Right place to be - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Damon šmejdí kolem Katty, která se mu docela zalíbila. Katty vysype některá tajemství a věci mezi ní a Rickem se trošku dají do pohybu...

20.11.2013 (11:00) • Nadia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1669×

3. kapitola - Zrazená sestra

„Proč jsi vůbec chtěla jít domů?“ zajímalo Damona, když jsem za námi zavřela dveře Rickova bytu. „Nebylo by lepší se vypařit třeba někam do baru nebo tak?“

„Tam by mě Rick hledal,“ vysvětlila jsem. „Tohle je to poslední místo, kde by mě sháněl…“ Kamarád mého bratra se usmál.

„Jsi chytrá,“ zamával ukazováčkem. „Takže?“

„Čím mám začít?“ Příležitost vysypat z rukávu pár Rickových tajemství mě přímo hřála u srdce, zvlášť když jsem je měla vyzvonit právě tomu, kdo seděl v křesle a hořel nedočkavostí, až bude mít na svého parťáka drby přímo z první ruky. Líbil se mi…

„Co myslíš, že mi neřekl?“ zajímalo ho. S čím by se Rick jen tak nesvěřil? Zamyslela jsem se…

„Jsem si jistá, že zatajil své prostřední jméno. Teda, ne že bych se mu divila, kdo by se chlubil jménem Alarick Johan Saltzman, že jo?“ Kysele jsem se při vyslovení toho jména zašklebila, přestože mě samo o sobě nutilo se smát. Damon se málem utopil ve své skleničce bourbonu, kterou jsem mu nalila.

„To mi opravdu neřekl,“ zakýval hlavou a ještě dodal: „Ale taky se tomu nedivím.“

„Jistě, neřekl ho ani své ženě.“ Tím jsem Damona zaujala, ale byla jsem dost zaneprázdněná naléváním do své sklenky, abych si toho všimla. „Ta se taky dost nasmála, když jsem jí to řekla…“

„Znala jsi ji?“ Zarazila jsem se.

„Ještě než se vzali,“ přikývla jsem. „Pamatuju, že ho měla plné zuby, ale musela s ním dělat nějaký projekt, tak u nás párkrát byla. Za necelý rok se Rick sebral a odešel z domu… A o dost později jsem našla oznámení jejich svatby v novinách.“ Nevěděla jsem, kolik mu toho můžu říct. Byly věci, které se Alarick prostě neměl dozvědět, alespoň prozatím…

„Hm, no, a co mi řekneš o sobě?“ ďábelsky nadzvedl obočí a čekal.

„Není moc co říct…“

„Vzhledem k tomu, jaké kolem tvé osoby dělá Rick tajnosti, si myslím, že by se něco našlo…“ Z jeho tónu jsem měla pocit, že chce vědět něco konkrétního, ale nezeptal se přímo. „Třeba proč jsi najednou tady?“ zeptal se, když jsem chvíli mlčela a jen si ho zkoumavě prohlížela.

„To nemám páru,“ prskla jsem, „ale zřejmě se bráška rozhodl, že už jsem si vytrpěla dost, nebo co…“ zakoulela jsem očima. Taky jsem nevěděla, proč jsem tady. Proč teď, proč tak najednou? Damon na mě zvědavě hleděl a jeho neměnný výraz mi nedovolil být zticha. Pobízel mě… „Zatím jsme toho moc nenamluvili, ale nevyřčených otázek je mezi námi dost. Nejspíš mi dává prostor si tu zvyknout. Komunikace mezi náma trochu vázne, ale není se čemu divit, po osmi letech…“ kývala jsem hlavou, zatímco můj nepřítomný pohled propaloval prkna v podlaze.

„Tak dlouho jste se neviděli?“

„Jo. Tak dlouho je to ode dne, co se na mě vykašlal. Já chápu, že odešel od fotra. Byl to hajzl a k Rickovi se choval jako…“ Naštvaně jsem švihla rukou, protože jsem pro to ani neměla správné pojmenování. „Zůstala jsem tam jenom pět let,“ pokračovala jsem, „pak jsem zdrhla, a když mě našli, dostala jsem se do ústavní péče. Fotřík je ještě teď v base, jak jsem slyšela…“ Bezděčně jsem kroutila hlavou a hleděla do stropu. „Za celou tu dobu se ani neukázal… Nezavolal ani nenapsal. Byla jsem mu ukradená,“ syčela jsem a Damon moc dobře chápal, že teď mám na mysli jeho nejlepšího kámoše. V kapse černé bundy se mu rozdrnčel telefon.

„Jo, Ricku?“ ohlásil se, ale přitom mě nespouštěl z očí. Byly moc zvláštní, ty jeho oči – světlé, čiré jako led, přesto mě pohled do nich hřál a viděla jsem jejich hloubku. Nemusela jsem poslouchat, co mu brácha do telefonu drmolí, bylo mi to jasné. Prosebně jsem naklonila hlavu na stranu, ale můj pohled byl tvrdý a Damon si ho vyložil víc než správně, když odpověděl: „Neviděl… Jasně, že se po ní podívám…“ a hovor ukončil. „Jde do Grillu,“ řekl, „místní bar nebo hospoda nebo co já vím, co to má vlastně bejt,“ dodal na vysvětlenou. Rozesmál mě. Připomínal mi mého nejlepšího přítele, a to hodně. Nejspíš proto mi s ním bylo tak fajn…

„Vidíš? První místo, kde hledá mladší sestřičku, je hospoda, tak hodně mi důvěřuje,“ ušklíbla jsem se.

„Důvěra se podle mého dost přeceňuje…“ mávl nad mým zklamáním z bratra rukou. „Lidi si pak sami připravují další a další zklamání,“ pokrčil rameny.

„Jo,“ souhlasila jsem nakonec.

Ačkoli mě chuť na povídání přešla, Damonovi se stejně povedlo ze mě leccos vytáhnout. Nějak. Byl to takový zvláštní pocit… Byla jsem přesvědčená, že mu ty věci říkat nechci, a najednou jsem se přistihla, že jsem vyklopila všechno, na co se zeptal! To ty jeho zvláštní oči, nemohla jsem jim odolat.

„Díky, žes ji přivedl domů.“

„Omyl, kamaráde, já ji tady našel,“ opravil Damon mylnou domněnku mého bratra.

„Cože?“ vyhrknul Rick překvapeně. Uraženě jsem odfrkla. „Šla jsi domů?“

„Příště už to neudělám, slibuju,“ opáčila jsem ironicky a prošla jsem kolem něj, abych se dostala ven. Potřebovala jsem cigaretu. Když jsem zabouchla dveře bytu a sešla pár schodů, zaslechla jsem za sebou pár slov, nápadně připomínající konverzaci Stefana a Eleny. Tady se něco děje! Když mi to nepoví Rick, vypáčím to z někoho jiného…

„Katty!“ vykřikl Rick vyklánějící se z okna. Jeho napětí zmizelo, když viděl, jak jsem si před domem sedla na zábradlí a z kapsy vytahovala černou papírovou krabičku, a tak místo otázek, kam se zase chystám, zavolal jen: „Na tom zábradlí nastydneš.“ Ha, ha, ha. Myslela jsem, že pak konečně zaleze, ale on ještě pokračoval. „Měli bychom si o něčem promluvit…“ Neznělo to, jako že se mi chystá vynadat za můj útěk ze školy… Že by ho Damon přesvědčil, aby mi prozradil, co tají? Proč, sakra, všichni vědí víc než já?!

Měla jsem být zvyklá… Rick vždycky věděl víc. O všem a o všech. Možná proto si ho Izzie nakonec vzala… Hořce jsem se uchechtla, aniž bych vlastně věděla čemu, a dlouze potáhla ze své cigarety. V kapse mi zavibroval mobil.

Připrav se na návštěvu, do té doby buď opatrná.

Paráda. Z anonymních zpráv jsem vážně chytrá, to jo. Moje hlava ale jako by obsah zprávy vzala na vědomí sama a byla ostražitější. Možná proto jsem z toho zábradlí málem slítla, když Rick otevřel, ne, rozrazil vchodové dveře.

„Je chladno,“ řekl suše, když si odkašlal, a natáhl ke mně ruku s bundou.

„Jasně,“ zakoulela jsem očima a bundu jsem si vzala. Jeho výpad ze dveří jsem raději nekomentovala, nejspíš by to jen vedlo k další hádce. „Tak o čem bychom si to měli promluvit?“ Záměrně jsem použila stejná slova, abych mu tím připomněla, že to byl jeho nápad a že ho z toho nenechám jen tak vycouvat. Chtěl mluvit, tak bude mluvit. Povytáhl si límec a s povzdechem se vedle mě opřel o zábradlí, na kterém jsem seděla. Hleděl si na špičky bot a já věděla, že tohle je opravdu vážné.

„Víš,“ začal tiše.

„Takhle ses tvářil ten den, cos odešel,“ skočila jsem mu do řeči, ale můj hlas nezněl jako vždycky. Nebyly v něm výčitky ani urážky, nebyl hrubý a bojovný… Zněl zlomeně a prázdně. Já to vlastně ani nechtěla říct, najednou mi to prostě vyklouzlo. V ten moment jsem byla zase devítiletá holka, co zírá do bratrova pokoje, který je ze dne na den prázdný.

„Katty, jsou věci, které bych chtěl udělat jinak. Nějak líp, nebo je neudělat vůbec, víš? Já, já upřímně doufám, že mi snad jednou odpustíš. Skutečnost je ale taková, že nic, co ti řeknu nebo co udělám, to nevrátí zpátky. Jediné, co teď můžu, je udělat líp to, co je před námi. Postarat se o tebe aspoň teď… Chápeš, co tím chci říct?“

Mlčela jsem. Měl pravdu, ale vztek za osm let byl pořád vztek, ať jsem se snažila sebevíc. Poleví to, časem… Jeho slova byla přesná, do puntíku pravdivá, a věděla jsem, že i upřímná. A ticho houstlo. Nic z toho, co jsem v tu chvíli měla na jazyku, jsem nehodlala pustit ven. Nahromaděná zlost chtěla kolem sebe kopat a trestat. Všechny souhlasy i moudra o bolesti a času jsem spolkla a z úst bez jakýchkoli emocí vypustila jediné slovo: „Dokonale.“ Seskočila jsem ze zábradlí a zamířila zpátky do bytu. Damon už tam nebyl…

« Předchozí díl

Autor: Nadia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction