OurStories.cz ~ naše povídky - Profil uživatele Christush

Christush

Práva: přispěvatel

O mně: Ahoj...
Ráda bych se představila, ikdyž to bude se mnou trošičku složitější. Jméno není důležité a věk už vůbec ne. Jediné, co asi potřebujete vědět, je, že jsem ve věku, kdy se mění moje názory na svět kolem mě i ten, ve kterém nežiji. To znamená, že se můj styl psaní a témata mění rychlostí světla. Proto je každá věc trochu jiná. Co se ale nemění (a asi nikdy nezmění :P), je ironie. Ve všem, co jsem kdy sesmolila, jsem si občas neodpustila sarkastické narážky na dění reálné nebo knižní. Já odjakživa byla rýpal.

Většinou píši ich formou. A právě teď zním pěkně trapně xP. Jak většinou píši? Božínku, já přece píšu jenom, když mám náladu, když se k tomu dokopu a ikdyž mě to baví, dost často se prostě nedonutím. Ale uvidíme, jak to zvládnu tady. Držte palce a nazývejte mě třeba Christie x).

Kontakt:

Skype: christie-notebook

Web: www.christinecharlie.blog.cz

Statistiky:

Moje články: 9

Moje komentáře

Datum registrace: 21. 1. 2012

Poslední přihlášení: 1. 9. 2013, 14:59

Shrnutí povídek:

 

Shrnutí od Christush

Kapitolovky:
Back up to the bottom - rozepsaná Jednodílné: Zahrajeme si hru, zlato? First time... (Poprvé...)

15.06.2012 (8:31) • Christush • Shrnutí • komentováno 0× • zobrazeno 1740×

Články:

Novinka

First Time...

Už je tomu dlouho, co jsme spolu začali randit a přece jsem měla pocit, jako když půjdu za chvíli objímat záchodovou mísu. Takové nervy jsem měla z dnešního večera. Doufala jsem, že je na tom obdobně. Byl. Oba jsme byli nervozní, ačkoli jsme byli zamilovaní už dlouho. A nebo právě proto, co já vím?

19.10.2012 (19:00) • Christush • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1055×

Novinka

Zahrajeme si hru, zlato?

Znáš ten pocit? Když chceš zatraceně moc utéct, ale nemáš jak. Když tě srazí na kolena někdo, kdo váží sotva šedesát kilogramů a má pouhý metr sedmdesát. Když někoho ze srdce nenávidíš a zároveň stejně tak i miluješ. Hrdost člověka, hrdost muže potom trpí den ode dne více. Neutichající touha bít se za svá práva, i když je boj zbytečný a představa o útěku a osvobození se stává čím dál více naivní. Příběh o tom, jak se dokáže obyčejný život změnit v peklo a jak to dopadá, když se psychické poruchy neléčí a přerostou v neuvědomělé šílenství.

20.08.2012 (17:00) • Christush • Povídky » Jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 1138×

 

Back up to the bottom - 5. kapitola

Kdykoli si začnete zvykat na nějaký standart, vždy někdo přijde, někdo, kdo vám ho perfektně překope, takže jste zase zmatení, nevíte, co čekat od okolí a sami od sebe. Já se momentálně spíš děsím možnosti za bé. Jak hodně se můžou zbláznit hormony v jednom klubu? Mám pocit, že dostatečně na to, aby můj krevní tlak opět stoupl na vyšší hodnoty a projevil se tak v mých tvářích.

17.06.2012 (11:00) • Christush • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 817×

 

Back up to the bottom - 4. kapitola

Člověk si zvykne rychle na své okolí a okolí na něj. Skoro jako by všichni volali po nových lidech, zážitcích a zkušenostech. Po dvou a půl měsících jsem si doopravdy asi zvykla a přestala protestovat a ztěžovat život celému svému okolí. Mám kamarády, ve škole se docela i chytám, velké nepřátele taky nemám. Ale nic nemůže vydržet růžové dlouho, tak kdy se podělá tohle?

20.05.2012 (14:00) • Christush • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 868×

 

Back up to the bottom - 3. kapitola

Do školy se mi opravdu, ale opravdu nechtělo. Vědomí, že budu ve třídě s naprosto cizími lidmi, kteří navíc blekotají v jazyce, kterému se učíte teprve od čtvrté třídy, je pro mě jak hororová scéna. Na druhou stranu to nemusí být zas tak zlé. Možná, kdyby mi nebránila moje paličatost, bych se i trochu těšila. Na nový začátek, nové zázemí, čistý štít. No vždycky je dobré poznat nové lidi. Správné lidi. A tam bude asi ten problém. Já poznala ty „špatné“.

10.02.2012 (13:00) • Christush • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 909×