Přímý let • OurStories.cz ~ naše povídky

Občas necháme uletět letadlo, které nás může zachránit... nebo nasedneme na nějaké, které nás dostane do krajiny beznaděje. A někdy jenom čekáme v odletové hale.

25.05.2014 (12:00) • Tethys • Povídky » Drabble • komentováno 4× • zobrazeno 1258×

Sedím v prázdné letištní hale a dívám se na prázdnou tabuli odletů. Je prázdná už dlouho, pár měsíců, ale i to mě nedonutí z toho místa odejít. Můžu si za to sama – věděla jsem, že cesta z Odpuštění bude trnitá a bolavá, přesto jsem se zařekla, že to dokážu.

Někteří říkali, že na to nemám, že čekat na další let je jen zbytečná sázka na nejistotu. V duchu jsem tušila, že by mohli mít pravdu, ale nechtěla jsem si to připustit. A když už se zdálo, že z Odpuštění poletí přímý let, uvízla jsem tady, v Nejistotě.

To čekání ale stojí za to. Jestli se mi to podaří a já dosáhnu cíle, dostanu se domů a všechno bude tak jako dřív. Musí to tak být.

Náhle na tabuli zabliká žluté světlo, které postupně tvoří jednotlivá písmena. Vedle nich se po krátké době objeví i čas odletu. Rychle se podívám na hodinky – letí to ani ne za deset minut. Nevěřícně vytřeštím oči a běžím se podívat blíž, abych zjistila, že se mi to doopravdy nezdá. Nezdá – je to vážně pravda a já můžu pokračovat dál.

Nechám ležet své příruční zavazadlo na lavičce a rozběhnu se přímo k letušce, která se objevila na druhém konci haly i s mou letenkou v ruce.

„Přeji Vám příjemný let,“ řekne s nefalšovaným úsměvem a podá mi tu velkou červenou obálku, jež mi slibuje šťastnou budoucnost.

S úsměvem jí poděkuju a vydám se k letadlu. Po dlouhé době mám možnost být na čerstvém vzduchu a nemůžu se vynadívat na oblohu bez jediného mraku. Kolem letiště jsou i listnaté lesy, a i když stěží rozeznám buk od javoru, mám hroznou radost z života, kterým ten lesík doslova překypuje. Zhluboka se nadechnu. Vzduch voní po moři.

A co vy? Kdy vám letí další letadlo do Důvěry?

Autor: Tethys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble