OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Diary of the Hunters of Supernatural - 2. kapitola

03.07.2011 (18:00) • FailleDraco • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1592×

2. kapitola - Magor! Jeden? Ne, hned dva!

„Uf, koněčně jsme vypadli z Dallasu,“ tak tohle znělo všem lovcům, kteří byli nuceni jet domů. Tedy Karovi se moc pryč nechtělo, přeci jenom jídlo od maminky je jídlo od maminky, ale hošánek měl smůlu. Blake sice štvalo, že bude mít na krku ty 'dva tragédy'. Omyl. Jednoho tragéda a jeho sestru, ale ona se s tím popasuje, jako vždy.

Kar předjel Blake. Jo, to hoch neměl dělat. Blake byla na jejich autíčko citlivá a nikdy by nepřipustila, aby jejich mazlíka předjela ta německá kraksna, jak s radostí nazývala BMW dvojčat. Sešlápla plynový pedál až na podlahu. Předjela Kara. To si však nenechal líbit Kar, takže sešlápl plyn až na podlahu, aby předjel Blake.

„Jako malé děti,“ zaskučela Lexie a přehrabovala se písničkami.

„Ne, jako v Rychle a zběsile,“ Blake se podivně zašklebila a zmáčkla na volantu červený kniflík, NOS. Bumblebbe (tak sestry Lewisovy nazvaly svoje auto) ještě víc zrychlil a předjel Foresterovi, kteří na autu neměli vůbec žádný tuning. Kar začal mlátit do volantu.

„Hlavně to neříkej, Luc! Nesnáším to slovo,“ zaskučel Kar, když uviděl zadek auta sester Lewisových.
„Jak myslíš, ale stejně jsi prohrál.“ Luc se provokativně zašklebila. Takhle to mezi nimi bylo vždy. Nejraději by se pozabíjeli, ale jeden bez druhého nedal ani ránu.

„Neprohrál jsem! Jenom jsem nebyl první,“ cedil skrze zuby Kar. Už se blížili k městu. Blake jela na jistotu. Taky proč ne? Byla lovec a už několikrát si prošla trase k hotelu. Kar se celou dobu snažil Blake předjet, ale mněl smůlu. Blake smykem zabrzdila před zchátralým hotelem. Kar zabrzdil vedle ní. Vyletěl z auta jako namydlený blesk. Div, že nevytáhl Blake z auta, jak byl nasraný.

„Co to kurva bylo?“ zaječel Kar na Blake. Rozhazoval přitom rukama, div, že nevypíchl Luc, která mu sekundovala, oko.

„Neslyšel jsi nikdy o tuningu? Vřele to té vaší německé kraksně doporučuju,“ řekla Blake s úšklebkem.

„Naše auto není kraksna, Blake!“ zakřičela na ni Luc. Starší Lewisová se na ni mile usmála. Přešla k jejich autu a kopla do jedné pneumatiky, až upadla poklice.

„No né, ono už je dokonce v rozkladu!“ zakřičela provokativně k dvojčatům. Kar měl sto chutí Blake v tuto chvíli zabít a Lucia by mu s radostí pomohla. Blake vážně všem občas lezla na nervy, i Alexis. Lexie se na dvojčata omluvně usmála a doběhla svoji sestru, která šla k hotelu.

„Blake, promiň, že to říkám, dokonce velice nerada, ale jsi potvora. Musíš být tak-“

„Zlomyslná? Tvrdá? Nepřátelská? Uštěpačná? Sobecká? Vypočítavá? Na něco jsem zapomněla?“ Lexie se na svoji sestru smutně podívala a bez odpovědi se vrátila k dvojčatům. Blake si pomyslela: „Senza. To zase bude tichá domácnost."

Nakonec se všichni čtyři lovci vydali do hotelu. Luc s Blake se držely raději dál od sebe. Jejich minulý poslední případ skončil málem jejich vzájemnou vraždou. Nikdo nikdy nevěděl, co tyhle dvě proti sobě mají, ale rozhodně nehodlaly uzavírat příměří.

Lexie zazvonila. Po chvíli se před naší čtveřicí otevřely dveře a uvítala je stará shrbená žena. Lexie nakoukla dovnitř hotelu. A začínala se pomalu děsit. Vypadalo to tam jak po útoku její sestry, ta taky zanechává takovou spoušť.

„Dobrý den, přejete si?“ zeptala se stařenka mírně roztřeseným hlasem. Vodovýma očima všechny bedlivě pozorovala. Slova se ujala Blake.

„Dobrý den, jsme dobrovolní pracovníci. Já a moje sestra,“ ukázala na Lexie, „jsme Rose a Lissa Hathawayovi a tohle,“ ukázala na dvojčata, „jsou Zeke a Ginger Kojoovi.“ Ginger, teda Luc, měla nyní sto chutí Blake zabít. Ale ne žádnou rychlovkou. Nejdřív by ji mučila a až pak by ji zabila. Ona přece nebude mít jméno jako nějaká dolarová štětka! A ke všemu to úchylné příjmení. Kar vůbec nevěděl, kde ta jména vzala, ale podle toho jak se tvářila Luc a jak se Blake šklebila, pochopil, že to nebude zrovna z něčeho normálního.

„Poslali vás sem z agentury QQRAngels, nemám pravdu?“

„Máte,“ odpověděla bleskově Blake a ukázala ženě jejich průkazy s fotkami a falešnými jmény. „Můžeme tedy začít?“

„Samozřejmě, pojďte dál. Nejdříve vám to tu ukážu,“ řekla roztřeseným hlasem žena a pustila je dál. Stěny byly zašedlé místy až černé. Obrazy byly zašlé a potrhané. Na zemi se válely kousky sutě, odpadků. Všude samé pavučiny, zanešená skla oken... Kar si připadal jako v nějakým přiblblým béčkovým hororu. A nejen on. Blake najednou měla pocit, že něco podobného už někdy viděla. Ale za Boha Belikova si nemohla vzpomenout kde. Všichni pohledem prozkoumávali okolí, když někdo zazvonil. Nikdy otřesnější zvonek neslyšely. Znělo to, jako když někdo zvrací. Stařena šla otevřít. Všichni napjatě poslouchali rozhovor. Po chvíli dovnitř přišli dva muži.

Blake zaťala ruce v pěst, div, že si ty ruce neumačkala. Skřípala zuby. Copak tu musí potkat zrovna tyhle dva? Přicházející muži se zatvářili velice podivně na čtveřici, která byla kdykoliv připravená zaútočit na potenciálního nepřítele. Ten menší se nejprve zatvářil překvapeně, poté ho však přemohla zlost a začal vraždit čtveřici, hlavně Blake, o které toho věděk víc než o ostatních pohledem. Ten vyšší se tvářil ublíženě a trochu víc vykolejeně.

„Tohle jsou Brandon a Dylan Hunterovi,“ představila příchozí stařena a ukázala postupně na oba dva. Blake se zašklebila. Jo, originalita těhle másel fakt nezná mezí. „Zajdu pro klíče od vašich pokojů, vy se tu zatím můžete blíže seznámit.“ Nato stařena odkráčela pryč. Blake vyrazila, jako kdyby měla v pozadí vrtulku, přímo k nim.

„Vážně originální jména, magore. Myslela jsem, že se stále pokoušíš vyřešit ten případ s Hookem.“

Dean na to odpověděl zaskřípáním zubů. To mu musela připomenout, že se jí vždycky podařilo vyřešit případ dřív než jemu? Vždyť to byla malá holka! Ale sakra sexy malá holka, to musel uznat. Sam a zbytek lovců z Dallasu ty dva bedlivě pozorovali, hlavně jejich debatu.

„Ne, ale podařilo se mi zabít několik démonů od té doby, co jsme se naposled viděli. Navíc jsem vyřešil snad desítky případů, Christiano Ozerová.“

„Pěkný, ale moje pravé jméno sis ještě nezjistil, že, Deane Winchestere? A tohle musí být jistě tvůj bráška Sammie.“

„Já jsem Sam!“ ozval se Sam poprvé od příchodu do hotelu.

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Diary of the Hunters of Supernatural - 2. kapitola: