OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 21. kapitola

21.11.2011 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 17× • zobrazeno 2672×

Prokousl si zápěstí a nakapal jí svou krev do úst.

„Neumřeš, Verath, to nemůžeš, přece bys mě tu nenechala samotného!“  křičel na ni, jako by snad mohl jeho zvýšený hlas probrat její bezvládné tělo.

Když si byl jistý, že krev se dostala do jejího oběhu, přemístil se s ní do Doupěte. Věřil, že Jane tam bude.

„Jane!“ zaječel. Doktorka se zjevila hned vzápětí, na moment se zarazila, nevěřila svým očím. Pak se v ní probudila její doktorská část.

„Jak dlouho je mimo?“

„Cítím tep, ale je slabý, vynechává. Má četná bodná zranění a já nevím, co ještě, snažil jsem se ji udržet naživu.“

„Vezmeme ji na operační stůl,“ rozkázala mu, chytla se ho za paži, přemístil se i s ní.

„Polož ji na stůl a jdi, nejsi mi tu v ničem platný!“

„Můžu jí dát víc své krve!“

Jane se zarazila, jeho krev? Vždy toužila zkoumat jeho krev, proto ji možná neměl rád, myslel si, že v něm vidí budoucího pokusného králíka.

„Dobře, odeber si ji, teď na tebe nemám čas.“

Jane se vrhla na svou neteř. Byla v hrozném stanu, skoro ji nepoznala, tolik oslabená, její tělo bylo v dezolátním stavu.

Lassiter pozoroval umění doktorky. Nikdy ji neměl moc v lásce, proto ho V nesnášel. Teď jí v duchu sliboval všechno možné i nemožné, aby mu vrátila k životu jeho ženu. Ohlédl se, slyšel Beth, Mary, Bellu a Marissu, kde je Zsil? Vběhl za nimi, musí Beth říct, že její dcera je doma.

Když ho Beth a ostatní shellan uviděly, zmlkly. Lassiter se podíval na Beth.

„Je na operačním sále s Jane, je doma,“ oznámil jí. Beth se podlomily kolena a málem upadla, kdyby ji Mary s Marissou nechytly. Když kolem Lassitera procházely, Beth ho chytla za zápěstí. „Děkuji ti, Lassitere,“ pronesla vděčně a spěchala ke své dceři. Lassiter jen nepatrně kývnul hlavou a šel k telefonu. Vyťukal číslo a čekal.

„Stalo se něco?“ ozval se Wrath, zřejmě si myslel, že volá Beth.

„Přivedl jsem ti dceru, bojuje o život. Jane dělá, co může, ale kdyby to náhodou nedopadlo dobře…, určitě by vás všechny chtěla u sebe,“ řekl a zavěsil, vytočil číslo Zsilverth.

„Ano?“

„Verath je doma, přijeď hned, nevím, jestli to přežije.“ Zavěsil a přesunul se k sálu. Všichni se tu najednou objevili. Zsilverth přiběhla k němu, Vishous ho propaloval pohledem, sakra, strejda „žhavá ruka“ ví o mém vztahu k Verath, blesklo hlavou Lassiterovi, ale bylo mu to jedno.

Všichni propalovali pohledem vstupní dveře od sálu. Jediný V tam vešel, aby pomohl své shellan.

Půl hodina pryč a nic, hodina pryč, dvě hodiny pryč. Lassiter se uklidňoval tím, že pokud by umřela, netrvalo by jim to dlouho. Najednou se otevřely dveře, vyšla z nich Jane v závěsu za ní V. Wrath k ní přiskočil společně s Beth. Jane se nepatrně usmála.

„Bude v pohodě, má tuhý kořínek, je to celá ty, králi.“

Lassiter doslova cítil, jak se všem ulevilo a jejich myšlenky doslova křičely modlitby k Stvořitelce.

„Díky, Jane,“ pronesl Wrath s nesmírnou vděčností.

„Poděkuj Lassiterovi.“

„Vím, bez něj by tu nebyla,“ řekl král, ale stále se díval na Jane.

„A to dvakrát, zaprvé ji dostal k nám a zadruhé jí dal svou krev.“ Všichni ztuhli, když to slyšeli. Andělská krev? Nikdo netušil jak chutná, natož, jakou má sílu.

Po několika minutovém přemlouvání Jane se všichni šli kouknout na Verath. Jen se ujistit, že tam opravdu leží a léčí se. Každý pak postupně došel k Lassiterovi a poděkoval mu, poté se odebrali do jídelny, poslední, kdo zbyl na chodbě, byl V.

„To, že jsi s ní byl, skončilo, andílečku! Ještě jednou a padneš níž, než na zem!“ hrozil mu V rozzuřeně, prozatím jejich vztah tajil, nechtěl Wrathovi ani ostatním přitěžovat, ale tím, že se jeho neteř vrátila domů živá, to končí.

„Nebojím se tvých výhrůžek, Vishousi, nebojím se ani Wratha, nikoho z vás tady. Pokud budu muset, unesu ji odtud. Rozmysli si, co chceš udělat, ona a já patříme k sobě a nikdo mi v tom nezabrání. Klidně vás všechny zabiju, prošel jsem si peklem, abych ji našel. Na nikom mi nezáleží, vaše Bratrstvo mě nezajímá. Jsem tu kvůli ní, jediný koho miluji je ona. Její sestra je mou přítelkyní, ale pak už nikoho v srdci nemám, tak se mi laskavě kliď z cesty!“ zavrčel na něj podrážděně Lassiter. Měl plné zuby toho vše. Musel se neskonale ovládat, aby nevběhl dovnitř a netiskl k sobě ženu, jež mu málem umřela v náručí, a teď mu budou něco zakazovat? Spadli snad z pískového hradu, co postavila Stvořitelka nebo co?!

Vishous věděl, že Lassiter je nebezpečný, ale že je schopen tohoto? Přeměřil si ho vražedným pohledem.

„Ona nebude tvá, Wrath to nedovolí.“

„Wrath není její osud já ano!“

„V, o čem se tam bavíte, pojďte oslavovat!“ houkl na ně Butch z jídelny, kde se ozýval jásot a smích.

„Už jdu, Butchi, jen se tu s andílkem hádáme,“ křikl nazpátek Vishous a neodpustil menší zavrčení.

„Vishousi, nebuď štěkna a dělej!“ hulákal vesele Rhage. Vishous se otočil a šel ke zbytku.

Lassiter zůstal stát na chodbě před sálem. Když si byl jistý, že zmizel, přemístil se za Verou. Stoupl si k posteli a poslouchal přístroje, které hlásily, že žije. Vzal její ruku do své a políbil ji jemně, láskyplně.

„Neumíš chodit dveřmi?“ ozvalo se za jeho zády.

„Myslel jsem, že oslavuješ s ostatními.“

„Chci být s ní.“

„Chyběla ti, že?“

„Samozřejmě, že mi chyběla, Lassie!“ sykla mírně naštvaně Zsil.

„Sakra, po tomhle mi smutno nebylo, ale po tobě i jo.“

„Jane mi řekla, že toho hodně prožila.“

„Je toho moc?“ ptal se Lassiter.

„Měla lehký otřes mozku, rány na zádech jí zašila, prý jich měla několik, rána v lýtku a rameni se zhojila dobře, jelikož použil sůl a má stopy popálenin, musel jí ty rány přiškvařit. Stehno se hůř hojilo, bude se muset podchytit infekce, dále má pohmožděniny a zlomené tři žebra, popáleniny v okolí boků, ale přežije, je to zázrak, díky za záchranu mého dvojčete.“

Lassiter se otočil na Zsilverth, seděla v křesle a sledovala ho.

„Víš, že mi řekla, že mě miluje?“ zašeptal šťastně.

„Co?“

„Ano,“ pousmál se a políbil Veru na čelo. „Když jsem ji našel, řekla mi to. Pak mě žádala, abych ji políbil, chtěla odejít do Stínu s chutí mých rtů. Ale já nemohl, nemohl jsem ji nechat jít.“ Utřel si slzu a opět se otočil k Zsilverth. „Prostě jsem nemohl, chápeš?“ jeho hlas byl plný úzkosti. Zsil k němu došla a objala ho.

„Já vím, Lassitere, děkuji, že jsi mi ji nenechal odejít. Nechám vás o samotě, ano?“ Usmála se a políbila, jak jeho, tak svou sestru a nechala jim prostor.

Lassiter si sedl na kraj nemocničního lůžka, které jednou dovezli z nemocnice. Váže se k němu historka. Butch plus V, plus opilost, plus zbraně, plus střelba do prdele, nemocnice a odvoz do Doupěte na tomto lůžku.

Jemně konečky prstů hladil její pleť. Měla lehce nateklé víčko u pravého oka. Ret rozseknutý na dvou místech. Na levé tváři menší odřeniny. Opatrně se těch míst dotýkal svými rty a hojil je. Díky své moci to dokázal, jednou tak pomohl Rehvengovi s jeho infekcí. Když došlo na rty, nepatrně se zachvěla.

„Neboj, Vero, to jsem já. Pomůžu ti,“ šeptl a políbil ji.

Co říkate na díl? Doufám, že vám líbil a budete komentovat. Vždyť to znáte, když moc komentuje a líbí se vám to, rychleji přibývají díly, protože máme chuť je psát. Ještě jednou děkujeme za komentáře a váš zájem o naše dílo a taky děkujeme za vaše hlasy v anketě. Další díl bude z pohledu Zsil, která  se vyhýbá Rehvengovi, jak jen to jde, až nakonec vymyslí velice zajimavou věc.

20. kapitola >>> 22. kapitola

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 21. kapitola :