OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Má milá mysl

Jak daleko člověk zajde, když ho ovládá jeho vlastní mysl?

26.01.2012 (17:00) • TryingInnocent • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 722×

Má milá mysl

Lapila jsi mne do pasti, má milá mysl,

a ty si opravdu myslíš, že se jen tak vzdám?

Chceš nade mnou vyhrát den, co den,

a ty si opravdu myslíš, že se jen tak vzdám?

Náš souboj se zdá nekonečný,

jakoby válka mezi pravdou a lží propukla,

srdce mi rveš, že se nestydíš!

Cítím, jak se mne zmocňuješ,

jsi mou cestou do pekla.

 

Když už jsme tu jen my dvě,

já a ty, má milá mysl,

pověz, kam mne nyní povedeš,

když jsi tak slepá?!

 

Ovládá mne rozum, toť bylo přání tvé,

kde jen jsi teď, když je vše splněné?

Už zbyly mi jen depresivní myšlenky,

zaslepenost a ta nekonečná prázdnota,

mám jen tebe, obětovala jsem své skutečné sny,

pro někoho jako jsi ty, má milá mysl.

 

Slíbila jsi mi život překrásný,

tam kde nikdo nezná utrpení,

teď ale začínám pochybovat,

když vidím tvou falešnou tvář.

 

Myslím, že je na čase dát si sbohem.

Vím, že nikdy neodejdeš, tebe se zbavit nedá!

Jsi ke mne připoutaná, nechceš odejít,

já tě ale prosím, nech mě pro jednou být.

 

Má milá mysl, tím říkám konec,

nechci být nadále tvou otrokyní,

nenuť mě měnit svůj názor na danou věc,

nechci zpět do pekla jít.

Autor: TryingInnocent, v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Má milá mysl:

Nikol18>> Děkuji moc. To se určitě bude hodit.
SaDiablo>> No na internetu jsem si přečetla, že v básních pokaždé verše být nemusí. Celkem se mi ulevilo, alespoň jsem to mohla napsat svými slovy. Ano... vím ,jak to myslíš. Konec je spíše něco jako že si zvolím, že se nechám vést srdcem a intuicí a až jako poslední možnost je mysl. Děkuji moc. Do třetice všeho dobrého. Příště snad napíši něco, co bude mít hlavu a patu(konečně!).

Mně nevadí, že se to nerýmuje nebo cokoliv (aspoň si nevzpomínám, že by tam nějaké rýmy byly). Pro mě problém je, že mysl člověk nemůže nechat odejít, protože je to jeho součástí... Konec by se teda musel rovnat smrti dané osoby, aby se od mysli mohla odpoutat a to se mi nelíbí ještě víc než ta první možnost.
Asi v šesté či sedmé třídě jsme dostali za úkol napsat dopis svému tělu, toto mi přijde laděné na podobnou bázi (samozřejmě tamto byla úvaha a úrovní taky níž).
Někde mi řádky možná přišly až moc dlouhé, na poezii, a pokud jsem ten konec pochopila špatně, pak se omlouvám za případná nedorozumění...
EDIT: Teď mi došlo, že jsem se možná nevyjádřila příliš jasně, to neměla být kritika, pouze vyjádření pocitu, nápad mi přišel dobrý a zpracování některých pasáží taky. :)

*Perex obrázek má povolenou velikost max. 100 px na výšku. Proto jsem ti vytvořila v naší galerii složku, kam si můžeš ukládat své obrázky a pokud budeš nahrávat obrázky, jejiž velikost bude větší než 100 px a nevíš jak je zmenšit, stačí v kolonce Rozlišení obrázku odšktrtnout položku změnit výšku a zadat do vedlejší kolonky 100 px.

Přidat komentář:

Nick:

Text: