Cože?! - Kapitola 15. • OurStories.cz ~ naše povídky

Domluvit se na tom, co dál, dá občas pěkně zabrat... Obzvláště, když je v týmu pár nerváků.

11.11.2016 (11:00) • Destiney • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1540×

(Bucky)

Při tom slově mi ztuhla krev v žilách a měl jsem chuť něco rozbít.

„Bucky…“ oslovil mě někdo. Otočil jsem hlavu po hlase. Byla to Natasha. Dívala se na mé ruce. Kopíroval jsem její pohled a všiml jsem si, že drtím linku, o kterou jsem se opíral. Odstoupil jsem od ní.

„Omlouvám se,“ řekl jsem a trochu se uklidnil. Na místě, kde jsem měl položené ruce, teď zbyly jejich otisky. „Jak se mohla stát Hydra? Vždyť byla zničena,“ zeptal jsem se a přecházel po místnosti sem a tam jako tygr v kleci.

„Hydra nikdy nebyla plně zničena. Vždycky se objevil někdo, kdo ji obnovil. Usekneš jedno chapadlo, narostou dvě nová, však to znáš,“ odpověděl Steve. Jo, až moc dobře to znám. I já byl jedno chapadlo. Chapadlo jménem tajná zbraň. Chapadlo jménem Winter Soldier. Zaskřípal jsem zuby o sebe. Jak je vůbec možné, že se vždy najdou lidé, kteří ji obnoví? Musí být šílení.

„Dobře, o co tedy teď jde?“ položil jsem další otázku.

„Jde o to, že Hydra chce zničit SHIELD. Infiltrovala ho a teď je členy prolezlá skrz na skrz,“ odpověděl tentokrát Stark bez svého obyčejného sarkasmu.

„A co Fury?“

„Myslíme si, že s ním něco udělali a na jeho místo dosadili svého agenta. Kdo ví, jestli to není přímo vůdce Hydry Alexander von Stucker,“ odpověděl znovu Steve.

„Stucker?“ zeptal jsem se udiveně.

„Ano, je to jeho vnuk. Zdědil po Baronovi to nejhorší. Je zlý, podlý a jde mu o pomstu. Chce zničit SHIELD, ale jeho prioritou je zničení nás. Chce nás do jednoho vyvraždit,“ řekl Steve.

„A kde je vlastně konec Stuckerovi?“

„Je mrtvý. Už je to dlouho,“ řekla Natasha. Nadechl jsem se a protřel si kořen nosu.

„A co budeme dělat?“ položil jsem poslední otázku.

„Musíme vymyslet, jak zničit SHIELD a osvobodit Furyho, ať ho zavřeli kamkoliv,“ prohlásil jindy vždy vtipný Pietro.

„Proč zničit SHIELD?“ zeptala se udiveně Vendy. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo si právě uvědomil její přítomnost v místnosti.

„Teoreticky je teď SHIELD Hydra,“ odpověděl jí Steve.

„A co Bruce?“ položila otázku, které se každý bál.

„Zůstal na základně,“ svěsil hlavu Steve. „To on na všechno přišel. Jako první chtěli oddělat tebe, ale on na to přišel a snažil se to zastavit. Jediné štěstí ale bylo, že se vrátil Bucky, bez něho by to nezvládl a ty bys teď byla…“ zadrhl se. Nechtěl to vyslovit. I mě to slovo tížilo.

„Mrtvá, jo,“ dokončila za něj Vendy. V místnosti byla hustá a ponurá atmosféra. Všichni měli svoje vlastní myšlenky.

„Musíme zachránit Bruce, to je priorita číslo jedna,“ řekl jsem pevným hlasem.

„Ale jak? To si jen tak nakráčíme do SHIELDu, kde je jejich hlavní prioritou nás zabít, zajdeme za Furym a řeknem mu ‚Ahoj, Fury, vím, že jsi s Hydrou, ale co takhle přátelskej pokec? Můžem si odvést Bannera? Jo? Nevadí ti to? Díky!‘. Úplně vidím, jak nám ho vydává na zlatym podnose s famfárama,“ řekl Stark sarkasticky. Všichni se na něj podívali s úsměvem. „Děláte si srandu, že jo,“ vyjekl. Zavrtěli jsme sborově hlavou. „Super, takže já, všestranný génius, se nechám zabít Stuckerem. Hezký,“ brblal si pod vousy, zatímco vycházel schody do druhého patra.

„Takže, všichni se na to vyspěte. Bucky, pokoje máte s Vendy nahoře,“ řekl Steve a vydal se za Starkem.

„Dobrou noc,“ zavolal ještě za chodu.

Postupně se celý spodek rozpustil. Nakonec jsem tam zůstal jen já a ona.

(Vendy)

Dívala jsem se, jak všichni opouštějí místnost s tichým ‚Dobrou noc‘, až jsem tam zůstala jen já a Bucky. Podívala jsem se na něj. Chvíli jsme si hleděli do očí. Pak se ke mně vydal a usedl vedle mne na gauč. Dívala jsem se teď na své ruce v klíně. On stále sledoval mě.

„Vendy,“ oslovil mě tiše. Podívala jsem se mu do očí. Viděla jsem v nich lásku a starost. Nevěřila jsme, že bych tohle někdy u vojáka vidět mohla. Ale bylo to tam.

„Co?“ řekla jsem také tiše.

„Ty se bojíš,“ konstatoval. Opět jsem hypnotizovala své ruce. Neodpověděla jsem mu. Pouze jsem přikývla. „Pojď ke mně,“ řekl a přitáhl si mě k sobě do náruče. Byla jsem mu za to vděčná. Z očí mi tekly slzy.

Nikoho jsem se neprosila, abych byla tady. Nikoho… Tak proč zrovna já? Co jsem komu udělala? Co po mně kdo chce?

Ale… Bez tohohle výletu bych nikdy nepoznala Buckyho. Byla bych dál sama ve světě plném divných lidí. Nikdy bych nepoznala i ostatní Avengers. Nikdy bych nepoznala, co je to mít přátele. Smět se na někoho spolehnout.

Jenže já nechci vést válku, nechci ničit SHIELD.

Ale on ti ublížil, ozval se hlásek v mé hlavě. Rozpomenula jsem se na posledních pár týdnů. Na všechny ty pohrdavé pohledy agentů a záblesky v jejich očích, když jsem kolem nich pološílená procházela. Na to, jak mě rádoby Fury praštil. Prý proto, aby viděl mou reakci. Pche, to určitě.

„Bude to v pořádku, všichni budeme v pohodě, neboj se,“ kolébal se mnou ze strany na stranu. Bylo to poměrně uklidňující.

„Nechci, aby někdo zemřel,“ zašeptala jsem.

„Neboj, nikdo nezemře. A jestli, tak to budou jen agenti Hydry a Stucker,“ řekl Bucky a zvedl se i se mnou v náručí.

„Pusť mě, jsem těžká,“ řekla jsem a plácla ho do hrudi.

„Vážíš asi tak jako těžší kulomet. Což není moc,“ ušklíbl se a vydal se se mnou nahoru. Vzdala jsem své marné pokusy o únik a nechala se nést. Jednou rukou otevřel dveře od pokoje a rychle je zase zavřel. Uvnitř byla Natasha s Clintem. A my jim otevřeli při ne moc dobré situaci.

Seskočila jsem z náruče Buckyho a rychle našla naše správné dveře.

„Tak aspoň že někdo má chuť,“ začala jsem se smát, když jsme konečně nalezli náš pokoj. I Bucky se smál. Prostě jsme stáli u dveří, já opřená o ně a smáli jsme se jako dva retardovaní tuleni. Pomalu jsme se smát přestali a jen jsme si navzájem hleděli do očí. Pomalu jsme se k sobě přibližovali, až se naše rty spojily.

Byl to jemný polibek, během kterého jsme se dostali někam do poloviny místnosti. Pak už jsme se oba, jakožto tvorové potřebujíce kyslík k životu, od sebe oddálili, ale ne moc daleko. Stáli jsme v objetí uprostřed pokoje. Další polibek jsem začla já. Během něho jsme se dostali až k posteli, na kterou jsme oba s žuchnutím přistáli. Přitulili jsme se k sobě ještě blíže.

„Dobrou noc, Jamesi,“ zašeptala jsem mu do rtů.

„Dobrou noc, Abby,“ použil Bucky mé druhé jméno. Usmála jsem se, položila si hlavu na jeho hruď a po dlouhé době usnula klidným spánkem bez pomoci kouzelných injekcí Bruce Bannera.

Kdo ví, co teď dělá…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Destiney (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction