OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Květy tetované tuší

31.12.2019 (09:00) • Levitate • Básničky • komentováno 1× • zobrazeno 1757×

Máš dlaně z hedvábného papíru,

avšak méně stálé než plápolající svíčka,

ze zamračených čel vyhladí nevíru,

na dotyk hebké jako matčina líčka.

Nezlobím se, když vískají jeho sametové vlasy,

je to obraz poutavější než milenci v objetí,

nezlobím se, když tiskneš polibek na jeho řasy,

spíše jímá se mne hořkosladké dojetí.

Víš příliš málo, mon ami, ale ono to stačí,

protože jsem ochotna nést náš úděl sama,

stačí mi radost, která v očích se ti zračí,

a vím – sobecké štěstí nestojí za antické drama.

Není to náš život první a není ani poslední,

a i kdyby mne tvá duše znovu nepoznala,

i po té nejtemnější noci opět se rozední.

Nikdy nebudu si přát, abych tě nepotkala.

Počkám. I kdyby my nemělo znovu nikdy nastat.

Nemusíš být se mnou, abys byl šťastný.

On ti rozradostní den – to mi stačí.

Rozezlený osud nech na bedrech mých.

Jen jednu věc mi prosím slib…

Až vykašlu poslední kouzelné lísky karmínových růží,

až najdeš mne napůl na cestě do dalšího života, přidušenou,

podej mi dlaň, protože na tvé ruce nechci zapomenout.

A miluj. Jeho. A divoké růže květy na tvé hrudi tetované tuší.

Ty květy, které zdobí i mou šíji.

Ty květy, které do srdce neprorostly.

Přiznávám, původně byla v plánu něžná zimní próza pro zachumlané svátky. 

Ale dovolte mi i takto popřát všechno krásné v novém roce. 

Děkuji vám.

L.

Autor: Levitate (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Květy tetované tuší: