Tak měl můj kamarád zase pravdu. Nakonec jsme se dali dohromady.
25.07.2014 (17:00) • caa • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1140×
Hrozně mi schází jeho ruka okolo pasu.
Děsí mě deset dní přede mnou, kdy ho neuvidím.
Červenám se.
Vzpomínám na polibky v dešti, noci v jeho náručí, jídlo z jednoho talíře.
Objetí.
Úsměvy.
Chybí mi jeho oči, majetnický pohled a pevná ramena. Potřebuju jeho rty.
Chci ho zase mít u sebe, nikdy si nebýt jistá, na co myslí. Pořád se hloupě ptát: „Copak je?"
Utěšovat, léčit.
Smát se.
Jsem rozpačitá, mám strach, že nic nevyjde.
Sázeli si na to, kdy se rozejdeme. A nebyli moc optimističtí - naši přátelé, znají nás mnoho let.
Mám ho hrozně ráda.
Nevím, co bude dál.
Autor: caa, v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Kuba:
joo ten pocit znám...taky jsem půlroku zpátky chodila s Jakubem...a ještě dřív předtím než jsme spolu začali chodit, kamaradili jsme se. 
Psali a bavili se o nemožném...z venku jsme se vraceli třeba lkolem 5 ráno... 
člověk má na co vzpomínat... a nakonec jsme se po 3 ěmsících vztahu rozešli... 
vážně povedený drabble! 
Nádherný, vážně!
Povedené! Tohle je něco, co mi chybi taky... Moc se mi to líbilo!
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!