OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Poslední krok

Ruská ruleta se vším, co mám... Strach, ale odhodlání a poslední síla.

03.06.2013 (17:00) • Aliska • Povídky » Drabble • komentováno 8× • zobrazeno 878×

Přísahala jsem...

Přísahala jsem sama sobě a Bohu, že budu bojovat. Že to ustojím, že přežiju...

Ale teď...

Dochází mi už poslední zbytek síly a nevím, co bude dál...

Pomalu se mi klepou nohy, ale já přísahala! Sama, jen já budu bojovat, do poslední chvíle.

Ale teď...

Stravuje mne to od hlavy k patě a já začínám pochybovat, vražedně pochybovat...

Ale musím!

Musím!

Zatínám zuby, napřímím se a udělám poslední krok.

Poslední krok, který mne buď přivede do ráje, nebo zabije...

Ale já přísahala...

A poslední, co by mi nyní pomohlo, by bylo selhání.

A tak se modlím a vykročím...

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Poslední krok :

Snad... :)

Na člověka je toho občas moc a musí zatnout zuby, i když to jde tak ztuha... jednou přijde období klidu... snad.

Aliska: Jsi statečná. A obdivuji tě za to. Nikdy nezapomeň být silná, Alisko. :)

Věřím... já totiž taky :)
Osud existuje určitě, ovšem já musím říct že v nejhorších chvílích mě naopak všichni okolo jenom podkopli nohy. A možná právě to mi pomohlo, abych to ustála. Protože mi to dodalo touhu, sílu a vervu dokázat jim, že já to ustojím. Přeze všechno.

Aliska: Jak říkám... Já se několikrát pokusila o sebevraždu, ale zdá se, že jsem až moc odolná. Po dvou platíčkách léků, kdy je bezpečná denní dávka 3 tablety a já si jich vzala 20, mě ani nebolelo břicho, ani jsem nezvracela... Vyšší síla asi prostě nechce, abych umřela. Možná to něco znamená... Možná existuje osud... a v tom osudu čeká pro mne lepší budoucnost, které musím dostát. :)
Ano, mně opravdu nemusíš vysvětlovat, jak těžký umí život být... Ale i v těch nejhorších chvílích tě může někdo podržet... Věřila bys, že svoji nejlepší kamarádku jsem našla na psychiatrii?

Amoris: Je to strašně těžké, když je toho na člověka... Tak strašně moc.
Věřím, že lepší strana je, když to nevzdám, ale... Ty jsi(podle toho, co jsi napsala) asi ten poslední člověk, kterému bych měla vysvětlovat, jak těžké to je.
Bojuji už tři roky bez ustání, bez ustání a teď nastal ten okamžik, kdy už jsem tak blízko, ale zároveň mám tak málo síly... :) Děkuji :)

Poznám to, tiež mávam podobné chvíľky... Páči sa mi to.

Beznaděj, pocit samoty a vnitřní nejistoty, zároveň jistoty (jistoty v to, že se život musí zvládnout)... Děsí mě to, protože to znám... Ovšem, já tak silná nejsem... A já se většinou rozhodnu pro selhání. Rozhodla jsem se pro něj a strávila potom dva měsíce na léčebně. Pořád se rozhoduji. Pořád jsem tenhle poslední krok, ke smrti nebo k ráji, nedokázala udělat... Pořád stojím a rozmýšlím se.
Asi proto, že to znám, na mne tohle tak zapůsobilo. Ty pocity... Tak dobře je znám! Jsi úžasná...


P. S. Dám ti radu... lepší je ta strana, kdy to nevzdáš.

Přidat komentář:

Nick:

Text: