OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Buď mojou princeznou... II. / 31. kapitola

05.03.2013 (18:00) • Ivetki, EllieDavis • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1490×

Všetky postavy poviedky s krátkou charakteristikou sú

v Zhrnutí od Ivetki.

Daria Salvatore, prastará čarodejnica, predok rodiny Salvatore, sa veselo zvŕta po dome. Pripravuje drobné pohostenie pre jedného obyčajného, pôvodného upíra a jedného reverzného. Na stole trónia dva poháre, jeden s krvavočerveným obsahom a druhý je plný chlorofylu, tmavozelený.

Už dávno pozvala na návštevu milého priateľa, s ktorým sa pozná stovky rokov a dnes je deň D, kedy prisľúbil zabehnúť do Mesačného raja. 

„Damon, všetci odišli na prieskum do lesov kvôli Spyridonovi a ja som ťa zámerne zdržala doma. Mám pre teba prekvapenie, chcem ti predstaviť milého hosťa.“ Čarodejnica otvára dvere a na prahu stojí elegantný muž v tmavom obleku s kúzelným úsmevom a vľúdnosťou na tvári. 

Damon sa zvedavo obzrie, vytreští oči: „ Elijah?! Si to ty?!“ 

„Damon?!“ Pôvodný upír Elijah nevychádza z údivu. 

Damon vykročil svižne k priateľovi, podáva mu ruku: „Bože, kde sa ty tu berieš? To je tisíc rokov, čo som ťa naposledy videl!“ 

„Možno aj viac. Daria, prečo si mi zatajila, že tu máš Damona?“ Elijah sa naoko hnevá na čarodejnicu. 

„No prepáčte, páni, ani vo sne ma nenapadlo, že vy dvaja sa poznáte... prosím, sadnime si a povedzte mi, ako ste sa vlastne spoznali.“ Daria sa usádza medzi nich a visí pohľadom na Damonových ústach. Ten loví v pamäti...

* * *

... Právě jsem přijel do města a jako naschvál se rozpršelo. 

„Sakra, zatracené počasí,“ vrčel jsem zlostí. 

Procházel jsem ulicemi Chicaga, až jsem narazil na malý bar schovaný na rohu ulice. Jelikož venku stále lilo jako z konve, rozhodl jsem se vejít dovnitř. Kromě barmanky, kterou práce dneska očividně nebavila, a pár přísedících tam nikdo nebyl. Sedl jsem si za bar a poručil si sklenku bourbonu. Vzpomínal jsem, kde asi teď je můj bratr Stefan. Vtom do baru vstoupili dva muži. Věděl jsem, že nejsou obyčejní lidi. Bylo z nich cítit, že jsou jako já. Upíři, jen o něco silnější. Ten první vypadal jako vůdce a taky se tak choval. Ležérní oblečení, blond krátké vlasy, vyšší postavy a s výrazem šílence ve tváři. Ten druhý byl jiný, pravý opak. Na sobě měl tmavý oblek a bílou košili. Tmavé krátké vlasy mu přidávaly na eleganci. Pravý elegán a gentleman.

Posadili se ke stolu poblíž baru a poručili si celou láhev whisky. Ještě chvíli jsem je pozoroval, ale pak jsem se dál věnoval své sklence dobrého moku. Poručil jsem si u pohledné barmanky další, když se vedle mě někdo objevil. 

„Vypadá dobře, že?“ řekl blonďák a po očku pokukoval po vnadné barmance. 

„Jo, docela jo. A co takhle se představit,“ odsekl jsem mu. 

„Ale, ale, tebe neučili slušnému vychování? Ale když jinak nedáš, jsem Klaus Mikaelson, a co kdyby ses představil i ty?“ odpověděl mi a na jeho tváři se objevil šibalský úsměv. 

„Postačí ti Damon?… A podívejme, velký Klaus. Hybrid, kterého chtějí všichni zabít,“ zasmál jsem se ironicky a napil se. Klaus se na mě podíval. 

„Koukám, že mám skvělou pověst. A ty jsi taky jeden z těch lovců, kteří po mně jdou?“ 

„Ehm, pokud mi dáš pokoj a necháš mě v klidu dopít tuhle sklenku, tak tě možná nechám žít,“ zasmál jsem se tak hlasitě, až se na mě všichni podívali, včetně Klausova společníka. 

Ten se na mě podíval a přesunul se k nám. 

„Měli bychom jít, našel jsem Katherine. Je někde ve městě. Jdu si ještě zavolat, tak si, prosím, pohni. Nerad bych, aby zase někam zmizela,“ řekl a dal se k odchodu. 

„Katherine? Ehm… máte na mysli Katherine Pierce?“ zeptal jsem se překvapeně. Jak to, že ji znají? A co od ní chtějí? Že ona musí stále dělat problémy. 

„Ty ji znáš? Tak to je mi novinka. Ale na druhou stranu, kdo by neznal mrchu Katherine, že?“ pousmál se a poručil si další láhev. 

„A kdopak je ten elegán, co ti dělá poskoka?“ vyzvídal jsem. Byl jsem zvědavý, kdo to je. 

„Není to žáden poskok, ale je to můj bratr,“ poznamenal Klaus. 

Jen co to dořekl, znova se objevil jeho společník – bratr. Došel až k nám. 

„Tohle je pro tebe, chce s tebou mluvit. Hned!“ řekl podrážděně a podal Klausovi mobil. 

Ten si ho vzal a odešel ven vyřídit si hovor. Jeho bratr se posadil ke mně a napil se whisky, která stála před ním.

„Takže ty jsi taky hybrid jako tvůj bratr?“ zeptal jsem se.

„Ne. Já jsem jen upír. Původní upír,“ odpověděl a dál se mi nevěnoval.

„Tss, člověk aby si to někde zapisoval, kdo je co,“ zasmál jsem se a myslel si, že se třeba zasměje i on. Chtěl jsem trochu odlehčit situaci, ale zřejmě to bylo k ničemu. Dál seděl s kamennou tváři a věnoval se jen sklence.

„Hele, kámo, co takhle začít znova. Já jsem Damon,“ řekl jsem a podal mu ruku.

„Já Elijah, jak už jistě víš, jsem Klausův bratr,“ odpověděl a oba jsme si potřásli rukou.

Vtom se vrátil i Klaus. Na tváři mu bylo vidno, že je rozčílený. Zřejmě dostal špatné zprávy.

„Jdeme, než ta mrcha zmizí, už ví, že ji hledáme,“ zavrčel a odešel z baru.

„Fajn, jen zaplatím, jak dovolíš,“ odsekl mu Elijah. Pak položil barmance na bar peníze a dal se taky na odchod.

Než však zmizel, tak se otočil a řekl: „Myslím, že my dva se ještě uvidíme.“ A pak zmizel.

Ještě chvíli jsem tam seděl a popíjel, pak jsem zaplatil a dal se k odchodu. Vyšel jsem ven. Stále silně pršelo. 

 * * * 

Elijah sa díva zamyslene z okna, súhlasí s Damonom, vraví pravdu... bože, to už bolo tak dávno.

„Ďakujem, Damon, zaujímavý príbeh.“ Daria si dopriava čaj, uprie oči na Elijaha: „Milý priateľu, som nesmierne potešená, že si prijal moje pozvanie a dokonca sa nám pošťastilo aj stretnúť. Veď si sám určite spomínaš, že nám vošlo niekoľko prekážok do cesty, kým sme sa zasa stretli. A... to nechajme tak. Radšej nám s Damonom povedz, ako sa ti teraz darí a hlavne mi už konečne vyjav pravdu o tej tvojej záhadnej priateľke! Ako si sa s ňou vlastne stretol?“ Daria i Damon čakajú so zatajeným dychom... 

* * *

...A ano, Tabitha. Moje sladká Tabitha. Pamatuji si přesně den, kdy jsem ji potkal. Bylo to před 390 lety. Tehdy jsem se sám toulal světěm, až mě jednoho dne cesta zavedla do města Santa Fe. Úžasného města, které bylo zrovna v rozkvětu. Procházel jsem se městěm, až jsem došel k parku. Nikdo tam nebyl až na jednu mladou dámu. Seděla tiše na lavičce, otočena ke mně zády, a četla si knihu. Vyzařovala z ní něskutečná síla. Stál jsem tam a pozoroval ji. Zřejmě si toho všimla. Odložila knihu, vstala a najednou mi zmizela z dohledu. Snažil jsem se ji najít, ale marně. Jako by se propadla do země.

„Hledáš někoho?“ zněl ženský hlas přímo za mnou.

Otočil jsem se a tam stála ona. V celé své kráse. Černé vlasy měla volně rozpuštěné tak, aby si s nimi vítr pohrával. Zadíval jsem se do jejich zelených očí a nemohl přestat.

„Už ne,“ odpověděl jsem nakonec.

Usmála se. Její laskavý úsměv byl jako nězné pohlazení. Ona přece nemůže být obyčejný člověk.

„Dovol, abych se představil. Mé jméno je Elijah. Elijah Mikaelson. A jaké je vaše ctěné jméno, má paní?“ zeptal jsem se poté, co jsem se představil.

„Stačí, když mi budete říkat jen... Tabitha,“ odpověděla tiše.

Jako správný gentleman jsem jí jemně políbil ruku.

„Ty nejsi...“ chtěl jsem se dovědět, kdo ve skutečnosti je, ale dala mi prst na ústa. Chtěla, abych mlčel.

„Vím, na co se chceš zeptat. Kdo jsem. Cítíš mou sílu, takže tušíš, že obyčejný člověk ne. A i já vím, že nejsi jen tak někdo. Už jsem o vaši rodině slyšela, zvlášť o tvém bratrovi,“ řekla a já se úžasem nezmohl ani na slovo.

„Jsi z rodiny Původních, to máme společné. I já z jedné pocházím. Takže mámě něco společné,“ pokračovala.

„Nevěděl jsem, že je ještě někdo jako my,“ divil jsem se a nespouštěl z ní oči.

„To ví málokdo. Popravdě, jen tvá matka. To ona zařídila. Kdysi znala mou rodinu. Bohužel už jsou všichni mrtví, kromě mě,“ dodala.

V jejích očích se najednou objevil náznak smutku, ale jen malou chvíli. Ihned zmizel. Pootočila se a rychlostí, jakou máme jen my upíři, se vydala zpět k laviččce, kde seděla předtím. Přidal jsem se k ní. Začali jsme si povídat. Bylo to úžasné. Nikdy jsem nikoho takového nepotkal. Dověděl jsem se, že máme hodně společného. Vlastně jsem se ani nedivim, vždyť oba jsme Původní. 

Od té doby jsme spolu trávili každou chvíli. Zamiloval jsem se do ní a ona mé city opětovala. Byli jsme jako jeden. Cestovali jsme po světě a užívali si jeden druhého. Bylo to jako nekonečné líbanky. Měl jsem radost, že jsem konečně našel někoho, kdo zaplnil tu velkou díru po posledním zklamání v lásce. Měl jsem Tabithu a miloval jsem jí nadevše. Jenže jednoho dne zničehonic beze stopy zmizela. Nemohl jsem ji najít a nikdo o ní nic nevěděl. Nemohl jsem se smířit, že mě jen tak opustila. Bez jediného slova, bez vysvětlení. Nikdy jsem se s tím však nesmířil a řekl si, že ji musím najít. Nehodlám ztratit svou milovanou. Hledal jsem ji všudě možně. Štěstí se na mě usmálo až za pár let. Našel jsem ji opět v tom samém městě, kde jsme se kdysi poprvé setkali. Opět seděla na lavičce a dívala se někam do prázdna.

„Tabi?...“ ozval jsem se.

Otočila se. Byla to její tvář, její krásné zelené oči, ale cítil jsem, že je jiná. Jako by v jejím tělě byl někdo jiný.

„Elijahu, jsi to ty?“ řekla a silně mě objala.

Na tváři se jí objevily slzy. Nepřestávala plakat. Pevně jsem ji držel v náručí.

„Kde jsi byla a co se stalo?“ ptal jsem se starostlivě.

„To je teď nepodstatné... někdy jindy, drahý,“ prosila mě se slzami v očích.

Respektoval jsem její rozhodnutí a nenutil jsem ji.

„Jsi jiná. Cítím to. Jako by tvoje síla vzrostla. Co... co se to s tebou stalo?“

Odmlčela se. Odtáhla se ode mě a sklonila hlavu. Tiše vzdychla.

„Jsem teď mnohem silnější. Elijahu, já...“ odmlčela se.

„Ano?“ pronesl jsem.

„Jsem upír a čarodějka zároveň. Jako poručnice Matky Přírody mohu být oboje,“ řekla nakonec a podívala se mi do očí.

Nechápal jsem to. Jak je to možné? A jak se to stalo? Měl jsem tolik otázek, ale nakonec jsem se zeptal jen na jednu.

„Co to znamená?“

„Znamená to, že moje sílá je obrovská. Jako čarodejka a poručnice Matky Přírody ovládam hlavní přírodní živly, tzn. vzduch, vodu, zem a oheň. Jsem s nimi spojena a využívám jejich sílu. Mohu je taktéž použít jako zbraň. Ovšem mé upíří schopnosti mi zůstaly a to znamená ještě větší síla a moc, než si umíš představit,“ vysvětlila.

Zůstal jsem jen tak stát. Dívala se na mě svýma okouzlujícíma očima a čekala, co na to řeknu.

„Páni. To je... šílené, ale zárověň úžasné,“ vypadlo ze mě nakonec.

Přišel jsem k ní blíž. Pevně ji sevřel ve své mužné náručí a do vlasů jí vložil letmý polibek.

„Miluji tě, Tab,“ zašeptal jsem....

* * *

...Elijah se odvrátil od okna, v očích hluboká láska a pokora...

„Dario, konečně jsem ji našel. Od té doby jsme opět stále spolu, velmi šťastni a ještě více zamilovaní. Tabitha byla povolána k Matce Přírodě a já... já jsem tady a velice rád.“

Damon sa otočil k Darii, významne na ňu hľadí: „Prepáčte, vážená spoločnosť, ale ja by som veľmi rád osobne spoznal Tabithu. Je to pre mňa nepredstaviteľne silná osobnosť, zaujímavá a mystická! Má tak fascinujúce prepojenie s Matkou Prírodou... Myslíš, Elijah, že by to bolo možné?“ Dva páry očí sa zapichli do tváre gentlemana, ten sa galantne uklonil, daroval im mäkký pohľad: „Myslím, že..."

 Milí čitatelia, dovoľte mi poznamenať, že ďalšia kapitola bude plná spomienok, ktoré spísala moja spoluautorka EllieDavis a poskytne nám aj tri fotokoláže z jej kreatívnych rúk. Spolupráca s ňou bola veľmi podnetná a ja Vám sľubujem, že flashbacky EllieDavis sa objavia aj v ďalších častiach mojej poviedky. 

EllieDavis, ďakujem za spoluprácu a už teraz sa teším na tvoje ďalšie iskrivé myšlienky i obrázky, ktoré plnohodnotne dopĺňajú text poviedky.

Autor: Ivetki (Shrnutí povídek), EllieDavis, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Buď mojou princeznou... II. / 31. kapitola: