OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Kéž by zítra o mne stál! - 12. kapitola - Něžnost, ve kterou nedoufala



Kéž by zítra o mne stál! - 12. kapitola - Něžnost, ve kterou nedoufalaEponine a Marius. Co víc dodat, abych neprozradila vše? Někdy stačí málo, aby bylo pochopeno...

Bylo jí jasné, že musí dostat Maria i Enjolrase pryč, ale jak? Enjolras je statečný muž, milující svoji zemi a milující svůj národ. Nikdy je nenechá zemřít samotné. Jak ho znala, určitě zůstane s Přáteli Abecedy až do poslední chvíle. Zůstane, aby mohli zemřít společně. Ona to však nesmí dovolit! Když se probudila, Marius spal v křesle v místnosti.

 

S námahou jsem se posadila, zjišťujíc, že mám ránu znovu převázanou. Pousmála jsem se. Určitě to udělal buďto Enjolras, nebo Marius. Ale obávám se, že spíše Enjolras. Povzdychla jsem si. Vzpomněla jsem si na jeho smutné oči, když se mnou mluvil v krčmě a později i u lampy u kostela. A já neprokázala ani trochu vděčnosti. Zavrtěla jsem sama pro sebe hlavou. Enjolras nepožadoval odměnu! Nemám se zač stydět, zač se trestat. Ne, neudělala jsem nic špatného. Přišla jsem sem, abych obětovala svůj život za muže, kterého miluji. Přišla jsem sem umřít, abych prodloužila život Mariův. Přestože jsem ještě naživu, řekla bych, že mi to vychází. Mariův život je zachráněn – alespoň pro tuto chvíli – a zdá se, že jeho život je vskutku prodloužen. A i když se mi nepodařilo zachránit svého malého bratra, já byla zachráněna. Byla jsem zachráněna Enjolrasem. Ne že bych nečekala, že se bude starat. On se vždy staral, i v době, kdy jsem o něm ani nevěděla. Enjolras prostě takový je. Chrání lidi na vlastní pěst. Uvědomila jsem si, jak moc je mi v tomhle podobný, a pousmála jsem se nad tím.

Zvedla jsem se a pohlédla jsem s úsměvem na spícího Maria. Potichu jsem přišla blíž a pozorovala jeho krásnou, byť starostmi poznamenanou tvář. Když však spal, vypadal uvolněně, téměř šťastně. Věděla jsem, na koho myslí každý den, a věděla jsem, že se mu o ní i zdá. A to bylo to, co mě tak mrzelo. Ale Cosetta tu teď není a Marius se stará o mne. Pohladila jsem ho po tváři. Nevěděl o mně. Vůbec nevěděl, že tu teď jsem. Se svojí dlaní na jeho tváři přemýšlela jsem o kráse jeho očí, o velkém srdci, které pojme všechny, neboť i já jsem v jeho očích člověkem jako každý jiný. Jen nejsem ženou, kterou by mohl milovat. To už je má chyba, že vždy chci to, co nikdy nemohu mít. Nemohu se trápit, protože mne nemiluje. Nikdy jsem ho neměla. Má láska nikdy nebyla opětována. Není na mně, abych ho nyní oplakávala. A přesto mi po tvářích tekly slzy. Ani jsem je neotírala rukou, ihned je nahradily nové.

Sklonila jsem se ke křeslu, pohladila Maria ve vlasech a políbila jsem ho na měkké rty. Tak dlouho jsem po jeho rtech toužila, že mi to teď přišlo přirozené. Nevím, co bych udělala, kdyby se probudil, ale nechtěla jsem se odtáhnout a vrátit se na své místo. Mazlila jsem se něžně s jeho rty, aniž by o tom věděl. Je to snad krádež? Beru si pro sebe něco, co mi nepatří, a beru si to bez svolení. On neví, jak moc blízko mu nyní jsem. A neví, jak dlouho jsem o polibku snila. Stejně jsem se však necítila správně. Možná by to takhle nemělo být. Měl by vědět, co se děje, má se probudit. Ale kdyby se tak stalo, asi by mi nikdy neodpustil, že jsem něco takového vůbec zkusila. Nevzdám to, nikdy to nevzdám. To nejsem já. Cosettě ho jen tak nedám.

Zavřela jsem oči a myslela jen na něj. Bylo mi jedno, co se může stát. Bylo mi to jedno. Nikdo tu není. Jen já a spící Marius. Můžu si dělat, co budu chtít. A potom mě chytil kolem pasu a posadil si mne na klín, abych si uvědomila, že už nespí. Polekaně jsem se zvedla a sklopila jsem provinile oči. Nedokázala jsem se na něj podívat, vím, co si o mně myslí. Děvka z ulice. „Jak jsem to mohl předtím nevidět?!“ tohle si jistě myslí! Jak jsem to mohla tak zkazit?

„Odpusť,“ zašeptala jsem a otřela jsem si své slzy. Zvedl se a pohladil mne po tváři. Pohlédla jsem na něj ve strachu, v jeho očích však byla lítost a něha.

„Ach, má nešťastná Eponine,“ zašeptal. „Neplač, prosím, vždyť se na tebe vůbec nezlobím, žes mne políbila.“

Otřel mi zbývající slzy a byl u mne tak blízko, že mi zacukaly svaly, ale věděla jsem, že tohle nesmím udělat. Nemám na to právo.

„Nezlobíš?“ zeptala jsem se a pohlédla na něj s úžasem. „Já jsem myslela… myslela jsem…“ Vlastně ani nevím, jak jsem tu větu chtěla dokončit. Myslela jsem si spoustu věcí – předtím. Myslela jsem si, že mě nenávidí. Myslela jsem si, že jsem pro něj spodina. Myslela jsem si, že jsem jen Thenardierová.

Nenechal mne ani domluvit. Místo toho mne políbil. A bylo to lepší, než jsem si představovala při svých nejtajnějších fantaziích. Udělal to dobrovolně. Políbil mne, protože mne políbit chtěl. Jeho rty se hýbaly a nebyla to již krádež. Nebránila jsem se tomu. Nebránila jsem se ani ve chvíli, kdy si začal sundávat košili, ani ve chvíli, kdy ji stáhl ze mě. Nebránila jsem se, když se později naše těla spojila. A pokud jsem plakala, tak pouze štěstím. Vše bylo dokonalé.

 

Nikdy nebyla šťastnější. Ale netušila, že již brzy se její svět, krásný, nový svět opět ponoří do stínů a slz. Tohle byla brána do zkázy.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kéž by zítra o mne stál! - 12. kapitola - Něžnost, ve kterou nedoufala:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!