Maturita • OurStories.cz ~ naše povídky

Drabble o 200 slovech. :) Zamyšlení o maturitě. Velká starost, která dělá nervy všem středoškolákům. :) Myslím, že víc říkat nemusím. :) PetraCullen

04.05.2014 (16:00) • PetraCullen • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1360×

Maturita. Pro studenty středních škol to znamená ukončení studia a další etapu nového života. Ti, kteří ji už mají za sebou, se šťastně usmívají, nebo už oslavují, že ji úspěšně udělali. Znamená tohle novou zodpovědnost. Zodpovědnost, kterou do nás vkládají učitelé už od prvního ročníku na střední.

Jenže co my děláme?! Nebereme je vážně a jen se pošklebujeme. Když přicházíme do třetího ročníku, pomalu zjišťujeme, že učitelé měli pravdu.

V některých vyvolává čirou hrůzu a strach z ní. Táhne se jako nekonečná mlha neúspěchu, děsu a zkázy. Rok od roku je nám blíž. Všichni z ní mají strach a jsou vyděšení. Stejně se na ni učí až na poslední chvíli a doufají, že ji udělají. Čas proti nám tlačí a my jsme v předposledním ročníku. Učitelé od nás čekají zázraky, že se budeme čím dál tím víc učit, ale my tohle všechno děláme po svém. Pomalu si začínáme uvědomovat, že jsme ztracení a pokládame si dvě základní otázky.

Proč jsme se víc neučili?! Proč jsme učitele nebrali vážně?! Ale jedno je jisté. Maturita otestuje naše dovednosti, znalosti a schopnosti. Pečlivě si nás prověří a je na nás, jak se k ní postavíme či zachováme. Naděje se nás bude držet stále.

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Maturita:

Smazat | Upravit | 11.05.2014 [12:41]

Ani mi o téhle hnusné věci nemluv. Z těch ústních, co mě čekají, jsem teď strašně roztřesená...

2. Liefe přispěvatel

05.05.2014 [9:14]

Upřímně, jsem ve druháku a už teď mám nervy z maturity - hlavně poté, co vidím, jak je brácha (který zrovna teď píše maturitu z češtiny) dost mimo.. Co budu dělat já? Emoticon Pěkná myšlenka..

1. SaDiablo přispěvatel

04.05.2014 [16:34]

Měla bych výhrady k poslední větě. Nebude. Pokud se bude držet tebe každý den, každou hodinu, pokud ani jednou nezauvažuješ nad tím, že je všechno v kelu, že se sama totálně potopíš, potom velká gratulace. Ale není to pravidlem. Naděje je prvně tady, potom odchází a přichází, jak se jí zachce. Často je to právě adrenalin, který ji přivede zpátky. Kdy to v člověku vře, až ví, že všechno zvládne, všechno dokáže... A pokud si uvědomuješ, co tě čeká, už ve třetím ročníku, tak tleskám, to my si maturitu pořádně začali uvědomovat až letos v listopadu, i přes konstantní huštění od profesorů.
Používání otazníku a vykřičníku za sebou, nejspíš ve snaze zdůraznit, mi přišlo zbytečné... Jinak to byla taková normální úvahovka.

Přidat komentář: