OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Kéž by zítra o mne stál! - 11. kapitola - Země mrtvých



Kéž by zítra o mne stál! - 11. kapitola - Země mrtvýchHlavní motiv této kapitoly je "Proč?". Proč jsi mě zachránil? Proč jsi přišla? Proč jsi na mě tak hodný? Proč jsi za mne byla ochotna položit život? Hlavou Maria i Eponiny se honí spousty otázek, a proto se rozhodli zeptat se na to jeden druhého. A potom se na scéně začne pomalu objevovat krutá přítomnost.

Byla slabá, přesto však strávila celou noc přemýšlením. Nedokázala pochopit, proč u ní Marius náhle tak vysedává, proč se o ni tolik stará. Nikdy předtím ho příliš nezajímala – a ona to věděla, i když to sama sobě přiznávala jen těžko. Věděla, že pro Maria není ničím. Věděla, že její láska nikdy nebude opětována. A právě proto ji tohle tak překvapovalo.

 

Věděla jsem, že už se rozednívá, a věděla jsem, že jsem celou noc nespala. I kdybych spát chtěla, nešlo to. Mé zmatené myšlenky mi to nedovolovaly, neustále mě znovu probíraly. Marius seděl na židli, pozoroval mě. Seděl celou místnost ode mne a já stejně věděla, že je tu kvůli mně.

„Proč?“ zeptala jsem se jen a čekala, co mi na to řekne. Věděla jsem, že je tu proto, aby mě utišil lží. Bude říkat, že je všechno v pořádku, jen abych byla v pořádku já. Věděla jsem, že nic v pořádku není a že to ani v pořádku nebude. Viděla jsem barikády. Viděla jsem, jak málo lidí tam bylo, a věděla jsem, že se k nim nikdo nepřidal. Od první chvíle mi bylo jasné, že prohrajeme. Věděla jsem, že nevyhrajeme, že oni nás nenechají vyhrát. Vystřelili na mého osmiletého bratra. Jsou schopni zabít kohokoli.

„Protože je to má vina, Eponine. Vím, že jsem ti nikdy žádné tajné plány neměl dovolit. Neměl jsem být tak nepozorný. Když o tobě mluvila Cosette, mělo mi hned být jasné, že půjdeš na barikády, i když ti to zakážu. Enjolras mi řekl, že ses ho ptala, kde budou barikády stát. Ach, jak jsem mohl být tak hloupý? Jak jsem mohl spoléhat na to, že si to rozmyslíš?“ Marius si povzdychl a svoji tvář skryl v dlaních. „Nikdy si to neodpustím! Nebýt mě, nikdy bys tu nebyla! Nikdy by se nic nestalo! Nikdy by ti neublížili, kdybych tě lépe hlídal!“

Zvedla jsem se, třebaže jsem se pohybovala jen stěží a s velkou bolestí, a vydala jsem se k Mariovi. Nešel mi naproti, takže jsem vyvinula veškeré úsilí, abych došla až k němu.

„Měla bys odpočívat,“ řekl mi a pokusil se o úsměv, který jsem mu téměř automaticky oplatila.

„No, co mám dělat, když ty nejdeš ke mně?“ zeptala jsem se a úsměv se mi držel na tváři. Chvíli jsem váhala, zda si mu mohu sednout na klín, ale zkusila jsem to, a on se nebránil. Neříkal nic, jako by byl tak zaujatý svými pochmurnými myšlenkami, že si toho ani nevšiml. Když mě něžně objal, dospěla jsem k názoru, že o mně ví, ale v tuhle chvíli mu to ani nevadí. A potom se nadechl, aby na mne promluvil.

„Proč?“ zeptal se stejnou otázkou, jakou jsem položila i já jemu, a já rovněž věděla, na co se ptá.

„Protože to nebylo jen kvůli Gavrochovi, Marie,“ řekla jsem se sklopeným zrakem. „Protože to bylo kvůli tobě, kvůli Enjolrasovi, kvůli všem. Protože jsem věděla, že potřebuji ještě jednou vidět tvé oči…“ zašeptala jsem a zavřela oči, aby nebyly vidět slzy, které se v nich objevily. „Protože jsem tě milovala od první chvíle a budu tě milovat až do té poslední.“

Nevím, co by na to řekl, ale každopádně neřekl nic, protože do dveří vtrhl Enjolras. Pohlédl na mne i na Maria a na chvíli jsem v jeho očích zahlédla omluvu, ale jen na chvíli. Omluvu za něco, o čem jsem snad ani nevěděla.

„Marie, hrotí se to,“ řekl. „Nevím, co máme dělat. Začínám mít strach… víš, že to nezvládneme. Je jich víc a víc… A nás je míň a míň.“

Když to řekl, nahnaly se mi slzy do očí. Ne proto, že bychom prohráli. Ale proto, že jsem věděla, co se nám snaží říct. Lidé neutíkali – umírali. A Gavroche… zemřel také… A já ho nedokázala zachránit. Nedokázala jsem zachránit svého bratra. Co horšího jsem mohla kdy udělat, než dopustit, aby můj bratr zemřel před mýma očima a já neudělala vůbec nic? Co horšího se mohlo stát, než že jsem neměla šanci cokoli udělat, abych jeho smrti zabránila? Mohlo se stát něco horšího?

 

Usnula v jeho náručí, nevěděla již o ničem. Zdálo se jí o světě, do kterého nahlédla. Zdálo se jí o světě, o kterém věřila, že brzy pojme každého z nich.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kéž by zítra o mne stál! - 11. kapitola - Země mrtvých:

1. Kathleen přispěvatel
09.07.2013 [17:47]

Kathleen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!