OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » Hvězdice

Klasické noční hovory. O světle a temnotě, o vnímání. A o všem a vlastně ničem.

18.08.2016 (09:00) • Tethys • Povídky » Drabble • komentováno 6× • zobrazeno 1732×

Pozdní noční hovory obvykle vedly k dalším problémům.

Ale dnes ne.

Dnes jsem měl srdce na dlani, připravené k odhalení. K rozpitvání.  

Nespala. Ležela vedle mě, tak blízko, že každý její výdech jsem cítil na obnažené kůži jako studený vánek. Nahánělo mi to husí kůži, ale tu příjemnou.

„Říkali, že jsi moje temnota, že mě jen stáhneš dolů. Ale kdyby jen tušili, jak moc se mýlí… Ty jsi moje světlo. Zvuk tvého smíchu, hlasu, to, jak slintáš, když spíš, jak se mračíš, když se ti připálí koláč, i to, jak pláčeš, když si myslíš, že se nedívám, a tvoje hloupé vtipy, kterým se jako jediná směješ. Chci tě pořád a pořád, víc a víc. Jsi ve všem kolem mě, tak živá a kouzelná a přirozená a čistá. Vím, že to zní možná hloupě, ale ty jsi celý můj svět, a ten svět je zalitý světlem. Jestli je někdo temnota, pak jsem to já.“

Bál jsem se, co mi na to odpoví.

Mlčela. Dlouho. Nakonec tiše řekla:

„Možná, že nikdo není temnota, možná jsme oba světla. Jsme jako hvězdy, zářící spolu, stejní a přitom úplně jiní. Temnota je kolem nás, ne v nás.“

To byla asi ta myšlenka, která mě zachránila.

Autor: Tethys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble



Sdílet

Diskuse pro článek Hvězdice:

To máš pravdu, já jsem taky zastáncem, že radši kritiku než jen smajlíka :-D. A taky za ni bez okolků poděkuji (a přidám svou obhajobu, přesně jako ty :-D).

Tak v tom to bude. Já jsem zase velký fanda používaní hovorové řeči a zkrátka "přirozenosti a obyčejnosti" (čtenářka Škvoreckého, co naplat) - samozřejmě, vždycky záleží na situace a tak, ale prostě se to v náhledu na povídku projeví. ;)

Myslím, že negativní komentáře jsou samy o sobě dost pozitivní - ještě když jsou takhle hezky mile napsaný -, protože tě posouvají dál.
Ano, máš pravdu, knižnost tam je... já mám ráda tyhle hluboký řeči A navíc jsem se inspirovala jednou anglickou povídkou a v angličtině zní dost věcí o dost lépe...

Je skvělé, když autor bere i negativnější komentář takhle vděčně a pozitivně. Takže, Tethys, já děkuju za to! ;).
Jinak, jasně, noc je v tomhle zvláštní... Můj problém byl asi čistě s mírnou ... já nevím, nechci, aby to působilo špatně - "knižností" dialogů? :-). Myšlenka je sama o sobě zajímavá ;).

Reny, moc ti děkuju za upřímnost, vážím si jí. Jinak musím říct, že jsem právě hodně čerpala z té pozdní noční atmosféry, kdy si s někým vážně nemůžeš povídat o tom, co budeš mít k obědu... Myslím, že jsem se snažila vystihnout ten fakt, že lidé často berou sebe sami jako toho horšího, temnějšího a bojí se, že díky tomu ztratí ostatní kolem sebe... A mimochodem, tohle je první střípek, který nebyl inspirovaný písničkou, tak možná proto je trochu jiný než všechny ostatní. Děkuju.
Kate, děkuju

Milá Tethys, tvůj drabble se mi moc líbil. Má takové z vlastní kouzlo. Kouzlo noci, hvězd, dvou lidí, kteří sice leží vedle sebe, ale zároveň si mohou být tolik vzdálení. Děkuju ti za tvou povídku, která vzbuzuje emoce. Jen tak dál.

Musím se trochu zdráhavě přiznat, že je to poprvé, co mě tvé drabble příliš neoslovilo.
Snad proto, že zkrátka nemám ráda "velká slova". Mám totiž dojem, že takhle se mezi sebou lidé nebaví. Snad tak přemýšlejí... anebo jsem snad nenarazila na tu správnou duši, se kterou bych mohla tyto rozhovory vést. Na tvých drabblech se mi právě vždycky líbila ta neobyčejná obyčejnost... tady jsem ji nějak postrádala.
Což neznamená, že by to nebylo dobře napsané. Vlastně, k tomu nočnímu přemítání trocha té "teatrálnosti" asi patří. Bývá to "o všem a vlastně o ničem", jak sama píšeš v perexu.
Ale abych nekřivdila, popis důvodů, proč ji má tak rád, jsem četla s potutelným úsměvem ;). A stejně se nepřestanu těšit na další z tvých střípků.
Jen tohle asi nebyl můj šálek kávy...

Přidat komentář:

Nick:

Text: