OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 26. kapitola

08.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1985×

                                                                                  26. kapitola – Klaus

„Damone,“ řekla jsem klidně. Jeho stisk povolil.

Ustoupil, ten muž se na něj díval ze vší pokorou. Přistoupila jsem k němu, jeho oči naznačovaly velký obdiv.

„Tvé jméno?“ zeptal se jednotvárně.

„Teresa,“ můj hlas se trochu chvěl, fajn, hodně se chvěl.

„Jak to, že jste dvě?“ pokračoval s napětím.

„Jsme dvojčata,“ odpověděla jsem nechápavě. Muž si změřil Elenu pronikavým pohledem. A ukázal jí, ať jde blíž, Elena se bez okolků přidala ke mně.

„Dám vám dvěma velkou radu, utíkejte, jak jen to bude možné. Klaus vás nesmí dostat! Rozumíte?“ Elena na jeho slova pouze kývla. Damon i Stefan se k nám ochranitelsky přiblížili.

„Vy dva jste pro ně to nejlepší a zároveň to nejhorší,“ řekl skrz zaťaté zuby.

Damon si odfrkl a mírně cizinci naznačoval, ať vypadne. Katherine se přiblížila k naší početné skupince.

„Pokud se jedná o tebe, Kataríno, myslím, že ty už Klause nezajímáš, i když jsi na jeho seznamu. Být tebou, dělám to, co ti jde nejlépe,“ řekl bez zájmu. Nemusela jsem čekat dlouho a Katherine se vypařila. Muži se nadzvedly pobaveně koutky.

„A pokud jde o vás. Kdo jste?“ zeptal se drze Damon.

„Elijah, těší mě,“ řekl a na rtu mu hrál pobavený úsměv. „Mimochodem, už znám tvé jméno, Tereso, ale jméno tvé sestry mi zůstalo skryto,“ připustil Elijah.

„E – Elena,“ zakoktala se.

„Doufám, že se ještě někdy potkáme,“ řekl Elijah, pro mě stále cizinec, a zmizel.

„C – co to bylo?“ vydal ze sebe Stefan.

„Nevím, ale myslím, že bychom měli utéct,“ řekl klidně Damon.

„Souhlasím, takže do auta!“ prohlásil Stefan.

„Zbláznili jste se? Nemůžeme tady všechno jen tak nechat! Co Jeremy? Jenna? Ric?“ křikla Elena.

„Všichni jsou odtud pryč. Jeremy je s Annou a Ric a Jenna jsou někde v horách, takže…“ nedopověděl Damon, protože jsem mu do toho skočila já.

„Damone, já nikam nejedu!“ řekla jsem klidně.

„Nechápete to? Pokud vás najde, tak vás zabije!“ vyštěkl Stefan rychle.

„Stefane, to je mi jedno. Pokud zabije mě a ne mou rodinu…“ začala jsem.

„Proč by měl zabíjet tvou rodinu?“ zděsil se Damon.

„Katherine mi vyprávěla, co se stalo, když utekla od Klause. Její rodiče… Všichni byli mrtví, díky ní,“ zašeptala jsem.

„Tereso, nemůžeš brát Katherine vážně. Nechápeš, že tě chtěla vyděsit?“ zeptal se nevěřícně Stefan.

„Stefane, tohle myslela vážně!“ Měla jsem málem na krajíčku.

„Dobře, tak… Já nevím, co budeme dělat!“ dostal ze sebe Damon.

„Prostě budeme čekat, co se stane,“ připustila Elena.

„Vy dvě jste se domluvily?“ podivil se Damon. Elena pouze nechápavě zakroutila hlavou. Najednou mi začal zvonit mobil. Poodešla jsem od diskutující skupinky a zvedla jsem ho.

„Ahoj, Jenno,“ řekla jsem roztržitě.

„Co se děje?“  Prokoukla mě!

„Nic, co by… Jak se máte? Kdy dorazíte? Jaké máte počasí…“

„Tereso, jsi špatná lhářka! Tak co se děje?“  vyšilovala Jenna.

„Jenno, klídek! Jsem v pohodě,“ přesvědčovala jsem ji.

„Dobře, ale po této novině asi nebudeš,“ odmlčela se. „Volal strýček John, přijede na prázdniny…“

„Ne, ne, ne! To nemůžeš myslet vážně!“ křikla jsem. Už jsem si vysloužila pozornost všech v místnosti.

„Zítra přijedeme. John dorazí pozítří, tak máte ještě svobodu… Žádné večírky! Pozdrav Jeremyho a Elenu. A ještě jim vyřiď, ať mi laskavě zvedají telefony!“  dodala jedovatou poznámku.

„Tak se měj,“ řekla jsem smířlivě a zavěsila jsem.

Elena byla z toho, že dorazí John, stejně na větvi jako já. Všichni jsme dorazili k nám domů. Z ničeho nic se otevřely dveře, slyšela jsem smích a následně Jennu a Rica.

„Co – co tady děláte?“ zhrozila se Elena.

„Taky vás zdravíme,“ řekl Rick mile.

Pohled Jenny:

Nevíš nic o upírech, rozumíš? Musíš čekat, až ti to ti tři řeknou sami! Nebudeš se doprošovat.

„Jenno, vím. Měl jsem ti to říct dřív, ale dal jsem slovo,“ usmál se vystrašeně Ric u našich domovních dveří.

„Díky, že jsi byl ke mně upřímný. Vážím si toho. A teď se směj, jako že se dobře bavíme,“ navnadila jsem ho. Nemusela jsem čekat dlouho a Ric se začal hurónsky smát.

„Co – co tady děláte?“ vytřeštila na nás Elena své oči. A všichni ostatní taky.

„Taky vás zdravíme,“ řekl potěšeně Ric.

„Vždyť jste říkali, že přijedete až zítra!“ rozčilovala se Teresa.

„A ty ses mi zase dušovala, že tady nebudou kluci,“ pohlédla jsem na Stefana a Damona.

„Jedna jedna…“ připustila Terry.

„Kde je vlastně Jeremy?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Dva jedna,“ vychrlila ze sebe Teresa. Ještě chvíli a vybuchnu!

„Nebudu se rozčilovat,“ pronesla jsem.

„To jsme rádi,“ přitakal mi Damon. Teresa mu úmyslně dupla na nohu.

„Na tu tvoji muší váhu si budu muset dát pozor,“ řekl rádoby roztřepaně.

Někdo zaklepal na dveře, hned jsem je šla otevřít.

„To tu dneska je den otevřených dveří?“ Damon si nemohl nechat pro sebe svou jedovatou poznámku.

„Ty jsi tady navíc,“ oplatila mu Elena stejnou mincí. Když jsem otevřela dveře, tak v nich stála rozklepaná Bonnie s Caroline.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se napjatě.

„Potřebujeme mluvit s těmi čtyřmi,“ vychrlila ze sebe Caroline a vpadla do domu. „A o samotě,“ dodala.

Koukala jsem trochu nechápavě, ale potom mi došlo, že se to jedná těch nadpřirozených věcí, do kterých jsem moc nechtěla strkat nos, ale uvědomila jsem si, že je pozdě.

Pohled Teresy:

„Tak co se děje?“ zeptala jsem se už v Elenině pokoji, když jsme se tam nasoukali všichni.

„Klaus po mně chce, abych dovedla dvojnici,“ řekla prostě Caroline.

„O čem to tady mluvíš?“ zhrozil se Damon.

„Damone, Klaus chytil Katherine. Ta mu vyžvanila, s kým se dvojnice kamarádí. Ale neřekla, že jsou dvě,“ vychrlila ze sebe Car.

„A ty ses s ním potkala?“ přerušila jsem ticho.

„Ano, mám mu dvojnici předat v Grillu, pokud prý nepřijdu, tak někdo zemře. Někdo, koho známe,“ její hlas zněl jako rozbité sklo.

Cítila jsem, jak se ve mně každá částečka chvěje. Strach mě pohltil.

„Je ti jasné, co bude následovat?“ zeptala jsem se jasně Damona.

Damon se na mě podíval s bolestí v očích. Věděl, co chci udělat.

„Ne!“ zahřměl. „To neuděláš, i kdybych tě měl zavřít a už nikdy tě nepustit. Rozumíš?“ řekl bolestně.

„Damone, já musím…“

„Nedovolím to!“ Chvílemi jsem myslela, že se mu změní obličej.

„Co chce udělat?“ zeptala se po chvíli Elena nechápavě.

„Tak jim to řekni, řekni svůj šílený nápad,“ vyštěkl Damon. Mlčela jsem, věděla jsem, že mě nikdo z nich nepustí, ale není zbytí! Musím přistoupit k plánu B.

„Chce se obětovat,“ vydechla Bonnie po chvíli.

„To nemůžeš!“ křikla Elena. „Pokud půjdeš ty, musím i já…“

„To by nemělo smysl, ne?“ řekla jsem jednoznačně.

„Aha, máš pravdu, radši nechám svou sestru, aby se za mě obětovala. To je lepší… Tak šťastnou cestu!“ vyštěkla.

„Eleno, ale pokud bych to neudělala, tak…“

„Damone, víš, co máš dělat,“ přerušila mě Elena.

Ocitla jsem se v Damonově náruči. Jak jsem čekala, zamkl mě v pokoji. Takže plán B zatím vychází. Ještě jsem musela něco zařvat, jako že jsem naštvaná.

„Fajn, jak chcete! Zase je to pro mé dobro? Já si nemyslím…“

Nečekala jsem ani chvíli a otevřeným oknem jsem se dala na útěk. Používala jsem tento únik pokaždé, když jsem měla jako malá zaracha. Ano, byla jsem pěkné kvítko.

Chytla jsem se větve, abych se mohla přitáhnout ke stromu, ze kterého následně sešplhám dolů.

Pohlédla jsem naposledy na náš dům, samozřejmě se to neobešlo bez slz. Musela jsem vzpomínat na všechny, které miluju. Jelikož byl Grill celkem daleko, musela jsem si pohnout. Auto nepřipadalo v úvahu, jelikož bych vzbudila podezření.

Utíkala jsem si doslova pro smrt. Asi za půl hodiny jsem stála před Grillem, uvědomila jsem si, že je to asi naposled. Nevěděla jsem, jestli umřu rovnou nebo mě bude potřebovat dál a já budu cestovat s ním jako pytlík krve.

Vešla jsem dovnitř. Stál tam jeden muž, nikdo jiný. Když mě zahlédl, zářivě se usmál.

„Nemyslel jsem si, že to vyjde. Řeknu ti, že máš špatné kamarády,“ řekl sladce.

Polkla jsem a kostrbatě jsem se nadechla.

„Mimochodem… Těší mě, jsem Klaus, ale myslím, že jsi už o mně slyšela. Jsem celkem slavný,“ zářivě se usmál.

„Samozřejmě,“ přitakala jsem.

„A tvé jméno? Když už spolu máme spolupracovat, tak ať vím…“

„Teresa,“ řekla jsem jednoduše.

„Tak zkusíme takový test. Tady toho chlapce podle mě znáš.“ Ode dveří vyšel…

„Tyler?“ vyštěkla jsem.

„Ano, tak se jmenuje,“ pokýval hlavou. „Byl vlkodlak, ale už není. Chtěl jsem si ho předělat. Teď je mrtvý a má v sobě mou krev, ty asi víš, co to znamená. Ale aby byla dokončená proměna, musí se napít tvé krve,“ dokončil svůj monolog.

„Jaká pocta,“ řekla jsem jedovatě.

Kalus se usmál. „Tak do toho, běž,“ nařídil Tylerovi.

„Já nechci!“ poprvé promluvil Tyler.

„Nebudeš přece dělat drahoty, ne?“ ušklíbl se Klaus.

Klaus se přede mě přenesl. Přiblížil se ke mně.

„Tak já začnu,“ řekl tiše. A prorazil mi krk špičáky.

S každým nádechem jsem cítila svou smrt, každým pohybem, který jsem způsobovala, jsem cítila otupující bolest, která nechtěla zmizet.

Věděla jsem, že brzo přijde konec, konec, který jsem nechtěla. Ale musela jsem se obětovat, abych zachránila ty, na kterých mi záleží.

Tak, nadešel konec druhé série. Doufám, že se vám líbila. Klidně napište kritiku, pokud máte k něčemu výhrady. :) Neurazím se, ale pro ty, kterým se to líbilo, můžu slíbit, že bude třetí série s názvem: Upíří deníky - Prokletí -

TerryBells...

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 26. kapitola: