You think that you know me? Part first • OurStories.cz ~ naše povídky

Tohle je moje celkem stará povídka, mám jí ráda a proto jí Vám dávám sem na posouzení. Nebojte se mě zdrbout, protože já něco vydržím ;) Jinak hlavní hrdinkou je Alice, neobyčejná bytost, ale to se dozvíte časem. I o "jejím" Jasonovi :) Pokud se bude líbit, ráda dodám další díl :) Tak s chutí do toho ;) (Pokud Vás zajímá, jak si postavy představuju já, tak prosím o komentář a já přidám článek s postavama :))

09.03.2009 (18:38) • LadyBrokenHeart • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2423×

Přítomnost:
Vracela se domů a hlavou jí pluly tisíce myšlenek. Přemýšlela nad tím, proč to udělala. Proč ho nechala umřít. Možná to byl osud, možná ne. Měla mu pomoci, je přece jiná než ostatní. Je anděl. A andělé lidem pomáhají. Ucítila, jak jí první slza stekla po tváři. Nedokázala to zastavit, ani nechtěla. Spustila tok slz a s hlavou skloněnou pokračovala do uličky.

Minulost:
Byla šťastná. Milovala ho, jako nikoho v životě. Otevřela dveře a vběhla mu do náruče.
"Jacku, co ty tu? Nebyli jsme přece domluvení", usmála se na něj.
"Stýskalo se mi, zlato", prohrábl jí ve vlasech a nádherně se usmál.
Vyprostila se mu z náruče a pozorně se na něj zadívala. Neviděla nic, jen ten nejnádhernější obličej na světě. Pozvala ho dál.

Přítomnost:
Vešla do temné uličky, které se jindy vyhýbala. Dnes jí však bylo všechno jedno. Rukávem mikiny setřela slzy a pokračovala. Najednou zaslechla hluk. Pomalu se otočila a uviděla člověka, ne tvora, který se na ní díval hladovýma očima. Dala se do běhu.

Minulost:
Užívala si jeho přítomnost. Chodili spolu do kina, na koncerty a na pizzu. Nevěděla, že čas, který s ním může trávit se krátí. Jack trpěl nevyléčitelnou chorobou, ale Alici to neřek. Nechtěl, aby se trápila, chtěl si ty týdny, možná dny užít.

Přítomnost:
Zastavila se až u dveří jejich domu. Potichu otevřela dveře. Její rodiče neradi viděli, když se po nocích toulala. Zavřela dveře a šla do obýváku. Nebylo však ještě příliš pozdě a v obýváku seděli rodiče. Kdyby nebyla ubrečená, tak by se spustil proud výčitek, ale takhle jí máma s obavou, jestli nemá angínu poslala spát.

Minulost:
Seděla na gauče a netrpělivě se dívala na hodinky. Ještě nikdy se neopozdil a na dnešek přece byli domluveni. Očima hypnotizovala mobil, ale ani ten nezvonil. Když už to chtěla vzdát, mobil se rozezvonil. Byla u něj v momentě.
"Halo, Jacku?"
Na druhé straně se však ozval tichý ženský hlas. Poznala ho, to byla Misha, Jackova sestra.
"Alice, Jack umírá .. musíš za ním .. zbývá mu jen pár hodin", a zavěsila.
Alice se rozplakala, tak jako nikdy v životě. Vzala bundu a vyběhla do zimního odpoledne. Když se dostala do nemocnice a vešla do pokoje, oči se jí znovu zalily slzami. Ležel tam, bledý a nemocný.
"Má nevyléčitelnou chorobu, nechtěl ti to říkat. Necháme Vás." , ozvala se Misha a pomalu s rodiči vstala.
Posadila se k němu a pohladila ho po vlasech. Proč? Proč se to děje, běželo jí hlavou, když plakala.
"Alice .. Alice .." , ozval se tichý hlas.
"Jacku .. jsem u tebe .. ", stěží polykala slzy.
"Neplakej, miluju tě.", byla jeho poslední slova a pak zemřel. Alicin svět se zhroutil.