OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wrong, which can change the future - 8. část

30.12.2013 (13:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1001×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

8. část – Sen nebo skutečnost?

Převalil jsem se a opět ponořil do hlubokého spánku. Někde jsem zaslechl řinčení zvonku, pokusil jsem se ho nevnímat, ale nakonec jsem šel otevřít. Byla ještě tma, takže jsem v chodbě zakopl o držák na deštníky. Zaklel jsem, postavil se na nohy a otevřel domovní dveře. Zůstal jsem stát na místě, nevěřil jsem tomu. Přece nemohl sám od sebe přijít. To není možný. Co by tu dělal? Byl jsem úplně zmatený…

„Můžu dál, Toshi-sama?“ promluvil jako první svým tichým nevinným hlasem.

Uhnul jsem se malinko stranou, aby mohl projít. Pozoroval jsem ho, jak se tu pohubuje po mém bytě a míří si to do obýváků. Zmateně jsem zamrkal. Co to má znamenat? Netušil jsem. Po dlouhém rozjímání jsem se dobelhal k němu do obýváku. Usmál se, ukázal mi, ať si sednu k němu.

„Yoshi…“ Nevěřícně jsem se mu díval do očí.

Usmál se a mně to bralo dech. Byl nějak jiný. „Copak? Nejsi rád, že jsem tě přišel navštívit?“

Rád jsem byl, ale… Já nevím, bylo tu něco, co jsem pořád nepobíral. „Proč tu jsi?“

Chvíli se mi upřímně díval do očí, než odpověděl: „Říkal si, že za tebou můžu kdykoli přijít, když budu potřebovat pomoct nebo tak.“

„A… stalo se něco?“ znejistěl jsem.

Mému andílkovi se zablýsklo v očích, šibalsky se usmál. „Stolo.“

Nic víc neřekl, čekal jsem, ale nic. Tohle mi muselo stačit. Zvědavě jsem na něj koukla. Pořád jsem nechápal, co tu dělá. Možná to bylo tím, že je ještě noc. Posunul se na gauči blíže ke mně. Rukama se mi zapřel o hruď, mlsně si olízl spodní ret. Přiblížil se o několik centimetrů blíž k mé hlavě.

„Yoshi?“ Byl jsem zmatený.

Nic mi nevysvětloval, nic neříkal. Přiblížil se ještě blíž a tím zrušil mezeru mezi námi. Políbil mně. Jeho rty neměly žádnou chuť. To bylo velmi zvláštní. Prohluboval polibek jako by se nechumelilo. Já si začal uvědomovat, že tohle drobné stvoření získává nade mnou nadvládu. Byl jsem tou náhlou změnou jeho chování úplně vykolejený, že jsem se nijak nebránil. Neměl jsem tušení, co se to se mnou děje. V pyžamových kalhotách se mi můj malý kamarád začal aktivně činit. Styděl jsem se. Že tak reaguju. Najednou jsem si připadal jako jedna z hlavních postav v Sachiných yaoi slátaninách.  Ale nemůžu říct, že by mi ty doteky byly nepříjemné.

Yoshi mi zatlačil do hrudi. Neudržel jsem rovnováhu a přepadl na záda. Hlavou jsem se skoro praštil do opěrky sedadla. Poddával jsem se mu, bylo mi úplně všechno jedno. Líbal mě na rty. Sedl si na mě obkročmo a pánví se zavrtěl na mém rozkroku. Zaúpěl jsem. Neměl jsem tušení, co se to děje. Proč mě tak ovládl?

Drobnými ručičkami mi zašťáral po hrudi. Začal jinou akci: rozepínání knoflíčků. Nic jsem nedělal, byl jsem totálně mimo z jeho výrazu, z jeho krásy. Rozepl první knoflíček. Řádně se pomazlil s odhalenou kůží. Nechápal jsem se, nic jsem nenamítal. Ke svému úžasu jsem zjistil, že se mi to i líbí. Sledoval jsem nedočkavě jeho počínání. Nevěřil jsem tomu, jak dokázal vypadat sexy. Jeho ruka zašátrala do mých kalhot. Tady, ale začíná jít do tuhýho. Tohle není sranda.

„Počkej, Yoshi! Neblbni!“ zpanikařil jsem.

Celý jsem ztuhl z jeho jediného doteku. Pevně uchopil můj penis, pak ho pohladil po celé délce. Vykřikl jsem tím náhlým návalem emocí, kterým jsem nerozuměl…

S trhnutím jsem se probudil. Cítil jsem pot stékající po zádech… a tlak ve slabinách!

„Co to k*rva?!“ nevěřícně jsem sledoval reakci svého těla. To se mi snad jenom zdá!

 Zhluboka jsem oddechoval. Nechtělo se mi věřit tomu, co se mi právě zdálo. Nikdy jsem nechtěl uvěřit tomu, že bych kdy takhle dokázal reagovat na něčí doteky a ještě ke všemu na doteky od Yoshiho. Pokoušel jsem uklidnit. Kritickým pohledem jsem zhodnotil svoje tělo a zvážil, že bude nejlepší si dát studenou sprchu. Usoudil jsem, že by bylo ponižující se dodělat, když jsem měl takový sen. Zatřásl jsem hlavou. To chce klid.

Když jsem se uklidnil, odešel jsem do koupelny schladit si hlavu. Potřeboval jsem to jako sůl. Srovnával jsem si myšlenky pod proudem studené vody. Už se rozednělo, mohlo být kolem sedmé osmé. Najednou se ozval zvonek domovních dveří. Zmateně jsem vypnul vodu.

„Kdo to může být takhle po ránu?“ divil jsem se.

Omotal jsem si ručník kolem pasu. Typoval bych to na Sachi, občas mi ráno nosila snídani, aby nemusela snídat sama. Nebo Akira? Akira to nebude… Ten teď každý svůj čas věnuje svému příteli. Ze svých úvah jsem usoudil, že nemá cenu si něco kvůli Sachiko oblékat, protože jinak by si stěžovala, že jí nechci otevřít.

Pomalu jsem se došoural ke dveřím. Přemýšlel jsem, jestli jí mám vůbec otvírat a jestli mám vůbec na ní náladu. Nakonec jsem ty zpropadený dveře otevřel. Zůstal jsem stát na místě a zíral na příchozího. Nevěřil jsem svým očím. Co tu dělá? Vždyť… já myslel, že se už nevrátí?

„Yoshi?“ hlesl jsem překvapeně jeho jméno. Náhle jsem měl silný pocit deja vú.

Zvedl hlavu a zčervenal jako rajče, když mě uviděl stát na prahu jenom v ručníku. Visel na mé hrudi pohledem. „Já… eto…“ nadechl se. „Můžu dál?“

„Jo,“ uhnul jsem mu, aby mohl vejít…

Trochu mě zdržely Vánoce, ale nakonec jsem se dokopala a napsala další kapitolu. Ano ano, jak podotknul v textu Toshi, opravdu už začíná jít do tuhýho. Moc si vážím, že pořád čtete tuhle povídku. Moc vám za to děkuju. Mám z toho opravdu radost, když si můžu přečíst vaše komentáře. Doufám, že vás má kapitola nesklamala a vyčkáte si na další pokračování. Předem děkuju za komentáře. Gwendolin.

P. S. Jop, málem bych zapomněla. Chtěla jsem se vás, čtenáčů, na něco zeptat. Mám v plánu jednu kapitolu napsat z pohledu postavy, kterou si vyberete.

Takže tady máte na výběr dvě postavičky:
a) Sachiko
b) Yoshi

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wrong, which can change the future - 8. část: