OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Holka na zabití 2: Láska za trest - 1. kapitola



Holka na zabití 2: Láska za trest - 1. kapitolaPokračování povídky Holka na zabití. FF na Vampýrskou akademii. Poté, co se Rose dozvěděla pravdu o Dimitrijovi a Lisse, šlo všechno jednoduše. Ale teď se to komplikuje. Počínaje novým klukem Willow...

Zachumlala jsem se víc do kabátu a dál kráčela po ulici. Koukala jsem po listech, se kterými si hrál vítr stejně jako s mými vlasy.  Nebyla zima, jen foukal vítr a bylo zataženo. Nesnáším počasí. Vždycky se po mně opičí. Zamilovaná, ale se starostmi.

Ach, Rose, ty zamilovanej blbče!

Najednou mě někdo popadl za pas. Vykřikla jsem. Křik se rozléhal po celém parku, ale nikdo ho neuslyší. Co jsem si myslela, když jsem vešla do odlehlé části parku, když se stmívá? Kdo mi pomůže?

„Rozo,“ vydechl útočník. Můj Dimitrij. Vytrhla jsem se mu.

„Co to sakra děláš?“ rozkřičela jsem se na něj. Vypadal nejistě.

„Myslel jsem, že si mi odpustila, když se tu tak procházíš.“

„Tady nejsi v Rusku. Tady je svoboda pohybu a rozhodování.“

„Ty víš, že v Rusku taky. Jen si šla směrem k mému hotelu, tak jsem si myslel, že jdeš ke mně.“

„Tak tos myslel blbě.“

„Sakra, Rosemarie. Bydlíš na druhé straně města a najednou jsi tady? Nebyla jsi tu celé tři týdny,“ vmetl mi do tváře svůj vztek. Co mu mám říct? Pravdu rozhodně ne. Vždyť mám vztek. Nemůžu mu říct, že se mi stýská.

„Lhal jsi mi! Snad nečekáš, že za tebou přijdu?“ pronesla jsem znaveně.

„Vyhodila si mě!“ Zavřela jsem oči. Já vím. Bylo ticho. Chvíli.

„Rose, miluju tě. Ale nemůžu změnit, kdo jsem.“

„No právě,“ pronesla jsem a otočila se k odchodu.

„Rose,“ zavolal na mě.  Otočila jsem se k němu.

„Jí si odpustila.“

„Ona se omluvila a požádala mě o něj.“

„To já taky.“

„Nechápeš to.“ Otočila jsem se.

„Rose.“ Vážně už mě nebaví si hrát na kolo mlýnský.

„Dnes žádná ironická hláška.“

„Nikdy nejsem ironická, když se loučím. Sbohem, Dimitriji.“ Konečně jsem bez jediného pohledu na něj odešla domů.

***

Obezřetně jsem se rozhlédla po tetě. Nebyla tu. Rychle jsem strčila kousek salámu do pusy.

„Rosemarie!“ okřikla mě teta.

„Já jsem nic neudělala,“ zaprotestovala jsem ze zvyku. Povzdechla si.

„Jsi stejná jako tvoje matka,“ řekly jsme unisono. Ach jo. Zvyk je železná košile. Provokativně jsem si strčila další kousek do úst. Před tetinou tiárou mě zachránil příchod Willow. Teta obrátila svou pozornost ke dveřím. Já jsem se vrátila ke zdobení chlebíčků.

„Ahoj, mami, přivedla jsem návštěvu.“

„Dobrý den,“ pozdravila osoba, kterou jsem tu nečekala. Zakuckala jsem se.

„Vidíš! Tady to máš,“ kárala mě teta, zatímco se snažila nenápadně upravit.

„Willow, jak to, že jsi nám nezavolala, že pan Belikov přijde tak brzy? Neberte si to osobně, ale zaskočil jste nás.“

„Omlouvám se, madam.“

„To nevadí.“

„Mami, představ si, že Dimitrij na to málem zapomněl,“ zahihňala se Will a mrkla na něj. Mrkla. Ona. Na mého Dimitrije.

„Od kdy ty mu můžeš tykat?“ vyhrkla jsem dřív, než někdo stihl promluvit. Teď bych si ráda nafackovala. Proč se nikdy neudržím? Potom zavládlo ticho, které prolomil až Dimitrij s nabídkou pomoci. Teta sice odmítla, ale Dimitri si nakonec nenuceně prosadil svou. Samozřejmě se hned přidružil ke mně, než ho mohla Willow popadnout do svých chapadel. Jestli jsem si do teď myslela, že pomoc tetě byla příšerná, tak teď s ním byla hrozná. Dimitrij sice pomáhal, jak slíbil, ale vždy stál moc blízko u mě. Nikdy nevynechal příležitost se mě dotknout. Věděla jsem, o co se snaží, bohužel se mu to dařilo, ale to se nikdy nedozví.

„Ať uděláš cokoliv, já ti to neodpustím,“ štěkla jsem. Jen se pousmál.

„Will?“ zavolala jsem na ni. Od té doby, co tu byl Dimitri, se ani z kuchyně nehnula.

„Ano?“ přicupitala k nám, pokukujíc po Dimkovi.

„Ještě musím něco dodělat. Zaskočíš mě?“

„Jistě.“ Právě vyhrála jackpot. Dimitrijovi ztuhl úsměv na tváři. Tak a máš to! Zaradovala jsem se. Ale ne dlouho. V půli cesty jsem začala pociťovat pochyby. Co když to na něj bude Willow zkoušet? Určitě. Ale co on? Bude se mu to líbit? Bude jí to oplácet? Co když se mu líbí víc než já? Vždyť se s ním nehádá, nepopichuje ho, je na něj milá. On ji miluje. A se mnou si jen hraje. Sedla jsem si na schody do patra a poslouchala, co se děje v kuchyni. Neuniklo mi jediné slovo. Měla jsem pravdu. Will ho balí a on se nechá. Jen tak jsem se nerozbrečela. Počkat!

Proč už nemluví? To se líbají? Líbá líp než já? Asi ano. Prudce jsem se nadechla, když mě zezadu uvěznily dvě ruce v objetí.

„Mám tě,“ zašeptal a políbil mě na skráň. Není s ní. Je se mnou. Všechny ty iracionální otázky zmizely a nahradila je moje láska k němu.

„Jak t-o ne-jsi dole?“

„Tady je mi líp,“ řekl a mazlil se s mými vlasy. „A předejdu další tvé otázce, jak jsem se sem dostal. Vylezl jsem do tvého pokoje pomocí toho stromu, co roste pod tvými okny. Určitě ti tahle cesta není neznámá.“

„Není.“

„A co tu děláš ty? Neměla jsi něco dodělat?“ odmčel se. „A prosím tě, hlavně neříkej, že jsi měla najít, jestli tu nemáte… mravence.“

„Samozřejmě, že ne. Hledala jsem chrousty.“

„To je fuk. Odpustíš mi?“

„Tobě vždycky.“

„Já to věděl.“

„Jo?“

„Já bych ti taky všechno odpustil. Hlavně, když tak pěkně žár –“

„Neříkej to slovo na Ž. To já nedělám.“

„Když myslíš.“ Musela jsem se otočit a políbit ho. Pěkně dlouze a něžně.

„Co tu děláte?“ Pod schody stála Willow.

„Hej, Will, už jsem ti řekla, že Dimko a já spolu chodíme?“

­­­­­­***

Dokončovala jsem poslední úpravy na tu zahradní oslavu pro Dimitrije, když mi přišla SMS. Will ublíženě sykla děvko a odešla. Otevřela jsem SMS.

Nechceš přijít?

Nemůžu. Za chvíli začíná ta oslava na tvou počest, o které jsem ti měla říct, ale neřekla. A navíc kvůli tomu ses šel převléct, pamatuješ?

Aha. Tak proto jsem v hotelu. :) A co pak?

Proč?

Tak.

Proč mi to neřekneš?  Ty něco tajíš?

Ne, jen nevím, jak se to píše. :(

Myslíš: Chci mít s tebou sex? :)

To taky :) Ale jedná se o jedno takové… překvapení.

:O Jdu ti naproti, jen abys nezabloudil. :)

Tak znovu. Nechceš přijit?

***

Zaťukala jsem. Za chvíli mi už otevíral.

„Wau. Krásko, nespletla jste si dveře? Jen podotýkám, že jsem zadaný a má přítelkyně je mnohem krásnější.“

„Dobře, tak já odcházím.“

„Ne! Pojď dovnitř a dej mi velkou pusu.“ Vešla jsem do pokoje.

„Zničíš mi make-up.“

„Tak ať. To chceš jít takhle?“

„Jo.“

„Nevím, jestli ti to dovolím.“

„Nekecej a líbej.“

„Rozkaz, madam.“

Jak mi chyběl.  Jeho jazyk se prodral skrz mé rty a plenil mi je. Tělo mi brnělo a v břiše se mi usídlil vulkán motýlků.

„Dimitrij!“ zašeptala jsem. Přirazil mě ke dveřím a dál pokračoval ve vítání

„Musíme jít.“

„Hm.“ Dál se věnoval, rozepínání svetříku a oždibování mého lalůčku. Věděl, že jsem na to velmi citlivá.

„Buď jsi nadržený, nebo tě teplejší podnebí zkazilo,“ vydechla jsem. Zasekl se. Konečně mě nerozptyloval.

„To mě máš za jogurt?!!“

„Hm.., jo. Extra čokoláda v obrovském balení.“

„Ty si zasloužíš trest.“

„Později.“ Vyvinula jsem se mu z náruče a ještě pro jistotu odkročila od něj. Jeho vůně a teplo bylo najednou pryč. Jak já nenávidím být zodpovědná. Dimitrij si povzdechl, ale pochopil to.

„Počkej tu chvilku, Rose. Dojdu pro to překvapení, ale nevím, jestli si ho zasloužíš.“ Našpulila jsem uraženě pusu a Dimitrij se smál, ještě když šel do koupelny. Hned byl zpátky, ale ne sám. V náručí držel bílého tygra v nadživotní velikosti. Samozřejmě plyšového. Co bych dělala se živým že?

„Zapomněl jsi v koupelně svoji výšku.“

„Co?“

„Já jen, že se za ním tak krásně ztrácíš.“

„To je teda vděk,“ zabručel.

„Ne, tohle je vděk,“ řekla jsem a dala mu francouzák.

„To je ta nejlepší omluva, jakou jsem kdy dostala.“

„Je to i připomínka.“

„A čeho?“

„Toho, že ať budu třeba i na druhém konci světa, vždycky se vrátím a zasypu tě polibky,“ řekl, odložil tygříka a názorně mi to předvedl.

„Děkuji, ale teď bys sis měl umýt tu rtěnku, ať někdy taky vyjdeme z tohohle pokoje.“ Jen, co zmizel, přiskočila jsem k posteli, kde jsem popadla jeho triko a strčila ho do kabelky. Holt jeden dárek mi nestačil.

***

Přišli jsme tak akorát. Venku postávali dospělí, kteří hlídali, aby se maso na grilu nespálilo, a mleli panty. Jakmile spatřili Dimitriho, tak byli jako děti. Než jsem se nadála, obklopili ho jak vosy. Vrhl na mě zdrcený pohled. Abych byla přesnější prosil mě o pomoc. Zakřenila jsem se a vydala se do domu. To má za ty kolečka, co jsem musela běhat jako blbeček. Náš dům se pro změnu stal teritoriem puberťáků, kteří čekali, až bude jídlo. Taky spolu kecali, ale i pili. Někteří míň, jiní víc. Proč jakmile Will něco pořádá, tak je to chlastačka roku? Vydala jsem se do patra, kde jsem našla líbající pár.

„Vypadněte odsud. Sem je vstup zakázán.“ Dvojice se na mě podívala a já poznala Willow s Matthewem. Než se zmohli na odpověď, která by rozhodně nebyla milá, zmizela jsem ve svém pokoji. Byla tam Lissa. Šla jsem položit tygříka na židli.

„Jak dlouho se tam předvádí?“ zeptala jsem se.

„Dlouho. Už skončili?“

„Ne. Nechápu, proč nejdou k ní do pokoje.“

„Protože tam má dalšího. Jak jí to může procházet?“

„Teta si myslí, že jsem to já a ne ona, když pere povlečení.“

„Máš mít jinou barvu.“

„Jako pomsta dokonalé, ale teď už zbytečné.“

„Slyšela jsem.“ Plácla jsem sebou na postel vedle Liss.

„Ona je naštvaná.“ Lissa se zasmála.

„Vyfoukla si ji velice dobrou trofej. Dávej si na ni pozor. Bude se mstít.“ Pokrčila jsem rameny.

„Prosím tě, slib mi, že to pomine, nebo se to zmírní.“

„Co?“

„Tvoje zamilovanost.“

„Nesvaluj to na to.“

„A kam zmizela tvoje špatná nálada posledních dní?“ Ztichla „Ne, nic neříkej. Je mi to jasné – vy jste se usmířili.“

„Hmmm. Ale dost o mně. Ty ses tu zase zavřela, že?“

„Rose, ty víš, jak to nesnáším. Tyhle společenské akce.“

„Liss, nemůžeš se celý život bavit jen s námi třemi.“

„Ale můžu.“

„Je mi líto, ale důvod, proč tu můžeš být zavřená, je ten, že nikdo neví, kdo jsi.“

„Princezna Vasilisa Sabina Rhea Dragomir.“

***

Grilovací oslavy pořádáme jen při velmi významných událostech, protože i v létě je tu brzo chlad a mlha. Měli jsme tři grily a několik stolů, jinak by se celá drahapirská kolonie sem nevešla, aby na vlastní oči uviděla velkého Dimitrije Belikova.

Šla jsem ke stolku, kde ležely tácky a pečivo. Vzala jsem tři tácky, sobě a Lisse jsem nabrala, co máme rády, jen Dimkovi jsem vzala od všeho trochu, ať si vybere. Později musím zjistit, co jí a co zase ne. Znám ho půl roku a vím o něm tak málo. Jsem nejhorší přítelkyně na světě. Proč mě to nikdy nezajímalo, pokud šlo o Matta? Přišla jsem k jednomu z grilů, kde teta dávala maso.

„Tam dej tři,“ řekla jsem tetě, když byla u posledního tácku.

„Jsou tu i ostatní.“

„Teto, i ruský bůh musí něco jíst.“ Hned mi dala čtyři plátky masa. To je taková škrkna, že bych si o ni mohla zapálit sirku. Beze slova jsem zamířila ke stolu, kde byli snad úplně všichni, dokonce i stáli, jen aby slyšeli soudruhovu historku. Byli jako kousavé mouchy. Alespoň už vím, na co je elektrická plácačka. Jakmile mě Dimitri uviděl, jak se snažím dostat davem k němu, šel mi na pomoc. Byl jako beranidlo. Konečně všem došlo, že taky někdo potřebuje projít a mohli se přerazit, aby uhnuli z cesty. Sedla jsem si hned vedle Dimitrije, což hodně lidí udivilo. Hlavně moji tetu, která se mezitím k nám připojila.

„Víte, oni spolu chodí,“ obeznámila Willow všem.

„Ano, to je pravda,“ pousmál se Dimitrij a na důkaz svých slov mě objal. Teta se pěkně napapala hlíny, když jí údivem spadla brada.

„Kdyby Dimitrij byl můj kluk, nehnula bych se od něj ani na pět minut,“ prohlásila nehledě na Matta, který seděl vedle ní.

„A proto se ti říká, že jsi přísavka,“ řekla Lissa, která se k nám nepozorovaně přikradla.

„Princezno,“ vyskočil soudruh a obřadně se ji uklonil.

„Nechte toho, tady nejsme u dvora,“ ucedila a posadila se ke mně z druhé strany a začala jíst. Dimitrij se zase usadil a zmateně se na mě podíval.

„Oni to nevěděli.“

„Ale kdo ji hlídal?“

„Já.“

„A nějaký profesionál?“

„Ty chceš říct, že jsem amatér? Víš, jak je těžký jí rozmluvit skok ze střechy do bazénu?“

„To je pravda,“ rozesmál se Matthew a my jsme si uvědomili, že tu sedí jedny nepovolané a špinavé uší.

„Kdo jste, když ne Jasmine Moon?“ zeptala se tetina kamarádka Joanna.

„Vasillisa Dragomirová.“ Škoda, že já nemůžu říct, že moje druhá identita je Paris Hilton, pak by sebou teta konečně práskla o zem. Pak se Dimitrij vrátil ke své upravené historce o „pašerácích“, kteří je obklíčili v lese. Seděla jsem a poslouchala Dimitriho, jak povídá jednu historku za druhou. Spíš jeho hlas než slova. Po nějaké chvíli se jeho hlas začal nepatrně zadrhávat, a tak jsem vstala a šla do domu pro pití. Otevřela jsem lednici a vytáhla jsem jednu limonádu. Pomerančovou. Snad mu bude chutnat. Otočila jsem se k odchodu a tam stál Matt. Mračil se na mě.

„Děje se něco?“

„Jak můžeš být tak naivní?“

„Jasně, jak si někdo jako já dovolí nelíbat zem, po které chodíš, viď?“

„Přestaň, co pak nevíš, o co mu jde?“

„Tak mě zasvěť, ty všeználku,“ odfrkla jsem si.

„O sex. Až ho přestaneš bavit, tak tě odhodí jako nějaký hadr. Proč by se tahal s malou holkou, udělá z tebe akorát štětku.“

„Takže uspěje tam, kde jsi ty selhal. Smůla co?“ Vrazil mi takovou, až jsem hlavou narazila na ledničku.

„Víš co? Je lepší než ty,“ rozkřičela jsem se na něj.

„Protože má prachy? Nebo snad kvůli tomu, že je slavnej strážce?“

„Ne, nikdy by mě neuhodil. Jsem ráda, že o tobě nikdy nebudu moct, že jsi se mnou spal. A teď vypadni.“ Znovu mě uhodil. Chtěla jsem se bránit, měla jsem na to, abych ho odkázala do patřičných mezí, ale s ním jsem uvažovala jako člověk. A žena je slabší než muž. Ale pak si vzpomněla na Dimitrije. Byla drahampýrka jako on. Chtěla jsem se mu vyrovnat, Nesnesla bych, kdyby mě musel celý život bránit, jen protože já jsem si usmyslela, že to neumím. Najednou se mi v hlavě vybavily všechny jeho lekce a já přepnula na autopilota. Vracela jsem Mattovi jeho rány a ještě mu jich pár přidala, než mě někdo odtrhnul. Byl to soudruh. Podíval se na mě, potom zvedl Matta z podlahy, podíval se mu do očí a pak ho zase pustil. Matt vyběhl rychle z kuchyně, až málem znovu sletěl na zem.

„Jsi v pohodě?“

„Jo,“ řekla jsem a šla zvednout limonádu, kterou jsem upustila, když mě uhodil. Objal mě.

„Proč jsi naštvaná, Rozo? Neboj se, postarám se o to.“

„Nemůžeš ho zmlátit.“  Podala jsem mu sklenici limonády.

„Proč?“

„Bude se pak víc mstít. Za pár měsíců toho nechá sám. Potom si s ním promluvím a požádám ho, aby pomlčel o naší existenci.“

„Nepromluvíš.“

„Dimitriji, já se nechci hádat.“

„Tak se nehádej.“

„Kvůli mně ví o drahampýrech. Může ho to stát život.“

„To si nebyla ty, ale tvoje sestřenice.“

„To je snad jedno, ne? Musím to napravit. I tobě je jasné, že mě nebude poslouchat.

„Máš pravdu. Jenže ty tu za pár měsíců nebudeš.“ Zradil mě.

„Podívej se mi do očí a řekni mi, že si to neudělal.“

„Nechci ti lhát.“

„Výjimečně?“ Chtěla jsem odejít, ale chytl mě za ruku.

„Nemůžeš ode mě utíkat, když nastane problém.

„Můžu, když ty rozhoduješ za nás.“

„Nech mě to vysvětlit, prosím.“

„Máš půl sekundy.“

„Ale…“

„Čas běží.“

„Princezna Dragomirová je tu v nebezpečí. Ona musí být na Akademii, a rozdělit vás by bylo kruté,“ pohladil mě po tváři. „A taky bych nezvládl být bez tebe.“ Přesvědčil mě za minutu. Vážně bych se měla začít na něj zlobit déle.  Stulila jsem se mu do náruče, odhodlaná postavit se minulosti. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám kapitolka líbila. Povídku jsem zveřejnila na podporu filmového natáčení druhého dílu serie, i přestože ještě není dopsaná, tak vás prosím o velkou dávku trpělivosti.  



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Holka na zabití 2: Láska za trest - 1. kapitola:

8. alanisealicecullen přispěvatel
07.09.2015 [6:48]

alanisealicecullenKid: To ti teď nedokážu přesně říci,ale rozhodně to bude již brzy. Emoticon

7. kid
07.08.2015 [20:18]

Kdy bude 2. díl?

6. alanisealicecullen přispěvatel
04.04.2015 [15:19]

alanisealicecullenromitrij: Povídka je rozepsaná, teď se nacházím u 4. kapitoly, ale bohužel na to teď nemám čas. Letos totiž maturuji a dělám přijímačky na VŠ a ke psaní se v nejlepším dostanu v červnu a pak vás tím zasypu :)

5. petra
21.03.2015 [22:48]

Skvelé! Emoticon Emoticon

4. Romitrij
16.02.2015 [18:11]

Kdy bude dalsi???Super povidka Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 08.08.2014 [14:03]

Konečně pokračování!! :3 Emoticon
Trošku jsem se v tom ale ztrácela. Ale ještě se to teprve rozjíždí. Emoticon
Doufám, že druhý díl natočí. Knížky jsem přečetla jedním dechem. A nenatočit dvojku. TO znamená žádný Eddie nebo Adrian. By byl hřích!
Film se mi popravdě moc nelíbil. Trochu uspěchaný a ani to obsazení se mi nelíbilo. Lissa? Vážně?! Herečka je to úžasná, ale na Lissu mi prostě nesedla. A to samé Dimka. Úžasní herci ale prostě mi nesedly. Za to Rose a Mason... :3
Prostě... Těším se na pokračování, jak to bude probíhat dál. A taky doufám, že natočí další díl!

P.S: Blacky - Future ff na Ourstories nikdo nepíše, ale je spousta blogů na kterých tady tyto povídky jsou. Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 08.08.2014 [11:32]

NO KOnečne, ja že si už aj zabudla.
Nechcem aby si to vzala zle, to v žiadnom prípade skutočne. Ale miestami som sa absolútne strácala. Príliš priamej reči na kope a čitateľ potom stráca prehĽad po pár riadkoch čo povedal ktorý hrdina. To ako výtka.

Nie že by som bola v písaní famózna a chcela mudrovať, to určite nie. moje písanie tiež nie je bezchybné. Ale bolo tam málo opisov. Teda aspoň pre mňaa. Chcelo by to viac je prežívania.

samozrejme, film som nepozerala. teda prvú pólhodinu ano a potom som to vypla. nepáčilo sa mi spracovanie. Herecké obsadenie, hlavne Lisa, Bola otrasná s druhotriednym hereckým výkonom.

Ale to je môj názor. tí čo nečítali knihu a debatovala som s nimi boli nadšený Emoticon

Počkám si na ďalšiu, ty vieš že ano, už len kôly Adriankovi môjmu milovanému. som zvedavá, ako predstavíš ich vzťah so Saginkou Emoticon Emoticon

Aj keď sa už o tri mesiace môžem tešiť na "tiene", a už nepachtím Po FF, na VA mám proste slabosť.

Nie je tu nik, kto by napísal Ff na Va, teda rada by som si prečítala niečo na spôbob future..a čo bolo po tom? po ukončení knižnej série:p ale to nik nepíše.

No som sa rozpísala... Tak sa poponáhĽAj s ďalšou teším sa

Emoticon

1. Fluffy admin
05.08.2014 [15:56]

FluffyAhoj,
článek ti musím bohužel vrátit - za prvé, nefunguje ti perex obrázek.
Za druhé - tvůj text v perexu je příliš dlouhý. Takové maxi shrnutí můžeš dát před kapitolu do textu článku. Perex je od toho, abys čtenářům přiblížila zkrácenou verzi - pouhý výtah.
Až si vše upravíš, zaškrtni ,Článek je hotov´.
Díky. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!