OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 15. kapitola



Forgiveness - 15. kapitolaRodinná večeře, trocha romantiky... A taky Adrian ve snu. :)

15. kapitola

Rodinná večeře

Callie

„Prosím tě, Callie, dej na stůl to nové nádobí,“ požádal mě táta. Připadalo mi, jako by mě Adrian měl požádat o ruku. Táta o něm básní už od té doby, co jsem včera přišla domů.

„Ano, tati,“ hlesla jsem. Přitáhla jsem si ke skřínce židli.

„Počkej, chytl mě za rameno Mark. Natáhl se a podal mi krabici s talíři. „Docela ho začínám litovat,“ pronesl s úsměvem.

Nemáš proč, s tátou si rozumí,“ prskla jsem. „Podáš mi ještě skleničky?“ usmála jsem se na něj.

„Když myslíš, že si s ním rozumí,“ zamračil se, ale skleničky mi podal. Odnesla jsem všechno do kuchyně, abych to otřela. Byla jsem ráda, že to Mark začíná brát, i když jsem nečekala, že by si ti dva padli do náručí.

„Za chvilku tu je Adrian a ty ještě nejsi oblečená,“ podíval se na mě táta. Sjela jsem pohledem své oblečení, domácí džíny a tričko.

„Co je na mém oblečení špatného?“ nechápala jsem. „Adrian není nijak výjimečný,“ mávla jsem rukou. Tohle táta fakt přehání.

„Jak myslíš,“ pokrčil táta rameny. Vzal si jednu utěrku a začal mi pomáhat s talíři. Přesně v sedm hodin zazvonil zvonek. Rozbušilo se mi srdce.

Otevřela jsem dveře. Ulevilo se mi, že má Adrian na sobě džíny a košili. Podvědomě jsem se očekávala, že dorazí v obleku.

„Ahoj, Mylady,“ usmál se. Vešel dovnitř a ještě než se svlékl, mě objal a políbil. Polibek jsem zkrátila, protože hrozilo, že sem vpadne táta. Nebo hůř, Mark.

„Ahoj,“ kývla jsem na něj. Vzal mě kolem ramen a vedl mě do obýváku, kde bylo prostřeno. Táta i Mark seděli u stolu.

„Dobrý den,“ potřásl si Adrian rukou s tátou. „Čau,“ kývl na Marka. Ten zabručel něco, co se dalo při troše dobré vůle brát, jako pozdrav.

„Vítej,“ poplácal ho táta po zádech.

***

S Adrianem jsme zůstali u stolu sami, táta šel do kanceláře něco dodělávat a Mark se ztratil hned po jídle.

„Pomůžu ti,“ usmál se na mě a vzal mi nádobí z rukou. V kuchyni se pohyboval jako doma, aby ne, když tu skoro týden bydlel. A řekla bych, že i když jsem tu nebyla. Zapnul myčku a otočil se na mě, rukama mě přišpendlil mezi sebou a stolem. Zatajila jsem dech. Najednou mi projelo myslí, jak velkou změnou jsem prošla za posledních pár týdnů.

„Jsi krásná,“ zašeptal s pohledem ponořeným do mých očí. Co na to říct? Uvědomila jsem si, že zatajuji dech. „Miluju tě,“ řekl potichu.

„Ja tebe taky,“ zamumlala jsem a prudce ho políbila. Silně jsem si uvědomovala, jak moc ho miluju, Alexe jsem dokázala opustit na půl roku a ani mi moc nechyběl, ale Adriana nevidět tak dlouho?

Přitiskl se ke mně celým tělem. Jasně jsem cítila jeho touhu po něčem dalším! Zajel mi rukou pod tričko, hladil mě po zádech, po chvíli sjel rukou na moje ňadra. A v ten moment vešel do kuchyně Mark. Odskočila jsem od Adriana a rychle si upravovala oblečení.

„Pardon,“ ušklíbl se Mark posměšně. „Příště budu radši klepat,“ řekl, vzal si láhev s vodou a odešel.

„Nějak to ještě nestrávil, co?“ pousmál se Adrian.

„Už je to lepší,“ přesvědčovala jsem ho. „Začíná mluvit ve větách.“ O hodně lepší, první dny nemluvil vůbec, pak jenom jednoslovné odpovědi.

„Mrzí mě to,“ řekl s neveselým úsměvem. Objala jsem ho kolem pasu.

„Pojď radši ke mně do pokoje,“ usmála jsem se mírně.

„Zveš mě k sobě do pokoje?“ povytáhl s úsměvem obočí.

„Do pokoje, ne do postele,“ upřesnila jsem. Zklamaně na mě kouknul, nevěděla jsem nakolik je vážný, protože mu cukaly koutky.

V pokoji jsem schválně minula postel, kam bych se jinak posadila, sedla jsem si na gauč pod oknem. Adrian si sedl těsně vedle mě, ruku si položil na opěrku za mnou, takže mě objímal.

„Příští týden začíná na univerzitě výstava moderního umění, mohli bysme tam zajít,“ navrhl. Souhlasila jsem, pak jsem si povídala, hodně dlouho, o všem možném, zájmy, hudba, knížky… Občas jsem se odmlčela, protože jsem se na něj zadívala a ztratila nit.

„A co tvoje rodina?“ napadlo mě, že on zná víceméně celou moji rodinu, kromě mámy, ale o té své se vůbec nezmiňuje.

„No, žijou v Montaně,“ pokrčil rameny. „Nejsou nijak zajímaví, jako třeba tvůj táta,“ zasmál se. Měla jsem pocit, že se snaží něco obejít, ale nechtěla jsem ho nutit se svěřovat, přestože bych to ocenila. Já na sebe napráskala všechno, zatímco on je tak nějak tajemný.

„Máš sourozence?“ zajímalo mě.

„Ne, jsem jedináček… Myslím, že půjdu, bude jedenáct,“ zvedl se. Postavil se přede mě a vytáhl mě za ruce na nohy. Objal mě kolem pasu a lehce mě políbal na nos, tváře a nakonec na rty. „Zítra bysme mohli zajít někam na večeři, co říkáš?“ odtrhl se ode mě. Přišla mi to jako obrovská ztráta.

„To bude fajn, zavoláme si,“ políbila jsem ho na tvář. „Tak běž, nebo si bude táta myslet, že máme týden před svatbou?“ rozesmála jsem se.

„Tak to radši poběžím,“ smál se. Plácla jsem ho po rameni.

„Jak radši? Jako že by sis mě nevzal, jo?“ zavrtěla jsem s úsměvem hlavou.

„No nevím… Taková oběť… nech mě přemýšlet,“ hrál vážného, dlouho mu to nevydrželo. Naposledy mě objal a políbil. Šla jsem ho vyprovodit. Na chodbě jsem narazila na Marka.

„Že tu rovnou nepřespal?“ ušklíbl se. Sjela jsem ho naštvaným pohledem, tohle vážně přehání, chová se jak malej kluk.

„I kdyby, tak je to moje věc,“ odsekla jsem. Zašla jsem se rovnou umýt do koupelny a spát, přestože jsem nemusela ráno vstávat, nechtělo se mi ponocovat dvakrát za sebou. S chutí jsem zalezla do postele, cítila jsem se příjemně unavená. Usnula jsem snad dřív, než jsem se hlavou dotkla polštáře.

Byla jsem v krásné zahradě, všude spousta stromů, obloha nebyla téměř vidět. A na lavičce seděl Adrian. Prostě absolutně úžasný sen.

„Doufala jsem, že se mi o tobě bude zdát,“ usmála jsem se a doběhla k němu. Byla jsem bosa a na sobě jsem měla lehké bavlněné šaty.

„Vážně?“ podivil se. Stoupl si, aby mě objal. „Vypadáš jako víla,“ oznámil mi a prosty mi projel rozpuštěné vlasy.

„Víla? Tak do tý mám hodně daleko,“ rozesmála jsem se. „Kde to vlastně jsem, víš to?“ rozhlédla jsem se kolem.

„Netuším, není to skutečný místo,“ zklamal mě. Pohladil mě po tváři, potom sjel prsty na moje ramena. Prsty následovaly jeho rty. Když je přitiskl na moji klíční kost, uniklo mi zasténání, vjela jsem mu rukama do vlasů. Opatrně mě položil na trávu, lehl si vedle a trochu se na mě naklonil.

„Škoda, že je to jenom sen,“ zamumlala jsem, než mě políbil. Nadzvedl se a podíval se mi do očí.

„Nemusí být,“ pošeptal, svými rty mapoval můj obličej, rukama shrnul ramínka šatů níž.

„Stejně je to divný,“ zvedla jsem se. Nechápavě se na mě podíval. „Tohle,“ ukázala jsem kolem sebe. „Je to až moc reálný…“

„Ujišťuju tě, že spíš,“ usmál se, zastrčil mi několik pramínků vlasů za ucho. „A je to dost příjemný sen, ne?“ pousmál se. Políbil mě někam za ucho, pak na krk, na rameno… Zaklonila jsem hlavu a užívala si jeho péči.

„Hmm,“ zabručela jsem. „Hodně příjemný sen,“ uznala jsem. „A ty si sen? Nebo jsi prostě ty?“ napadlo mě. Pořád se mi nechtělo věřit, že je to jenom sen.

„Třeba máme společný sny,“ navrhl. Usmála jsem se. „Nebo máš tak skvělou představivost, nebo já jsem tak neodolatelný, že na mě pořád myslíš a pak se ti o mě zná…“ pokračoval. Šťouchla jsem ho do břicha, až vyheknul. „Potvoro,“ zabručel a začal mě šimrat. Chytl mě za nohu a lechtal mě na chodidle.

„Ne, Adriane,“ kopala jsem, ale nebylo mi to nic platného, sedl si obkročmo na moje nohy a lechtal mě. Bušila jsem mu do zad.

„Budeš hodná?“ otočil se na mě, blýskalo se mu v očích. Provokativně jsem mu pohled oplatila.

„V žádném případě,“ pronesla jsem s úsměvem. Pustil mě a sedl si vedle mě.

„Tak je to správně,“ rozesmál se. Dal mi ruku kolem ramen a zabořil tvář do mých vlasů. „Máš krásný vlasy, zajímavá barva,“ promnul je mezi prsty.

„Jo, ale nikdy jsem kvůli nim nemohla hrát Zlatovlásku… A je fakt, že se zrzkám smějou,“ postěžovala jsem si.

„Akorát závidějí,“ ujistil mě. „Málo lidí má tak krásný vlasy jako ty…“ políbil mě zezadu na krku. Příjemně mě zamrazilo. Propnula jsem se jako kočka. Strčila jsem do něj, tak že spadl zády na trávu a já dopadla na jeho hrudník.

„Tak, a teď ty… Budeš hodnej?“ zeptala jsem se s obličejem těsně nad jeho.

„Hmm, myslím, že taky ne,“ usmál se. „Uznej, když ty nebudeš hodná, tak já taky ne…“ smál se.

S trhnutím jsem se probudila, protože mi někdo stiskl rameno. Vyletěla jsem do sedu, takže se mi zatočila hlava.

„Marku?“ zeptala jsem se překvapeně, připadalo mi, že ještě spím, trochu se se mnou houpala místnost, takže jsem viděla Marka trochu rozmazaně.

„Dneska nebudu spát doma,“oznámil mi. Párkrát jsem zamrkala. Chvilku mi trvalo, než jsem vstřebala jeho slova.

„Počkej, a kde budeš?“ křikla jsem za ním. Nic, žádná odpověď. Zavrtěla jsem hlavou a skácela se zpátky do postele. Takže dneska večer a hlavně v noci tu budu sama! Mark má vlastně dneska narozeniny, došlo mi, ale nějak se nehodilo, abych mu přála, když byl na mě naštvanej.

 


 

Kapitolu jsem dneska stihla napsat ve škole, takže jsem ji sem hned hodila... Další se pokusím napsat cestou do Prahy, teda pokud bude ve vlaku místo k sezení, takže by tu další mohla být buď zítra, případně ve středu. :) Daisy94

14. kapitola 16. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 15. kapitola:

7. Hejly
07.10.2011 [18:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. LidkaH
06.10.2011 [13:25]

Skvela kapca, braska by uz mohl dostat rozum. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. nesinka přispěvatel
05.10.2011 [21:45]

nesinka Emoticon Emoticon

4. Daisy94 přispěvatel
04.10.2011 [19:40]

Daisy94S tím dvorem nevím, přišlo mi, žr to tsm nebylo nijak zmiňovaný(nebo si to nepamatuju), tak jsem ho někam strčila Emoticon No a akce bude brzo, tak za kapitolku, dvě Emoticon

3. MillieFarglot admin
04.10.2011 [14:54]

MillieFarglotJa už chcu nejakú tú akciu! Emoticon V každom prípade - kapitola bola dokonalá. Áách, toľko porcie Adrianuška. Emoticon Emoticon Ale som zvedavá, kedy Callie zistí, že Adrian je moroj.
Ešte jedna otázka. Kráľovský dvor je v Montane? Nie je v Montane náhodou Akadémia Svätého Vladimíra... v tomto mám riadny guláš. Emoticon
Teším sa na ďalšiu kapitolu. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

2. kiki
04.10.2011 [7:10]

krásné jako vždy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martinexa přispěvatel
03.10.2011 [21:58]

martinexaTo bylo hezký líbí se mi ty sny, který má. Jsem zvědavá, co zase Mark chystá a kam půjde.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!