OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Čáry máry fuk! Prolog + 1

22.01.2011 (19:00) • Mystery • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 2349×

Prolog

Snape si pohrdavě odfrkl. Prý Mě urazí jen inteligent. Ta malá cácora už mu začínala lézt na nervy! Kdyby nebyla Brumbálova vnučka, už dávno by na ni seslal Mdloby! Nebo minimálně Levicorpus a zavěsil by ji do sklepení. Ať si taky užije! Takhle jí může udělit jen ten ubohý školní trest. I tak si ale často dokáže najít záminku, aby se nemusela dostavit. Pravá dcera svého otce, taky takový nafintěný, přidrzlý panák.
Ušklíbl se. Brumbálovy geny jsou očividně v nenávratnu...

1) Minerva vyřizuje vzkaz aneb I Filch má někdy víc smyslu pro humor, než ten... profesor!

„Slečno Brumbálová!" volala profesorka McGonagallová na malou blondýnku. Z učebny chodila jako poslední, vždy obklopena skupinkou kamarádů. Divoce rozhazovala rukama, vykopávala nohy, přičemž její příjemný alt a melodický smích zněly celou chodbou. Aly byla živá dívka, někdy až moc, jak vždy s úšklebkem dodával profesor Snape. Učitelský sbor ji však měl ve velké oblibě. A nejen proto, že byla vnučkou Brumbála, kterému se svou povahou tolik podobala.

„Ano?" otočila se rozjařeně. Tváře měla od smíchu tak rudé, až měla profesorka McGongallová nutkání sáhnout jí na čelo, jestli náhodou nemá horečku.

„Můžete, prosím, na slovíčko?" optala se. Aly jen ohrnula ret a pokrčila rameny.

„Jasně." Neubránila se však myšlenkám na to, jestli něco neprovedla. Stávalo se jí to denně. Něco řekla nebo udělala a druhý den ji málem přišel hulák z Ministerstva o ukončení studia v Bradavicích. Pochopitelně v tom byla ale vždycky nevinně. Profesor Snape totiž nikdy nepochopí srandu a pak je z toho průšvih. Někdy se vážně nedivila, že na sebe bere Nevillův bubák zrova jeho podobu...

„Co byste potřebovala?" zeptala se a skousla si ret.

„Pan ředitel vám vzkazuje, abyste se za ním po skončení vyučování zastavila," vyřídila profesorka vzkaz od Brumbála. Aly úlevně vydechla a protočila oči. V duchu měla sto chutí udělat takové to výchovné Ty, ty, ty, Minervo, takhle mě lekat!, ale udržela se.

„Neříkal proč?" zeptala se pátravě.

„Ne," opáčila. „Ale o profesoru Snapovi se nezmiňoval," mrkla na ni. Aly se usmála.

„Dobře. Tak teda nashledanou a Skoro bezhlavý Nick s vámi, paní profesorko!" rozloučila se rychle a vyběhla z učebny, aby stihla začátek Jasnovidectví.

­

¤¤¤¤¤

Energicky poskakovala krok-sun-krokem k Brumbálově pracovně. Červenozlatá kravata jí přitom lítala zprava doleva a školní plášť napůl zastrčený v batohu vlál, div ho už dávno neztratila. Cestou potkala Lenku, které energicky mávla. I přes svoji rozdílnost si velice rozuměly. Zastavila se až před velkým chrličem. Narovnala se v zádech a hrdě pronesla dvě správná slova, která byla klíčem k dědečkově pracovně. Tento týden to byla Ananasová kokoska. Pravda, sice trochu nelogické, uchichtla se, když hupsla na jeden ze schodků, ale bylo to to první, co ji napadlo, když se Brumbál ptal, co by se jí líbilo.

Čekala, než ji otočné schody dovezou až ke dveřím, a mezi tím si podupávala nohou a do rytmu broukala novou písničku od čarodějné skupiny Sudičky. Když ten přišerný zvuk drhnoucího kamene ustal, vyskočila a zaklepala na velké, železem zdobené dveře. Ani nečekala na odpověď - kdo jiný by teď mohl jít - a vklouzla dovnitř.

„Ahoj, dědo!" zahulákala zvesela. Místo toho, aby se setkala s těma nejmilejšíma pomněnkama na světě, se jí do tváře zabodly chladné oči Severuse Snapea. Překvapením jí ochabl úsměv na rtech. U Merlina, co tady ten pošuk dělá? V duchu se však musela rychle omluvit Moodymu. Takovou urážku si vážně nezasloužil. Pak ale málem rozmrzele mlaskla. Otráveně si pomyslela, že se s ní dnes ten podivný profesor táhne jako smrad.

„Aly!" ozval se potěšeně Brumbál, který se právě objevil v pracovně. „Už tu na tebe čekám!" Pak se ale otočil ke Snapeovi.

„Myslím, že už jsme se vším hotovi, Severusi. Můžeš tedy jít. Příští konzultaci máme ve čtvrtek." Snape jen kývl a vydal se ke dveřím. Kdyby Aly neuhnula, určitě by ji smetl. U dveří se jen krátce otočil.

„Nashledanou, pane řediteli," rozloučil se tím svým charismatickým hlasem, ze kterého Aly běhal mráz po zádech. Když za ním už skoro klaply dveře, ještě stihla zavolat rychlé Nashle. Snape ji málem zabil pohledem - odůvodnila si to tím, že pravděpodobně ještě nezapomněl na to z odpoledne - ale pak krátce kývnul.

Když zaznamenala, že jeho kroky ustaly a chrlič se dal do pohybu, hlasitě si oddechla.

„Z toho chlapa mám husinu až na zadku, vážně!" postěžovala si pohoršeně. Brumbál se hlasitě rozesmál.

„No co?" rozhodila rukama a přesunula se ke stolu, kde se rozvalila na jednu ze židlí, které tu byly připravené pro nejrůznější delegace. A nejen ty z Ministerstva. „Děláš jako by nebyl trochu..." Větu nedokončila, ale gesto, kterým si u hlavy udělala několik koleček prstem, mluvilo za vše.

„Aly!" napomenul Brumbál svou vnučku, ale v očích mu vesele hrálo. Měl ji skutčně rád. Pokaždé mu dokázala neskutečně zvednout náladu. Ona ale jen pokrčila rameny a nevinně se zazubila.

„Jak ses dnes měla?" zeptal se zdvořile a zasedl za svůj pracovní stůl.

„To jsem si s tebou jako měla přijít poklábosit?" zvedla jedno obočí.

„Zajisté, Aly. Jsi moje jediná vnučka, chci vědět, jak se ti daří," usmál se a sepjal ruce, aby si mohl hrát se svými palci a protáčet je.

„No," nadhodila. Poreferovat by mu mohla. Teda... samozřejmě, že vytušila, že dědečka zajímá hlavně studium. Jen kdyby o trošku lépe vycházela s proferorem Snapem, vykládalo by se jedna báseň. Takhle si ale bude muset dávat pozor na každé slovíčko, kterým se o něm zmíní. Ale za tu nehodu v jeho hodině přece nemohla! Kdyby tak nestál ten tupec Goyle a nevrazil do ní, nepřevrhl by se jí kotlík a Snapeovy boty by pak nevypadaly, jako kdyby je ohodil student, kterému po ránu nebylo zrovna nejlépe od žaludku. A jak ji pak seřval! Zažít tohle běsnění plachý prvňáček, má doživotní trauma. Rozhodně se ale nenechala zahanbit! Když ji se svým typickým jízlivým hlasem počastoval urážkou velmi hrubého zrna, skrz zuby procedila, že ji urazí jedině inteligent. V tu chvíli celá třída vybuchla smíchem, Harry s Ronem navíc vypadali, že si rozbijí nos o lavici, jak se lámali v pase a hýkali. A Aly... tu Snape probodl vražedným pohledem a Nebelvíru strhl deset bodů. Ona měla ale báječný pocit, že spravedlnosti přišla za dost.

„Inu?" ozval se zpoza stolu Brumbál a vědoucně koukl na Aly přes své půlměsícové brýle.

„Inu?" zopakovala a na jazyku znechuceně převalila pár peprných vět na Snapeovu adresu. Měla neodbytný pocit, že za návštěvou dědečka nestojí jen potěšení ze shledání a zdvořilá konverzace. Ušklíbla se. Jako by zrovna ona patřila mezi ty nejzdvořilejší. Ovšem na Brumbála a učitele, kteří tu učili, ehm... delší dobu, si toho zase tolik neodvažovala dovolovat.

„Byl tady i kvůli mně, že jo?" zeptala se nakonec Aly rezignovaně. Brumbál se jen lišácky usmál.

„Jsi chytré děvče, Aly! Ano, částečně ano."

„Ale dědo!" začela protestovat. „Já nemůžu za to, že má snad i Filch víc smyslu pro humor, než ten... ten... profesor!" To slovo plivla jako nějakou ošklivou urážku. ,,A navíc - ve zmijozelu jsou jen samí tupci!" dupla si. Albus Brumbál zatím pozoroval svou vnučku s potměšilým výrazem ve tváři.

„Domluvila jsi?" zeptal se, koutky mu cukaly.

„Ne! Jo! Nevím," zabrblala Aly ještě stále v ráži.

„Dobře, tak se zase posaď," pokynul jí. „Nechci ti nic vyčítat. Každý má občas své dny," mrknul na ni. Aly zbledla. Kruci, kdo jí šlohnul její menstruační kalendář?!

„A nehledě na to," pokračoval, „vidím v tobě až moc ze sebe, proto nemám ani to nejmenší právo ti cokoliv vytýkat, má milá," usmál se. Aly jen vykulila oči, čekala přednášky na téma Učitelům se nikdy nemá odporovat. Pak ale rychle kývla. Na jazyk se jí dral ještě malý dovětek o tom, že Snape je prostě morous, ale tím by mohla přednášku nechtěně započít. A tak radši rychle zatřepala hlavou a přijala dědečkovu nabídku citrónové limonády.

Jejich hovor se pracovnou nesl ještě několik dalších hodin.