OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Perníková chaloupka trochu jinak

02.07.2017 (09:00) • Kathleena • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 2112×

Sedí bába na lavici,

na nose má bradavici.

Vlasy šedé, rozcuchané,

oblečení potrhané.

Kouká, co se děje v lese,

jestli někdo nežene se

k chaloupce z perníku

či cukrovému dřevníku.

A hle, tu kluk jako koule,

na čele má čtyři boule.

„Co ty, kluku, tady chceš?

Ty mi perník nevezmeš!“

„Bábo, jen si perník nech,

já mám teďka velký spěch.

Loupežník mě křovím honí,

doufám, že mě nedohoní.

Chce mi ukrást pytlík mincí,

co nesu našemu princi.

Táta totiž poslal mě,

abych zaplatil daně.“

„I ty kluku ušatý,

pojď, schovám tě za vraty.“

Bába vrata otevřela

a tu ozvala se střela.

„Loupežník nám v lese střílí,

bude tady každou chvíli.

Rychle, kluku, zalez tam,

já ho zatím zaměstnám.“

Kluk je uvnitř, bába u lavice,

loupežník maže kolem borovice.

„Bábo, neběžel tu prve

kluk macatý jako sele?“

„Běžel, běžel, loupežníčku,

mířil támhle na cestičku.“

Ukazuje mezi keře,

loupežník hned rozběhne se.

„Vřelé díky, babičko,

doběhnu ho za kratičko.“

Když loupežník zmizel v stínu,

bába myslí na hostinu.

„Kluk je tlustý jako pašík,

budou škvarky i pár paštik.

Nemusím ho vykrmovat,

vždyť už má teď nejmíň metrák.“

Ďábelsky se zasměje,

to se dneska poměje.

A už si to k peci míří,

radostí se celá pýří.

Sirkou oheň podpaluje,

strašné plány v hlavě kuje.

Lopatu si připravila,

kluka hned pak vypustila.

„Jen si sedni, hošíčku,

tady na lopatičku.“

Ten se na ni divně kouká,

něco pro sebe si brouká.

Řekne však za kratičko:

„Ale, milá babičko,

nevím, jak se na to leze,

co když se to se mnou sveze?

Nemohla byste mi ukázat,

jak na lopatu nalézat?“

„I ty jeden kluku hloupý,

bolí mě mé staré klouby,

ale když nedáš jinak,

ukážu ti, co a jak.“

Bába leze na lopatu

a chce začít ve výkladu.

„Seď tu klidně, ani se nehni...“

A najednou je v ohni.

Kluk dvířka rychle zavírá,

svůj pytlík s mincemi sbírá.

Bába křičí, vzteky pění,

nic platné jí to však není.

Ječí, co jí síly stačí,

kluka stejně nepřesvědčí.

Ten zasměje se v mžiku

a už sahá po perníku.

Kapsy plní vrchovatě,

div, že neprasknou mu gatě.

Bere nohy na ramena,

z pece přitom jde ozvěna,

jak tam bába ječí stále,

že už jí hoří sandále.

Autor: Kathleena (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Perníková chaloupka trochu jinak: