OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 10

15.08.2011 (11:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 4129×

10. kapitola

Když Bella mluvila o tom, že ji Rehve bude hlídat, myslela si, že jí prostě sežene nějakého upíra, co ji bude strážit. Takový ten ocásek, co se za vámi všude plíží a sleduje každý krok přes tmavý brýle. To co si na ni ale vymyslel, by určitě předčilo i program na ochranu svědků.

Zavřel ji v tomhle zapadákově a nesměla vystrčit ani nos. Dokonce i nákupy jí vozil člen jeho ochranky. Zvenku pak celý dům vypadal jako opuštěný.

Pohledem přelétla po stohu knížek, ztichlém přehrávači a pokoji, kde nebyla ani snítka smetí nebo prachu. Snažila se zabavit jak jen to šlo. Pravdou ale bylo, že jediné co ji drželo při smyslech, byly návraty do sídla bratrstva. Možnost znovu cítit jeho vůni a doufat. Přemisťovala se tam vždy jen v tu dobu, kdy býval venku. Mohla si tak být jistá že pokud se tam potkají, tak to bude jeho rozhodnutí. I proto chtěla, aby věděl, že tam byla.

Hodiny začaly odbíjet jednu v noci a než jejich zvuk dozněl, pokoj zel prázdnotou.

Ložnice byla prázdná a okolo Belly se rozprostřela jeho vůně. Zároveň ale cítila i něco dalšího. Přešla do koupelny, kde to bylo intenzivnější. Cítila tu krev, jeho krev. Tohle pro ni bylo vždy nejhorší. Vědět, že se mu něco stalo a netušit, jak je na tom. Zatočila se jí hlava a polilo horko.

Raději položila vyleštěné jablko na parapet a přemístila se zpátky do úkrytu. Otevřela okno, aby se nadýchala čerstvého vzduchu, ale ani to nepomohlo.

Zsadist rozrazil dveře a s přibouchnutím se o ně opřel. Nadechl se a začal mít stále neodbytnější pocit, že je jako závislák. Při každé obchůzce přesně poznal, že se blíží ráno. Začínal být nervózní a podrážděný. Kdysi je Wrath po návratu ještě zdržel kvůli poradě. Stačilo tak málo a jemu se skoro klepaly ruce.

A bylo to stále horší.

Znovu se nadechl a neušlo mu, že dnes je její vůně jiná. Byla její, ale něco se na ní změnilo a on neměl ponětí co. Ježilo mu to však chloupky po těle.

Do večera se to ještě zhoršilo. Něco jako by mu tepalo v hlavě. Nedokázal se ani pořádně soustředit.

„Zsadiste!“

Probral se právě včas, aby srazil bezduchého, než skončí Rhagovi na zádech. Okamžitě mu zabořil dýku do hrudi a trhnul.

„Co je to sakra s tebou?! Máš mi krýt záda,“ vyštěkl na něj Rhage a přejel ji dlaní po řezné ráně, kterou mu bezduchý stačil ještě uštědřit. Zsadist na ni zůstal hledět. V tu chvíli se k ním ze zatáčky stočilo auto a zastavilo kousek od nich.

„To si tu dáváte šlofíka nebo co?“ houkl na ně pobaveně Butch za volantem..

Wrath se už tak vesele netvářil.

„O co jde?“ vypálil po Rhagovi.

„O nic,“ zavrtěl hlavou, ale jeho naštvanej výraz říkal něco jinýho. Nebylo ale jejich zvykem podrážet se navzájem.

„Nestihl jsem bezduchýho sejmout včas,“ zavrčel Zsadist, než se Wrath obrátil i k němu.

„Nestihl?! Zsadiste, ty seš schopnej sejmout dva než si vůbec stihnou všimnout, že tam jsi! Nevykládej mi tu něco o tom, že byl nějakej na tebe moc rychlej. Co je to s tebou ksakru?!“

„Nemám ponětí!“ vyštěkl mu popravdě.

„Tak to rychle zjisti, protože takhle jsi nám k ničemu!“

Zsadist na něj zůstal zírat.

„Vyhazuješ mě?“

„Ber to jako povinný volno, aby ses dal zase do kupy.“ Pak se znova otočil k Rhagovi. „Pohni sebou!“

Zsadist ještě chvíli hleděl za nimi, než mu to opravdu docvaklo.

Phury vběhl do haly, jen co Zsadista uviděl na přes kamery.

„Co se stalo?“ Zsadist se v lovu bezduchých vyžíval jako nikdo jiný. Vytrácel se první a vracel ráno poslední. Proto jeho bratra tak vyděsilo, když se objevil tak brzy.

„Nic, Wrath mi dal volno,“ zavrčel Zsadist vztekle.

„Cože?“

Phury na něj zůstal nevěřícně zírat, že se i on zastavil.

„Vyrazil mě, ať se dám do kupy, protože jsem jim na hovno!“ vyštěkl po něm.

„A... a co chceš dělat?“

„Jdu se sbalit a vypadnout, protože má, kurva, pravdu!“

Phury zůstal stát u paty schodiště a sledoval ho, jak vyběhl nahoru. Jeho kroky byly stále rychlejší, takže do své ložnice spíše vpadl než vešel. Vzteky by s něčím házel. Nebyl naštvanej na Wratha, ale na sebe. Protože byl opravdu naprosto mimo a k ničemu...

To vše ho ale přešlo v jeden jediný okamžik. Ztuhl na místě. Bellina vůně byla sotva cítit. Nebyla tu! Každou noc posledních několik týdnů přišla. Vztek okamžitě vystřídal strach. Nevěděl, kde bere tu jistotu, ale něco se jí muselo stát.

Nepřemýšlel nad tím. V příštím okamžiku už stál v chodbě nějakého domu. Ruce se mu automaticky prosmýkly k opasku, kde měl zbraň a oba nože. Adrenalin vybičoval jeho smysly na maximum a v následujícím okamžiku mu došlo několik věcí naráz. Cítil pouze její vůni, ve vrchním patře a on najednou vnímal její přítomnost každičkou částečkou těla.

Slyšel jak se prudce převalila na posteli, až matrace zaskřípala. V příštím okamžiku se domem rozlehl její řev. Zsadist málem proběhl zavřenými dveřmi, jak vyrazil k ní.

Zmítala se na posteli a skučela jako zvíře. Co bylo však ještě horší, přelilo se to i na něho. Chytil se rámu dveří a zatnul do něj křečovitě prsty, až dřevo zapraskalo. Konečně mu došlo, co se děje. Bella měla období potřeby.

„Drahá Stvořitelko,“ zaskučel a sesunul se ve dveřích.

„Zsadis... te?“ Zaskučela Bella a obrátila k němu tvář. V příštím okamžiku se prohnula pod dalším náporem jako luk. „Bolí to, tak hrozně...“

Po tváři jí tekly slzy. Zsadist se napjal a zuřivě funěl. Těm náporům vzrušení by dokázal odolat, ale ne tomu, jak trpěla. Nechtěl si raději ani představovat, jak dlouho už to trvá. Trpěla, ale bál se, že on by jí dokázal ublížit ještě víc. Kdyby tu byl kdokoliv jiný, tak by mohl... Ne, zabil by ho, než by se jí stačil dotknout.

Z jejího hrdla se vydral další zvířecí zmučený řev. Bylo to jediné, co jí dokázalo alespoň trochu ulevit. Jenže on už to déle nevydržel. Vrhl se k okraji postele a zachytil jí paže, aby se přestala zmítat. Překvapeně zamrkala do jeho tváře.

Neřekl vůbec nic. Nedokázal by to, ale nebylo to ani potřeba. Bella vzlykla, ale tentokrát to nebylo bolestí. Zsadist šokovaně vydechl, když se k němu prudce přimkla. Přitiskla se k němu, jako by byl jedinou zábranou, aby z toho nezešílela. Trhavě se nadechl, když ucítil její ruce vklouznout pod tričko. Přejela mu po břiše až k hrudi a zpátky. Čekal, že se mu znovu začnou vynořovat vzpomínky, ovládne ho panika... ale nic z toho se nestalo. Byl tu jen on a Bella.

Zatínal zuby, aby se dokázal kontrolovat, bylo to ale pořád těžší. Ruce měl optrně položené okolo jejího pasu. Byla tak drobná, že se jí bál pořádně i dotknout. Když se její tělo ale po něm vysunulo výš a otřelo se mu o bouli mezi nohama. Zaskučel a s hlasitým syknutím ji od sebe kousek odstrčil. Tohle bylo nad jeho síly. Jako by ale Bella nic z toho nevnímala. Její ruce okamžitě sjely níž a začaly odstraňoval překážku k tomu, co tak nutně potřebovala. Než ji stačil zastavit, měl kalhoty rozepnuté a tlak trochu povolil. Jenže pak to teprve začalo.

Mylsle si, že se dokáže ovládnout, dát jí to co potřebuje a sám se držet zpátky, aby nehrozilo, že by jí ublížil. To ale vzalo za své v okamžiku, když ucítil její dlaň. Prohl se v zádech a tentokrát to byl jeho řev, který se rozlehl domem. Ani netušil, kdy přišel o tričko, vlastně přestával mít přehled i o všem ostatním.

Dokázal vnímat jen Bellu, hlavně když se nad ním vzepjala a on se ocitl uvnitř ní. Úplně se přitom prohla v kříži a zaklonila hlavu. Ten hrdelní sten co jí unikl ho uvnitř úplně rozvibroval. Pak se pohnula. Myslel, že z toho zešílí. A nakonec taky ano, protože to co ho zachvátilo nemohlo být skutečné. Stejně jako Bella. Když její tělo ochablo, v poslední chvíli ji zachytil a šetrně položil vedle sebe. Zamženýma očima ji pozoroval. Měla zarudlou pleť z horečky, která jí zmítala a pár lehkých oděrek... Ztuhl a dech mu uvízl mezi rty, když zahlédl i krev.

„Zsadiste, co se...“ Pochopila, když putovala po jeho pohledu.

„Zsadiste,“ chytila jeho tvář do dlaní a donutila ho zvednout tvář k té její. „Nic se nestalo, věř mi, to je v pořádku.“

„Když někdo krvácí tak to v pořádku není,“ zavrčel a chtěl se odtáhnout. Nenechala ho.

„Někdy ano,“ řekla to s takovým důrazem, že to začalo docházet i jemu.

„Ne,“ zaúpěl a prosil očima, aby to popřela. Bellu ale zaujalo něco naprosto jiného. Byl tak blízko... Zsadist sebou překvapeně cukl, když ucítil její rty na svých. Jen je položila na ty jeho a pak po nich přejela. Cítil, jak její rty pohladily i jizvu, která se mu táhla přes tvář. Cukl sebou. Držela se ho ale tak pevně, že cukl i s ní a strhl ji víc na sobě.

Zaúpěla a přisála se k němu blíž. Ten hrdelní sten ho vyburcoval tak, že jí hladově vyšel vstříc. Tiskla se k němu stále pevněji. Její období potřeby ještě neskončilo a Zsadist to na sobě okamžitě pocítil také.

>>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 10: