovu na rty.

Rozverná nálada ji opustila ale v okamžiku, kdy se z přimhouřeným varovným výrazem přemístil pryč. Myslela to úplně vážně. Už teď se jí stýskalo.

To malé ji okamžitě však přivedlo na jiné myšlenky. Měla obrovský hlad. Oba měli hlad.

 

* * *

 

„Tak co jedeme?“ zahalekal Butch a seběhl zbývající schody. Sídlo bylo už celé na nohou a v hale už stepovalo několik párů obrovských nohou.

„Ne, ještě tu není Zsadist,“ zakroutil hlavou Wrath a dál kontroloval ostří jedné z dýk, které nosil vždy v pouzdře u kotníku. Přejel po něm zlehka palcem a spokojeně hleděl, jak mu na palci zůstala v kůži uzoučká ranka. Zhojila se dřív, než dýku znovu zasunul do koženého pouzdra.

„Ten dneska asi nejde, viděl jsem, jak vyšel z pracovny a přemístil se.“

Ostatní se po Butchovi nechápavě otočili. Zsadist si nikdy nenechal ujít noční lov bezduchých.

„Cože?!“ hekl Phury. „Kde je?“

Phury se zarazil. Všichni se na něj dívali, jako by snad čekali i odpověď. Založil si ruce na prsou.

„Hele Phury, ani ty sám si netroufneš ho kontrolovat, tak to nechtěj po mě, jo?!“

 

Tu noc se Zsadist už neobjevil.

 

>>

 

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 29:

Skvělá kapitolka a jsem napjatá, kde se sakra toulá?

moc pěkné to jsem zedavá co šel dělat

Krásná kapča. Jsem moc zvědavá na pokráčko.

no teda nádhera! Z je den ode dne záhadnější....

Zrovna pokráčko datluju, takže zítra tu určitě bude.

vrčícího Zsadista jsem si taky moc užila, jen by mě moc a moc zajímalo, kam zmizel Texulko, to chce co nejrychleji pokráčko, prosííííííííííím

No, blbost, jak se to tak vezme...

no co ten konec? Od Belly spěchá, ale v sídle se neukáže Snad nedělá nějakou blbost

Jojo rozhodne sem si to taky uzila. Sup sem s dalsim dilem.

Přidat komentář:

Nick:

Text: