OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Bradavický ples - 1. díl

07.03.2014 (08:00) • barus • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1257×

Na nástěnce v Nebelvírské společenské místnosti viselo nové oznámení. Už od rána jsem slyšela, čeho se týká. Spekulovalo se o tom snad už od začátku listopadu, ale samotná akce měla probíhat až na konci února. Bylo to povinné pro všechny žáky a každý rok si učitelský sbor vymyslí speciální inovaci, aby to byl jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Například loni – každý pár bude po dobu konání kouzlem připoután ke svému protějšku – bylo to velice nepraktické. Cožpak nepomysleli na to, že člověk potřebuje na záchod? Nebo předloni – každý pár bude mít se svým protějškem vzájemně ladící oblečení – to nebylo až zas tak špatné. Já měla krásné nebesky modré šaty a Ron stejně barevnou košili, a bylo.

Docela by mě zajímalo, co si vymysleli letos, takže hned jak se dorazila do věže, šla jsem se podívat. Na pergamenu stálo: „Studenti, letošní ples se bude konat tuto sobotu ve Velké síni hodinu po západu slunce. Dnes večer si každý jednotlivec vylosuje míček, který bude znázorňovat kolejní příslušnost partnera. Číslo, které bude určovat místo u stolu, kde se potká se svým partnerem, se Vám vyjeví až před samotným zahájením školního plesu.“

„Super, to nezní tak šíleně,“ špitla jsem si sama pro sebe, otočila jsem se a šla si přisednou k Harrymu a Ronovi, kteří seděli v rohu společenské místnosti a evidentně se snažili podle knih, co měli před sebou, vypracovat pojednání pro Snapea.

- - -

K večeru se společenská místnost začínala pomalu plnit a hluku postupně přibývalo. Nemohla jsem se soustředit a tak jsem zanechala práce a přidala jsem se do diskuse ke klukům, kteří se před chvíli rozhodli, že pro dnešek úkolů stačilo, a zavřeli učebnice a své kalamáře.

„Doufám, že si vytáhnu někoho normálního,“ říkal právě Ron a koukal při tom na neurčité místo na stěně. Vsadila bych se, že se mu hlavou honí ty nejhorší možné varianty.

„Taky doufám. A hlavně, ať není ze Zmijozelu! Jinak se hodím marod,“ odpověděl po chvíli Harry.

„Ale kluci. Třeba to bude fajn! Vsadím se, že je to k dobru věci…“

Vtom ji přerušil příchod profesorky McGonagallové, před kterou vzduchem pluly dvě průhledné koule plné barevných míčků, které se podobaly golfovým, až na to, že byly trošku menší. Když došla doprostřed místnosti, mávla hůlkou. Koule se zastavily a postavily se na nožičky, které jim mezitím vyrostly. Všichni studenti byli zticha a čekali, co jim profesorka sdělí.

„Dobrý večer, studenti,“ pozdravila a na chvíli se odmlčela. „Teď vás budu jednotlivě volat. Jak zazní vaše jméno, přijdete k nádobě a vytáhnete si míček. Kluci z levé, dívky z pravé strany. Jak už víte, barva znázorňuje kolej a číslo se vyjeví až v Sobotu, co ovšem nevíte je fakt, že po celou dobu budete mít tváře pod škraboškou a identitu partnera se dozvíte až o slavnostním půlnočním odhalování. Bude to pro vás takové malé překvapení,“ řekla a potutelně se usmála. Poté rozevřela seznam jmen napsaný na dlouhém pergamenu, který kdoví odkud vytáhla, a začala číst. Když si i poslední studen vytáhl „svého partnera“, popřála jim profesorka dobrou noc a sama se odebrala na kutě do svých komnat.

„Tak jak? Já mám žlutý,“ hned jsem se vyptávala a ukazovala klukům míček s barvou podobnou pampeliškám.

Harry se zazubil, otevřel dlaň a ukázal mi svůj modrý. Oba jsme pohlédli na Rona a čekali. Vypadal pobledle. Dvakrát se nadechnul a pak otevřel svou ruku a na ní ležel… také modrý míček. Bylo patrné, jak se mu ulevilo. Poté zívl a prohodil, že jde spát, aby byl zítra vyspaný na hodinu lektvarů. A my šli také, jelikož jsme to brali jako dobrý nápad.

- - -

Mezitím ve Zmijozelu

Pro Merlina, co jsem komu udělal? Tahle otázka mi pořád vířila hlavou. Proč zrovna já musím jít na ples s nějakým Nebelvírem? Proč? Naštěstí ostatní už spali a já měl zatažené závěsy, takže nikdo nemohl vidět můj výlev emocí, který právě schytával polštář, do kterého jsem tak urputně třískal. Nemohl jsem jim říct, jakou barvu ta pitomá koule měla. Nesnesl bych to. No nic, musím zítra zajít za profesorem Snapem a zeptat se ho, zda by se má prekérní situace nedala nějak řešit. Poslední myšlenka se zdála jako dobrý plán. Pomalu jsem se uklidnil a pak konečně usnul.

Autor: barus, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Bradavický ples - 1. díl: