OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zlodějky času - 4. Zápisek

07.02.2012 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 583×

4. Zápisek

Čtvrtek 06. 07. 1991 – Minulost

07:35

Čekám na ohlušující ránu. Bolest. Řinčení plechu, ale ono se nic neděje. Mimo toho, že mám očouzené čelní sklo, se cítím … celá, živá a totálně vykřičená, protože když už jsem měla umřít, tak jsem to chtěla s pořádným cirkusem, aby to bylo sakra slyšet!

Chvěju se vzrušením z nebezpečí, do kterého jsem tak hloupě a dobrovolně vlezla. Blondýnka, no. Mám pocit, že každou chvíli vrhnu, ale nemůžu si pozvracet své drahocenné autíčko!

„Žijeme?“ hlesne Terry tiše a dívá se na mě škvírou mezi prsty.

„Já nevím,“ vydechnu a jemně dlaní přejedu po tvrdém volantu. Auto stojí. Je v klidu a motor přede jako kočka… Hergot Lucifer, co se to stalo? Já žiju! Dýchám! Cítím křeč v noze a asi jsem si zničila spodní prádlo, ale… Hned jak vystoupím, objednám si někde obrovský kus uzených žebírek a přežeru se!

„Co to je za hluk?“

Z rozjímání o žebírkách, pro které bych já osobně lezla po čtyřech, mne probere ZízíGirl. Ještě nejistě se ohmatává a sleduje, zda jí nechybí nějaká končetina, zlatý řetěz nebo zub.

Našpicluju uši a slyším to také. Podivný zvuk, který jsem nikdy neslyšela. Snad chrčení? Řehtání? „Co to hergot může bejt?“  drbu se na hlavě, zatímco Terry vystrkuje tu svou zvědavou hlavu z okénka.

„Koně! Stádo koní!“ zaryčí a já otevřu okénko, vystrčím hlavu jako pes a ztuhnu.

„Hergot Lucifer, co dělají na parkovišti koně?!“ zaječím a dám tam zpátečku. Možná jsme v nebi, kde se zvířata volně prohánějí a dupou. Jsem neskutečně šťastná, že se do téhle nebeské situace dostala i moje Mazdička, protože být na oblacích bez auta by bylo jako být v průšvihu a bez plenek.

„Krásný plnokrevníci…“ vydechne Leona a suší si slzy kapesníčkem.

„Leono, drž zobák!“ zazoufám si a naštěstí se dostanu z jejich trasy. Naprosto konsternovaně zírám na skutečné koně, kteří řehtají a divoce se ženou kolem nás. „Koně. Fakt to jsou koně…“

„Čekala jsi paviány?“

„Já nečekala vůbec nic! Já myslela, že je po nás! Že jsme tuhý, šlus a Amen!“ zahořekuju rozechvěle a promnu si čelo.

„Devli, nejsme na parkovišti…“ hlesne Zízí a vystoupí z auta.

Připadám si jako v nějakém snu. Podivné noční můře, kdy se neočekávané splnilo. Kdo mohl tušit, že vážně vyrazíme do minulosti? „Nemáte někdo číslo na psychiatra?“

„V tomhle roce fakt ne…“ vydechne Leona a rozhlíží se po planině, kde je samý udusaný písek.

Vítr tu fouká tak moc, až mi vhání slzy do očí a já se klepu. Když jsme stály na parkovišti, byly kolem nás domy. Spousty domů a teď? Není tu ani jeden!

„Podle všeho jsme vyrazily do minulosti v nové části Phoenixu, která byla vystavěna až po roce devatenáct set devadesát jedna…“ ozve se nejistě Terry.

ZízíGirl listuje pokyny, která já bych měla umět zpaměti a … Neumím!

08:00

„Vítejte v roce devadesát jedna, kdy je Chester ještě malej sfetovanej harant!" ZízíGirl lamentuje, chodí okolo mého auta, hází rukama jako hiphoperka a směje se jako šílenec.

Já jsem z toho taky trochu mimo. Trochu? Hergot, jsem tak zmatená, že si začínám myslet, že mi do auta narvali nepozorovaně nějakou halucinogenní drogu! Skupinová halucinace jménem cvokhaus.

„Zízí, neurážej Terryna miláčka,“ klidním ji, protože moje nejlepší kamarádka prostě nesnáší, když o mrzoutovi někdo mluví nelichotivě.

Vzdychám a prskám a drhnu čelní sklo, které je začouzené od průjezdu do minulosti. Hadr mám mokrý od neperlivé vody, kterou Leonka pije zásadně vychlazenou a beztak to nepomáhá.

„Připište si do seznamu, že musíme sehnat něco na okno… Ten přítomný sajrajt nejde z mého minulého skla v téhle cizí přítomnosti dolů!“ šklebím se.

08:05

Seznam:

1. Sehnat sajrajt na okna.

2. Naučit ZízíGirl nemluvit o Chesterovi neslušně, když je v blízkosti Terry.

3. Důvěřovat strýčkovi. Nekecá, když říká, že Ježíšek existuje a cestovat do minulosti bude za chvíli trendem!

Zízí má zčervenalou tvář, ze které si stále ještě nesmazala údiv nad tím, že jí Terry přece jen jednu plácla.

4. Všechno, co se zdá absurdní, nenormální a nemožné, se vždycky stane!

08:10

Roztáhla jsem na kapotě mapu a zatvářila se jako machr.  Neumím na ní najít sice vůbec nic a nevím, k čemu tahle nepraktická věc slouží, ale jako řidič se musím tvářit chytře. Jako blondýnce mi to samozřejmě nikdo nesežere…

„Tak, nevíte někdo náhodou, kde jsme?“ Dám si ruce v bok a zúžím oči.

„V Arizoně, ty blondýno,“ protočí oči v sloup Leona a já se zatvářím jako neandrtálec.

Jak může být tahle modelka chytřejší než já? To je proti přírodním zákonům!

„Vždyť ti to strýček všechno říkal… Tak, jak je možný, že to nevíš?“

„Pouštěla jsem to jedním uchem tam a druhým ven, hergot! Já fakt netušila, že fakt pojedeme do minulosti! Ještě teďka tomu nemůžu uvěřit a furt se štípu do zadku!“

„Takže, když to shrneme… Ty budeš mít zadek samou modřinu a my nevíme, kde jsme, je to tak?!“ prská Terry a vjíždí si prsty do vlasů, jako bych za to snad mohla?!

Proboha, kdo v dnešní době věří na cestování časem?

Jasně, strýček a ta invalidní skupina. Blbej dotaz, já vím.

08:40

„Jsi vážně blond!“ prská Terry.

Už to, že na mě použila tu nejhorší urážku, je signálem, jak moc je na mě naštvaná. Cení zuby a ukazuje na mě hanlivá gesta.

Neberu je osobně, já přece nemůžu za to, že tenhle výlet prostě vyšel!

„Kdybys aspoň dávala pozor a pořádně se naučila zpaměti ty seznamy! Data a místa! Ale ne, ty namísto toho čumíš do zdi a myslíš na bůhví co! Víš, to nám teďka moc nepomůže, protože my musíme hledat v papírech a vzpomínat si, co tobě říkal strýček! Protože to byla tvoje práce! Jenže, to bys ji musela brát vážně! Ale to ne!“ vrčí na mě a její zlost nebere konce. „Co mi na to řekneš?“

„Promiň, že jsem nevěřila na cesty časem…“  povzdychnu si a drtím volant.

Když měl strýček pravdu v tomhle, tak … Ježíšek vážně existuje! Velikonoční králíček mi přinesl to čokoládové vejce a polovinu rozsedl. Víla Zuběnka vzala moje zuby a vyhodila je do koše, aniž by mi dala dýško! A to nejhorší… Spláchla jsem zlatou rybičku do záchodu, aniž by mi splnila tři přání!

09:00

Frajersky se mi podařilo vyjet z ohrady pro koně, ve které jsme chytře zaparkovaly. Urvala jsem jenom zrcátko, pro které teď pláču a hořekuju tak moc, že si Terry zacpává uši.

Zízí rapuje:

Upadlo nám zrcádko.

Mazdička má lepru.

Jestli nepřestane Devli brečet,

tak jí jednu jebnu.

Upadlo nám zrcátko,

ještě rozbijem světla.

Pojedeme černou tmou,

aby nás Tatra smetla!

„ZízíGirl, hergot, zavři tu nevymáchanou pusu!“ vrčím ostře, protože tyhle rýmy mi lezou pěkně na mozek. Jsem v průseru – oprava, jsme v průseru a já nevím, co mám dělat, kde to mám dělat a s kým to mám dělat!

Mazda, ta už není celá,

když bourala, strachy se chvěla.

Naše Devli, to je ďas!

Nemá žádné svědomí.

Rozbila si auto zas,

Upadla do bezvědomí.

09:10

Nejsem až taková vykopávka, když jsem ten správný klub našla bez hledání takhle rychle! Naštěstí nás strýček nechal blízko něj, takže se nám snad podaří splnit časový plán a zachránit mrzouta před drogami.

„Mazej dovnitř!"

Pevně se držím volantu a za žádnou cenu nehodlám jít dovnitř a dělat tomu chlaďákovi bodyguardku! Trochu mi to snažení ztrpčuje Leona a Terry. Lea mě tahá za nohy, zatímco mi moje nejlepší kamarádka nelidsky zabodává svoje ostré nehty do hřbetu dlaně.

„Proboha, Zízí, zavolej na linku bezpečí! Tohle je týrání!“ stěžuju si plačtivě a nakonec se vzdávám, protože mám ruce krvavé a palčivé.

„Já do toho pajzlu nechci! Pojďte aspoň někdo se mnou?“ Třu si dlaně a snažím se nedívat se na tu krev. Je mi špatně z té červené tekutiny a může patřit komukoliv. Mně, tobě…

09:12

„Neomdlívej ty, pitomče!“

09:20

„Nazdar lidi!“ houknu a snažím se vypadat jako, že do toho doupěte neřesti patřím. Vůbec se mi to tu nelíbí. Všude je cítit alkohol, zvratky, cigarety. Zakouřeno je tak moc, že nevidím na druhý konec špinavé místnosti.

Chlap u pípy mne ihned sjede protivným pohledem, takže se zašklebím a objednám dvě velké vodky pro mě i Terry.

09:25

Pro příště si zapamatovat:

Neobjednávat pití, pokud jsem švorc.

Objednávka alkoholu byl, je a bude vždycky špatnej tah.

„Terry, já u sebe nemám žádný prachy!“

„Bože, ty jsi vůl. Ty seš nehoráznej blonďatej vůl!“ plácne se do čela a narve mě pod stůl.

Pořád mi nedochází, proč se mám po čtyřech pachtit po zemi a okukovat lidem nohy. To počítají s tím, že bude Chazzy někde ležet v drogovým oparu nebo co?

09:35

„Něco hledáš?“ chrčí pingl a drží mě za límec jako neposlušné kotě.

Trapas.

„Něco jste našel?“ pozvednu obočí a sladce se uculím.

Poznámka:

Už nikdy nebudu v hospodě lézt po čtyřech.

Lidi jsou na to podivně alergický.

10:00

Nikdy mě nenapadlo, že budu děkovat za Leonu, ale díky bohu! Zaplatila nonšalantně dvě vodky, omluvila mě u pikolíka, že jsem retardovaná a vyhnala mě poníženě ven.

„Proč ze mě vždycky uděláte debila?!“ prskám zkroušeně a nejraději bych všem vysvětlila, jak to je! Nejsem omezená, jsem blondýnka, prokrista! Copak nikdo nechápe ten rozdíl?!

„Ty seš na to ten nejlepší matroš,“ šklebí se na mě ZízíGirl.

10:05

Chester leží na zemi a svíjí se v křečích. Nemůže dýchat a tak jenom sýpe a … já mám pocit, že nám to zachraňování nějak moc nevyšlo, protože tohle v plánu nebylo. Měly jsme ho najít dříve, než k něčemu takovému dojde, ale hold … chybička se vloudila.

„Co teď?“ zoufám si, zatímco u něj klečím a hladím ho po vlasech.

„Buďto vemte míry na rakev nebo zavolejte záchranku,“ řekne nenuceně Leona a dál si piluje nehty.

„Jdu volat!“ heká Terry, zatímco já zůstávám u Chazzyho a snažím se chovat mile, protože vím, že on mě za to v budoucnu – pokud to přežije – zabije.

10:10

„To bude dobrý…“ usmívám se na něj a hladím ho po vlasech, protože on to svoje předávkování vážně prožívá.

Táhle si povzdychnu. Takový zfetovaný teenager, ze kterého vyroste nádherný mrzout.

Sedmej div světa.

10:25

Chester už je v sanitce, brzy mu bude dobře a postarají se o něj. Kdyby zůstal s námi, nedopadlo by to dobře pro něj, ale za to by to bylo skvělé pro nás, protože by na nás v naší přítomnosti neměl být kdo hnusný. Ovšem, kdybychom ho zabily tady, nemohl by nás přece on poslat sem, ne? Časová smyčka není pro blondýnku to pravé.

„Kam teď?" Přežvykuje Leona, evidentně spokojená, že ona z té situace vyvázla jako správná modelka, zatímco já mám špinavý kalhoty a ještě průser na krku.

„Co třeba Bahamy?“ prsknu vzpurně. Kam bychom asi teď mohly jet, když máme super tajňáckej úkol z přítomnosti!

Bahamy.

Krásná pláž!

Bezvadný

účes máš.

Kožený nábytek.

V hotelu nabyto!

Perfektní zážitek!

Pěje vesele Zízí a já si div nervu vlasy.

„Hergot, Zízí, změň repertoár!“ vrčí Terry, které sice tahle písnička stejně jako mně nevadí, ale v tuhle chvíli, kdy jsme málem přišly o někoho, koho máme hlídat jako oko v hlavě, mi z ní prostě měkne mozek!

Já vím, já vím, blondýna nemá mozek. Polibte mi Mazdu!

„Sex … Sex … Sex on the beach! Sex … Sex … Sex on the beach!“

Zoufale se držím volantu a snažím se udržet vážnou tvář. Pan Chester Bennington a jeho skupina budou ještě litovat, že vyslali zrovinka nás! Takové šílence!

10:35

„Sex … Sex … Sex on the beach! Sex … Sex … Sex on the beach!“

„Do háje, Zino, zavři už hubu!“

10:40

A nyní všechny sborově:

„Sex … Sex … Sex on the beach! Sex … Sex … Sex on the beach!“

13:00

Vím, že to není náhoda! Je to prostě naprosto super!

Sedím u strýčka v domě, v pokoji, který jsem v pět ráno opustila. Ale tenhle je jiný. Chybí tu ten flek na koberci. Je to prostě místnost, která nepoznala Leoniny chmury v přítomnosti. Sedím pohodlně na parapetu a fakt nemůžu uvěřit vlastním očím.

Naproti v domě žije rodinka Benningtonů. Paní Bennigtonová a ten, který nás sem poslal, ale ve věku pubescenta!

„Jsem zvědavá, kdy toho malýho feťáčka pustí domu…“ hlesne pobaveně Zízí, zatímco si kartáčuje vlasy.

„My to budeme vědět přesně,“ mrknu na ni a zářivě se usměju. Líbí se mi, že vzduch v pokoji je plný toho slunečního počasí a prachu.

„Jak to?“

„Protože ten dům budeme non-stop hlídat a ty, drahá Sex on the beach, máš první službu!“ zazubím se a seskočím z parapetu, aniž bych se na ni zadívala.

16:00

„Připadám si jako špión!“ šeptá Terry a sleduje Chestera dalekohledem. Právě ho propustili domů, což bych se normálně divila, ale jelikož jsme v Americe, oni nejsou zrovna majetní a jeho matinka je sestra v nemocnici, dává to rozum.

Ano, učím se všechno, co jsem se měla naučit před tím. Data. Informace. I detaily a časové posuny. Teď budu chytrá blondýnka!

„Nemusíš šeptat, přece nás neslyší,“ řekne bez valného zájmu Leona a dál si maluje nehty lakem Růžová břečka.

Z té barvy dostávám kopřivku!

„Já vím, že nemusím, ale je to tak vzrušující!“ Terce svítí oči, zatímco prsty stále svírá dalekohled a kouše si spodní ret, jak se jí tohle dobrodružství začíná nechutně líbit.

„Kdyby tam prve umřel, tak by nás v přítomnosti pěkně zrasil ,co?"

„A pak, kdo je tu blonďatej,“ šklebím se na Zízí a cítím se jako king, protože mě taková pitomá otázka nenapadla!

16:30

„Schovává tam drogy! Schovává tam drogy!" šílí Terry na okně, div z něj nevypadne.

„Hajzl jeden mrňavá!“ mračí se Leona a vykukuje jí za zády. „V noci tam vlezeme a šlohneme mu je!“

No bezva, tak teď jsme ke všemu ještě zlodějky v čase minulém!

18:00

Musela jsem se trochu projít a nejlepší místo na přemýšlení je vždycky garáž, alespoň pro mě.

Ano, i blondýnky občas přemýšlejí!

V garáži je kupodivu uklizeno, což se divím, protože strýček si většinou potrpí na prázdné i plné kartonové krabice, které tam pohazuje. Dělá to proto, aby odlákal zloděje. Je toho názoru, že nepořádek je odláká…

18:05

„Terry! Leono! Zízí!“ řvu na celý dům a láskyplně se mazlím se svou motorkou.

Suzuki St 1000 zmizela, když mi bylo devět. Strýček mě na téhle nádheře vozil snad pořád. Byl to můj neoblíbenější dopravní prostředek a já tuhle motorku fakt milovala. Stále ji zbožňuju, takže když jsem ji teď našla, nehodlám se jí vzdát.

Tenkrát se prostě jen tak vypařila z garáže a já z toho byla nešťastná, ale strýček mě tenkrát šidil slovy, že se s ní ještě setkám…

Tak moment!

On to věděl! Moc dobře věděl, že se pro ni vrátím… Hergot, neukradla jsem si ji nakonec sama? Protože teď je jasné, že ji jen tak neopustím!

18:10

Neodolala jsem a musela se na ní jet projet. Má zvuk jako tenkrát. Přede jako koťátko a jezdí rychle jako drak. A mně bylo divné, proč strýček, když nás viděl, sice zblednul, ale jen, co jsme mu převyprávěly náš příběh, přijal to.

Proto v budoucnu vytvoří stroj času, protože jsme mu o tom řekly! Celé je to zamotané…

18,15

„Bacha, jedu!“ řvu pobaveně na celou silnici a v uších mi hrají prominentní česká skupina Kabát a její zvrácený song: Raketovej pes!

Letím k Vám z vesmíru – jsem raketovej pes!

V obleku i na míru a hlavně bez peněz!

Zakop jsem o rouru. Já do tý roury vlez.

Ta roura je do ráje – jsem raketovej pes!

Joóu, to jsem já!

Lítám jen tak pořád dál.

Ó mery!

Tak to jsem já!
Všech psů raketovej král!

Ó mery!

Tak to jsem já!

V zadku dlouhej doutnák mám!

Ó mery!

Tak to jsem já!

Škrtnu sirkou, letím k Vám!

Ó mery!

22:10

„Ten tvůj pekelnej stroj ti dává zabrat, co?“ uchechtne se Terry, zatímco holky vrtí hlavou.

Jsem trochu potlučená, protože mezi křikem Raketový pes a ó mery jsem změnila reperotár na Hergot Lucifer a nějak špatně zařadila a skončila ve škarpě.

Bolí mne celé tělo. Rameno mám nejspíš naražené a pěkně promodralé. Ret natržený – no ano, jela jsem bez helmy jako správná drsňačka. Ruku skoro znecitlivělou, protože na mě mašina přistála, ale … Suzuki nemá ani škrábnutí a tomu já říkám úspěšná jízda!

„Zase jsi zapomněla, že neumíš jezdit?“

„Nech si ty kecy, Leono… Co ten pazdrát, ještě nespí?“ usyknu bolestí a svalím se na postel.

Pro jeden den toho bylo hrozně moc. Nejdříve absolutní šok, že jsme přežily a hnědé spodní prádlo. Pak průšvih, protože jsme si málem nechaly umřít naše “oko v hlavě“. Trapas v hospodě, kde jsem se viděla, jak myju špinavé nádobí, abych mohla zaplatit dva blbý frťany vodky. Pak těžké vysvětlování strýčkovi, který to vzal jako gentleman a šel se opít. A nakonec absolutní radost z mojí ex motorky! No a nakonec menší karambol, když mě můj pekelný stroj vyhodil ze sedla…

Až příště pojedu, chci mít gumovej oblek!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlodějky času - 4. Zápisek: