U mě spouští přemýšlení nad vzdálenou, avšak možnou realitou troška kávy. Ale každý to má jinak.
06.02.2012 (13:00) • SaDiablo • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 1258×
Sedím u stolu, no ne – občas se usmívám. Na očích brýle s jakýmisi barevnými obroučkami, přesně si nevzpomínám. Mžourám na obrazovku a přes západ slunce nevidím, co píši, ale pohled z obrovského okna je prostě nádherný, že mi to – zase ten úsměv! – ani nevadí.
Pokrčím rameny a spokojeně se zabořím hlouběji do měkké pracovní židle. Klap, klap. Ty zvuky klávesnice mne uklidňují, kolébají se sem a tam. Pramínky kávového opojení mě lehce šimrají na jazyku, a zívání je pouhým následkem několikahodinového přemýšlení.
Jak krásné by to bylo… Ani ne ty brýle, však ticho, pracovní klid a skutečné, šťastné, vyplněné sny…
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Troška...:
Pěkné... sedíš si tak a přesně píšeš, co děláš a co cítíš. Zajímavé, i takhle to rozhodně jde. :) Žádný složitý příběh, emoce... jen prostě ty! Pěkné 
Pěkné. 
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!