Nice dream 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Vendy Matthews je docela obyčejná holka, která žije v Americkém státě New York a chodí do dramatického kroužku, protože chce být herečkou. Jednou se jí naskytne příležitost zúčastnit se castingu na film The Avengers 2 a tak to zkusí. Dlouho se jí nikdo neozývá, až jednoho dne...

30.03.2014 (13:00) • Destiney • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1485×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

(Pozn. Nevyzrazuje žádný děj Avengers 2. Ty ještě ani nejsou. Potřebovala jsem nějaký film, kde by hrál Tom Hiddleston a nic jiného, tedy, lepšího mě nenapadlo.A ještě poznámka, co je kurzívou, si Vendy myslí :))

Ono se to opravdu děje! To snad ani není možné! Nemůžu uvěřit svému štěstí!

Vendy se znovu a znovu dívala na obrazovku svého tabletu. Po čtyřech měsících už ani nedoufala, že se jí ozvou. A vida! Teď měla email přímo před sebou!

Vážená slečno Matthews,

Je nám potěšením Vám oznámit, že jste byla vybrána a obsazena ve filmu Avengers: Age of Ultron. Veškeré informace Vám budou sděleny na místě.

S pozdravem Joss Whedo

V příloze byl čas a datum odletu letadla, kterým měla letět do Londýna. Z New Yorku. A ten let byl

Zítra ve dvě hodiny ráno?!

Pořád zírala na obrazovku. Dobře, oceňovala, že si z letenky musí zaplatit jen půlku, ale, tak brzo? Pomalu zamkla obrazovku tabletu a dala ho vedle sebe. A pak začla křičet na celý byt. Ano, sousedi z ní vždy měli obrovskou radost! Křičela asi půl minuty a pak přestala a jen se hlasitě smála. Pak se přestala i smát. Rychle seskočila z postele, začala běhat po bytě a sháněla všechny věci, které hned po té, co je našla hodila na hromadu doprostřed bytu, který vlastnila. Nikomu volat nemusela. Přátele neměla, a rodiče se rozvedli a přestali o ni jevit sebemenší zájem.

Nakonec vytáhla kufr a menší tašku přes rameno a všechno do nich opatrně naskládala. Když bylo konečně všechno zabalené, bylo už kolem jedenácté večer a Vendy se pomalu chystala na cestu. Řekla si, že klíče nechá u Rodgerse, který bydlí naproti ní a občas si půjčuje kafe.

...

Letiště bylo velké. Na ní až moc velké. Nemá ráda moc cizích lidí na jednom místě. Rozhlédla se po budově a vydala se k okýnku. Než stihla vyřídit letenku, nechat se odbavit a skočit si na záchod, byla jedna hodina ráno. Sedla si do letištní haly a začala přemýšlet.

Koho vůbec budu hrát? Co se jim na mě líbilo? Nezdálo se mi to? Proč asi já?

Myšlenky jí zabavily na celou půlhodinu, no dobře, možná za to mohly i písničky ve sluchátkách. Odněkud od stropu se ozvala informace, že se má nastupovat do letu směr Londýn. Posbírala se z nepohodlné židle a vydala se směrem k letadlu. Let měl trvat 7 hodin. Plus mínu nějaké to spoždění. Vzhledem k hoidně, ve kterou letěla po nástupu do letadla okamžitě usnula.

Probudila ji až letuška, která oznamovala, že si má rozepnout pásy, že josu nazemi a takové ty kecy po přístání a blah blah blah. Vyšla ven z letadla a vydala se směrem k hale. Tam si také vyzvedla svůj kufr.

Fajn, co dál?

Chvíli přemýšlela, co bylo dál v tom emailu, když zahlédla chlápka v černém saku a ve slunečních brýlích držíc cedulku s jejím příjmením.

Vypadá to, jak nějaký agent. ehehe, to jsem nevěděla, že jsem až tak vážená.

Pousmála se a vydala se směrem k muži.

,,Dobrý den, já jsem Vendy Matthews," řekla přátelsky a podala muži ruku. Ten ji jí stiskl a zamumlal něco, co znělo jako 'Joe Sevetral' nebo to taky mohlo být úplně něco jiného. Vydal se směrem ven a Vendy ho následovala.

...

,,Budete bydlet v karavanu. Cokoliv budete potřebovat, ptejte se v černém stanu. Tam také najdete jídlo. Někteří učinkující bydlí tady, někteří dojíždí. Támhleten karavan s černým pruhem na boku je váš. Hodně štěstí." Joe jí vše vysvětlil. No, vše v rámci možností. Vendy ho poslouchala a zároveň se rozhlížela kolem sebe. Stáli přímo veprostřed jakéhosi karavanového městečka. Joe se rozloučil a nechal jí u karavanu s černým pruhem. Pod jejím jménem bylo v závorce napsáno Nemesis.

Skvělý! Konečně jsme se aspoň dozvěděla jméno postavy, kterou hraju. Nejspíš...

Vlezla do karavanu. Byl pěkný, malý a útulný. Gaučopostel, jak tomu okamžitě začala přezdívat, byla úplně nakonci rohu. A mohli tam spát klidně tři lidé. Těsně vedle dveří začínala malá linka, na které byla postavena varná konvice a minilednička. Hned naproti byla polička s pěti volnými policemi, tu šestou zabírala mikrovlná trouba. Vedle byla postavená skříňka, která byla otevřená. Vendy mohla vidět, že uvnitř je plechovka s kávou a nějaké čaje. Pomalu přecházela celým karavanem a objevila ještě toaletu a sprchu.

Aspoň, že to není jak na táborech. Sprcha společná, ehehe.

Potichu se zasmála té myšlence a dala se do vybalování. Všechny věci nastrkala do skříně, která byla na její vkus až moc velká. Vyskládala všechno oblečení, hygienické potřeby, všechnu elektroniku -což čítalo tablet, notebook a nabíječky- a věci, co byli potřebné k jejímu občasnému vylévání si srdce na stránky jejího deníku. Ještě polovina skříně byla volná.

Fájn, to je asi všechno?

Na televizi našla připíchnutý papír s textem.

Drahá slečno Matthews,

Doufám, že jste se již zabydlela. Veškeré instrukce ohledně vaší postavy a jejího charakteru vám budou řečeny zítra v černém stanu přesně v devět hodin ráno. Doufám, že nepříjdete pozdě. Budete seznámena i s vašimi spolupracovníky.

Tak to bude vtipné.

Založila si lístek do deníku. Rozhodla se, že si bude hezky celý pobyt dokumentovat. Sice věděla, že to určitě nedodrží, ale aspoň něco by udělat mohla. Byla strašně unavená. Převlékla se do černých tepláků a fialového trička s nápisem 'My songs know what you did in the dark', sedla si na gaučopostel, neopomněla před tím posunout peřinu s polštářem až úplně do rohu, a zapla televizi. Našla ovladač a čtvrt hodiny přemýšlela nad ovládáním. Pak na to konečně přišla a hodila si tam MTV.

Tohle je snad jen sen! Woahá! Takhle šťastná jsem nebyla nikdy v životě!

...

Asi stihla usnout, protože najednou byla tma. Podívala se na již přeřízené hodiny.

Skvělý, tři hodiny ráno. Paráda. Co budu dělat?

Cítila se svěží, vyspalá. Spát už opravdu nepotřebovala. Televize byla vyplá a ona měla pod hlavou polštář a byla přikrytá.

Co to sakra je? Televize běžela, všechno bylo v rohu. Kouzlo! Ale prdlajs, jen si to určitě nepamatuju.

Zavrtěla hlavou a vyhrabala se z deky. Pomalu vstala, protáhla se, zavřela oči, zase je otevřela a vydala se směrem ke sprše. Tam zůstala minimálně půl hodiny. Milovala teplou vodu. Nebyla zastánce studené po probuzení.

...

Kafe, muhaha, jo! To je to nejlepší! Teplé kafe v hrnku. A kde taky jinde, že jo?

S turbanem kolem své hlavy pomalu natočila do konvice trochu vody a dala ji vařit. Začala akce 'Hledá se hrnek', která nakonec byla úspěšná. Našla černý, tak akorát, hrnek s logem jakési pro ni neznámé firmy. Dala do něj dvě lžičky kafe a zjistila, že vlastně asi nemá mléko. S frustrovaným zvukem na rtech si oblékla softsheelovou bundu a vyrazila do hlavního stanu. A potichu doufala, že je otevřen celodenně. Chyba, nebyl. S dalším frustrovaným výdechem se odploužila zpět.

Kafe bez mlíka. To snad nějak přežiju.

Otevřela dveře od karavanu, vzala konvici s již dovařenou vodou a kafe zalila. Sedla si k provizornímu stolku, který se skládal z desky na malých nožíčkách, a chtěla upít. Vyrušilo ji ale zaklepání na dveře. S ještě více frustrovaným kňučením se pracně zvedla ze země. Došourala se ke dveřím a otevřela je. Před ní stál kluk asi o hlavu vyšší, než byla ona,

,,A-ahoj?" zakoktala pozdrav a prohlížela si ho zděšeným pohledem. Neznámý se uchechtl.

,,Ahoj, já jsem Luke. Můžu se k tobě přidat?" poukázal na hrnek, který držela v rukou. Vendy se stáhla a pokynula mu dovnitř.

,,Probudila jsem tě? Jeslti ano, tk promiň. Určitě jsem to neměla v-"

,,Neboj, neprobudila. Sice jsem slyšel téct vodu, ale já nespal. Musel jsem se jít podívat, kdo to je. A mé srdce zajásalo, když jsme zjistil, že je to moje filmová sestra," hodil po ní blyštivý úsměv. Bez ladu a skladu si začal dělat kafe. A očividně mu nevadilo, že mlíko není.

,,Eh, můžu ti nějak pomoct?" ozvala se Vendy nesměle. Opravdu, tohle nečekala.

,,Né, dobrý. jéj, promiň, že jsem ti sem jen tak vtrhnul, ale nemohl jsem odolat. To víš, my z Texasu," rozpustile pokrčil rameny.

,,Jsi taky z Ameriky?" zeptala se ho s úžasem. Neslyšela totiž vůbec americký přízvuk, nýbrž nějaký, který neuměla identifikovat. Zapomněla na to, že ještě před chvílí nevěděla, co tady dělá.

,,Jope, ty prý taky. Přímo z velkého New Yorku. Jenže já nejsem tak úplně z Ameriky. Narodil jsem se tam, ale v osmnácti jsem se přestěhoval do České republiky. Vždycky sem tam chtěl žít. No, ale teď jsme tady," vychrlil veškeré informace Luke.

,,Hej, Čechy, to znám. Byla jsem tam jednou na mezinárodních závodech. Bylo to vtipné. Mají strašně divnou angličtinu. Ano, jsem z New Yorku. Takže tady se o mně už drbe, jo?" zazubila se. Veškeré počáteční zděšení z ní vyprchalo. Tenhle kluk se jí zamlouval. Přátelský, milý, vypadá to že je i nápomocný.

,,V čem závodíš?" optal se se zájmem.

,,Military." Jeho pozvednuté obočí značilo to, že neví, co to je.

,,S koněm jedeš nejdříve drezuru, pak přírodní překážky a pak překážky na jízdárně, čili parkur," zasmála se jeho výrazu.

,,A není to moc nebezpečný? Já viděl na olympiádě dost ošklivejch pádů. A na internetu taky."

,,Možná trošku. Ale můj kůň byl dobrým koněm. Jednou jsme se boužel při tréninku vysekali na překážce a on si zlomil nohu. Přestala jsem závodit, jiného koně jsme nechtěla. Teďka je u mojí mámy na statku. Už rok jsme ho neviděla," smutně se pousmála.

,,To je mi líto." V jeho očích se ta lítost fakt odrážela.

Takhle tam seděli a kecali až do osmi do rána. Luke ji pak doprovodil na snídani do černého stanu.

,,Ještě, než tě nechám napospas ostatní, dávej si pozor. Hlavní herci si mezi sebou dělají naschvály. Možná do toho zatáhnou i tebe. Někdy je to jen polití někoho vodou, ale jednou to skončilo rozpadnutým karavanem," varoval ji Luke a otevřel stan. Vendy vytřeštila oči.

Mám utíkat?

Líbí se vám povídka? Zanechte prosím komentář, jestli mám pokračovat :)

Autor: Destiney (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction